herrGabinka
přečtené 515
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
2019,
Daniel Prokop
Húrinovy děti
2007,
J. R. R. Tolkien
Příběh Húrinových dětí považuji za ústřední příběh Tolkienova světa, jenž u mne sice nedosahuje obliby Berena a Lúthien, avšak v řadě ohledů jej považuji za zásadnější. Předně je v něm nejnázorněji tematizován jeden z klíčových Tolkienových motivů: rozpor mezi mladšími a staršími Illúvatarovými dětmi, jenž vede k řadě tragických událostí. Pro lidi, vědomé si konečnosti svého života, po němž propadnou prázdnotě, je důležité v tom omezeném čase něco vykonat, zazářit, užít si jej, jak se dnes říká, což je často vede k neuváženosti a bezohlednosti k jejich okolí, jiným bytostem i světu jako celku. Naproti tomu život elfů je spjat s životem světa jako takového, za nějž nesou odpovědnost, což na druhé straně umenšuje jejich možnosti vzepřít se vlastnímu údělu. Právě předurčenost v podobě Túrinovy úporné snahy vymanit se z Melkorovy sudby zde zastupuje metafyzickou rovinu Tolkienova díla, která je jinak vlastní spíš příběhům o počátku světa, zde však výrazně prohlubuje čtenářský zážitek. Zároveň se v Húrinových dětech objevují možná nejprokreslenější postavy, které nelze mít jednoduše rád nebo nerad a které jsou velkým osvěžením oproti mnohdy schématickým postavám třeba z Pána prstenů. Húrinovy děti sice svým vyprávěním nestrhávají tolik jako Pán prstenů (patrně i pro svou nedokončenost připomínají spíše legendu z dávných časů), nemají tak působivý příběh jako Beren a Lúthien nebo apokalyptickou atmosféru Pádu Gondolinu, ale mezi jednotlivými příběhy nabízejí nejvšestrannější obraz vnitřní bohatosti Ardy a podněcují k úvahám, jež ji dalece přesahují.... celý text
