jozik_v_tumane přečtené 199

V zrcadle 2004, Valerij Jakovlevič Brjusov

Pěkný soubor povídek s velmi působivou atmosférou.

Poslední stránky z deníku jedné ženy 1996, Valerij Jakovlevič Brjusov

Geniální! Na 65 stránečkách je vystižena celá tragédie milostných vztahů mužů a žen. Úderné, břitké, vtipné, vyprávěné s naprostým přehledem a jistotou (zcela srovnatelnou s Leonidem Andrejevem). Brjusova okamžitě zařazuji mezi své oblíbené autory a vrhám se na jeho další díla! Je to tak "archetypálně dokonalé", až jsem měl pocit, že už jsem to četl, že tenhle příběh znám, ačkoli jsem si téměř jist, že jsem to číst nemohl, protože donedávna jsem ani neznal jméno autora.... celý text

Udrží se Sovětský svaz do roku 1984? 1971, Andrej Alexejevič Amalrik

I. část: brilantní, v základních rysech velmi přesná analýza vývoje politické situace a společenské atmosféry v SSSR v 50. a 60. letech (mimo jiné ukazující, že Pražské jaro čerpalo také z významných reformních tendencí v SSSR). II. část: daleko méně zajímavá předpověď politického vývoje v následujících 15 letech, jejíž základní osou je (mylný) předpoklad, že mezi léty 1975-80 vypukne válka mezi SSSR a Čínou a do roku 1985 se Sovětský svaz rozpadne.... celý text

Zatím dobrý 2013, Jan Novák

Středobod knihy, podrobný popis slavného útěku do Západního Berlína, je napsán tak plasticky a čtivě, že se mi ve fantazii promítal film před očima a nebyl jsem schopný se odtrhnout. Celá kniha je velmi dobře napsaná, až na ty vložené pseudobásnické strofy -- ani nevím, jak ty útvary nazvat --, chápu, že měly sloužit jako zastavení a odlehčení dramatického textu, ale obsahově je většina z nich úplně mimo, kroutím nad tím hlavou a nechápu, o co autorovi šlo. Ale to je drobnost. Celou 600stránkovou knihu jsem přečetl za 3 dny a kousek, což je u mě zcela výjimečné. (Naposledy jsem se takhle začetl asi před 20 lety do Orwellova 1984.) Co se týče bratří Mašínů, tak mě osobnostně tedy nejsou zvlášť sympatičtí, neodsuzoval bych je, jejich činy považuju v principu za legitimní, na druhou stranu je zřejmé, že z velké části to byli trochu zvlčilí kluci (vyrůstající bez otce), kterým šlo hlavně o to dobrodružství samotné a až v druhé řadě o nějaký smysl té činnosti. Při každé své akci udělali spoustu chyb (někdy až ve stylu "všechno špatně"), zásady konspirace ve skupině nebyly dodržovány atd. (Je to ovšem adekvátní jejich věku.) Zde je zajímavé srovnání s Josefem Hasilem, který je mi osobně sympatičtější a který jednal nesrovnatelně profesionálněji. Vůbec nechci snižovat hrdinství Mašínů -- to, jak se prostříleli do Západního Berlína je prostě na hranici zázraku, šance 1:10000, že to vyjde --, jen mě trochu překvapuje podtitul knihy "největší příběh studené války", resp. to, jak z autorova stylu psaní vysvítá, že je považuje za největší hrdiny své doby. Z příbuzných a pomahačů Mašínů bylo zavřeno podle údajů v knize méně než 20 lidí, v případě Hasila to bylo mnoho desítek. Z toho, co vím, mám dojem, že Hasil byl StB mnohem větším trnem v oku a postupovala proti němu s řádově větší brutalitou. To naznačuje, kdo byl větší hrdina. Mašínovi spasili útěkem jen sebe, jinak podnikali jen úplně zbytečné a bezvýznamné (z hlediska narušení chodu režimu) sabotáže. Hasil pomohl mnoha lidem utéct za hranice a žádné klukovské sabotáže ho nezajímaly. Sláva skupiny bratří Mašínů tak z mého pohledu vyplývá především z toho opravdu naprosto neuvěřitelného útěku, fantastičtějšího než všechny akční filmy, v kombinaci s příběhem hrdinství jejich otce. Čtenářský zážitek.... celý text

