ivana9593
přečtené 142
Zpovědi trosky po čtyřicítce
2020,
Alexandra Potter
Super, oddechové, vtipné, letní čtení, v případě kategorie 40+ s cenným ironickým přesahem. Jako alternativní psychoterapii k tématu letošní Výzvy Knihy o holocaustu, upřímně doporučuji, člověk na chvíli opět dojde nestoudně optimistického pocitu, že lidi nejsou jen zrůdy nebo oběti a své štěstí máme ve svých rukou a hlavách. Nemluvě o tom, že se vám za čas opět začne líp spát i bez psychoprofylaxe. Ale zpět k dílku: Je to teda krásně pozitivně narůžovo, ale není to rozhodně hloupé, nebere se to ultra vážně (což já speciálně oceňuji) a nabízí (leč nevnucuje) to momenty k zamyšlení nad životními milníky a výzvami,kterým čelíme všichni, intelektuálky nevyjímaje... (teda máme-li to štěstí neřešit nic horšího, k poděkování za což vás zase donutí výše zmíněné jiné téma Výzvy). Za mě plus za dějovou linku s Cricket a oceňuji, že závěr vyzněl patřičně satisfakčně a motivačně (jak se na tento typ literatury sluší a patří, a jak po četbě o holocaustu bytostně potřebujete), aniž by však svou cukernou koncentrací vyvolal citlivějším jedincům inzulínový šok, gastroezofageální reflux nebo jinou metabolickou nepěknost... :-) K autorce jsem se vrátila po dlooouuuhe době, neb jsem si přišla na "dívčí románky" už trochu stará, ale věková souhra s názvem díla mě přesvědčila, že ani na Potter není nikdy moc pozdě:-). Jako důkaz pokory a v rámci kontinuální posttraumatické psychoterapie si možná dočtu přeskočená dílka:-).... celý text
Ona a já aneb Manželem snadno a rychle
2020,
Miroslav Macek
Za mě intelektuálně dekadentní verze Kameňáku, kříslá pokusem o poetiku původního Saturnina. Zcela oddechové čtení, které extra nenadchne, ale ani zásadně neurazí. Knihu jsem si vybrala zcela neromanticky v potřebě splnit téma výzvy a, vzhledem k podprahovým antipatiím k jejímu autorovi, k ní přistupovala spíše skepticky. Ve finále jsem však ochotná vzít na milost autora i dílko, ač se k němu asi nebudu chtít více vracet. Vyumělkovanost a šroubovanost s jakou na sebe navazují jednotlivé bonmoty mě totiž značně iritovala, stejně jako celková naředěnost příběhu a absence autentického humoru. K pozitivům: Zasvěceným gurmánským vsuvkám příběhu však nelze upřít schopnost ponouknout čtenáře během četby k lovecké výpravě do lednice. Na líné letní odpoledne k piknikovému koši a dobrému vínu celkem dobrá partie.... celý text
Beru to na sebe
2019,
Lucie Šilhová
Odpočinková, humorná, nehloupá, ale nervy ani intelekt nedrásající, sebeironická výpověď padesátnice "nad věcí".
Marie a Magdalény
2017,
Lenka Horňáková-Civade
Po dlouhé době kniha přečtená jedním dechem a na úkor spánku. Chvilku jsem se "zakusovala" do jazyka a stylu vyprávění, ale od třetí kapitoly jsem se nechtěla odtrhnout. Podobnost s A. Mornštajnovou mi vytanula hned, speciálně tedy s její Slepou mapou, spíš než s Hanou. Ale jazyk autorek je jiný. Zde místy krkolomější větné konstrukce, zajímalo by mě jak vyprávění vyznělo Francouzům ve francouzštině, protože mně chvílemi přišlo jako by autorka opravdu "překládala" a češtinu už tak docela "necítila". Stejně tak se přidávám k postřehu v jednom zdejším komentáři - zajímalo by mě, jak Francouzi dokázali navnímat emoce dějinných kulis příběhu? Vyprávění úsporné, spíše náznakové, motivace spousty činů nejsou úplně srozumitelné a někdy je to až rozčilující (proč si toho Kulhavce brala? Proč Franta nic nenamítal? Proč se k matce nevrátila bez něj? Proč ho s matkou rovnou NEZLIKVIDOVALY?? Pro tak pragmatickou, až mysteriózně osobitou a důkladnou Marii by "šikovná domácí nehoda ve stínu dějinných dramat", nemohla být takový problém!!! Ne? :-)). To mi drásalo nervy, stejně jako děj, který se na chvíli zakousne, aby o to prudčeji odskočil o notný kus a nechal mě tápat a domýšlet si. Což taky ale není na škodu. Námět s obrovským potenciálem, rozhodně si umím představit román třikrát tak tlustý a v něm jednotlivé příběhy mnohem vykreslenější v čase, hloubce a provázanosti. Nejen, že bych to ocenila, protože jsem se cítila místy ochuzená, ale ještě nikdy u žádné knihy jsem neměla tak impulsivní nutkání sepsat alternativní vývoj jednotlivých příběhů! Tak moc jsem se, s vědomím dějinného vývoje, snažila osud hrdinek "přetlačit" k vytouženým zvratům, že jsem usnout ani nemohla. Shrnutí : Silné příběhy silných žen, které se rychle přečtou, ale o to déle ve mně zůstanou se všemi proč? , co kdyby? , jak moc? ...... celý text
