InaPražáková přečtené 699

Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas 2018, Světlana Alexijevič (p)

Nevím, jak bych hodnotila, kdybych od Alexijevičové dřív nic nečetla. Síla obsahu tam samozřejmě je, ale snad už to bylo příliš fragmentární a kousky sobě příliš podobné. I tak je to autorčina standardně vynikající výpověď o sovětském člověku a jeho specifické povaze, navíc o místě, kde se víc než jinde měnili vládci - a všechny bylo nutno přežít.... celý text

Černá skříňka 2020, Amos Oz (p)

Poprvé jsem Černou skříňku četla někdy ve vyšších -nácti a líbila se mi. Ilana mi přišla sice celá nějaká divná a nepochopitelná, Alek vlastně taky, ale Boazově snaze žít v lásce a míru se vším jsem fandila a strašně mě to oslovovalo. Konec jsem si pamatovala přesně i po víc než 10 letech, zato politické problémy mi vyšuměly z hlavy. No, zřejmě je ta kniha tak dobrá, že se může líbit i čtenáři, který si z ní vybere asi polovinu obsahu. Protože teď jsem četla knihu, kde se v síti o čtyřech rozích kutálejí jako míčky otázky vztahové, politické, sociologické, náboženské... Někdy rychle a přímo do protějšího rohu, někdy se točí kolem dokola a skončí tam, kde začaly. Epistolární forma je náročná na vyvažování přirozenosti a množství informací, které čtenář potřebuje - pisatel dopisu nepotřebuje vysvětlovat, co se stalo, když se s adresátem viděli naživo, ale čtenář to vědět chce. Oz vysvětluje rozhodně víc, než je uvěřitelné, což mi pořád připomínalo, že čtu fikci. Škoda toho, protože jinak jsou všichni zúčastnění zajímaví, a jakkoliv zastupují typy izraelské společnosti, i svérázní a životní. Racionální popření náboženství se potkává s náboženským sionismem, zvelebování stávající země s rozšiřováním hranic na základě "krve a půdy", vypjatá citovost s chladným rozumem. Největší Ozova devíza je v tom, že čtenář ochotný přemýšlet, ať má jakékoliv názory, se nemůže snadno vymezit proti žádnému postoji. Je zřejmé, co je blízké autorovi samému, ale o to usilovněji ukazuje klady těch druhých. Nacionalista Michel nikomu neubližuje, ba naopak. Intelektuál a pacifista Alek je úžasná hlava, ale historii rozhodně nemá bez poskvrny a vyjít se s ním nedá. Hysterická Ilana má talent zničit každý vztah, do kterého vstoupí, ale nakonec je jediná milosrdná samaritánka. Sympatie se proměňují sem tam, intelektuální potěšení zůstává (zvlášť mě nadchly Alekovy poznámky, ač tuším autorovu sebeironii - napište pár dobrých vět, za kterými si stojíte, řekněte, že jsou to úryvky z obsáhlého díla, a můžete si napsat oslavné recenze jménem všech světových deníků - mimochodem, citáty recenzí taky stojí za přečtení). Nějak se mi z komentáře vytratila vztahová rovina. Při tomto čtení to pro mě byla ta nejméně zajímavá, ale třeba časem...... celý text

Mario a kouzelník 1956, Thomas Mann

Bystrý pozorovatel vtěsnal hustou atmosféru do miniatury. Od náznaků přebujelého národního ega tu na pláži, tu v hotelu, až k jedinému kabaretnímu výstupu s personifikovaným zeitgeistem - touha po zadostiučinění a nesmírná síla vůle spolu s nepokrytým pohrdáním taktem hypnotizují jedince doslova a dav přeneseně. Každého zajímá, jak daleko to může dojít. Znepokojivé a fascinující čtení, bohužel aktuální v každé době.... celý text

