Jingle
přečtené 463
Procesy, které vzrušily svět
2001,
Václav Pavel Borovička
Tak zase ne. Dala jsem autorovi ještě jednu šanci, líbí se mi, jaká témata si vybírá, ale prostě mi nevyhovuje styl, a to tak, že velmi. Autor musí spoléhat na to, že se jedná o chronicky známé příběhy, jinak se v jeho slovech čtenář snadno ztratí. Vůbec se nedrží chronologie, tu vypráví o roce 1835, aby během chvilky byl v 1837 a v dalším odstavci 1833... Snaží se být pečlivý a každou osobu popsat, ale dosahuje tím jenom toho, že za chvilku nevíte, kdo je kdo, protože přemíra postav základní příběh spíš kazí než přibližuje. Myslím, že nejlíp je to vidět na příběhu kapitána Dreyfuse, kdy se tím příběh naprosto zbytečně natáhl a ztratil na poutavosti. Jako osvěžení si dějepisu/historie asi fajn, ale čtivou a poutavou literaturu si představuji jinak.... celý text
Žhářka
1998,
Stephen King
Opět jedna z Kingových lepších, rychle se čte, děj není rozvleklý a přitom je kniha plná barvitých popisů tak, že se člověk do příběhu dokáže skvěle vžít. Opět se sci-fi prolíná s realitou, přehnané s uvěřitelným, ale vše namícháno tak, aby to bavilo a aby nad tím člověk jen nevěřícně nekroutil hlavou... Knížku jsem chtěla odložit jen v jednu chvíli, a to když jsem si četla zdejší komentáře. Nechápu, co to některým zdejším "chytrolínám" (marně hledám slušné vystihující slovo) dává, že sem vždycky mají potřebu vyzvracet děj a nejlépe i závěr knihy. Myslím, že bychom se tu bez jejich "knihokazectví" dobře obešli. Škoda, že tu nelze komentáře nějak speciálně označovat, například barevně odlišit ty, které podobně stupidně odhalují víc, než je třeba, aby se jim včas stihli vyhnout ti, kteří nutně nepotřebují vědět, jak všechno dopadne ještě před tím, než knihu vůbec začnou číst...... celý text
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
2000,
Stephen King
Prosvištěla jsem tady několik komentářů a musím napsat, že některé opravdu nechápu. "Nuda, o ničem, nevěřím, že by se tak inteligentní holčička nevrátila stejnou cestou...". Skoro mi připadá, že někteří čtenáři jsou nejspíš úplně bez fantazie, někteří asi ani nebyli dětmi, nebo nevím. Vždyť jde o příběh o devítileté holčičce, o tom, co se jí honilo hlavou ve chvílích, kdy se ztratila, kdy si v prvních hodinách snažila dokázat, že už leccos zvládne... Snad každý někdy zažil ten pocit, jaké to je, když někde zabloudil. A já obdivuju Kinga za to, jak výstižně dokázal popsat myšlenky devítileté holčičky, jak dovedl nadhodit příběh o ztraceném dítěti, kterých jsme ve skutečnosti i v knihách a filmech viděli už tolik, a přitom nechal rozehrát čtenářovu fantazii, nechat ho, aby si sám v sobě vzbudil vlastní vzpomínky, příběhy, zážitky. Právě to, že příběh není prvoplánově mystický s mnoha prvky nadpřirozena, ale naopak je docela reálný, jej činí svým způsobem děsivým, proto mě od první chvíle zaujal a přečetla jsem ho jedním dechem. Možná vám nebude úplně běhat mráz po zádech, ale věřím, že číst to někdo na dětském táboře, v přírodě ve stanu nebo i cestou na houby, rozhodně si pak cestou lesem vzpomene na Trishin příběh... Za sebe musím říct, že i když by ta kniha byla nejlepší coby thriller pro děti (už jen to věnování synovi na začátku mi to trochu evokovalo), pro mě to byl příjemně strávený nedělní večer.... celý text
Nepravděpodobná pouť Harolda Frye
2012,
Rachel Joyce
Místy trochu zdlouhavé vyprávění o pouti člověka, který má zdánlivě celý život za sebou. Zajímavé zamyšlení nad minulostí, jednotlivými chvilkami tvořícími mozaiku dnů života člověka, který nestál o nic jiného než o průměrný život se svou milovanou rodinou. Prostě takové vyprávění o cestě člověka do vlastního nitra a nahlížení do života lidí, které na cestě potkává. Stojí za to do těch řádků nahlédnout a leccos si díky tomu uvědomit i sám o sobě...... celý text
Kouzelné Vánoce
1993,
* antologie
Nemůžu si pomoct, ale velké zklamání. Sice se ty příběhy Vánoc dotýkají, ale dalo se z toho tématu vytěžit mnohem víc. Čarodějnické soulože s knězem uprostřed obýváku kvůli oživení mrtvol, nebo povídka o tom, jak si zoufalá slečna vysní Thomase Becketta do reality, aby se pak s ním odmítla vrátit do minulosti a on tedy přejde k ní do současnosti, aby si to na Štědrý den rozdali?? Trochu úlet :) Kromě toho mě velmi iritovaly chyby a překlepy, je jich v knize jak máku, nejednou se vyskytla změna rodu uprostřed věty, to už pak člověk neví, zda jde o vypravěče či vypravěčku. A "zamčel dveře od auta"?? Ne, ne, nee. A ještě jednou ne.... celý text
Na Nesba trochu předvídatelné, ale pořád tak poutavě psané, že si troufám hádat, že se vám knihu nebude chtít moc odkládat. Pravdou je, že postav už je tam trochu hodně, zápletky docela vyšroubované, někdy máte chuť Harryho proplesknout, ale pořád to tvoří takový příjemný kompaktní celek, jehož četby snad nikdo nelituje. Já tedy určitě ne... a těším se na další dávku :)... celý text
U mě třetí Nesbova kniha - po Nemesis a Pentagramu. Nepřekvapí, ale neurazí. Na Pentagram nemá, ale baví mě různorodost zápletek, jíž Nesbo svým knihám dopřává. A ta studená norská atmosféra... ta mě prostě baví :)... celý text
