jozik_v_tumane přečtené 199

Zápisky z podzemí 1989, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Úvod – první třetina – mě nudil. Pár dobrých myšlenek, ale na 50 stránkách se opakovalo to samé dokola. Přemýšlel jsem, že to vzdám. Druhá část, povídka "Mokrý sníh", se mi líbila. Je to hodně přepjaté a absurdní, až jsem se u toho místy smál. Má to spád, hezky to graduje do tragického konce. Ale že bych se na základě téhle knížky do Dostojevského zamiloval a chystal se hned na něco dalšího od něj, to tedy ne.... celý text

Modrovous 1991, Max Frisch

Naprostá paráda. Víc než důstojné zakončení spisovatelovy kariéry. Číst to jako první věc od něj, možná bych byl trochu zmatený, ale po přečtení všech předchozích próz, kdy už znám autorova témata a styl, je to dokonalý dovětek: vnitřní rozpolcenost dovedená do důsledků.... celý text

Montauk 2000, Max Frisch

Těžký, ale krásný text. Neznalému autorova života místy není snadné se orientovat v neustálém přeskakování z minulosti do přítomnosti, ale přesto to všechno dává jakýsi smysl. Z textu čiší obrovské smíření se světem, většinou se nese v silně melancholickém duchu, občas je i vtipný. Stylizovaná, ale velmi upřímná zpověď.... celý text

Odpověď z ticha 2012, Max Frisch

Moc hezká zasněná povídka. O smyslu života, o lásce, o tom, jak dospět a jak umět žít. Je dost neuvěřitelné, že to napsal v 25 letech. Velmi povedené popisy hor, radost číst. Jako by se člověk procházel v Alpách.... celý text

Člověk se objevuje v holocénu 1995, Max Frisch

Ve srovnání s "trilogií" Stiller – Faber – Gantenbein je to slabé, spíš jen takový literární vtip o absurditě lidské existence. Četlo se to dobře, je to kratičké, dozvěděl jsem se něco z geologie (proč ne), ale celkově mě to moc nebavilo.... celý text

Mé jméno budiž Gantenbein 1967, Max Frisch

Po Stillerovi a Homo Faber mírné zklamání. Tento román je zmatený, roztříštěný, hlavní hrdina žije dva paralelní příběhy a vztahy se dvěma ženami, k tomu si představuje další varianty svých příběhů, do toho se mísí příběhy dalších postav. Naprosté splynutí reality příběhu, představ a variant. Skvělé úvahy, ale roztříštěnost byla trochu úmorná, měl jsem pocit, že mi něco uniká, že jsem musel přehlédnout něco, co by tomu dalo smysl jako celku. Spojitost mezi začátkem a koncem textu nevidím žádnou. Nedrží to pohromadě. Též mám pochybnosti o kvalitě překladu, některé výrazy byly zvláštní, např. "krátké spojení" namísto "zkrat" (v elektrice). Skvělý doslov!... celý text

Homo Faber 1967, Max Frisch

Jestli ze Stillera jsem byl absolutně nadšený, nevím už, co bych měl říct o Homo Faber. Jeden z nejkrásnějších příběhů, co jsem kdy četl. Dokonalá kombinace čtivosti a hloubky, vtipnosti a smutku. Tak, jak Walter Faber miloval svou Sabeth, jsem já asi nikdy žádnou ženu nemiloval. Co k tomu říct... Kdyby to byla poslední kniha, kterou bych četl před smrtí, pomyslel bych si: hezky mi to vyšlo!... celý text

Stiller 1970, Max Frisch

Závěr mi přišel trochu nedotažený a některé pasáže byly trochu rozvláčné, ale celkově je to fenomenální román o hledání vlastní identity. Úžasný vypravěčský talent, umění zkratky, vtip. Vypsané nejlepší pasáže by vydaly na desítky stran.... celý text

