jozik_v_tumane přečtené 199

Studená vlna 2022, S. d. Ch. (p)

No nevím. Autor sám označuje svou knihu jako "plagiát mrtvého Rakušana", s nímž se ovšem nemůže srovnávat. Hlavní výsledek četby je chuť znovu si přečíst něco od Bernharda, jehož je tento text neumělou napodobeninou. Je to příliš sofistikované, příliš složité. Působí to víc jako prostředek autoterapie než zralé umělecké dílo. Nevyvážené; méně dobrých pasáží, u kterých jsem se zasmál, více těch příliš složitých až nesrozumitelných, které jsem protrpěl. Lidově řečeno, špatně se to čte. Nejlepší pasáže jsou ty, v nichž se autorovi podařilo nejlépe napodobit Bernharda.... celý text

Výstřely na šumavské hranici 2018, Pavel Moc

Fantastická kniha! Neuvěřitelně napínavé a dobrodružné čtení – a přitom je to s vědeckou přesností rekonstruovaný průběh skutečných událostí. Skvělý "doplněk" k beletristickému zpracování týchž událostí Návrat Krále Šumavy. Hluboce se klaním a mnohokrát děkuji autorovi za všechny pečlivě shromážděné a stručnou, jasnou a čtivou formou podané údaje o převaděčských cestách Josefa Hasila a dramatických příbězích dalších osob. Okamžitě kupuji další knihu autora.... celý text

Návrat Krále Šumavy 2012, David Jan Žák

Dávno jsem se tak nezačetl! Famózní kniha – především díky neuvěřitelné síle příběhu protagonisty Josefa Hasila. Napsané je to celkem dobře, velmi úsečně a věcně, žádné zbytečné řeči kolem. Čte se to velmi dobře. Po několikerém poslechu rozhlasového zpracování bylo skvělé si přečíst předlohu. Kvůli vynechávkám v rozhlasové verzi mi některé souvislosti unikaly. Mimo jiné mě velice zaujala v audio verzi zcela opominutá dějová linka Růženy Študlarové. Některé scény jsou nedůvěryhodné (fakt si neumím představit, že Hasil tančil na bále v převlečení za ženu a nikdo ho nepoznal, tomu prostě nevěřím) a jiné geograficky nepřesné (když sleduji mapu, popis trasy logicky nedává smysl), ale to na podstatě příběhu nic nemění. Kromě samozřejmě historického ponaučení o zrůdnosti komunistického režimu je hlavním a nadčasovým sdělením knihy to o významu odvahy. Celý komunistický režim stál na strachu. Hasil strachu odmítl podlehnout a proto ho komunisti tolik nenáviděli. Velká osobnost, velký vzor!... celý text

O chůzi v ledu 2015, Werner Herzog (p)

Naprosto o ničem. Nechápu, jak zde někdo mohl napsat, že kniha obsahuje "zajímavé úvahy". Neobsahuje totiž vůbec žádné úvahy, takže je nelze ani nijak hodnotit. Autor jen stále dokola opakuje, že prší, že mu je zima, že má žízeň, jací ptáci mu létají nad hlavou, co ho zrovna bolí a do jakého domu či chatky se vloupal k přenocování. Věta z anotace "velký hypnotický text o světě posledních zkušeností" je hodně velká nadsázka. Není to velký text v naprosto žádném ohledu a o "posledních zkušenostech" zde není ani slovo. Netuším, na co to má být narážka. Je to záznam o putování totálního zoufalce, který se o sebe nedokáže postarat a chybí mu to nejzákladnější vybavení. Sám jsem před dvěma lety (shodou okolností ve stejném věku, jako autor) podnikl 800 km dlouhou pěší cestu napříč Bavorskem (z Prahy do Švýcarska). Moje zápisky jsou o mnoho zajímavější. Kromě toho je mi protivné, že se bez okolků denně vloupával do cizích stavení a poškozoval cizí majetek a hrdě se k tomu hlásí. Nenacházím v tom vůbec nic cool ani zajímavého. Dočetl jsem jen proto, že je to tak kratičké.... celý text

Tito: Životopis otce Jugoslávie 1995, Jasper Ridley

Kniha mě velice pozitivně překvapila. Obrovské množství informací zasazených do globálního politického kontextu, napsaných lidsky, čtivě a s nadhledem, dokonce jsem se párkrát i zasmál. Biografie par excellence. Titův životní příběh je extrémně zajímavý a překvapilo mě, jak velký měl vliv na evropskou i světovou politiku. Doporučuji! "Po válce soudruzi z Kominterny Titovi říkali "řezník Tito"; nyní mnozí doma, a hlavně v zahraničí, začínají chápat, o jakou sílu osobnosti asi muselo jít, když dokázala oblast, jakou představuje Balkán, udržet pohromadě a dát jejím obyvatelům pětačtyřicet let klidného života mezi staletími genocid."... celý text