Žádný sex, je úterý
2014,
Tracy Bloom
Patří mi to! Vybrala jsem si ji do Výzvy s jasnou intuicí, že se u ní moc intelektuálně nezapotím..., což bude vítaným benefitem k náročné povinné četbě Kotlerova MM. Ehm. Tak nejen, že mi Kotler přijde záživnější, ale dokonce romantičtější, a co hůř - i vtipnější. :-) Fakt nevím, kde soudruzi udělali chybu. Název chytlavý (mimochodem jeho vysvětlení je jediným hlubokým filosofickým momentem knihy), námět plný příslibů, příběh má potenciál a na jedné postavě autorka dokazuje talent pro inteligentní humor, kterým bohužel jinak skrblí. Realita: naprosto nevykreslené postavy nejprve téměř bez emocí a vývoje, v jakési fázi bohorovně apatické duševní retardace. (Přišlo mi, že hlavním postavám není 36 a 28(?), ale tak 16 a 8) . V druhé polovině pak zase jednající sborově hystericky a iracionálně. Výhodou tohoto schématu je, že Vám postupně začnou lézt na nervy úplně všechny, hrdinka zejména. Ve fázi předporodní hysterického defilé je fakt na pěst! Poprvé jí došlo, že čeká dítě a dost to po...?? Gratuluji! A chci taky předepsat ty prášky!!! :-) . Kniha se mi nejen nečetla lehko, jak tady mnohde čtu (a vyvozuji z toho, že chyba nemusí být v autorčině vysílači, ale na mém přijímači) , ale trápila jsem se u ní skoro jako hrdinka u porodu. Začátek probouzí vlažný zájem, který však střídá trochu nepochopitelná nuda, pak divná nuda, pak trochu trapas, šílená nuda, lobotomická agonie a utrpení s kýčovitým koncem, poskytujícím rozhřešení ve stylu, že prášky na recept tam zobou asi všichni, seniory nevyjímaje. Vše zachraňuje jen postava Daniela, která ovšem v kontextu působí jako spadlá z nebe, její potenciál je nevyužit a paradoxně pouze zvýrazňuje strnulost ostatních postav. Snad kromě Bezmozka, jehož přezdívka funguje jako nomen omen příběhu. Sorry, Tracy, ale my už se fakt asi nepotkáme. Budiž mi to varováním před snahou ulehčovat si výzvu nenáročnou četbou! :-)... celý text
Když to tam není, tak to tam nehledej
2017,
Ivana Chřibková
Dílko, které mě (neznalou dílu prvního) zaujalo nejprve svým (špatně pochopeným) jakoby dokonale vtipně absurdním názvem. Odhadla jsem však správně, že mě čeká oddechové, přesto inteligentní, příjemné, nikoliv však povrchní čtení. Pobavení s hlubší notou, aspoň pro toho, kdo ji chce vnímat. Potěšilo mě velmi , že humor knížky není třeskutě prvoplánový ani horkotěžko dohledatelný jako u řady jiných avízovaných humorných děl. Naopak vtipnost je nenásilná, humor inteligentní - víc než komičnost až absurdita situací samých mu prospívá autorčin vypravěčský styl a umění syntaxe. Krátké kapitoly jsou ideálním dovolenkovým či cestovatelským čtením.... celý text
Dívka, která musí zemřít
2019,
David Lagercrantz
Koukla jsem se na hodnocení knihy už v průběhu čtení a byla jsem překvapená negativními reakcemi, první třetina se totiž četla dobře, děj se slibně rozbíhal... Autor teda až otrocky aspoň větou zmínil všechny minulé postavy, snaha o ucelení a uzavření byla znát. Po polovině tempo klesá a poslední třetina byla pro mě fakt až utrpením. Trápila jsem se spolu s autorem, jakoby taky nevěděl kudy z toho ven a hlavně je nezáživné jak donekonečna se něco popisuje místo aby se dělo... . Výsledkem je krečovité rozuzlení šroubované zápletky, po němž zůstává hořká pachuť z charakteru a neuveřitelnosti většiny nových postav a smutek a bezmoc za těmi mrtvými. Lisbeth s Michaelem neomylně přežívající další krutostí nabitou akční scénu se stávají jen klišoidní stafáží příběhu, který s nimi nijak nesouvisí. Ten jejich klouže až trestuhodně po povrchu a předpokládaná katarze se nějak nedostavuje. Milenium vždy lehce atakovalo hranici mého čtenářského vkusu a každý díl mě něčím štval, ale možná právě proto si mě získal jako vítaná napínavá nenáročná oddychovka s "pohádkovými" prvky a těšila jsem se na další (ideálně propracovanější) díl. Po tomhle snad opravdu bude lepší skončit a jednou se zas vrátit k těm prvním, s menším očekáváním a větším nadhledem.... celý text
Šok
2002,
Robin Cook
Trošku chyběla pitevna, Jack, Lou a Laurie... :-) ale jinak stará dobrá klasika - palčivé téma, hrdinky a padouši ve vyváženém poměru oddychového čtení, které přečtěte na jeden zátah.... celý text