Pátek aneb lůno Pacifiku 2006, Michel Tournier

Ze začátku jsem byl nadšený originálním námětem i stylem. Někde zhruba v půlce jsem si uvědomil, že mě vlastně nebaví to číst. Rovina dobrodružného příběhu se nerozvíjela důvěryhodně, jednotlivé události jsou řazeny více méně nahodile za účelem dosažení kýžené situace v rovině psychologicko-filozofické. Úvahy a zvraty v Robinsonově životě jsou často zajímavé a krásné, jen ten příběh se čím dál víc jeví jako konstrukt, který je jen nositelem těch úvah a osobnostních proměn. Závěr je ovšem skvělý, události zase dostanou spád a působí věrohodně a pointa, byť očekávatelná, je dojemná. Nezařadí se mezi mé nejoblíbenější knihy, ale byl to svého druhu krásný zážitek.... celý text

Omon Ra 2002, Viktor Pelevin

Je to hezky a čtivě napsané, ale to je asi tak všechno. Pár poetických pasáží, jinak mě kniha nezaujala. Čte se to jedním dechem, vypravěčský talent autor má, ale myšlenka a koncept chyběly. Pro mě to byl prostě jen snový výlet do atmosféry studentského života v časech nadšeného budování socialismu v SSSR...... celý text

Treblinka, slovo jak z dětské říkanky 1994, Richard Glazar

Nádherně napsaná kniha, krásný životní příběh, i když samozřejmě popisované události jsou strašné. Nechápu, jak může mít kniha míň než 100 %. I když třeba někomu nesedne styl vyprávění, k tomuto lidskému příběhu nelze mít než nejhlubší obdiv. Není to samoúčelné popisování hrůz nacismu, ale barvitý osobní příběh s velkým duchovním přesahem. Pan autor, před nímž se hluboce klaním jako před spisovatelem a jako člověkem, nikdy nesklouzává ke zjednodušenému hodnocení, oceňuji např. zmínku o nacistovi, který v Treblince odmítl pracovat a na druhé straně zaznamenání případu znásilnění Němky americkými vojáky, který ukazuje, že nejen nacisti byli zvířata... Těžko po této knize číst jakoukoli fikci, když ta nejfantastičtější hrůza je zde popsána podle skutečnosti.... celý text

Deník 1914–1919 / S.O.S. 1998, Leonid Andrejev

Famózní dílo. Deník slavného spisovatele, který je kromě osobní roviny také skvělým dokumentem o dění v Rusku (Petrohradě) během bolševické revoluce a těsně po ní (nejobsáhlejší část deníku je z r. 1918) a současně literárním zážitkem! Andrejev byl skutečně mistr slova a výborný překlad Ludmily Duškové nám zprostředkovává jeho vytříbený styl a přesnost myšlenek. Bomba!... celý text

Propast a jiné povídky 1996, Leonid Andrejev

Výjimečný vypravěčský talent! Ať už jsou to popisy prostředí, duševních stavů nebo akce, a zejména když se všechny tyto polohy prolínají, text plyne tím nejpřirozenějším způsobem, jako by autor vůbec nemusel přemýšlet, zda to napíše tak či onak, jako by se to psalo samo. Prostě nevycházím z údivu! Zeď mě nezaujala, ale jinak jedna povídka lepší než druhá, zejména Propast a V mlze, pojednávající o vztahu k ženě a sexualitě, mě oslovily velmi intimně.... celý text

Moje zápisky 2004, Leonid Andrejev

Mistrovské dílo! Na každé stránce jsem u vytržení. Sám autor ho prohlásil za svou nejlepší povídku a to se tedy není co divit. Od Andrejeva musím přečíst vše. Neuvěřitelný vypravěčský talent, metafyzický přesah a humor! Sofistikovaná hra se čtenářem, která se ale nikdy nezvrhne v samoúčelnost, je vždy jímavě přátelská. Jedním slovem: geniální.... celý text

Fixní idea 1996, Leonid Andrejev

Perfektně propracovaná psychologická povídka, jejímž ústředním tématem je otázka dr. Kerženceva: "Simuluji bláznovství, abych mohl zabít, nebo jsem zabil, protože jsem blázen?" V tomto vydání nepochopitelně chybí prolog.... celý text

Alí a Nino: Příběh lásky 2006, Kurban Said

Další z nejkrásnějších románů, co jsem četl. Neopakovatelná atmosféra. Pojednává o střetu Východu a Západu a sám je rozpolcený mezi tyto dvě polohy. Neuvěřitelně jemný a lehký a zároveň krutý a drsný text. Pro milovníky Kavkazu povinná četba. Těžištěm událostí je kosmopolitní Baku, ale různé části románu se odehrávají také v Gruzii, Náhorním Karabachu, Gandže, Dagestánu a Teheránu. Autor dokáže výstižnou zkratkou přesně popsat atmosféru jednotlivých míst a situací. Úspornost románu s sebou nese velmi omezené psychologické prokreslení vztahu Alí a Nino, takže jejich vztah je spíš symbolem vnějších událostí.... celý text

