Inozuka přečtené 235

Svět, který stvořil Jones 2003, Philip K. Dick

Svět, který stvořil Jones je vlastně tak trochu alegorie s nacismem, ale dalo by se říci, že v něm čtenář najde i částečný obraz dneška. Společnost je vedena myšlenkou relativismu či chcete-li pragmatismu a najednou přichází nový mesiáš, který říká, že všechno je tak, jak myslí nebo soudí on a že dokáže lidu dát, to co mu chybí, tedy ideály a společného nepřítele ke křížovému tažení ... Podrobná studie fanatismu, vzniku kultů a totalitarismu. Není to špatně napsané, bohužel Dick nedrží děj pevně v ruce a občas trochu skáče z jednoho na druhé. Ale i tak přečteno jedním dechem.... celý text

Lawrence z Arábie 2013, David Murphy

Stručná monografie, která se zaměřuje především na popis Lawrencových válečných akcí. Skvělý doplněk k filmu Davida Leana, který vysvětluje některá zjednodušení z filmu a uvádí na pravou míru řadu něpřesností. Například, že skutečný Lawrence byl spíš malého vzrůstu a 1,8 m svého filmového představitele Petera O'Toola se neblížil ani náhodou.... celý text

Kája Saudek 2010, Tomáš Prokůpek

Káju Saudka obdivuji, snad jako každý mé a starší generace, především pro jeho kresbu. Za komunistů byla jeho tvorba něco naprosto vyjímečného a voněla pro nás Západem. Jeho komixy mi však moc k srdci nepřirostly kvůli pro mě zvláštnímu a nepřitažlivému scénáři i odlehčenému duchu. Raději mám trochu vážnější věci... To nic ale nemění na tom, že Kája Saudek patří u mě k top českým pop umělcům a je až s podivem, že tahle kniha vyšla až v roce 2010. Je naprosto skvěle koncipovaná a zasahuje do všech oborů Saudkovy umělecké tvorby. Autorka si nebere servítky a kolikrát Saudka podrobuje i ostré kritice. Co mi v knize malinko chybí je pohled na Saudka jako člověka. V textu je pár narážek, ale o Kájově životě se z něho dozvíte jen málo. Vím, je to umělecká monografie, ale dílo a osobnost jsou přece úzce spjati... Každopádně díky za tento počin, má čestné místo v mé knihovně.... celý text

Black Mask: Antologie detektivních příběhů 2016, Otto Penzler

Black Mask Antologie není sice buhvíjaká pecka, ale milovníka drsného detektivního žánru a pulpových příběhů jistě potěší. Ono to, co funguje na ploše knihy nebo série příběhů se stejným hlavním hrdinou, nemusí vždy fungovat i na ploše krátké povídky a tak některé z příběhů Černé masky jsou až moc kostrbané a neumětelské. Celkově však spokojenost a zajímavý vzorek brakové literatury. Na absolutních stupních vítězů jsou podle mého: Čekání na Rustyho - povídka s parádním nápadem a nábojem od Williama Colea, Muž, který si vybral ďábla Richarda Deminga, která si musí každého získat bezbožně cynickým PANEM Moorem a Vypůjčený zločin Cornela Woolriche s mazaně vystavěným příběhem a vystupňovaným napětím (i když pachatele začnete tušit hned, jak se objeví na scéně).... celý text