Věž 1989, William Golding

Goldinga proslavil Pán much, ale Věž je mnohem vypsanější, vrstevnatější, překvapivě poetická kniha. Téma možná není čtenářsky nejvstřícnější, ale ve mně Jocelinův vzlet a pád budil intenzivní zájem, jen podpořený formou vyprávění, kdy se leccos říká jen náznakem a dopovídá se zpožděním, v souladu s děkanovým horečnatě umanutým myšlením podstatné ustupuje do pozadí a všechno převyšuje katedrála coby rovnoprávný účastník děje. Tak krásné, básnivé opisy architektury jsem ještě nepotkala a byla radost je číst. Děkan se rozhodne postavit nemožně vysokou věž na nemožném místě, stane se to jeho fixní ideou, obětuje tomu své vztahy s lidmi, své povinnosti duchovního, svoji morálku... Ale díky jeho pohledu je to všechno dlouho nejasné, nevyslovené, zdánlivě omluvitelné, dokonce snad jde o Boží vnuknutí. Nebo to také může být náhled do mysli šílence, byť inteligentního a bohužel příliš mocného. Psychický i fyzický rozpad člověka, který si myslel, že je velký (a na chvíli tu víru vnutil i ostatním) popsaný až fyzicky nepříjemně. Pán much je slavný kvůli námětu, ale toto je větší literatura.... celý text

Legenda o Ostojovi 2004, Zdeněk Smetánka

Kniha na pomezí popularizace a odbornosti, řekněme velmi přístupný a víc široce než do hloubky pojatý odborný sumář interdisciplinárních (archeologických, historických, etnografických) poznatků z raného středověku, promítnutý do jednoho historicky doloženého rolníka z Levého Hradce. Smetánka probere celý život modelového zemědělce, od obecnějšího (skladba sídlišť a politická situace) po osobnější (metody práce, strava, sociální zvyky). Leccos je třeba dovozovat podle záznamů z jiných zemí, leccos se dokonce dovozuje z moderní etnografie moravské a slovenské vesnice, takže těžko říct, jak moc je rekonstrukce přesná, ale i pokud by šlo jen o hrubý nástin, pořád je to asi nejpřesnější možný pohled na život prostého zemědělského obyvatelstva ve 12. století, pro laika každopádně fascinující a obohacující. Navíc kniha obsahuje velké množství komentovaných ilustrací (vyd. z r. 2004).... celý text

Jan Žižka 2019, Petr Čornej

Vynikající kompendium všech zpráv o Žižkovi, včetně těch pár z dob jeho mládí, a k tomu obsáhlé dějiny husitství v letech 1414–24. Hodně věcí je nejistých a Čornej se nesnaží sestavit nejpravděpodobnější scénář a prezentovat jen ten, naopak všechno shrnuje a posuzuje, rozebírá i starší žižkovské výzkumy a historické vnímání Žižky jako osobnosti. Text je přístupný a čtivý, byť znalost období a událostí je rámcově potřeba (k tomu se ideálně hodí Čornejova Husitská revoluce), především ale objektivní, nakolik je to možné. Právě srovnání různých dobových pojetí, ideologií, chete-li, které si Žižku upravovaly k obrazu svému, tvoří pro mě ojedinělou a cennou nadstavbu. Autor si sice na závěr povzdechl, že kniha není úplně podle jeho představ, ale to je jen nutný autorský perfekcionismus. Pro čtenáře je to, i vzhledem k bohatému obrazovému doprovodu, dílo bezmála bezchybné.... celý text

Protest 1979, Václav Havel

Protest je stejnou měrou kousavý i zábavný, navíc elegantně vystavěný. Staněk se nádhernou ekvilibristikou na téma "proč nepodepsat" sice morálně shazuje, ale když to sám uznává a když k tomu byl přeci jen trochu dotlačen, z kritických ostnů se stávají otazníky. Povedená je i dramatizace s Janem Hartlem a Josefem Somrem.... celý text

Husitská revoluce: Stručná historie 2021, Petr Čornej

Tenká přehledová příručka, přitom nabitá informacemi, srozumitelná, zábavná, stručná, ale ne příliš zjednodušující. Husitská historie se dá jedině chválit, ale zvlášť si cením průběžného zasazování do kontextu. Husité se sice ve své době vymykali, ale Čechy byly pořád ovlivňované různými zahraničními zájmy (a sami husité ovlivňovali situaci v příhraničí i třeba na turecko-uherské hranici). Např. kostnický koncil skončil sice českou národní tragédií, ale z pohledu evropské nábožensko-politické situace to byla událost mnohem pestřejší a významná pro celou katolickou Evropu. A o významu klimatických změn jsem se tady dočetla vůbec poprvé. Čornej výborně spojuje čtivost s odborností, takže je to kniha opravdu „pro celou rodinu“, hodná doporučení středoškolákům, o historii se zajímající druhostupňové mládeži, ale zcela uspokojující i pro dospělé čtenáře, a rozhodně nejen jako úvod k monumentální Žižkově biografii.... celý text

