janavan
přečtené 281
Poslední léto ve městě
2020,
Gianfranco Calligarich
"...Řím má v sobě zvláštní opojení, které pálí vzpomínky. Spíš než město je to vaše tajná součást, skrytá šelma. S ním je jakákoli polovičatost vyloučená, buď je to velká láska, nebo ho musíte opustit, protože tohle ta něžná šelma chce: být milována." Jsou knihy, které ve mně rezonují na té úplně nejhlubší úrovni a nedokážu říct přesně proč, jestli je to jazykem, vnitřní filozofií či atmosférou, ale Poslední léto ve městě do nich zapadlo hned po několika stránkách. Kdo má rád film Velká nádhera, toho tato kniha uhrane úplně stejně. Calliragich totiž chápe, že nepropadáme jen lidem a jejich kráse i nešvarům, ale i místům a městům především. Že i město může být láskou vašeho života, kterou jednou budete muset opustit. Láskou, která je mlčenlivá, ale setrvává na místě, trpělivá, jestli si k ní cestu najdete nebo ne. A je jedno, jestli je to Řím, Praha nebo Lisabon. Původně jsem přemýšlela o 4 hvězdičkách za zpomalení děje ve 3/4, ale poslední odstavec byl natolik monumentální, že bych jich dala i deset. Z pěti.... celý text
Autobiografie
2020,
Jorge Luis Borges
Kéž by objem Borgesovy autobiografie dosahoval objemu jeho děl. Tahle kniha je prostým důkazem, že Borges byl skromným literárním géniem, který si svůj um nepotřeboval dokazovat popisem vlastních úspěchů. “Štěstí už nepovažuji za nedosažitelné: jednou, kdysi dávno, jsem měl ten dojem. Dnes vím, že může přijít v kterémkoli okamžiku, ale že by o ně člověk nikdy neměl usilovat. Neúspěch či sláva nejsou vůbec důležité a nezajímají mě. Teď stojím o klid, o radost z přemýšlení a z přátelství, a ačkoli je to možná příliš ambiciózní, o pocit, že miluji a jsem milován.”... celý text
Baltasar a Blimunda
2002,
José Saramago
Baltasar a Blimunda je barokně monumentální román se špetkou magického realismu od jediného portugalského držitele Nobelovy ceny za literaturu Josého Saramaga. Za mě jedno z nejlepších děl portugalské literatury vůbec, vzalo mi to dech podobně jako jeho magicko-realističtí kolegové z Latinské Ameriky (Borges, Márquez) nebo Bulgakov. Portugalská literatura je bohužel našinci dost vzdálená a neznámá, ale tohle má v sobě všechno. Vševědoucího a ironického vypravěče (Saramago byl mj. velkým kritikem církve), velkolepé obrazy Portugalska 18. století včetně inkvizičních poprav nebo výstavby kláštera, ale i nadčasový milostný příběh Baltasara a Blimundy, který je především o svobodě. Je to příběh o tom, že kde je vůle, tam je i cesta. Že když spojíte síly, doletíte společně ke hvězdám. A nebo třeba ptakostrojem až ke Slunci. Příběh Baltasara Sedmislunečného (Setesóis) a Blimundy Sedmiměsíčné (Seteluas) se mnou zůstane dlouho. A dokud mi bude paměť sloužit, budu se pokoušet hledět lidem do duše i bez Blimundiných superschopností a budu hledat vlastní ptakostroje, kterými doletět k nebesům.... celý text
Zahrada mrtvých duší
2022,
Lukáš Boček
Česká literatura zasazená do českého prostředí si v sobě nese něco těžce popsatelného, neklidného a přitažlivého, na pomezí melancholie, tíživého klidu a hlasitého plynutí času. Chcete se vzdálit od ticha, ale jeho dostředivá síla vás přitahuje stále blíž a blíž. Zahrada mrtvých duší je právě taková. Symfonie slov a lidských osudů, jejíž pochmurné tóny nemohou opustit záhadu jedné rodiny. Literární debut Lukáše Bočka mě pohltil, nejen pointou celého vyprávění, ale i jazykem a autorovou schopností vykreslit jednotlivé charaktery.... celý text
Tajná historie
1996,
Donna Tartt
Tajná historie je opojná, hypnotická, temná, fenomenální a srdcervoucí. Říct cokoliv o ději by bylo připravením o moment překvapení, lze říct jediné: Donno, autoři antických tragédií se ti jistě klaní k nohám. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, a možná vlastně úplně ta nejlepší. V Tajné historii Tartt odkrývá nejhlubší aspekty lidské osobnosti, její temnotu i letmé záblesky světla. Podzimní mlha nad pozemky univerzity, studium klasiků, spousta alkoholu i řečtiny, a tenká linie proplétající se osudy studentů, která říká, že nemusí být všechno tak, jak vypadá, že na první pohled hodní mohou být pod fasádou excelentními manipulátory a že všichni tak trochu hrajeme divadlo a nosíme masky.... celý text