Mistr a Markétka 2020, Michail Bulgakov

Stává se mi nápadně často, že veleslavná díla mě tolik neosloví. Prostě znám spoustu lepších knih. Začetl jsem se a bavilo mě to (přál jsem si, aby to byl krásný čtenářský zážitek), ale čím dál víc jsem tomu nerozuměl a "nechtěl rozumět", protože jsem měl čím dál víc pocit, že se jedná o umělý, překombinovaný konstrukt. Proč tolik složitosti? Posledních několik kapitol už jsem doslova netušil, co se mi básník snaží říci. Nepochybně jsem nevzdělaný a nechápu všechny biblické odkazy a souvislosti, jenže mě to právě ani neláká. Nemám rád ty "snobské" knihy, které "dávají smysl" jen zvlášť vzdělaným a sečtělým, a hlavně nad kterými je potřeba složitě dumat, abych se nějakého smyslu dobral. Takovému smyslu nedůvěřuju. Jinými slovy, cítím se trochu podveden: čtu slibně se rozvíjející a zábavný příběh, aby mi nakonec dal autor najevo, že pokud nemám nastudovanou Bibli skrz naskrz, nezasloužím si pochopit. Nebo jsem asi prostě moc hloupý. Víc než text se mi líbily ilustrace Iwana Kulika – naprosto úžasné!... celý text

Modré kaskády 1964, Alexandr Grin (p)

Krásné, jako vše od Grina. Neuvěřitelná povídka Krysař.

Těžké sny 1925, Fedor Sologub (p)

Na straně 270 z 355 mi došla vůle číst dál. Začínalo to celkem slibně, pár trochu zajímavých úvahových pasáží, ale celkově nuda. Je to těžkopádné, unylé, bez vývoje. Nekonečná plejáda postav ruského maloměsta, které se vzájemně pomlouvají a intrikují. Hlavní postava Logina neprodělává žádný vnitřní vývoj, celé je to jen o tom, že je to skeptický pozorovatel svého okolí. V desítkách postav a jejich vzájemných vztazích jsem se postupně úplně přestal orientovat. Zklamání. Edit: Po roce jsem se k tomu vrátil a dočetl to, ale bylo to fakt slabé.... celý text

Dřevěná lžíce 1992, Jiří Weil

Úmorné. Kdybych měl hodnotit, jak mě to bavilo, tak jednoznačně nula hvězd. Dočetl jsem to jen díky pochybnému intelektuálnímu zájmu o problematiku, se sebezapřením. Opravdu si nejsem jistý, jestli autor píše tak nudným stylem proto, že prostě neumí psát, nebo protože chce takto reprodukovat šeď, zoufalství a bezvýchodnost popisovaného světa – jednoho sovětského lágru. Asi je to kombinace obojího. Nemá to vůbec žádný duchovní přesah, nevidím v tom vůbec žádnou naději, je to jen neuvěřitelně strohé konstatování totální bezmoci člověka proti "osudu" – společenskému systému SSSR. Systém si pohrává s lidskými osudy zcela nahodile a nesmyslně, nikdo se proti němu nemůže vzepřít. Je úplně jedno, jestli je člověk nahoře nebo dole, jestli v komunismus věří nebo ne, v každém případě je to zoufalství, protože cokoli v životě dokáže není nikdy jeho zásluha, vždy jen otázka náhody. Trestanci, jež se sedřou z kůže, třeba získají vyznamenání a jsou z tábora předčasně propuštěni, ale je evidentní, že žádné štěstí je nečeká a že se kdykoli znovu mohou dostat, bez vlastního zavinění, do této zoufalé situace. V knize nejsou vůbec rozváděny jakékoli názory / postoje postav, ty zůstávají absolutně ploché a neživotné, stejně tak zůstává nevysloven a zcela nejistý názor autora. Je jasné, že kniha není oslavou sovětského zřízení, ale není v podstatě ani jeho kritikou. Je jen holým konstatováním absolutně zoufalé skutečnosti. Nevím, co si z toho mám vzít. Pro dnešního člověka je prostě nepochopitelné, jak tak nelidskému systému, který zabíjí lidi po statisících, mohl někdo věřit nebo s ním být jakýmkoli způsobem smířený. Postavy se ve vztahu k Systému pohybují na škále od pasivního zklamání (Alexandr Alexandrovič) a "hrdinné" odevzdanosti osudu (Tony Stricker) po nepochopitelné budovatelské nadšení (Lída Raisová) tváří v tvář bídně hynoucím tisícům. Vysoce depresivní četba. Není v tom sebemenší záblesk naděje. Strašné! Jediná příběhová linka, která mě jakž takž bavila, byl život vysokého hodnostáře A. A. před jeho pádem na dno, který ve všudypřítomné paranoii tušil – ale to není těžiště textu. Zkrátka: jestli autorovým záměrem bylo napsat text, který je utrpení číst, aby na čtenáře přenesl zkušenost utrpení života ve Svazu, tak to se mu povedlo. Není mi jasné, jaký to má smysl.... celý text

Bezedno 1998, Vilém Flusser

Kniha, které jsem z poloviny nerozuměl (protože moje filosofické vzdělání je nulové) a z poloviny mě fascinovala.