Pád 2018, Albert Camus

Monolog nespolehlivého vypravěče u kterého není nikdy jisté, kdy teatrálním gestem pravdu zastírá a kdy ji jen díky teatrálnímu gestu dokáže vyslovit. Ani po dočtení nevím, která Clamencova duševní hnutí byla opravdu upřímná, asi se dají vykládat různě, ale monolog je tím působivější. Možná trochu upovídaný, ale pro mě byl Clamence právě tím chrlením odboček a elegantních obratů osobitý a uvěřitelný - herec z podstaty, pořád uhýbající před světem, vztahy, před čímkoliv pevným a jistým. Měkkýšovitá povaha, která se dlouho vznášela v pestrobarevné bublině společenské obliby, a když bublina praskla, neumí se ani upřímně kát, ani skutečně nenávidět, jenom se pokusí připodobnit všechny obrazu svému, čímž by se pád jaksi vyrovnal, rozdíl výšek znivelizoval. Metafora společnosti je to zajímavá a nikoliv neaktuální.... celý text

Vrah či oběť 1975, Josephine Tey (p)

Nejlepší detektivka vůbec? Nenapadlo by mě, že takové hodnocení získá zrovna tahle kniha, ale svědčí to jedině o vysoké kvalitě britského vkusu. Detektivka to je, ale zrovna tak je to populární historická příručka. Tedy ne že by všechny historické údaje byly úplně přesné, přeci jen tady historie slouží příběhu, ale vcelku jsou věrohodné a ráda jsem na základě inspektorovy nemocniční četby strávila pár poučných chvil dohledáváním informací o Válce růží. Což pro porozumění knize není nutné, tam stačí základní orientace nebo dobrá paměť na jména, protože Teyová základní fakta uvádí. Jinak je to detektivka klasického střihu, bez krve a vyumělkovaných zvratů, trochu upovídaná, ale vyloženě příjemná - pár postav, které jsou osobité a navíc i vtipné, nabručený inspektor, nějaké to okopávání kotníků klasických dějepisců (kdyby někdo v Česku takhle demontoval Palackého, mohlo by to být odborně přínosné, ale pochybuju, že by to byla taková psina) a velmi lidský přístup k historickým postavám, aniž by si je Teyová přehnaně modernizovala. Daly by se najít nějaké mouchy, ale vlastně se mi na ně nechce ani myslet, natož je zmiňovat. Zkrátka je to velice potěšující čtení.... celý text

Od kolaborace k vraždám: Příběh sedminásobného vraha RNDr. Vladimíra Malého z Českých Budějovic 2020, Jan Ciglbauer

Informačně je kniha dobrá, ale škoda anotace a řazení kapitol v knize, které vzbuzují mylná očekávání a kazí celkový dojem. Ciglbauer nepřináší úplně nová zjištění a neteoretizuje, jeho přínos je ve shromažďování regionálních dokumentů, které přetiskuje s důsledností místy možná až přehnanou. Přibližuje fungování jihočeského Gestapa a SD, působení Mimořádných lidových soudů, probere několik případů květnového násilí na Němcích – často ho organizovali dřívější konfidenti ve snaze jednak zbavit se svědků, jednak zalíbit se „vlasteneckou“ činností. Podtitul publikace ale naznačuje, že jádrem knihy má být Malého případ, použitý i jako rámovací text. O Malém bohužel není tolik informací, aby vydaly na víc než jednu samostatnou kapitolu, jenže místo jednoho soudržného textu jsou mezi různými odbočkami rozesety části jeho případu, což je náročné na pozornost. U umělecké literatury bych nic neřekla, ale u naučné oceňuji přehlednost. Navíc se některým svědkům věnuje zbytečný prostor – poměry ve firmě Baťa ve 30. letech mě sice zaujaly, ale Malého se týkají opravdu hodně vzdáleně. Rozhodnutí autora a nakladatelství postavit knihu na tomto konkrétním případu nerozumím, ale v souhrnu je to publikace zajímavá, především pro zájemce o jihočeskou historii. Beletristickým pandánem této knihy by mohla být Kohoutova Hvězdná hodina vrahů. Je vidět, že totalita a anarchie ani tak neprobouzejí v obyčejných lidech sklony k agresi, jako spíš některým jedincům uvolňují ruce k činům blízkým jejich naturelu, přičemž oběti a omluvy se mění podle momentálních okolností. Ostatně značná část květnových vrahů udělala rychlou kariéru u bezpečnostních složek jak prvního, tak druhého totalitního režimu.... celý text

Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexijevič (p)

Ze tří zatím čtených knih Alexijevičové je Černobyl nejdrásavější, tentokrát jsem poprvé musela dělat přestávky, abych se vydýchala a oschly mi oči. Alexijevičová má neuvěřitelnou schopnost přimět lidi k upřímnému vyprávění o věcech, o kterých se mluvit skoro nedá, je znát, že se do nich umí vcítit a nijak je nevede, jen sdílí jejich pocity. Pravdivosti souboru hlasů všech typů lidí, které Černobyl ovlivnil, nemůže dosáhnout jiný typ dokumentu, zaměřený na nějakou jednotlivost - krajinu, likvidátory, vědce. Samo o sobě je to fascinující čtení, ale ještě navíc se z celku skládá dohromady obraz specifické východoslovanské povahy, "sovětský člověk" se svým fatalismem, vírou v ideál a samozřejmou ochotou se pro něj obětovat.... celý text

Mladá nevěsta 2017, Alessandro Baricco

Krásná literatura v pravém slova smyslu. Zvláštní, snový text estetizované formy i obsahu, který si vystačí s celkem chudým dějem, protože o ten tolik nejde. Hra s formou, v níž vševědoucímu vypravěči občas bez přechodu vezme slovo některé z postav nebo dokonce autor coby osoba, je nejen zábavná, ale i smysluplná. Mladá nevěsta je filosofující hříčka navěšená na absurdní román a postoj autora k psaní poskytuje jedno z témat k filosofování. Stejně jako to na konci vypadá, že kniha vlastně fyzicky neexistuje, nepotřebuje existovat, zabývají se pomíjivostí i nerealistické postavy této (nereálné) knihy. Některé úvahy jsou možná banální, ale v tak půvabné formě to vůbec nevadí. Hravá kniha o prázdnotě, smrti a strachu z nich, jakož i o způsobech, jak ho překonat. Jedním z nich je smyslnost, kterou by v Bariccově podání slovo "erotika" hrubě snižovalo. Nestarala jsem se, nakolik je to nápadité nebo zbytečné řešení, a zkrátka jsem na to přistoupila, protože, koneckonců, tak krásně popsaná těla a jejich nádherné pohyby nelze neobdivovat.... celý text

Láska 2005, Toni Morrison

Po Domově mi nebylo jasné, co na Morrison všichni vidí, teď už ano. Složité střídání vypravěčů a časových rovin, mozaika různých pohledů na vztahy okolo hotelu, který pro hodně lidí znamenal náplň života. Na malém prostoru se v rychlosti odehraje černošská emancipace a s ní spojený vzestup a pád segregovaných služeb. Vztahové a rodinné propletence jsou dynamické, navíc v rozmezí nějakých padesáti let, takže v každé vzpomínce jako by stejní lidé byli někým jiným. Autorka to čtenáři neusnadňuje, je třeba si domýšlet a počkat až na závěr, přesto jsem si nepřipadala ztracená, naopak okouzlená atmosférou a osobně zaujatá emocemi mezi několika ženami a jedním mužem, který jim pro vlastní potěšení a nikoliv ze zlé vůle několikrát obrátil život naruby a dal záminku k nenávisti. Matka, její dcera a dceřina kamarádka se celý život pokoušejí vyzrát na protivnici, ale přes veškerou snahu vybojují jen status quo. Samotný velký Bill Cosey, kterému se jejich antipatie zvláštně vyhýbají, přitom touží po ještě jiných ženách a zrazuje je vlastně všechny. Morrison umí mluvit o silných emocích a zásadních událostech s klidným nadhledem a skoro soucitně, přitom velmi barvitě. Každý z aktérů by mohl být hlavní postavou vlastního románu, jejich vzájemné vyrovnané potýkání zredukované na 200 stran ale zintenzivňuje zážitek.... celý text

