JPART
přečtené 145
Temná hmota
2017,
Blake Crouch
Temná hmota, co k tomu říci. Nejprve chci potvrdit nálepku Bestseller. Kniha je rozhodně čtivá, poutavá se zajímavým tématem a zápletkou. Přesto bych chtěl zmínit jisté negativum, které jsem si u této knihy uvědomil. Je to “filmový” styl psaní. Není to jen tato kniha, nebo autor, ale u Temné hmoty mi to přijde hodně výrazné. Kniha má nepopiratelný spád událostí. Vše jede pěkně za sebou. Vše do sebe v rámci příběhu zapadá. Postavy jsou fajn vykreslené, stejně tak prostředí. Ale celkově je to vše takové povrchové, nebo lépe řečeno, účelové. Neumím to dobře popsat, nejsem spisovatel. Je to prostě pocit, že vidíte a vnímáte jen a jen tu scénu a věci, které jsou aktuálně popsané. Na stole hrníček, na polici telefon, v rohu křeslo. Zkrátka asi tak jako se podobně píše scénář. Chybí mi tam trochu přesah. Možná jsem moc ovlivněn S.Kingem, který umí do detailu přiblížit a popsat celá města či světy. Každopádně, přes všechny tyto možná trochu negativní věty, musím říct, že kniha na mě velmi zapůsobila a doporučuji k přečtení jak fanouškům sci-fi, tak dobré akce či romantiky. ------------------------------------------------------------------------- SPOJLER!!!!!! Nejlepší na knize je teorie alternativních vesmírů resp. časových rovin. Kniha klade zajímavé otázky o jedinečnosti člověka, jeho rozhodnutí o tom co tvoří naši osobnost a jedinečnost. Musím přiznat, že ke konci knihy, kdy se Jason dostane do takřka neřešitelné situace sama se sebou, se mi z této představy dělalo vysloveně fyzicky špatně. A to mě na celé knize bavilo nejvíce. Ty otázky a překážky. Popravdě bych si klidně odpustil veškeré “akční” scény a knihu nechal více v “ukecané” podobě. ;) Na druhou stranu jak je vidět z mého komentáře, já osobně bych asi nenapsal ani první stranu. :D Krásný den všem. ;)... celý text
Hypnotizér
2011,
Lars Kepler
Nepíši recenzi, ale pocit, který mám po přečtení knihy. ... na začátku byl Joona Linna... pak přišel hypnotizer a nic... hmm říkám si, ta hypnóza fajn, ale čekal jsem víc. Místy zmatené. Chvilku mi trvalo než jsem se zorientoval ve stylu vyprávění příběhu. Málem jsem to vzdal. Náhle však jsem si zvykl na to, že Linna je sice hlavní postava knihy, ale že ho uvidím málo a bude mi chybět stejně asi jako jeho synovi. Najedou mě to chytlo. Celkové pojetí knihy, příběhu. Začal jsem vnímat tu atmosféru. Atmosféru tolik populární severské krimi. V podstatě od knihy "Cit slečny Smilly pro sníh" jsem poprvé opravdu cítil sníh, zimu a vše co k tomu patří. A když v ději nastane jistý "menší" zvrat, který mě následně zavedl do minulosti, byl jsem nadšen. Konečně někdo, kdo se podobně jako Stephen King nebojí hrát si s příběhem. Kdo umí napsat zajímavé i vedlejší postavy a nebojí se dát jim v ději větší roli. Konec knihy, ale hlavně konkrétně dvě pasáže, pak zapříčinily, že jsem, nelžu vám, měl slzy na krajíčku. Možná je to tím, že sám jsem otcem dvou dětí a vše co se týká zla, které na ně může číhat, se mě osobně dotýká více, než když mi bylo náct. Nevím jakým způsobem knihu doporučit. Nejsem kritik a vše je subjektivní názor. Někomu kniha sednout nemusí, ale já jsem nadmíru spokojen. A pokud mohu srovnat s Jo Nesbem, kterého jsem nedávno dočetl, tak kniha Hypnotizér, je daleko více severská, méně klišovitá a příběhově rozhodně bohatší. Toť můj pocit krátce po přečtení. ;)... celý text
Enderova hra
1994,
Orson Scott Card
Viděl jsem nejdříve filmové zpracování, které se mi líbilo. Mám rád sci-fi, jak ve filmu tak v knihách. U filmu vidím jeho nedostatky, avšak přesto mě bavil natolik, že jsem ho zhlédl několikrát. Trochu jsem se zdráhal šáhnout po knize, ale nakonec jsem byl více než mile překvapen. Kniha má od začátku svižné tempo, které se drží až do poslední stránky. Čtivě a zajímavě psané. Spoustu akce, ale i podnětů k zamyšlení. Z knihy jsem nadmíru nadšen. Doporučuji všem fanouškům sci-fi.... celý text
Dívka v pavoučí síti
2015,
David Lagercrantz
V první řadě chci také odkázat na skvěle napsaný komentář / recenzi uživatele "pankaplan". Dívka v pavoučí síti je velice dobrá. První polovina knihy je dobrá, ale ne moc akční. Dost pomalé tempo nás spíše seznamuje s postavami a světem kolem. Teprve v půlce knihy se v podstatě rozjíždí příběh. Postavy jsou zpět, Milénium je zpět. Je to čtivě psané, napínavé s několika opravdu nervy drásajícími scénami. Proč ale není zážitek stejný jako u knih Larse? Zkrátka Larse tomu dal něco navíc. Jakési koření, které dělalo jeho tři knihy vyjímečnými. Dívka v pavoučí síti je dobrá kniha, ale je z ní cítit respekt a možná i strach, aby se autor vyrovnal původní trilogii. Avšak přesto všechno si ji přečtěte. Stojí to za to a já věřím, že druhý díl už bude o něco uvolněnější a odvážnější. A taky co si budeme povídat....Lisbeth a Mikael? .... to je oč tu běží. ;)... celý text