jardadr
přečtené 192
Dolů k Zemi
1995,
Robert Silverberg
Novela, kterou bych spolu s Levou rukou tmy Ursuly Le Guinové přiřadil do sekce; Slavné sci-fi cestopisy po cizí planetě. Navíc obě tato díla spojuje podobné téma - přerod, zkoumání mezí jakých mohou dosáhnout inteligentní bytosti a hlavně hledání lidství. Moc příjemné a podnětné čtení, navíc s jakousi reminiscencí na knihu mého oblíbeného Josepha Conrada. A je to optimistické, což také není málo.... celý text
Svit vzdálených dní
2001,
Arthur Charles Clarke
Jakožto celkem ostřílený čtenář A. C. Clarka mám za to, že hlavním autorem, který tuto knihu víceméně napsal je Stephen Baxter. Clarke dodal nápad, inicioval provedení, možná osobně sepsal některé pasáže a pokud nějakou celou kapitolu, pak myslím tu poslední; Sisyfovské věky, která je svojí strhující vizí cesty do hlubin tajemství pradávných věků důstojným a fascinujícím zakončením knihy. Nicméně považuji jejich spolupráci za velice vydařenou. Kniha mohla být sice občas trochu střídmější po vědecké a technické stránce, ale také nemusela. Myslím, že i ti, které hard sci-fi nebaví si přijdou na své díky psychologickému a sociologickému pohledu na lidstvo ovlivněné nepředstavitelným vynálezem, který je pro knihu neméně podstatný. A ještě jedna věc. Bylo tu zmíněno, že knihy nemá pořádný příběh. No, po pravdě vskutku nemá, některé scény byly poněkud násilně naroubované (paní Wilsonová například). Hlavním lidským příběhem je příběh jedné rodiny a vztahů mezi sourozenci. Možná pro někoho málo, mě to v tomto případě stačilo. Několikrát mne i napadlo, že k vylíčení ideje této knihy by byl stejně tak účinným a neméně zábavným i styl eseje.... celý text
Gormenghast
2005,
Mervyn Peake
Čím více jsem se do Gormenghastu začítal, tím více jsem byl fascinován a nadšen stylem vyprávění Mervyna Peakea. Také jsem stále neodbytněji nabýval dojmu, že jména, jež hrdinům své knihy dal nejsou jména v tom pravém slova smyslu, nýbrž že mají vyjadřovat jejich charakteristiky, čili jako by to byl svět, v němž žijí jen tvorové nazývaní přezdívkami. Koncíř (končíř) byl meč určený pouze pro bodání, Fuchsie, krásná květinka, kterou ale spálí jen malinko větší mráz, Titus (ctěný, holub, čili ten, kdo přinese mír?) a když vyslovíte Kříst, nezní to jako lupnutí lámané vetvičky? To by přece k panu Křístovi a jeho charakteristickém zvuku, jenž vydával při chůzi sedělo velice příhodně. A ano, jak už to tady kdosi níže pravil, je to opravdu příběh o svobodě. Hrad Gormenghast se tyčí jako pevnost neotřesných tradic, o kterých sice už nikdo neví, proč se dodržují, nicméně trvají a nadále spoutávají všechny obyvatele ve slonovinové kleci nerozbitně konzervativního vězení. Jediná šance jak uniknout je vzpoura. V knize se vlastně uskuteční takových "vzpour" několik, přičemž je zajímavé, že jednání těch, kdo se vzpouzí a klesají následky tohoto činu dolů působí pro společnost hradu prospěšně (snad pro jejich ochotu ztratit, vzdát se něčeho), zatímco, ten kdo "rebelií" proti jemu určenému postavení, směřuje společensky vzhůru působí zlo a neštěstí. Je škoda, že toho Mervyn Peake nemohl napsat víc. Možná že by ani nechtěl, kdo ví. Ale aspoň nám po něm zbyl Gormenghast.... celý text
Titus Žal
2004,
Mervyn Peake
Makabrózní, netradiční, až fyzicky bolestně krásné čtení. Jistě, nečte se to lehce a ne každý dílo tohoto anglického Kafky ocení. Ale to je v pořádku, klenoty jsou vzácné tím, že se jimi nekaždý může těšit. Už dlouho si má mizerná duše nevychutnala nic tak, jako Gormenghast.... celý text
Město, nedlouho poté
2018,
Pat Murphy
Další fajn kniha z nového žánrového nakladatelství Gnóm. Jen tak dál. Není to přehnaně intelektuální, ani nekonečně temné, jak je dnes zvykem takovéto knihy psát a čte se to skvěle. Příběh se odehrává ve Spojených státech po zhroucení civilizace, obývaných zbytky lidstva žijících v aglomeracích, jež mají každá svůj styl života a společenské uspořádání. Do tohoto stavu vstupuje Klaus Junior, zde zvaný Brigadýr, který se rozhodne vzít si zpátky svoji zem. Lidská sídla, jedno po druhém padají pod moc prstenu, až přijde na řadu San Francisko. To leží Brigadýrovi obzvlášť v žaludku, jelikož ho obývá umělecká skupina Ztohoven a jiná kavárenská a sluníčkářská sešlost. No a o tomto střetu, vedeném způsoby pravdy a lásky na jedné a tradičními, konzervativními prostředky boje na straně druhé vypráví tato kniha.... celý text
Borgesův svět
2008,
Václav Cílek
Opomíjený klenot z doby, kdy Václav Cílek ještě neměl tvář tolik zahleděnou k nebesům a neříkal si Poutník časem chaosu. Pokud hledáte inspirativní dílo, které vás jako milovníky literatury může posunout zase do jiných vod, určitě po této knížce sáhněte. Ve svých esejích, po vzoru slavné Borgesovy knihovny, Cílek představuje tu svoji. Respektive knihy, které se ho někdy dotkly, ovlivnily, zasáhly. Ovšem není to vyprávění o pocitech, nýbrž o knihách a jejich autorech, o podivuhodném světě ducha. Je to kniha tak mnohovrstevnatá, kaleidoskopická, že se ní nelehko říká něco jednoznačného. Nemusíte se vším co autor píše souhlasit, ale jako průvodce je vynikající.... celý text