Nemocná Amerika: Lekce o zdraví a svobodě 2020, Timothy Snyder

Málem zemřít kvůli chybně nastavenému systému zdravotní péče, prožít si silné emoce, bezmoc, vztek, to nepochybně člověka zasáhne a potřebuje to nějak zpracovat. Zamyslet se na základě toho nad fungováním medicíny ve své zemi je způsob přínosný i pro ostatní. Kritizovat text, který takto vznikl, působí trochu malicherně - co říct k tak osobní výpovědi, proč do toho zatahovat formální výtky. Jenomže pokud se bavíme o knize s ambicí oslovit širokou skupinu čtenářů a působit edukativně, ne o příspěvku na blogu, měl by text mít určitou úroveň. Snyder je osobní a emotivní, tedy působivý. Jeho apely na zlepšení jsou ale často obecné až heslovité ("postavme lékaře do čela"), nezabývá se technikáliemi a vůbec pravděpodobností, jestli by daný problém zlepšit šel. Často srovnává USA s jinými státy, ale srovnání je buď na emocionální rovině: tady jsem se cítil líp a klidněji, nebo jsou to jednotlivé položky: v Koreji mají víc respirátorů, v Austrálii méně mrtvých, v Rakousku více lůžek - faktický celkový systém péče z toho nevyplyne. Všude se dá najít lepší jednotlivost. Přestože se Snyderem obecně souhlasím, kvalitní esej musí obsahovat argumenty, fakta, nikoliv emoce a z kontextu vytržené poznámky. Pokud si opakovaně stěžuje, že čekal 17 hodin na chodbě, a volá proto po lidštější péči, chci vědět, proč na té chodbě bez povšimnutí kolaboval - personál nemá čas, je neproškolený, neprovádí správná vyšetření, je třeba mít konkrétní potíže, aby se nastartoval systém zákroků? Změnit by se to jistě mělo, ale co autor navrhuje? Jen volání Toto je hrozné, změňme to! nestačí. Snyder psal rychle, ve špatném zdravotním stavu, evidentně s úmyslem stihnout vydání před volbami. Mohlo se to na roztržitosti, nesouvislosti textu projevit. K tomu i český překlad (vydaný ani ne tři měsíce po originálu) vznikl zřejmě narychlo, takže v obratech a frázích zůstává viditelně anglicistní. Ve výsledku to bohužel dává dohromady chvalitebný apel na city (a možná užitečnou autoterapii), ale nikoliv kvalitní esej.... celý text

Máma a smysl života 2014, Irvin D. Yalom

Tentokrát tematicky převážně povídky o smrti v různých podobách a technicky o protipřenosu a práci s ním. Zajímavější než samotní pacienti byly proměny Yalomova vztahu k nim, hledání cesty k pomoci. Sám sebe dost odhaluje, včetně své netrpělivosti a sklonu k nudě, ale zároveň ukazuje, jak moc musí terapeut pracovat sám na sobě, aby mohl porozumět jiným, aniž je bude někam tlačit. Dvě beletristické povídky na závěr (byť je psychiatr Lash Yalomovo evidentní alterego) si můžou dovolit zajít v porušování etiky o kousek dál, jednou v poloze celkem věrohodné a humorné, podruhé se Yalom pustil do čiré fikce a magického realismu, což pro mě byl výrazně slabší článek knihy. Přeci jen není tak vynikající spisovatel, spíš dobře píšící odborník, takže přestože rozumím zápletce založené na analytickém zkrocení personifikovaného pudového démona, přišlo mi to prvoplánové a především příliš postavené na sexu a autorových, řekněme, denních snech o kráskách v nesnázích. Zajímavé čtení o truchlení a vztazích psychologů s klienty, přínosné pro laiky i profesionály, ale Láska a její kat mi přijde lepší.... celý text

Dvanáct kmenů Hattiiných 2014, Ayana Mathis

Hlavními postavami jednotlivých kapitol jsou Hattiiny děti, ale Hattie je věčně v pozadí, její činy ovlivňují celou rodinu i o desítky let později, s ní se dcery porovnávají (v různých ohledech a s různou mírou úspěchu), k ní se synové vztahují. Co kapitola, to kus historie a typ problémů, Mathis prošla skoro všechny důležité otázky druhé poloviny 20. století, společenské i osobní: rasová segregace, válka ve Vietnamu, náboženství, chudoba, homosexualita, nevěra, duševní choroba. Působí to na mě trochu uměle, jako splněná povinnost, navíc máloco rozebere do hloubky, spíš jsou to črty, jakkoliv se snahou o emocionální zásah. Někdy se podařila působivá atmosféra (dětský kazatel Six), někdy je to jen nahozené téma, které mnohokrát a lépe zpracovali jiní, a v tomto podání mi dlouho v hlavě nezůstane. Opravdu zajímavá a hluboká je sama neuchopitelná Hattie, Hattie viděná různým očima, chladná i vášnivá, starostlivá i nelaskavá matka. Vůbec se u různých vypravěčů vrací vzpomínky na stejné události vnímané odlišně, aniž autorka někomu přiznává větší věrohodnost. Tohle vnitřní napětí, občas probleskující páteř všech událostí v rodině, je v knize nejpůsobivější a nejlépe zpracované.... celý text

