_jukL přečtené 92

Tma o polednách 1992, Arthur Koestler

Skvělý realistický doplněk ke klasickým dystopiím typu Orwell nebo Zamjatin. Koestler skvěle vybuduje Rubašova a svrhne na něj veškeré zlo té doby a prostoru, až by se ho jednomu člověku chtělo politovat. Nicméně v pozadí je ještě jedna myšlenka - je to přesně tenhle Rubašev a jemu podobní, kdo jsou odpovědní za aplikaci tyranie, protože k prozření vždy dojdou až tak nějak v okamžiku, kdy je vedou k šibenici. Rubašev je vinen, nejen z pohledu aparátu, ale především ve vlastních očích.... celý text

Kosmické proudy 2009, Isaac Asimov

Mno, Kosmické proudy jsou v této sérii patrně nejlépe koncipovanou knihou z pohledu děje a postav, romantika a kdo kde se s kým líbal tu hraje jen minoritní roli, čtenář má pocit, že se konecně účastní něčeho skutečně důležitého a to je mu nakonec i potvrzeno. Nicméně ani tak se knize nepovedlo dostat celou sérii ze stínu samotné Nadace a robotické série. Asimov chce doplnit nadační svět o nějaké doplňkové zboží, ale v každé knize se dopouští lehce koncepčních chyb - zde chce věnovat vysloveně politice v době teprve vnikající říše Trantoru, ale je to opět takové nějaké splácané v závěru na hromadu. Nemůžu najít ta správná slova pro dojem, který ve mně tento cyklus zanechal, asi se to blíží hernímu DLC, které se tváří jako plnohodnotný příběh, ale je to jen exkurze do několika příběhů vedlejších postav.... celý text

Hvězdy jako prach 1995, Isaac Asimov

Tohle je takový oříšek. Asimov psát umí a Hvězdy jako prach je dobře napsaná kniha nějakým způsobem rozvíjející Nadační vesmír. Na druhou stranu, zápletka knihy je tentokrát poměrně jednoduchá, řeklo by se až banální. Moc tomu nepomáhá ani dost podivně vyznívající závěr s nepříliš důveryhodným/logickým vyvrcholením. Doplněn je akorát o docela ´oči v sloup´ asimovskou romantiku, která je vysloveně jak z dětských knížek, tohle Asimov prostě moc neuměl a naštěstí s tím časem víceméně přestal (nebo aspoň v této naivní podobě). V kostce - je to takové lehce čtivé scifi, nějakou kvalitu bezespory má, ale na Asimova má člověk přeci jen vyšší nároky a ty tu jednoduše uspokojit nelze.... celý text

Oblázek na obloze 2006, Isaac Asimov

V podstatě fajn úvod do série, ale jako naliji si vína - uplně topovka od Asimova to není. Co bych asi knize vytkl je chybějící důvtip - nemůžu si pomoct, ale děj je takový nějaký těžkopádný, postrádající skutečnou logiku a masivnost. Asimov se z tématu omlouvá v doslovu, ale to není nějaký problém. Místo klasického uau na konci je to za mě spíš něco ve stylu ´jo jako hodně dobré, ale..´, kdyby to byla první věc co jsem od Asimova přečetl, tak bych hodně váhal se nechat překecat na pokračování.... celý text

Odpoutaný Prométheus 1962, Percy Bysshe Shelley

Na svou dobu jistě vzpurné a rebelující, z dnešního pohledu naivní. Jistě mi něco uniklo, nicméně mám pocit, že Shelley se nevěnuje původu stavu nebo rozhodně ne dostatečně, zato dává na odiv své přesvědčení v nevyhnutelné cestě a výsledku. Na druhou stranu, i tomu se mi nechce věřit a myslím se musím nutně vrátit ke dvoum, třem pilířům básně. Hlavně - nejsem si absolutně jistý postavou Demogorgona, bohužel zrovna tady Shelley zarazil drápek hodně málo - chtělo by se říct "Jistě, je to jen zhmotnění", ale prostě..... celý text

Loď 1992, Jack Williamson

Za dynamiku děje čtyři, to tu knížku vytahuje o stupínek výše. Tématicky je to takové stále to samé - autor sice píše sci-fi, ale vlastně klopýtá v omšelých futuráliích. To samo o sobě mi nějak extra nevadí, když to doplní Něco navíc. A to v Lodi je jen velmi málo, čeho se chytit. Samotná antihmota je technikálie, ale v pozadí fiktivního osidlování vesmíru využita jen velmi povrchně. Takže je to nakonec tak trochu něco jako vesmírná bondovka, akorát bez Bonda, ale zbytek archetypálnosti tam teda rozhodně je. Ale zas docela dobrá, závěrečný časolom tomu dává nějaké volty navíc. Co knize nedává něco navíc je, bohužel, jednoduchost dialogů a celé chování postav, které si jedou svoji linku a i ona romantická vložka je taková nějaká.. neromantická, spíš až k úsměvu. Jako jednohubka hodně ok, ale asi nic víc.... celý text