Nová třída 2019, Milovan Djilas

Čekal jsem něco jako osobní vzpomínky na budování socialismu v Jugoslávii, kterého se Đilas účastnil. Ale je to brilantní analýza skutečné podstaty komunismu. Překvapilo mě to svou neúprosnou přesností a Đilas mě překvapil svou erudicí. (Stylem mi to připomnělo Rozpravu o dobrovolném otroctví.) Místy jsem měl dojem, že se autor zbytečně opakuje a záživná četba to jistě není, ale k pochopení fungování komunistického režimu je to jediná kniha, kterou si stačí přečíst.... celý text

Srpen 1968 1990, Jiří Dienstbier

Fascinující kniha, obsahující tři dokumenty "z první ruky" o průběhu srpnových událostí v roce 1968. První je celkový popis atmosféry a dění v Československu se zaměřením na roli rozhlasu. Druhý je spíše technicistní popis průběhu mimořádného XIV. sjezdu KSČ ve Vysočanech. Třetí jsou osobní vzpomínky člena ÚV KSČ Bohumila Šimona na události a jednání v Moskvě. Skvělý doplněk k Mlynářově knize Mráz přichází z Kremlu.... celý text

Černá zahrada - Arménie a Ázerbájdžán v míru a za války 2012, Thomas de Waal

Pro zájemce o problematiku Kavkazu samozřejmě extrémně cenná kniha, v češtině je toho tak málo, že se to rovná povinné četbě. Velmi však doporučuji přečíst si nejdříve dvě další knihy, Ruské dobývání Kavkazu od V. Votápka a Přípitek předkům od W. Góreckého. Zejména ta druhá přiblíží celkový kontext vztahů kavkazských národů, do kterého pak lze zasadit spor o Náhorní Karabach. Bližší seznámení s širším kontextem doporučuji tím spíš, že v samotné Černé zahradě se o něm dozvíme jen zčásti. Není to komplexní chronologické vyprávění, ale spíš velká mozaika fragmentů. Z hlediska časového vývoje konfliktu je kniha sestavena opravdu zmatečně. Autorovi samozřejmě nejde v první řadě o přesný dokumentační popis vojenského konfliktu, nýbrž o zachycení celé šíře společenského a geopolitického problému jménem Karabach, a o představení všech relevantních úhlů pohledu na něj. Jinak je kniha napsaná čtivě, až na občasné nesmyslné věty (a překlepy). Nevím, do jaké míry to může být špatným překladem. Nemám rád ta dramatizující konstatování typu, že v Kelbadžaru byly ještě "několik let" po arménské invazi vidět podél cest spousty "zmrzlých mrtvol". Je to logický nesmysl, mrtvola se dozajista během léta rozloží, takže nemůže být několik let mrtvolou, protože se z ní stane maximálně tak kostra, že ano, a kromě toho pochybuji, že je v létě zmrzlá. Prostě blábol. Jednou za pár stránek se vždy objeví taková fráze, ale jinak působí text důvěryhodně a fundovaně.... celý text

Mráz přichází z Kremlu 1990, Zdeněk Mlynář

Extrémně zajímavá a brilantně napsaná kniha. V první části, kde autor podrobně představuje své reformně komunistické představy, poté, co už sám v polovině 50. let prodělal roztržku s KSČ a byl odstaven do ČSAV, jsem měl dojem, že byl naivní, nakolik věřil v možnosti svého upřímně míněného pozitivního uplatnění v rámci této strany. Ale to se dnes snadno řekne a autor to více méně na konci knihy sám uznává. Tato naivita ve vztahu ke KSČ bylo jediné, co se mi na knize nelíbilo. Těžištěm knihy je popis vývoje pražského jara z pohledu tajemníka ÚV KSČ, zasvěceného z titulu své funkce do všech zásadních událostí ve straně v roce 1968. Je to fascinující upřímná zpověď hyperinteligentního věřícího komunisty, který to myslel dobře a po 21. srpnu definitivně pochopil, že to dobře dopadnout nemohlo. Velmi silný příběh. Samotný popis událostí 21. srpna a následujících dní patří k vůbec nejnapínavějším textům, co jsem kdy četl. Místy jsem se i zasmál, nakolik to bylo absurdní...... celý text