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

"Obrátil ptáka na záda a nabarvil mu křídla, hlavu a hruď v celé škále duhových odstínů, až byl strakatější a svítivější než kytice lučních kvítí. (...) Když se nad našimi hlavami slétlo dostatečné množství ptáků, dal mi Lech znamení, abych vězně vypustil. Vzlétl nahoru a šťastně a svobodně se vznášel ve vzduchu jako malá, duhová skvrna na pozadí mraků. Pak se střemhlav vrhl do středu čekajícího hnědého hejna. Ptáci byli chvíli zmatení. Nabarvené ptáče létalo z jednoho konce hejna na druhý a marně se snažilo přesvědčit svoje soukmenovce o tom, že je jedním z nich. Ti však byli omámeni jeho zářivými barvami a poletovali zcela nepřesvědčení kolem něho. Nabarvený pták byl čím dál tím víc vytlačován z hejna, do kterého se horlivě snažil zařadit. Brzy na to jsme viděli, jak se jeden pták po druhém odděluje od hejna a divoce ho napadá. Po krátké chvíli ztratil mnohobarevný tvar a padl k zemi. Když jsme nabarveného ptáčka konečně našli, byl již obyčejně mrtvý. "... celý text

Vlastní cestou - Zdeněk Burian 2015, Vladimír Prokop

Dalo by se říct, že Zdeněk Burian Vlastní cestou je takový Burian essential pro začátečníky, tedy úvod do díla jednoho z nejvýznamějších českých ilustrátorů. Zaobírá celý okruh Burianovy tvorby jak po tématické, tak i po technické stránce. Čtenář má možnost obdivovat ilustrace z dobrodružných knih, kovbojek, trampských knížek i rekonstrukce prehistorického světa. Pro milovníky Burianových kreseb povinnost.... celý text

Lidé a oceán 1991, Rudolf Krautschneider

Moře mám sice rád, ale nejsem žádný fanoušek yachtingu ani mořeplavby. Po několika rozhovorech, které jsem četl, mě ale začal zajímat Ruda Krautschneider jako člověk. Jeho jednoduchá filozofie, že když člověk opravdu chce, dokáže cokoliv, je mi blízká a svou přímočarostí a jednoduchostí strká do kapsy celé stohy dnes tak moderní motivační literatury. V knize Lidé a oceán to všechno je a k tomu notná dávka lásky k lidem, volnosti, svobody a obdivu k přírodě. Nejedná se o žádný souvislý text, spíš takové črty z Rudových cest a zápisky příběhů, které na cestách zaznamenal. Občas to není patřičně vypointované, občas předvídatelné, ale vždy upřímné a hezké čtení. Navíc mám druhé vydání od vydavatelství 65. pole, které mě fascinuje svým zpracováním a ilustracemi, což můj kladný dojem z téhle knihy jen prohlubuje.... celý text

Oceán v kapce rosy: Zenové příběhy 2005, Henri Brunel

"Mistře, ukažte mi cestu k osvobození!" "On tě někdo spoutal?" zeptal se mistr. "Řekni, kdo?" "Nikdo," odpověděl žák. "Tak proč se chceš osvobozovat?"

