jozik_v_tumane přečtené 199

Nežít se lží 1974, Alexandr Isajevič Solženicyn

Extrémně stručné a naprosto jasné. Samozřejmě to platí i pro dnešní dobu. Záchrana vlastní duše je vždy aktuální. "A komu se nedostává odvahy dokonce ani na záchranu vlastní duše, ten nechť si nezakládá na svých pokrokových názorech, nechť se nevychloubá, že je akademik či národní umělec, zasloužilý funkcionář či generál, ale nechť si řekne: jsem dobytek a zbabělec za kus žvance a trochu tepla."... celý text

Zrno mezi žernovy - Autobiografie 2 2003, Alexandr Isajevič Solženicyn

Tohle je neuvěřitelná kniha -- jako ostatně vše, co Solženicyn napsal. Do čtení knihy se mi vlastně úplně nechtělo -- proč mě má zajímat tak detailně život jednoho autora? Za prvé, tak jako jeho dílo, i Solženicynův život je velkolepý -- zahrnuje v sobě celou hloubku morálních a politických dilemat celého 20. století (alespoň v naší části světa). Za druhé, cokoli napíše, byť je to velmi detailní autobiografie (oba díly dohromady mají 850 stran velkého formátu) s nepřeberným množstvím faktů, citací, událostí, postav, úvah a souvislostí, je to psáno s takovým vypravěčským nadhledem, sebejistotou a citem pro rytmus, že je prostě radost to číst. A přestože je to objektivně nesnadné a neveselé čtení, formou to na mě působí skoro jako útěšná pohádka na dobrou noc, kterou mi vypráví moudrý stařec. Lze si přečíst kratičký, několikastránkový Solženicynův esej "Nežít se lží" a vzít si ho jako návod pro statečný, čestný, smysluplný život. A lze si přečíst jeho majestátní autobiografii jako téměř vyčerpávající komentář k tomuto základnímu krédu -- a dozvědět se dopodrobna, jak se on sám tváří v tvář lži zachoval, jak postupoval a jak to utvářelo jeho život. Kromě toho je tento 2. díl autobiografie také dokladem o jedné velké lásce (jeho absolutně podporující druhé ženy) a zčásti také zajímavým západoevropským cestopisem -- před emigrací do USA Solženicynovi zvažovali život v různých evropských zemích, hledali své místo. Nejsem Solženicynovým slepým zbožšťovatelem. Ne se všemi jeho názory zcela souzním. Ale byl to opravdu výjimečný, veliký člověk a za mě -- geniální spisovatel. Těžko ho lze vůbec s někým srovnávat.... celý text

Evžen Oněgin 2015, Alexandr Sergejevič Puškin

Líbilo se mi to, ale při vší úctě Horův převod hodnotím jako špatný. Některé rýmy jsou velmi povedené, těch je ale menšina. Převažují ty kostrbaté, příliš komplikované, nepřirozené. Překlad Milana Dvořáka je mnohem elegantnější.... celý text

Hlad 2016, Knut Hamsun (p)

Několik let jsem četbu tohoto románu odkládal, protože jsem tušil, že to bude skvělé -- a taky že jo. Na svou dobu (1890) je to neuvěřitelně moderní, obsahem i stylem. Nějak mi to připomínalo My od Zamjatina -- asi tou maniakální posedlostí vytyčeným tématem a formou. Jasně v tom vidím předzvěst Grina a Kafky. Nepopisuji své dojmy, protože nemám slov... Jedním slovem: strhující. Extrémně citlivý hrdina popisuje svou strastiplnou existenci, kdy dává přednost hájení svých morálních zásad před zajištěním své materiální existence, což ho ovšem přivádí do takové bídy, kdy se i morální zásady začínají hroutit... Extrémně vnímavý pozorovatel, zaznamenávající všechnu ubohost, nízkost a pokrytectví lidské společnosti, se sám propadá do hlubin, kde sám sobě nerozumí... Samozřejmě potká i svou dobrodinku, k níž zaujme naprosto ambivalentní vztah mísící lásku, touhu, lhostejnost a pohrdání... Každou chvíli pláče ze stestku a lítosti nejen nad sebou, ale i nad celým světem... Vše je mi to velmi blízké. Výjimečně citliví lidé to pochopí, těm ostatním to asi bude připadat jako "podivínské psycho".... celý text