Střelec ze Zurbaganu 1974, Alexandr Grin (p)

Ne všechny povídky mě zaujaly, ale některé jsou nádherné... Zejména titulní Střelec ze Zurbaganu.

Zlaté telátko 1958, Ilja Ilf (p)

3,5/5. Stejně jako Dvanáct křesel mě to většinu času nudilo (a jednou za 15-20 stran velmi podařený vtip), nicméně vyvolává veliký kombinátor jakýsi hluboký soucit. Je to vyzrálejší, kompaktnější, ale také smutnější příběh než Dvanáct křesel. Obzvlášť konec je hrozně smutný. Má to být satira, ale je mi z toho do pláče. Chudák Ostap! Nic ho nezviklá v jeho věčném optimismu, každý neúspěch a potíž bere jako výzvu a příležitost se učit – a přesto je nakonec poražen a zničen, ožebračen a ponížen.... celý text

Kůň vraný 1924, Boris Viktorovič Savinkov

Krásný příběh o lásce na pozadí boje za svobodu Ruska. Vnitřní rozpory hrdiny korelují s rozpory ruské společnosti. Politická situace je stejně nepřehledná, jako je zmatená jeho láska... Bělogvardějec Žorž ovšem na rozdíl od komunistů připouští omyly i na své straně... V tom je jeho krása a vznešenost. Autor má velmi specifický, náznakový způsob psaní, kdy si čtenář musí většinu smyslu domýšlet.... celý text

Dvanáct křesel 1973, Ilja Arnoldovič Fajnzilberg

Zvláštní zážitek. Většinou mě kniha nudila, ale jednou za 15-20 stránek se objevil podařený vtip. Proto jsem četl dál, celkově to ale bylo spíš slabé. Zvlášť ve druhé polovině jsem měl dojem už jen halabala vrstvených bláznivých epizod s novými postavami v každé kapitole...... celý text

Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska 2016, Michail Zygar

Místy trochu nesrozumitelné a občas to sklouzává k bulvární anekdotičnosti. Chvílemi kniha působí spíš jako dlouhá série kuriozit než jako soustředěná studie o prvních 15 letech Putinovy vlády. Což je pochopitelné vzhledem k absenci časového odstupu. Současnost je vždy nepřehledná. Čte se to nicméně celkem dobře.... celý text

Solaris 1994, Stanisław Lem

Nejsem žádným velkým milovníkem Lema, ale tohle je podařená kniha. Některé pasáže popisující oceán a jeho útvary byly ubíjející.

Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte 2005, Zdeněk Matějček

Pro zkoušku chůvy, ale i pro běžného rodiče, zbytečně podrobné. Jinak dobré.

Bláhové psaní 2021, Filip Topol

Kvalita textů kolísavá, jak je u rozervaného Filipa nasnadě... Technicky vzato bych měl dát 4/5, ale protože Filipa miluju, tak dávám 5 :-) Zejména většina básní mi unikala nebo mi prostě nepřišly zajímavé. Ale např. "Jsou roztříštěnosti kterým člověk nerozumí" – skvělá. Nejvíc se mi líbily tři delší prozaické texty: Do Prahy jsem se přistěhoval asi před pěti lety, Lupiánovy podivuhodné příběhy a Kýchnut. Vlastně to jsou tři nejdelší texty výboru. Jako kdyby když si Filip na něčem dal záležet a psal systematicky, něco ucelenějšího, bylo to dobré. Zatímco ty různé fragmenty, útržky, výkřiky, nerozpracované nápady tak zajímavé nejsou. To zní logicky.... celý text

Pozitivní výchova sourozenců v rodině 2010, Jan Čapek

Nebylo to zvlášť zajímavé, takový souhrn běžných pouček. Nedočteno.

Čertík Fidibus 1970, Günter Spang

Byl jsem dojatý, když jsem po 25 letech náhodou narazil na tuto knížku. Hned se mi vybavilo, jak jsem se jako malý kluk s Fidibusem ztotožňoval. Je moc roztomilý. Obrázky jsou nádherné. Příběh má silné morální téma – vzepření se zlu. Graficky si vybavuji i vrchního čerta Quaklabraka. Jedna z těch nejlepších knížek mého dětství.... celý text