Vyhoďme ho z kola ven 1988, Ken Kesey

Jo, kniha lepší filmu, přestože filmového Nicholsona z hlavy nedostanete - ale to nějak nevadí, zahrál McMuprhyho fakt dobře. Proti filmu nicméně čtenář dostane daleko hlubší postavy v čele jak s hlavním protagonistou a vypravěčem, tak s esenciálními rolemi celého příběhu. Kde ve filmu představuje aparát moci především hlavní sestra, kniha daleko víc odkazuje na mechaniku celého soustrojí kombajnu. Tam, kde filmový Mac evokuje divočáka s jen drobnými zábranami, autor knihy neváhá vpálit do tváře i hromadu jeho velmi negativních vlastností. Kesey nejde po stopách (tak jako třeba Burgess) absolutní obhajoby osobní svobody (byť to celé je v podstatě punk) a východiskem je pro něj spíše náčelník. Skvělá knížka a zajímavá úvaha.... celý text

Mechanický pomeranč 2010, Anthony Burgess

Burgess v 1985 cítil potřebu Mechanický pomeranč osvětlovat s lampičkou v ruce, ale to je uplně zbytečné - buď člověk tomuto dílu vyhoví, nebo jednoduše ne. Za mě - jeho dílo zůstane navždy většinovou masou lidí nepochopeno, respektive... nepochopeno je špatné slovo, správné by mělo být něco jako neakceptováno, nevnímáno, neinterpretováno v jednom. Burgess tedy sám přiznává, že v knize částečně selhal a jal se ji vysvětlovat. Tím dal knize rozměr aspoň částečně, který chtěl, ale já si prostě myslím, že to dělat nemusel. Burgess měl v závěru asi bohužel krutou pravdu a doslov pana Šenkyříka asi vystihuje celou podstatu věci nejtrefněji ze všech těch tun komentářů a i já tohle dílo pochopil tímhle stylem a jak říkám - ten iluzorně praktický výklad v 1985 s ostatním tématem ve mně vyvolává pocit, že se Burgess zalekl sám sebe a Mechanický pomeranč napsal v těžkém tripu, který mu způsobil pravdomluvnost. Dobře pro nás.... celý text

Roboti a impérium 2003, Isaac Asimov

Tady není o čem, Asimov svému Nadačnímu konceptu dal potřebný začátek oblouku. Eliáš Bayley je sice mrtvý, ale na Daneela čeká poslední detektivní úkol, který tentokrát bude schopen vyřešit pouze on jako jediný, jediný v galaxii. A to příběh teprve začal. Jedinou menší výhradu bych měl, paradoxně, k završení Giskarda, které je ke konci trochu - aspoň tak to já vnímám - doslova dopsané tak, aby milimetrově pasovalo, přitom si myslím, že tam byl prostor jeho postavu ještě krapet natáhnout, či jí dát ´volnost´ poněkud.... celý text

Roboti úsvitu 2003, Isaac Asimov

Asimov zde nedělá nic jiného, než že pouze rozšiřuje lore klíčové Nadace - použil na to osvědčeného Eliáše a přestože je úvod knihy lehce prkenný, tak s tím vlastně nemám žádný problém a opět jen obdivně uznávám, jak měl Asimov celou tématiku v malíku, resp. v hlavě. Jeho vesmír dává smysl, je sexy, je skličující, děsivý, mentorující i motivující zároveň. Za mě je to cca 95% s tím, že nekriticky přijmu konceptuální význam knihy a ochotně přehlédnu mírné nedostatky v budování samotných postav (Eliáš je v tuto dobu zkušený poloVesmířan, ale člověk má tak nějak furt pocit, že je to svým způsobem hrozný trumbera s propůječeným géniem), či samotné jakožedetektivní zápletky.... celý text

Nahé slunce 2004, Isaac Asimov

Nahé slunce a Asimov začíná šít do teorie rozvoje robotiky a sociálních dopadů nadužívání robotických prostředků. Zároveň nemá problém srovnat asociální a odlištěnou Solárii s přelidněnou Zemí, která je jí pravým opakem - riziko vnímá stejně a nezná východisko, než se vydat vstříc do prázdnoty vesmíru. Detektivka je tak opět akorát ve středobodu knihy s lehkým vyosením, klasicky zprvu zmatený Baley střílí od boku a posouvá se vlastně všechno, krom samotného případu. Samotný příběh je tak méně dramatický a odvážný jako ten v Ocelových jeskyních, ale nálož zbytku to dostatečně vynahrazuje.... celý text