Můj muž Daniil Charms 2005, Vladimir Glocer

Překrásná kniha vzpomínek na neuvěřitelný život Mariny Malič-Durnovo, která byla mezi lety 1934 a 1942 manželkou Daniila Charmse, jehož život a tvorbu hezky dokresluje. Jaká je to náhoda, že jsem tuhle knihu přečetl 2. 2. ('24) a dočetl se v ní, že Daňa, jeden ze spisovatelů mému srdci nejdražších, zemřel 2. 2. ('42)? "Celkem vzato jsem nikdy nedokázala pochopit, jestli mě miloval, nebo ne, protože mnoho věcí -- konkrétně tyhle verše -- dokazovalo, že mě opravdu miloval, a zároveň -- nikdy se toho nevzdal -- mi byl tolikrát nevěrný, že za jeho city neručím."... celý text

Hora Athos 2013, Andreas Müller

Velmi zajímavá, stručná kniha o dějinách Svaté hory a jednotlivých klášterů. Pěkné černobílé fotografie Prokopa Hoffmanna.

Smrtipoty 1998, Alexandr Vveděnskij

Velice zajímavá avantgardní poezie, těžko uchopitelná, často nesrozumitelná, místy velmi pěkná.

Duše Ruska 1992, Nikolaj Alexandrovič Berďajev

Naprosto brilantní esej, vystihující stručně a přesto do hloubky "antinomii" (dichotomii, rozporuplnost) ruské kultury a mentality. Autor na prahu první světové války vyjadřuje naději na hlubokou obrodu Ruska. To nedopadlo, jak dnes víme, což ovšem nesnižuje hodnotu tohoto eseje.... celý text

Naše pravoslaví 2009, Metropolita Kryštof (p)

Velmi zajímavá brožura. Pravoslaví u nás je věnována jen jedna kapitola. Poskytuje základní přehled o pravoslaví, jeho věrouce a historii.

Ten, který vyšel z domu 2003, Daniil Charms (p)

Úžasná knížka, i když jsem tomu zčásti nerozuměl (hlavně Lipavskému). Dokresluje pozadí Charmsova díla. Kromě Charmse, kterého znám dávno, mě nejvíc zaujal Jakov Druskin.... celý text

Stručně o pravoslavném křesťanství 2017, Jan Baudiš

Skvělá brožura, která má potenciál obrátit vás na pravoslaví :) Hezky popisuje základy pravoslaví a jeho kořeny v Čechách a na Moravě v podobě cyrilometodějského křesťanství, později převtěleného do husitství. Velmi zajímavé souvislosti!... celý text

Knížka o pravoslaví 1951, Josef Bohuslav Jeschke

Zajímavá brožurka stručně a jasně vysvětlující odlišnost pravoslaví od římského křesťanství, jeho vývoj a různé větve s důrazem na vývoj v Rusku.

Velký slam 1987, Leonid Andrejev

Není snadné proniknout do Andrejevova díla; není to lehké čtení -- ani obsahově, ani formálně. Ale když se do něj člověk ponoří, je to omamné jako nějaká droga. Za zdánlivě banálními příběhy z ruského všedního života se vždy skrývá hluboký mystický význam... Některé povídky jsou slabší, viz komentáře k nim.... celý text

Básně 1998, Osip Mandelštam (p)

Pár básní mě trochu zaujalo (překlad J. Kovtuna mi přijde lepší než překlad J. Zábrany), ale celkově mám pocit, že tomu nerozumím.

