janavan
přečtené 281
Golem
2005,
Gustav Meyrink (p)
Bezpochyby jedna z nejlepších českých, resp. česko-německých, knih, co jsem kdy četla. Po Golemovi jsem koukala už hrozně dlouho, ale vždycky jej předběhla nějaká jiná kniha. Jaká škoda! Poznávala jsem v něm Ajvaze, Urbana, Kafku, poznávala jsem v něm krásu češtiny, krásu Prahy a krásu literatury samotné. Tohle jsou přesně ty romány, kvůli kterým člověk literatuře propadá zas a znovu. Meyrinkův Golem je nesmírně mnohovrstevnatý, plný symboliky a odkazů, především na mystiku z různých koutů světa a různých náboženství. Číst ho byl pro mě až mystický, duchovní zážitek. Meyrink vezme čtenáře na snovou a lehce šílenou cestu skrz temné pražské židovské ghetto před asanací, skrz místo plné pochybných existencí, nad jejichž hlavami se vznáší jako mračna zvěsti o Golemovi, a kde přebývá rytec kamejí Athanasius Pernath. Autor v díle poskládal mystiku různých směrů, ale překvapivě to funguje dobře. Kabala, tarotové karty, kniha Zohar, Buddha, alchymie, na první pohled věci v jednom díle neslučitelné, ale je to mistrovské dílo. Takový pro mě více magický Kafka. Tohle je skutečný démant literatury.... celý text
Jak zachránit západní civilizaci
2020,
Ben Shapiro (p)
Kontroverzní americký politický komentátor Ben Shapiro, extrémně konzervativního smýšlení a židovského vyznání. No, asi takhle. Nejsem jeho cílovka, ale i pro lidi podobného smýšlení by měl psát tak, aby to nebyly blbosti bez jakékoliv objektivní logiky. Český překlad názvu je trochu zavádějící, originální název víc odpovídá tomu, co se snažil Shapiro sdělit: The right side of history. Shapiro si svoje argumenty staví, jak se mu zachce, skládá na sebe řecké filosofy a Tóru, potažmo Bibli, tak, aby se mu to hodilo pro jeho myšlenku, že západní svět se (v jeho amerikocentrickém pojetí tedy USA) žene do záhuby, protože se vzdal svých křesťansko-židovských tradic a staví místo toho pouze na racionálním základu. Místo toho, aby důvody v úvodu (který je mimochodem napsaný dobře) zmiňovaných sociálních problémů USA hledal i třeba v materiálním pozadí, v příjmových a majetkových nerovnostech, předkládá čtenářům docela odvážnou myšlenku, že vlastně za vším stojí absence „tradičních náboženských“ hodnot (které ovšem nijak tradiční v USA nejsou, náboženství v ústavě zmíněné není ve smyslu zakládajících hodnot, 1. dodatek pouze chrání právo na vyznání jakéhokoliv náboženství a zakazuje vyhlašovat státní náboženství). Za vše mluví jeho argument, že za nástup nacismu v Německu před WW2 mohla absence tradičních náboženských hodnot, přitom jaksi pomíjí fakt, že v té době (1939) bylo 94% Němců křesťanského vyznání a mezi členy SS, ehm, jich bylo 50 %. Nápad na myšlenku knihy zajímavý, zpracování ale velké zklamání. Trochu mrazí z toho, že člověka, který nedokáže složit ani logicky argumenty ve vlastní knize, sleduje na Twitteru přes 3 miliony lidí a je mu pravidelně dáván mediální prostor.... celý text
Stoletý maraton: Tajná čínská strategie, jak vystřídat Ameriku v roli globální supervelmoci a nastolit čínský světový řád
2019,
Michael Pillsbury
Oči modrého psa
1999,
Gabriel García Márquez
Já a povídkové soubory máme obecně komplikovaný vztah, ale tady to nějak nesedlo celkově. Buď je vina v překladu, který mi např. oproti Medkovi přišel hodně suchý a bez šťávy, ale spíš obecně v tématu. Jak už zde bylo zmíněno v komentářích, jádro povídek je morbidní a depresivní, ale většinově bezúčelně, snad až na Ženu, která chodívá o šesté, kde se čtenář určité katarze dočká.... celý text
Čaroděj
2008,
Vladimir Nabokov
Nabokov má své příznivce i odpůrce, spousta lidí se nedokáže přenést přes etickou stránku příběhu Lolity, což je velká škoda, protože příběh samotný je jen nepatrným zlomkem kvalit, kterými román disponuje. O Čaroději se říká, že je takovou krátkou Lolitou, je malým plátnem, na kterém Nabokov teprve načrtával matné obrysy pozdější Dolores a Humberta. Lolita je obrazem, který vám svou velikostí při vstupu do galerie vezme dech, Čaroděj je skromnější, ale při bližším zkoumání je dechberoucí úplně stejně. Hlavní hrdina žije ve své bublině, ve které je docela přijatelné brát si matky dvanáctiletých nymfiček, chovat se teatrálně a nechat se unášet svými, pan spisovatel odpustí, úchylnými představami. Málokdo dokázal skládat za sebe slova tak bravurně jako Vladimir Nabokov, s takovým citem pro detail i schopností vystihnout pocity hlavní postavy do té míry, že i čtenář sám málem cítí napětí a očekávání, které motá hlavu protagonistovi. Tak se povzneste nad amorálnost hlavní postavy a propadněte Nabokovovi stejně jako já.... celý text
Město světla
2020,
Andrés Barba
Město světla pro mě bylo obrovským literárním zážitkem. Dusivé a téměř hmatatelné parno evokuje Márquezovo tíživé magično, prostředí ovšem připomíná třeba i Kingovo To nebo Goldingova Pána much. Skvělý překlad Anežky Charvátové, krásná obálka, ale především skvělá schopnost vypravěče vtáhnout do děje a nechat se jím pohltit stejně tak, jak dokáže prales stáhnout do svých útrob civilizaci, nutí obracet list za listem a vydechnout až na zadní straně obálky. Je to o vztahu dospělých k dětem, o tom, jak dětskému světu vlastně příliš dospělí nerozumí a zůstává pro ně po většinu času zahalen tajemným oparem. Prales u jihoamerického městečka San Cristóbal natahuje své liánové pařáty k civilizaci a na pár hodin do neprostupné zeleně stáhne i vás.... celý text