Ja.Yitka
přečtené 302
Les vzpomínek
2021,
Sam Lloyd
Thillery mám ráda a přestože témata spojená s únosy dětí mě už moc neberou protože mi přijdou většinou hodně podobná, tato kniha mě příjemně překvapila. Dějová linka sledována třemi úhly pohledů mi přišla akorát - Elissa byla milá, chytrá a sympatická, Elijáš zajímavý, neotřelý a průběžný vývin a vykreslení postavy skvělé a poslední úhel, vyšetřovací, taky fajn, asi by mi tam chyběl. Za mě mohu určitě doporučit a už teď se těším na další díla autora. Na to že to byl debut, paráda.... celý text
Samota Christlhof
2021,
Veronika Rubínková
Já jsem byla naprosto nadšena a to povětšinu času ale je fakt, že ke konci kdy všechno gradovalo tak se mi to začalo trochu zamotávat a v některých částech jsem se trochu ztrácela. Nicméně velmi čtivé až mystické a ještě z prostředí Šumavy, příjemné osvěžení.... celý text
Než vybledne den
2021,
Kristína Hušeková
Za mě bohužel obálka lepší než obsah. Styl psaní mě příliš neoslovil ačkoli pár celkem zdařilých odstavců tam bylo. Jinak vše dost rozvláčné a hlavně hrozně jednostranné. Už z počátku, než zjistili jaký je pan Jozef šmejd a manipulant, jsem nepocítila absolutně žádný pokus dát mu nějakou šanci nebo se snažit pochopit, že maminka se může zamilovat a dát šanci tomu se s ním shledat nebo ho nějakým způsobem tolerovat. Nakonec se samozřejmě ukazuje jak špatný a necharakterní člověk to je (ačkoli otázka nakolik je příběh inspirován skutečností a nakolik je dokreslena nelidskost a chamtivost řekla bych až "duševního chudáka" Jozefa). Nicméně i z vlastní zkušenosti musím podotknout, že i když nový partner mojí mamky, se kterým se dala dohromady až v pozdějším věku, se příliš nezamlouvá ani mě, ani bratrovi, oba ho tolerujeme a to hlavně proto, že dělá šťastnou ji. Ze začátku jsem také trochu skřípala zuby ale brzy jsem pochopila že není asi nic sobečtějšího a zraňujícího než dávat ultimáta mezi lásku k dětem (navíc již dávno dospělým) a touze po lásce (ačkoli ve věku zralejším). Jinak co se týče knihy, řadím ji k průměrným, dočetla jsem ji spíše proto, že byla krátká a už ji určitě číst znovu nebudu.... celý text
Lada u ledu
2021,
Ema Labudová
Jako první se mi dostal do ruky Tapetář. Upřímně musím říct, že mě to moc neoslovilo.. možná to bylo tou Anglií, možná i tou dobou a tím že mě ani téma moc nezaujalo. Navíc jsem věděla že to je prvotina a přišlo mi to celé takové nevyzrálé. U knihy Lada u ledu jsem moc očekávání neměla a naopak mě velice překvapila. První polovina se hodně věnuje anorexii a duševnímu rozpoložení hrdinky, bylo to velice přesvědčivé a čtivé, nicméně mě potěšilo že od druhé poloviny už se nemoc upozadila a více se zobrazoval život jako takový. Forma psaní "ty-formy" která je dost nezvyklá mi vůbec nepřekážela. Údernost a dialogy mi někdy připomínaly trochu Dvořákovou nebo Soukupovou, které mám taky hodně v oblibě a baví mě skvěle vykreslená psychologie postav. Když jsem navíc zjistila, že autorka je ročník 1999 doslova mi spadla brada. Pojetí románu, vykreslení doby kterou nezažila tak věrně, že jsem si to dokázala naprosto představit a celkový jazyk psaní mě prakticky ohromil. Těším se na další díla a věřím, že bude jednou z nejvýraznějších, i když také asi velmi osobitých autorek, které ne každému sednou. Za mě každopádně super.... celý text