Ohnivý anděl 1997, Valerij Jakovlevič Brjusov

Krásný magický román. Kouzelná atmosféra. Německo 16. století. Rusky exaltované city hlavních hrdinů. Démoni, obsese, sebeobětování, hledání dokonalé lásky. Setkání s doktorem Faustem a Mefistofelem. Náboženský fanatismus, inkviziční proces a tragická smrt Renáty. Román je nedokonalý, nevyvážený, ale přesto nádherný, protože je z něj cítit Ruprechtova zamilovanost. Romantická rovina je dominantní. Román byl jednou z inspirací slavného Mistra a Markétky a líbil se mi víc.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Přečteno za tři dny. Dobře napsáno!

Paměti lichoběžníka 1999, Ota Rambousek

Přečetl jsem 50 stran. Nezaujalo mě to. Je to psané takovým tím povrchně dokumentačním stylem: nekonečná plejáda jmen (koho všeho kde potkal) a bezvýznamných událostí, ještě k tomu ten hrozný český lidový slang. Autor nepochybně prožil zajímavý život, ale psát neumí. Kniha nemá koncept, téma.... celý text

Mnichovský komplex 2014, Jan Tesař

Před půlkou to vzdávám. Ať je myšlenková kvalita jakákoli, je to strašně nepřístupným jazykem napsané. Buď autorovi špatně rozumím, nebo mám příliš povrchní znalost historických souvislostí, a nebo autor stále dokola opakuje tytéž utkvělé myšlenky. Po přečtení dalších deseti stran nemám pocit, že bych se cokoli relevantního dozvěděl. Nepovažuji to za bezúčelný plivanec do tváře českého národa, některé myšlenky jsou zajímavé, ale je to podané příliš komplikovaně, teoreticky a abstraktně, takže tomu vlastně nerozumím. Jinými slovy: je to strašně nudné čtení! Nepochopil jsem z toho o moc víc, než že Češi jsou podle autora zbabělci, prospěcháři a alibisti.... celý text

Žij jako všichni 1990, Anatolij Marčenko

Krásná, dojemná knížka. Nekomplikované vyprávění "obyčejného člověka", který se ovšem sveřepě odmítl vzdát základních morálních zásad a lidských hodnot a práv. Marčenko pocházel z lidových vrstev (a je zajímavé, že měl ukrajinské předky), nebyl původně žádný inťouš, pronikl mezi elitu sovětských disidentů až na základě seznámení s intelektuály-disidenty v lágru, kde v něm uzrálo rozhodnutí napsat knihu o bezpráví a nelidských podmínkách v sovětských postalinských lágrech a pokusit se ji vydat jak na Západě, tak v SSSR, což se mu podařilo. (Kniha "Mé výpovědi" bohužel nebyla přeložena do češtiny.) V této knize se nicméně také dočteme o lágrech (Marčenko v nich v součtu strávil 20 let) a o okolnostech vzniku první knihy. Nechybí velmi vtipné pasáže popisující absurditu života ve Svazu, honičky s kágébáky v Moskvě a dobové anekdoty. Je to hořký smích, kterému se však nelze ubránit. Marčenko byl hrdina a velký frajer, který si na nic nehrál, nestál o slávu a pozornost, jen se prostě odmítl podřídit bezpráví. Nakonec ho v podstatě umučili k smrti těsně před tím, než by byl na nátlak západní veřejnosti a v rámci gorbačovského tání na přelomu let 86/87 pravděpodobně amnestován. Držel hladovku za propuštění všech politických vězňů v SSSR, mlátili ho, neposkytovali lékařskou péči a drželi na samotce bez teplého oblečení během sibiřské zimy. To ovšem přežít nelze. Hajzlové.... celý text

Červený smích 1970, * antologie

Komentáře jsem psal k jednotlivým povídkám. Jako celek to má z mého pohledu kolísavou kvalitu, Gogol a Leskov mě vůbec nezaujali, Čechov a Garšin -- nic extra, zbývající trojici Grin, Brjusov, Andrejev mám rád. Celkově nejsem nadšený z překladu Zdeňky Psůtkové, tam, kde mám možnost porovnat stejné texty přeložené jinými překladateli, preferuji je: Olga Ptáčková-Macháčková v případě Grina, Alena Morávková v případě Brjusova. Také bych této knize vytkl tučné písmo, není to příjemné na čtení.... celý text