Přípitek předkům 2017, Wojciech Górecki

První polovina knihy je věnována Ázerbájdžánu, druhá Gruzii a Arménii. Zejména v druhé části mi občas přišlo, že autor "vaří z vody". Jistě má velké znalosti historie a reálií všech tří zemí, ale kniha musí mít nějaký koncept a vyprávění nějaký směr. Místy je to jen vrstvení všelijakých informací a kusých poznatků bez ladu a skladu, jako by se chtěl autor předvádět se svou erudicí, místy to sklouzává k povrchně turisticky popularizačnímu tónu. V Ázerbájdžánu autor pět let žil a ta část knihy, která se mu věnuje, se mi zdála nejkompaktnější. Zajímavé mi přišly z většiny též kapitoly o Arménii, Gruzie je odbytá. Nevím, zda se v tom odráží autorovy preference a nebo relativní znalost jednotlivých zemí. (A nebo v mém vnímání hraje roli, že zatímco o Ázerbájdžánu jsem před přečtením této knihy nevěděl zhola nic a nikdy jsem tam nebyl, v Arménii jsem byl jednou a v Gruzii několikrát, což naznačuje úměru mezi tím, nakolik zemi sám znám a nakolik se mi líbí její popis od Góreckého?) Také mě trochu iritoval autorův typicky polský patriotismus v podobě potřeby zmínit co největší počet Poláků, kteří v historii měli s jihokavkazskými zeměmi co do činění, a jejich význam pro něj. Jako by se o Kavkaz nezajímal nikdo jiný než Poláci. Přes tyto výhrady je to zajímavé čtení a pro toho, kdo se zajímá o Kavkaz, více méně "povinná četba" (vzhledem k tomu, jak málo toho je v češtině). Většinou je to dobře napsané s příjemným nadhledem. Občas jsem se i zasmál.... celý text

Kavkazská tragédie: Ruské dobývání Kavkazu v letech 1783–1864 2019, Vladimír Votápek

Kniha je mírně nevyvážená. Úvodní kontext je zbytečně široký, je zde popisován mimo jiné samotný vznik ruské říše, což je téma velmi vzdálené kavkazským válkám. Celá první polovina knihy je pak věnována válkám Ruska s Osmanskou říší a Persií. Druhá polovina knihy je povrchní popis nekonečné řady bitev mezi povstalými národy severního Kavkazu a carskými jednotkami. Chybí politický a společenský kontext, nebo je místy jen velmi letmo naznačen. Je to jen o posouvání hranic, budování pevností a vraždění. Není zde ani slovo o tom, jak byla ruská vojenská okupace vnímána národy jižního Kavkazu. Prostě byli obsazeni a hotovo, dál se to nijak nerozebírá. Dalším nedostatkem knihy je, že se podle mého odhadu autor příliš spoléhá na hodnověrnost ruských historiografických zdrojů. Je jasné, že jiných než ruských zdrojů k těmto válkám asi moc není, jestli vůbec nějaké. Ale bylo by dobré aspoň zmínit, že údaje o počtech raněných a mrtvých mohou být silně zkreslené (je známo, že toto silné zkreslování má v Rusku tradici). Často se jedná o na první pohled těžko uvěřitelná čísla, řádově 10 a někdy i 100 (!) zabitých murídů na 1 ruského vojáka... Na druhé straně je kniha napsána příjemně civilním a věcným stylem a díky rozdělení do kratičkých kapitolek se dobře čte. Přes všechny výhrady jsem za knížku vděčný, mám teď aspoň hrubou představu o tom, co se na Kavkaze v 18. a 19. století dělo. V češtině je region Kavkazu velmi chabě historiograficky zpracovaný, takže díky za každý střípek...... celý text

Hadži Murat 1996, Lev Nikolajevič Tolstoj

Dojemný, silný a krásně vyprávěný příběh. Jen trochu moc odboček a epizodních postav, vzhledem k rozsahu novely. Hlavní problém je neznalost kontextu. Příběh je zasazen do let 1851-2, kdy probíhala kavkazská válka. O té prakticky nic nevím a proto je pro mě těžké se zorientovat v příběhu Hadžiho Murata. Musím si přečíst Kavkazskou tragédii od p. Votápka, pak budu snad moudřejší.... celý text

Den opričníka 2009, Vladimir Georgijevič Sorokin

Nedočteno. Moc mě to nezaujalo. Je to prostě konstatování, jak to v Rusku chodí. Archaická, barbarská společnost.