jozik_v_tumane přečtené 199

Srdce temnoty / Výspa pokroku 1996, Joseph Conrad

Absolutně fenomenální text. Obsahově, formálně, kompozičně. Máloco, co jsem kdy četl, tak vystihuje ambivalentnost všech věcí. Přitom je to zároveň čtivé, napínavé a vtipné. Nádherný překlad Jana Zábrany.... celý text

Zářivý svět 1966, Alexandr Stěpanovič Griněvskij

I já mám rozporuplné dojmy. Hlavně ke konci jsem se ztrácel a úplný závěr jsem tak docela nepochopil. Četl jsem ho dvakrát, abych se ujistil, že mi nic neuniklo. Je to nějak až moc nedořečené, nebo naopak až příliš obyčejné a prosté. Začátek je nádherný, vzbudil ve mně však větší očekávání než kniha nakonec splnila. Překlad nepovažuji za nejlepší, více se mi líbí překlady Olgy Ptáčkové-Macháčkové. Krásné ilustrace Stanislava Kolíbala.... celý text

Kilián Nedory 2020, Filip Topol

Jen je mi líto, že jsem neměl možnost to číst tenkrát, v sedmnácti. Ale vlastně je to jedno. Co vyšlo, četl jsem od Topola téměř všechno, a novela Jámy a vítr mi přišla snad úplně nejosobnější. Nečte se to snadno, divokost jeho vnímání je šílená, ale stojí to za to...... celý text

Kuriózní lenoška a jiné příběhy 2008, Edward Gorey

Náhodně mi přišlo pod ruku a zasmál jsem se. Místy se to ale snaží být absurdní za každou cenu – působí to trochu nuceně.

Zlatý řetěz 1959, Alexandr Grin (p)

Příběh, jenž mě svou fantastičností opět překvapil. Chvíli jsem si připadal jako u Kafky, chvíli jako u Zamjatina a s příměsí Bruna Schulze z toho nakonec byl sám Grin. Neopakovatelné... Úžasný (!) překlad Olgy Ptáčkové-Macháčkové a krásné ilustrace Karla Teissiga!... celý text

Ostrov pokladů 1957, Robert Louis Stevenson

Nemůžu nedat pět hvězd, protože tenhle příběh prostě miluju – leč asi poprvé v životě se setkávám s případem, kdy filmová adaptace je lepší než knižní předloha! Ať už je to tím, že televizní adaptace z r. 1990 je mistrovské dílo, nebo tím, že ji znám od dětství a nazpaměť, takže ji už považuji za původní, a nebo tím, že jsem četl vydání z r. 1957 přeložené od M. F. a P. V., které mi jazykově tolik nesedlo (je to už trochu zastaralá čeština a sprosté klení pirátů se prostě nedá přeložit slušně v intencích socialistické výchovy mládeže v 50. letech) – nevím. Také překlady vlastních jmen nejsou to pravé, zejména Dlouhý Janek a Pečínka (kterého odjakživa znám jako Johna a Rožně) a Jíra Merry namísto George. Překvapilo mě, že kniha neobsahuje žádné úvahy (kromě snad jediné Jimovy, že duše na rozdíl od těla je nesmrtelná), literaturu pro mládež jsem asi fakt dávno nečetl ;-) Je to jen samá akce, akce, akce, hodně (fakt hodně!) rumu a pár odkazů na Bibli. Literárně nejpovedenější je začátek – jak mistrně nepozorovaně nás autor zavede z normálního světa tehdejší Anglie do světa pirátů. Ani si toho člověk nevšimne a už je uprostřed honby za pokladem – smekám.... celý text

Obrazy dobra a zla 1994, Martin Buber

Velmi náročný text. 3/4 jsem nepochopil (nevěděl, co PŘESNĚ má autor zrovna na mysli) a 1/4 byla skvělá. Velmi zvláštní styl psaní, úsporný až k nesrozumitelnosti. Zdá se mi, že částečně je na vině i překlad.... celý text

Jessie a Morgiana 1982, Alexandr Grin (p)

Další Grinův poklad... Úžasně vykreslené psychologické romantické drama...

