Marvi psala: „Bojím se, že ti způsobím jenom nepříjemnosti. Ale miluju tě tak nekonečně, že bych se tě dokázala třeba i vzdát, kdyby ti to mělo přinést štěstí. Jinak tě ale nepustím. Všichni ostatní lidé mi už připadají jenom jako stíny, s nimiž mluvím. Ty jediný jsi skutečný. Nikdy se na tebe dost nevynadívám. Chtěla bych tě vidět, když pracuješ, když jíš, když spíš. Tolik jsem toho z tebe neviděla. Právě teď se mi zdá, že tě vidím v posteli. Kouříš cigaretu, čteš nějakou knihu, na čele se ti objevila malá vráska. Děkuju nebesům, že existuješ a že jsem tě mohla potkat. Co jsem udělala, abych si zasloužila tak obrovské štěstí?“... celý text