Granátníci 2012, Kurt Meyer

Jak píše v předmluvě Jiří Ohlídal: "Nejzajímavější na knize je to, co v ní chybí." Bylo by asi pošetilé, představovat si, že někdejší vysoký důstojník Waffen SS se ve svých pamětech napsaných krátce po propuštění z vězení dozná k tomu, že členové jeho jednotek či on sám se nějak podílel na válečných zločinech. Nicméně pozornému a kritickému čtenáři to mezi řádky pravděpodobně stejně neunikne. Ať již těžko skrývanou nenávistí vůči ozbrojeným civilistům, jež se prvně objevuje během bojů u Charkova (na wikipedii lze dohledat svědectví, že zde nechal Kurt Meyer srovnat se zemí vesnici Jefremovka) či neustálým opakováním tvrzení (dle mého zcela pravdivého), že zajatci se stříleli na obou stranách. Z knihy se rovněž dá vyčíst záměrné se vyhybání politickým komentářům a lpění v podstatě pouze na popisu vojenských operací. Což je totiž jeden z klíčových bodů obžalující Waffen SS jako vojenskou politickou sílu. Protože všechny ty řeči o oprávněném a spravedlivém boji, které se v textu objevují, v podstatě znamenají boj za ideály Třetí říše: nadřazenost nordické rasy, rasové zákony, holocaust, rozšiřování životního prostoru německého národa prostřednictvím napadání a okupace okolních států atd. Kurtu Mayerovi a potažmo celým Waffen SS se jistě nedá upřít vojemský um, odvaha, statečnost ani věrnost a idealismus. Ale zároveň je potřeba i zdůraznit v rámci jaké ideologie své schopnosti nasazoval... Kniha je tak cenná nejen jako dokument popisující válečné nasazení Leibstandarde SS Adolf Hitler a 12. pancéřové divize SS Hitlerjugend, ale i jako sonda do myšlení veteránů těchto jednotek, kteří ani po válce zcela nepřekročili svůj stín a ideály Třetí říše v sobě nesli i po kapitulaci. Výsledkem je zcela nekritický pohled na vlastní dějiny a pocit ublíženosti. Otázkou ovšem je, zda nějaký objektivní pohled je vůbec po tom, co tito vojáci zažili možný. V tomhle směru patří hodnocení spíš historikům, než přímým účastníkům na jedné i druhé straně válečného konfliktu. A tak Meyerovy poznámky o důrazu na demokracii a odpor k další potencionální válce v doslovu knihy berme jako maximální metu, kam se on i část jeho Kameraden mohli dostat a nemějme jim jejich nekritičnost za zlé...... celý text

Dějiny Waffen-SS 1925-1945 2011, Tim Ripley

Velice objektivně napsaná kniha o jednotkách Zbraní SS. Jak píše autor v závěru knihy, Waffen SS byli na konci 2. světové války bezkonkurenčně nejlepšími obrněnými silami všech válčících mocností a jejich taktika se promítla do postupů moderních západních armád. Svým vojenským umem a nasazením dokázali i v beznadějných situacích vyjít z jednotlivých bitev vítězně a jejich operace prodloužily válku o několik měsíců. Co jim zlomilo vaz, byla materiální převaha protivníků a zmatečné, diletantské velení Hitlera a jeho patolízalů. To ale nemění nic na tom, že tyto jednotky složily jednomu z nejbrutálnějších režimů všech dob, byly organizovány na podporu zrůdné ideologie, jíž bezmezně věřily a v rámci ní se dopouštěly mnoha válečných zločinů. Své úkoly z Hitlerových úst vykonávaly s fanatickým přesvědčením a jak naznačuje autor, lze očekávat od lidí, pro které neměl vlastní život valné ceny, že budou mít slitování s jinými? Jediné, co bych vytknul, jsou černobílé bokorysy techniky Waffen SS - když už jsou v knize barevné mapky, nedalo by zas až tolik práce vytisknout zde zobrazenou techniku v nějakém hezkém markingu.... celý text

Podvolení 2015, Michel Houellebecq

Houellebecq na svůj v předchozích knihách ověřený příběh nihilistického ztracence (tentokrát z vysokoškolských kruhů) roubuje trochu té aktuální politiky a problémů a trochu nového východiska v podobě příklonu k náboženství. Houellebecq si mě v Podvolení ztratil tím, že si zajímavé téma zjednodušil právě propojením s aktuálně nejvíce rezonujími strachy z islamizace Evropy. Paradoxně tím ubral knize dost na zajímavosti, protože ta politická linie moc nefunguje a je děravá jako ementál. Jestliže v první části autor naznačuje, že země stojí před občanskou válkou, po volbách jako když utne a z ozbrojené nacionalistické opozice jsou najednou beránci, kteří se zřejmě vypaří a celá Francie bez problémů přijme islám jako své nové náboženství. Na druhou stranu osobní rovina knihy je po houllebecqovsku rozehrána skvěle a finální podřízení se hlavního hrdiny novému kultu je naopak hodně autentické. Celkově tedy průměr, i když Houellebecqa stále řadím mezi své nejoblíbenější autory.... celý text