Nic není pravda a všechno je možné 2016, Peter Pomerantsev

O dost lepší, než jsem čekal. Velmi výmluvné o současném Rusku. Citlivě a bez příkras. Je to krutě neutěšený svět. Výborný překlad Martina Weisse. Edit o rok později: Musím říct, že na tuto knihu dost často vzpomínám. Četl jsem ji s láskou a obtiskla se do mě. Je to bravurně napsané a má to kouzelnou atmosféru.... celý text

Hraniční porucha osobnosti 2003, Heinz-Peter Röhr

Třetí kniha od autora a jsem nadšen. I když zřejmě nemám tuto poruchu, mnoho symptomů je mi známých. Velmi inspirativní a poučné. Když pročítám negativní komentáře, říkám si, že tito lidé knihu nepochopili. Buď proto, že si odmítají přiznat, že se jich to týká, nebo se jich to netýká a tudíž to nemohou pochopit. Není to jednoduchá problematika. Člověk asi musí mít za sebou léta poctivé práce na sobě, aby to dokázal ocenit. Knize se dají vyčíst různé drobné nedostatky, ale to podstatné je řečeno naprosto přesně a jasně, bez příkras.... celý text

Závislé vztahy 2011, Heinz-Peter Röhr

Nejdřív jsem od autora četl Nedostatečný pocit vlastní hodnoty, a to se mi až tak moc nelíbilo. Ale Závislé vztahy mě dostaly. Pracuje s kazuistikami extrémnějších případů, což je samozřejmě vhodné pro názornost. Já tedy nejsem alkoholik, ani na drogách (závislá porucha osobnosti často vede k chorobným závislostem), přesto jsem se v postavě husopasky v mnoha ohledech našel a myslím, že se v ní najde mnoho z nás – pokud jsme připraveni si závislou povahu svých vztahů přiznat. S nadsázkou mohu říct, že tato kniha mi „změnila život“ – resp. myslím (doufám), že mě k jistým důležitým změnám přiměje. Uvědomil jsem si díky ní naplno některé velmi zásadní věci, kolem kterých jsem posledních několik let jen kroužil (a tušil, že je něco špatně, ale naplno si to nepřiznal). Kniha popisuje skutečnost velmi nekompromisně, ale zároveň soucitně. Nemám co vytknout. V četbě autora budu pokračovat.... celý text

Mezipřistání 2020, Matěj Hořava (p)

Splnil se mi sen: Hořavovi vyšla další sbírka povídek. Zachvátila mě podobná omamně melancholická euforie, opět ve mně text probudil ty nejhlubší proudy, ani sám nevím jaké šílené touhy žít, jako u Pálenky. Na Pálence mě asi nejvíc fascinovala ta obsedantní asketičnost (až bernhardovská), s jakou autor lpí na svém banátském vyhnanství. Mezipřistání je vyzrálejší a klidnější, ale sevřenost a soustředěnost formy stejně úžasná. Edit 18.11.2023, přečteno znovu, již asi potřetí a je to pořád stejně omamné...... celý text

Romance pro křídlovku 1966, František Hrubín

(...) Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašné sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne.... celý text

V kruhu prvním 2 1992, Alexandr Isajevič Solženicyn

Tak jako Rakovina, jeden z nejlepších románů, co jsem četl. Složitě, geometricky vystavěná epopej popisující několik dní ve "fešáckém vězení" zvaném "lehárna", kde vězni-inženýři pracují na projektu šifrování lidské řeči. Vesměs bezútěšné, ale místy i neuvěřitelně vtipné (absurdita sovětského zřízení). Nechybí tragické milostné zápletky ani přesah do mezinárodní politiky v podobě soupeření Východu a Západu o atomovou bombu. Poklidně, soustředěně vyprávěnými paralelními příběhy mnoha postav (kromě vězňů i osob na svobodě) se prolínají kvalitní úvahové pasáže o politice, rozumném uspořádání společnosti a lidském životě. Pro pochopení povahy sovětské moci naprosto klíčová kniha (stejně jako vše od Solženicyna), která nám toho řekne víc, než jakýkoliv vědecky historický rozbor. Jsem nadšen a nejraději bych si román hned přečetl znovu! Kromě toho velice cením nádherné dvousvazkové vydání a výborný překlad. Obému není co vytknout. Prvotřídní čtenářský zážitek.... celý text

Kormidelník čtvera větrů 1965, Alexandr Grin (p)

Nemám slov.

Rampouch 1966, Andrej Donatovič Siňavskij

Nádherný příběh. Hned první tři stránky mě dostaly. Slupl jsem to jako malinu... "Dělejte si co chcete, ale já, než se věci změní k lepšímu, budu na straně mrtvých."... celý text

Kulhavý poutník 1937, Josef Čapek

Drahokam. Nečte se to snadno, ale stojí to za to. Mám dojem, že i na tehdejší dobu psal Čapek archaickou češtinou. Některá souvětí dají fakt zabrat. Byl to pro mě mimo jiné zajímavý dialog s C. G. Jungem; ten Osobě přiznává daleko větší význam než Čapek, který ji téměř úplně zatracuje. I když mám Junga velmi rád, v tomto se osobně přikláním spíš k Čapkovi.... celý text