Neviditelný 2016, Jaroslav Havlíček

Román má i slabší pasáže, není úplně dokonale vyvážený a nemohu ho označit za mistrovské dílo ve všech ohledech. Přesto dávám pět hvězd, zaprvé pro krásu a bohatost češtiny, zadruhé pro jemnost a hloubku psychologického vhledu (kterým oplývá též hlavní hrdina). Tak plastické, důvěryhodné popisy povahy postav a motivů jejich jednání jsem dlouho nečetl. Mnohé pasáže jsou přímo úchvatné. Pro ilustraci jazykového umu jen dvě věty: "Hajn měl ruce složeny na stole jako mrtvé dříví. Občas plácl dlaní naprázdno, jako když ocasem zabité ryby trhne konvulzívní křeč." Každý, kdo miluje češtinu, bude mít velké potěšení z četby. Nechápu komentáře zdůrazňující odpudivost hlavního hrdiny – já v něm vidím mnoho krásného; rozhodně je to nejpozitivnější a nejcharakternější postava celého románu, snad leda s výjimkou Katy! Stejně tak nesouhlasím s doporučením nečíst román, pokud nejste v psychické pohodě. Naopak, nepřikrášlený realismus je nejlepší balzám na všudypřítomné pokrytectví, stejné dnes jako tehdy.... celý text

Mystická kniha Mayů 2000, neznámý - neuveden

"Po dvaceti letech jsem dnes znovu četl Popol Vuh. A znova jsem byl nadšen, ba jistě ještě víc než tenkrát." Egon Bondy

Srbština konverzace - se slovníkem a gramatikou 2011, kolektiv autorů

Užitečná je menšina knihy, zejména slovníček a gramatika. Většinu tvoří "konverzace": Teoretické fráze vymyšlené od stolu (a nejspíš před desítkami let), v praxi zcela nepoužitelné. Příklady frází: 1) "Je tu někde 18jamkové hřiště?" Když budu chtít hrát golf (kolik z nás jede do Srbska hrát golf?), v každém golfovém resortu jistě budou mluvit anglicky. 2) "Přetrhl se mi klínový řemen." Když se mi rozbije auto, prostě ho dám do servisu, tam už zjistí, co s autem je. Umět říct klínový řemen je zbytečné. Naopak třeba větu "Je tu někde pramen?" jsem nenašel a slovo pramen, asi tak milionkrát důležitější než klínový řemen, není ani ve slovníčku! 3) "Chci se s tebou pomilovat." – bez komentáře. Též je úplně zbytečný fonetický přepis frází, vzhledem k tomu, že srbština se zapisuje foneticky.... celý text

Golet v údolí 1983, Ivan Olbracht (p)

Krásná kniha, všechny povídky se mi líbily, nejvíc ovšem o Haně Karadžičové. Velmi vtipná je stať o natáčení Marijky nevěrnice v dodatcích – neuvěřitelná historie. (Z filmu jsem nerozuměl skoro ničemu, česky je tam tak jedna replika z dvaceti. Ale bylo zajímavé vidět, jak tehdy vypadali ti lidé, o kterých Olbracht píše.)... celý text

Karneval v přístavu 1947, Alexandr Grin (p)

Na tomto vydání je zajímavé to, že uvozovky dole jsou širší než uvozovky nahoře.

Cesta nikam 1980, Alexandr Grin (p)

Krásný příběh, dramatický do poslední chvíle. Se Zlatým řetězem a Běžící po vlnách to nejlepší od Grina.