Na břehu Blanice - k šumavskému prameni 2012, Jaroslava Pixová

Četl jsem již Mlýny na Zlatém potoce a musím říct, že kniha Na břehu Blanice mě nadchla mnohem víc. Je to dané tím, že ač autorka v tomto případě postupuje metodicky stejně a pokouší se popsat historii mlýnů na této šumavské řece s pomocí archívů, přidává k tomu tentokrát víc vzpomínek dosud žijících pamětníků, čerpá z knižních vzpomínek atd. Kniha tak působí mnohem živěji a čtivěji. Pro obyvatele prachaticka takřka povinná četba...... celý text

Vysoké okno 2012, Raymond Chandler

",Odcházím, tak, jak odcházím vždycky,' řekl jsem. ,Se svižnou úklonou a lehkým úsměvem na rtech. A s hlubokou a upřímnou nadějí, že se s vámi příště nesetkám v base. Dobrou noc.' (...) Jel jsem nazpátek do Holywoodu, koupil si půllitr dobrého pitiva, zapsal se v hotelu Plaza a zanedlouho už jsem dřepěl na pelesti postele, čuměl si na nohy a tankoval whisky rovnou z lahve. Zrovna jako docela obyčejný ochmelka. Když už jsem byl tak akorát zkárovaný, že se mi mozek zamžil a přestal myslet, svlékl jsem se a vlezl do postele a po chvíli, která nebyla dlouhá, ale mohla být kratší, jsem usnul.'"... celý text

Básník (Román o Ivanu Blatném) 2014, Martin Reiner

Román o Ivanu Blatném je možná trochu zavádějící název, protože styl, jakým je Básník napsaný má blíže k literatuře faktu či monografii než k románovému stylu. Čím je však tomuto formátu podobný je rozsah a čtivost s jakou je napsaný. Kniha Martina Reinera se čte opravdu velice dobře a je tak všeobjímající až z toho jde hlava kolem. Ve všech těch odbočkách od hlavního děje jsem si po pár stránkách začal doslova libovat a to jak autor použil množství pramenů k bohaté mozaice osudů hned několika lidí je prostě fantastické. Vedle osudu Ivana Blatného se tak dozvíte mnohé o surrealistické avantgardě, Skupině 42, britské imigrační i sociální politice i psychiatrické praxi. A u všeho Reiner nic nezatajuje, nikoho nedělá lepším ani horším, maximálně barvitě popisuje. Jedním slovem: VÝBORNÉ.... celý text

STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země 2015, Tomáš Poláček

Psaní Tomáše Poláčka mě baví. Před lety jsem si nemohl nevšimnout jeho článků v magazínu MF Dnes a ulítaval jsem na jeho reportážích ze ztřeštěných dobrodružství - většinou na hraně s notnou dávkou adrenalinu. Tím pádem jsem vcelku rychle zaregistroval, že v redakci chybí a nějak náhodou zjistil, že nyní píše pro Reportera. Když vyšel tenhle cestopis bylo jasno, že si jej musím co nejrychleji přečíst ... A Tomáš Poláček nezklamal. Cestopis o tomhle stopu se čte jedním dechem, je psaný s nápadem a invencí zkušeného novináře a s nadšením a živelností bývalého punkáče. Tomáš Poláček odhalí dost se svého života, nechá nahlédnout do svého nitra i minulosti. Až by člověk pomalu zapomněl, že ta jeho cesta byla především práce - tedy, že na ni byl vyslán svým zaměstnavatelem. Ale kdo může říct, že je mu práce zároveň i zábavou? Moc lidí ne. Výborné oddechové čtení.... celý text