Příběhy (ne)obyčejných profesí: Česká společnost v období tzv. normalizace a transformace 2014, Radek Diestler

Zajímavé studie, každá profese má svá specifika, ale dohromady vypovídají o technické úrovni a vybavenosti na pracovišti líp než oficiální dokumenty, a třeba o obecné pracovní morálce a rozkrádání, resp. o názoru narátorů na ně, podávají realističtější svědectví než umělecká díla, ať filmová nebo literární. Přestože samozřejmě autoři zmiňují, že kdo chce o svém pracovním životě vyprávět a hlásí se k němu, těžko ho bude hanět nebo se sám shazovat přiznáním k podvodům. Všeobecně ve své práci spokojení lidé také přirozeně netvoří vzorek nadšených příznivců kapitalistické proměny, ale o to zajímavější výpovědi to jsou - nikoliv nadšení komunisté, nikoliv zhrzení zkrachovalci, ale celkem průměrní občané starší generace (narození ve 30.-50. letech), kteří změny k horšímu nevidí v ideové rovině, ale úplně prakticky ve fungování kolektivu a sociálních jistotách. Sociologové a politologové by mohli vyčíst dost zajímavého, nicméně v tom množství textu to nejde rychle ani snadno (a ostatně vzorek mluvčích je malý, tudíž nevypovídající). Osobně mi přišla ve všech ohledech nejobjevnější kapitola o zemědělství, která obecně vžitý obraz zničené krajiny a rozkulačených rodin mění opravdu výrazně.... celý text

Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna 2014, Jean Flori

Poctivé, střízlivé, ale rozhodně ne nudné shrnutí života a doby Eleonory Akvitánské. Místy víc doby než života, protože o mužích v jejím okolí se zkrátka dochovalo víc zpráv. Díky tomu jde i o širší studii Plantagenetů a nově vznikající dvorské kultury. Druhá část blíž rozebírá několik oblíbených témat, kterým se často věnují historici i romanopisci, přeci jen byla Eleonora osobnost ve své době výjimečná. Flori se snaží uvést na pravou míru obvyklá zkreslení a porovnáním starších pramenů i moderních historických prací určit alespoň pravděpodobnost některých tradovaných názorů. Paradoxně je čtivější životopisná část, vystavěná na spolehlivých faktech, jejichž původ autor nemá potřebu zpochybňovat. Umí být zábavný, aniž by ohromoval kontroverzemi. Když dojde na nejisté aféry, Flori se sám do historické rekonstrukce raději nepouští, místo toho (občas trochu dlouze) komentuje možné motivy autorů, kteří je zaznamenali nebo se vůbec podíleli na jejich vzniku. Tyto pasáže určitě potěší badatele, který hledá výklad k pramenům, ale i pro laika je to stále srozumitelné čtení. Flori je velice disciplinovaný a opatrný historik, ale netrpí přílišnou skepsí, aby šmahem zavrhoval všechno spolehlivě nedoložené jako neexistující nebo nehodné zkoumání. Naopak řadí poznatky podle pravděpodobnosti a u nejistých navrhuje víc možností. Pro tu důslednost a nesmírnou znalost původních textů, jakož i srozumitelnost podání, rozhodně stojí za to jeho knihy číst.... celý text

Zmatky chovance Törlesse 2011, Robert Musil

Kontroverzní události v internátu, kvůli kterým knihu nechtěl nikdo vydat, jsou jenom pozadí, záminka. Podstata je v duševním sebezkoumání mladíka, který hledá způsob, jak se stavět k věcem okolo sebe - morálka je ještě nesamozřejmá, nevyhraněná, pocity se mění každou chvíli, trvá jenom tušení, že všechno má dvě strany, fyzickou a hlubší prožitkovou. Filosofický román je to zajímavý, každá domněnka o vztazích mezi realitou a vnímáním se testuje na extrémním případě ponižovaného Basiniho, ale podání je (úměrně mládí vypravěče) horečnaté, mnohomluvné, nepřehledné. Čtenářsky velmi náročná kniha, alespoň pro mě. Závěry jsou nejasné, cesta je v tomto případě nejméně stejně důležitá jako cíl.... celý text