To byl Kafka 2010, Johannes Urzidil

Čekal jsem knihu osobních vzpomínek na Kafku (dle popisu zde, který absolutně neodpovídá!), ale je to několik brutálně intelektuálských (a naprosto neosobních) interpretací některých jeho textů – a často ani to ne. Cítím z Urzidila intelektuálskou povýšenost. Píše tak, jako by Kafkovo dílo chápal lépe než sám Kafka. Za svou velkou erudici (cituje nebo odkazuje na desítky literátů, filozofů apod.) skrývá namyšlenost a opojení sebou samým. Mnohé pasáže s Kafkou VŮBEC nesouvisí. Tváří se, že píše o Kafkovi, jen aby na to konto prošpikoval knihu poznámkami sám o sobě. Např. celá stať o Sirénách – v jejímž úvodu nás autor obšťastňuje totálními KYDY o tom, co si pod Sirénami představují různí hloupí lidé, kteří nic nepochopili (PROČ? A jak to souvisí s Kafkou?) – je z půlky o Homérově Odysseovi a z druhé půlky o problematice mýtu, psané ve stylu "já jsem to pochopil ze všech nejlíp". Neznáte-li do detailu celou evropskou literaturu a filozofii od antiky po současnost, budete mít pocit, že vámi Urzidil pohrdá, nemluví k vám jako k sobě rovným. Urzidil evidentně vůbec nebyl Kafkovým blízkým přítelem (to se tedy Kafkovi nedivím), nýbrž jen povrchním známým, proto nemá co osobního o Kafkovi říct a pod rouškou intelektuálních komentářů ke Kafkově díle mluví jen o sobě. Kniha v podstatě není o Kafkovi, ale o Urzidilovi. Velikáni bohužel přitahují i zoufalce, kteří se na jejich slávě chtějí přiživit. A jak pravil Werich, ze všeho nejhorší je vzdělaný blbec. Nebo úvahy typu: Kafkovy romány jsou fragmentární proto, že Kafka neměl antický vztah k přírodě – což Urzidil vyvozuje z toho, že Kafka o přírodě nemluví ve svých denících – a tudíž nebyl v harmonickém souladu se světem, což je pro dokončení románu nutné. Pane bože! V knize jsou i zajímavé postřehy, ale protože jde v podstatě o PODVOD na čtenáři, hodnotím nejníže! Chybí korektura, interpunkce je místy vadná. Chyby jako "jako se by" namísto "jako by se"! Děs.... celý text

Hory a staletí 1982, Ivan Olbracht (p)

Naprosto fenomenální vypravěčský talent, nádherná čeština. Před mnoha lety jsem četl Šuhaje a věděl jsem, že Olbracht píše krásně, ale znovu mi to vyrazilo dech. Též jeho erudice je obdivuhodná. Po dočtení okamžitě objednávám další díl jeho spisů.... celý text

Chlapík z pekla 1986, * antologie

Hodnotím 4 hvězdy jako průměr textů Strugackých (5) a Bulyčova (3) – komentáře u povídek. Ostatní mě nezajímají.

Cesta Harcem 2020, Heinrich Heine

Zajímavý text. Vtipná společenská satira, krásné popisy přírody i situací (setkání s lidmi), pěkné myšlenky. Má to v sobě něco magicky opojného. Místy dobové kulturní odkazy, jež průměrně vzdělaný člověk naší doby nepochopí, ani na internetu nenajde, o co jde.... celý text

Výprava do pekel 1988, S. Jaroslavcev

Za mě jeden z vrcholů tvorby Strugackých. Zařadil bych mezi 5 či 6 nejlepších titulů... Akční, vtipné, dojemné... Spousta úžasných postav, zejména s Dvouhlavým Julem si dali záležet... Nejraději bych si to přečetl hned znovu... Knížka, po jejímž přečtení je mi smutno, že ji musím opustit...... celý text

Poklad afrických hor 1972, Alexandr Grin (p)

Obyčejný dobrodružný příběh. Úplně jiný druh textu než ostatní Grinovy knížky. Vůbec ne snové, jen povrchně popisné a velmi naivní. Většinu knihy zabírá nekonečné putování karavany beze smyslu. Příliš mnoho bezúčelných postav, příběh se odvíjí zcela nahodile a překotně, návaznost na skutečné události příběhu nic nepřináší. Na více než 100 stranách jen jedna jakž-takž napínavá scéna a jakž-takž dramatický závěr na způsob Pokladu na Stříbrném jezeře. Takhle to dopadá, když se autor rozhodne psát v jiném žánru, než je ten jediný jemu nejvlastnější. Působí to až dojmem, že zde Grin zradil sám sebe. Velké zklamání.... celý text