My 2006, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

S knihou jsem zápasil, je to náročný text plný vynechávek a nedokončených vět, kdy si čtenář musí domýšlet... Sci-fi je to jen okrajově, spíš filozoficko-psychologická novela o jedné šílené lásce v jednom šíleném světě. Mnoho vět jsem musel přečíst 2× či 3×, abych je dokázal nějak uchopit. Někdy jsem si musel dokonce pomáhat vyslovováním textu. Je to klasika, na svou dobu samozřejmě skvělý nápad, deníková forma dramatická, závěr strhující. Ale protože se do textu tak těžko proniká, nemohu to označit za slastný čtenářský zážitek – proto 4/5.... celý text

Ani sami bohové 1992, Isaac Asimov

První část dobrá. Druhá část velmi originální, nejzajímavější a také nejvtipnější (výborný úlet alternativního sexuálního fungování rodiny v paravesmíru, to mě fakt bavilo!); zápletku však potenciálně rozvíjela tak monumentálně, že bylo vlastně jasné, že rozuzlení musí být zklamáním. Netrpělivě jsem hltal třetí část, abych se dozvěděl, jak to dopadne; zklamání bylo velké. Celá třetí část působí oproti prvním dvěma odbytě, rozvláčně, a obsahuje příliš mnoho pseudovědeckých rozborů, kterým jsem vůbec nerozuměl. Jak už tu bylo řečeno, tři části spolu téměř nesouvisí; souvislost je jen v rovině společného teoretického problému s energií, ale děj, dílčí zápletky a postavy se mezi jednotlivými díly neprolínají. Souhlasím také s tím, že je z textu cítit autorova nadutost a samolibost. Závěr samotný je vysloveně trapný amerikánský demokratický a zamilovaný happy end (egoistický měsíční vědec je přehlasován "láskyplnou" většinou a tím je zmařen jeho záměr; a žena emancipovavší se z jeho vlivu má sex s pozemšťanem, který záměr vědce odsuzuje, ačkoliv o chvilku dřív se s měsíčňankou shodli na tom, že láska je důležitější než sex). Z toho je mi blivno. (To už radši roztomile naivní odér spásného komunismu v některých slabších Strugackých.) Sečteno podtrženo: 1. část velmi slibná, 2. část svým způsobem geniální, ale 3. část a samotný závěr to celé dost shodily.... celý text

Dějiny ruské revoluce 1998, Richard Pipes

Objevné, zajímavé, většinou čtivé (napínavé), ale místy příliš hutné – na knize je vidět, že je kratší verzí původně násobně objemnějšího textu. Opakovaně mě zarážely zcela zjevně nelogické formulace/dedukce. Příklad: „O státní zaměstnání se ucházely celé davy. V prvním roce komunistické diktatury byl počet úředníků o třetinu vyšší než v roce 1913. I když v tomto období železniční doprava poklesla na pětinu svého výchozího stavu, počet železničních dělníků zůstal stejný – byrokratický aparát železnice se tedy zvýšil o 75 %. Celkově se od roku 1917 do poloviny roku 1921 počet vládních zaměstnanců zvýšil pětinásobně – z 576 000 na 2,4 milionu.“ Pominu-li nepochopitelnou záměnu dělníků a úředníků, logicky to nedává smysl. Počet železničních dělníků zůstal fakticky stejný, jen v poměru k útlumu dopravy se relativně navýšil, ale autor to podává tak, jako by se fakticky zvýšil počet „úředníků“. (A pokles vytížení na 20 % = nárůst byrokracie o 75 %? To je taky hodně kreativní matematika.) No prostě absolutní blábol. Člověk pak neví, jestli mu může věřit další uváděné údaje. Jestli k počtu 2,4 milionu úředníků došel podobnou dedukcí, potěš pánbůh… Taková nepreciznost je u historika – tím spíš, že z jeho stylu je cítit trochu pyšná pompéznost ve stylu „píšu nejzásadnější knihu o ruské revoluci, co kdy byla napsána“ – naprosto nepřijatelná. Kdyby to byla výjimka, budiž, ale na takovéhle logické nesrovnalosti jsem v knize narazil opakovaně. Perlou těchto dedukcí je v závěrečných úvahách na str. 378 výpočet počtu obětí revoluce nikoliv na základě skutečných údajů o ztrátách, resp. o úbytku počtu obyvatel mezi lety 1917 – 1922, nýbrž odečtením ztrát (boje, epidemie, emigrace, hladomor) od „odhadu ruských statistiků“ o tom, kolik by Rusko mělo obyvatel v roce 1922 „při normálním vývoji“, který očividně nenastal. Touto fascinující dedukcí dochází k tomu, že ruská revoluce měla ne 12,7 mil., ale 23 mil. obětí, a tím pádem 2,5× víc, než čítají všechny oběti 1. světové války. Senzační! Může to být blbým překladem? Těžko. Text také obsahuje mnoho překlepů. Jinak skutečně velmi zajímavé čtení.... celý text