Hanka_Bohmova
přečtené 1577
Boj o špetku... aneb Soumrak spojitého písma
2020,
Ivo Vodička
Aneb jak propiska hodila vidle do výuky rukopisného psaní. Nejmladší dítě jsme si ukuchtili levoruké, takže učit ji psát je větší výzva než u těch předchozích a cítila jsem potřebu nějakého širšího informačního backgroundu. Tohle pro mě byla hodně užitečná publikace (záběr je mnohem komplexnější než jen leváctví), vede člověka k větší všímavosti a promýšlení zdánlivě samozřejmých postupů. Zdálo se mi, že se autor trochu zbytečně opakuje. "Zatímco dospělí se přou o smysl a podobu rukopisného písma, děti a dospívající se nikoho na nic neptají a průběžně mění své písařské návyky, které získali při nácviku spojitého písma ve škole, a intuitivní nápodobou tištěného písma od něj přecházejí k nespojitému, protože je to pro ně z jejich uživatelské pozice prostě výhodnější."... celý text
Čtyři příběhy o daleké pouti
1983,
Pär Lagerkvist
Znepokojivé. Jako by člověku byl jeho život nějakým způsobem nepřiměřený. Jako by člověk byl svému životu (nebo se svým životem světu, realitě) vydán bez možnosti pochopit, zorientovat se a účinně jednat.... celý text
Plavý kůň
2006,
Agatha Christie
Drobnost: V mém vydání zní poslední věta na str. 151 "Obraťme list." - ještě nikdy jsem v detektivce neobracela list s takovým veselím :o)
Poslední cesta: Doktor Korczak a jeho děti
2017,
Irène Cohen-Janca
Příběh Janusze Korczaka jsem poznala před lety v jeruzalémském památníku holokaustu Jad Vašem. Strašně jsem to tehdy vořvala. A teď znovu (Bohu díky, že člověk nezískává imunitu), akorát jsem se tedy vynasnažila neplakat na stránky, jelikož jsou vypůjčené z knihovny. Moc pěkně vypravená knížka, srozumitelně zobrazuje nejen hrůznost holokaustu, ale i Korczakovu pedagogiku založenou na úctě k dítěti.... celý text
Rozmanitosti z historie Království českého
2017,
Bohuslav Balbín z Vorličné
Abych neučila baroko jen teoreticky, přečetla jsem letos řádku barokních děl. Moc jsem si to neužívala, až na dvě výjimky: pedagogické texty od Komenského a hlavně, hlavně Balbínovy Rozmanitosti. To je totiž něco! Po pár stránkách mě napadlo, jestli Václav Cílek není Balbínovou moderní reinkarnací :o) Jelikož jsem nadšená turistka a přírodovědkyně, bylo pro mě čtení jako rozhovor se spřízněnou duší. Spousta věcí, které mě zajímají, s občasnou odbočkou k humorné historce (papoušek!), ačkoli ochránce zvířat ve mně místy krutě trpěl. Balbín občas dojímá roztomilou vědeckou naivitou (z dnešního pohledu), s níž dumá, nebo se dokonce pokouší navrhovat vysvětlení pro jevy z říše pohádek. Co má chudák dělat, když o nich opakovaně svědčí důvěryhodné zdroje. Ovšem leccos z přírodovědy už také ví a nové poznatky se snaží šířit. Často chválí své učené přátele, opírá se o jejich znalosti a cituje z jejich informací, jindy zas uvede protichůdné nebo zvláštní názory s dovětkem, že sám o tom netvrdí nic, čtenáři, přeber si. A stojí na straně empirie: "Taková odpověď... se mi zdála přímo směšná. Jako bychom pro přítomný jev měli dohledávat dávné doklady a jako by se měly nejdříve číst knihy o něčem, co člověk právě drží v hrsti." Nakonec, když jsem si k jistému dni nakreslila do svého deníku medvěda hnědého a pár hub s jejich výtrusy pod mikroskopem a zapsala geologické poznámky, jsem si vesele uvědomila, že vlastně už třicet let píšu takové malé Rozmanitosti. A rozma-rně jsem si představila, jak moje ilustrované životní zápisky zvědavě luští mimozemšťan, který přiletěl zkoumat pozůstatky lidské civilizace. Věčná škoda, pane mimozemšťane, že postrádám Balbínův zábavný styl :o)... celý text