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV 2008, Jaroslav Hašek

Asi ani nespočítám, kolikrát již jsem Švejka četl. Vždycky si v něm najdu něco nového a staré gagy, které si pamatuji, mi přijdou pořád stejně vtipné. Je až s podivem, jak dokázal Hašek v tomto románu zachytit běžný život a jak často se Švejkovy hlášky dají používat v popisu běžných životních situací. A ač je Švejk kniha humoristická a značně zábavná, a bývá často zjednodušovaná právě do této roviny, je to kniha zároveň silně antimilitaristická (i s dost drsnými pasážemi), protiměšťácká a libertariánská. Hašek byl geniální v tom, že pod rouškou jednoduché zábavy dokázal propašovat silná poselství a myšlenky. P.S: Myslím si že Hašek sám sebe nejvíce projektoval do postavy jednoročního dobrovolníka Marka.... celý text

Zmizet 2009, Petra Soukupová

Nemám moc rád filmy a knihy, kde hlavními hrdiny jsou děti, ale Zmizet je tak vyjímečná kniha, že hned po pár prvních stránkách jsem na tuto svou averzi úplně zapomněl. Pečlivě vystavěné příběhy třech tragickými událostmi narušených rodin jsou napsané naprosto strhujícím způsobem. S Petrou Soukupovou jsem četl nedávno rozhovor a říkala, že nejlépe se jí píše v nonstopu... Nedivím se pak, že výsledné díla jsou tím nonstopem trochu načichlá a dýchá z nich smysl pro lidské tragično, avšak s až překvapivými závěry prodchnutými zvláštní nadějí .... Přesně můj cup of tea.... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Marťan je spíš takový technothriller, než nějaká velká literatura. Většinu knihy zabírá fyzikální popis improvizačních vědeckých postupů, které umožňují přežití hrdiny na povrchu Marsu. Občasné Watneyho sarkastické poznámky to trochu odlehčují, ale i tak mi přijde text trochu křečovitý. A asi od půlky to všechno nabírá takový ten americký patos známý z filmových blockbusterů - všichni táhnou za jeden provaz, obětují se a najednou prásk, je tu nová komplikace. Ale přesto všechno se Marťan čte dobře a jako nápad je hodně neotřelý. Kdo by si byl pomyslel, že oprášit Robinsona Crusoe a prásknou s ním na rudou planetu může být skvělý námět na román. "Nejhorší události v životě se ohlašují maličkostmi. Na boku máte drobnou bulku, která tam dřív nebyla. Vracíte se domů k manželce a spatříte v dřezu dvě skleničky na víno. Z televize se ozve: Přerušujeme tento program..."... celý text

Čtyři kvartety 2014, Thomas Stearns Eliot

"Jdi, řekl pták. V listoví stromů bylo plno dětí / vzrušeně skrývaly se, tutlaly svůj smích / Jdi, jdi, jdi, řekl pták. Lidstvo / nemůže unést příliš skutečnosti. / Čas minulý a čas budoucí / co mohlo být, i to co bylo / směřuje nakonec vždy k přítomnosti."... celý text

Smrt si říká Tutter 2002, Luděk Navara

Doslov pro všechny, kdo četli nebo viděli knihu/film Smrt si říká Engelchen od Ladislava Mňačka resp. režisérů Kadára a Klose. Navara se pokouší odpovědět na otázku, kdo byl románovým Engelchenem a rozkrýt tutlání identity válečných zločinců komunistickým režimem. Po straně faktů je to kniha opravdu dobrá, dost výrazně nabourávající lidové řčení, že: "Na každou svini se vaří voda" nebo omšelou frázi o božích mlýnech. Ono až dost těch největších zrůd v pokoji dožívá důchodu a umírá ve spánku v posteli namísto strženým vazem na šibenici. Co knihu shazuje je dost příšerná stylistika. Vše je podáváno podobným způsobem, jako bývá zvykem v populárně-naučných článcích v Blesku a pod. Asi je to způsobeno autorovou novinářskou profesí, ale mě to dost rušilo a přeskakování z tématu na téma i omílání téhož pořád dokola mě dost rozčilovalo. Nevím, proč by se celý příběh nedal vyprávět chronologiky.... celý text