Příběhy vašeho života 2011, Ted Chiang

Jednotlivé povídky jsou napsány lehkou rukou, nebo to aspoň tak vnímám já - do značné míry je to takový easy reading, dočetl jsem na třikrát za dva dny, po sto stranách bez únavy. Většina povídek je bez větších skutečných veletočů a složitějších duševních křižovatek - autor má sice evidentně solidní spektrum znalostí (nebo schopnost přípravy), které navíc dovede velmi čtivě převádět na papír, ale nic víc tam nevidím. Zajímavá mi přišla úvodní Babylonská věž a hlavně pak následující Pochopit, po těchto dvou povídkách jsem byl ochotný hodnotit vysoko, především Pochopit je asi tam, kde jsem čekal celou knihu. Dělení nulou se jeví nepochopitelnou povídkou - nicméně stačí si poslední dvě stránky přečíst znovu. Že je Příběh tvého životě podklad pro Arrivals jsem nevěděl, resp. jsem si toho všiml až na přebalu knihy. Samotná povídka fajn, ale spíš průměr. Zbývající povídky jsem dočetl, ale je pro ně již velmi signifikantní to, co je vlastně problém celé knihy, když odečtu první dvě povídky. Mají skvělou myšlenku, jsou skvěle rozepsány, mají fajn popsány postavy a všechno toto nutné, ale.. chybí jim jednoduše nějaký závěrečný oblouk. Autor jednoduše nedává žádné východiska, čtenáři nic nesděluje, po dočtení celé knihy ve mně nezůstalo vlastně vůbec nic, nad čím bych chtěl přemýšlet. Nevím ani jak knihu hodnotit - je to takové nenáročné čtení s hodně zajímavými tématy, s množstvím zajímavého materiálu, ale v důsledku nic podstatného.... celý text

Ostrov 2001, Aldous Huxley

Než čistý román, je Ostrov spíš rozhovor Huxleyho sama se sebou v propůjčeném románovém oděvu. Prochází jednotlivé kapitoly své vlastní představy o ideálním světě a stejně tak je konfrontuje sám se sebou v minulosti skrze Willovu postavu. Jediná vada na kráse je v podstatě ta zásadní - v samotném ději upozorňuje, že západní civilizace (a východní taktéž) je neschopna plného pochopení/akceptování, nicméně dlužno dodat, že spíš než konstatování se jedná o nemohoucnost poskytnout jakékoliv východisko - tedy krom poslední kapitoly. Ale ať si sám každý odpoví, zda nějaké reálné východisko vůbec možné je - a to, zda zde nějaké je, tomu se Huxley věnoval v BNW.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Těžko se to vysvětluje, ale 1984 v sobě nese určité pozitivní poselství - nic není ztraceno, pokud budou existovat lidé - a jejich myšlenky, kteří nemají strach a chtějí být svobodní a nepodlehnout, když okolo hoří svět. Tato kniha by člověka neměla děsit, ale naopak plnit spravedlivým hněvem.... celý text

Muž, který chtěl být šťastný 2008, Laurent Gounelle

Dobře napsané, šikovně zabalené, koneckonců pravdivé. Na druhou stranu kniha "pro začátečníky v zamýšlení sama nad sebou a vůbec", což není samo o sobě nijak špatné, ale nic naprosto světoborného jsem v knize nenašel. Pár příkladů je fajn, ale žádné vyslovené drhnutí na dřeň. Což je zas asi to, co mnoho lidí přesně potřebuje.... celý text

Marťanská kronika 1959, Ray Bradbury (p)

Sice sbírka povídek bez jednotně uceleného děje, ale jakoby přesně tohle Bradbury potřeboval k tomu, aby se vypořádal s širokým spektrem témat a myšlenek. Od fantaskního marťanského světa, přes lačnou kolonizaci a její dopad na obyvatele Marsu až po dystopii martskou (tedy již druhou), pozemskou a úsvit nových časů v závěru. A právě podoba povídek dává celé struktuře patřičný detail. S nezodpovězenou otázkou, zda máme čekat posun k lepšímu, či jen opakování předchozího. Mě osobně Bradbury svým zasněným stylem velmi baví, tématicky je stále aktuální a nadčasový.... celý text

Pán much 1993, William Golding

Četl jsem xx let zpět, teď jsem se k tomu trochu z hecu vrátil a překvapivě, resp. nepřekvapivě se to stále dobře čte, Golding prostě perfektně skóroval. Pro starší a zkušenější není děj, soustava postav a jejich chování něco dechberoucího - spektrum rolí opisuje chmurnou realitu každodennosti, pro mladší může být lehce depresivní a k nepochopení (nepřijmutí).... celý text

Ritmatik 2017, Brandon Sanderson

Koupil jsem to dceři, jestli jí bude Sanderson sedět a bezpochyby "jí" objednám ještě něco dalšího. Skvěle se to čte, přestože tkz. pro mládež, tak mě to nijak neuráželo. Konec jsem čekal možná trochu složitější, ale jinak asi není moc co vytknout. Super odpočinková věc.... celý text

Vybledlá krajina s kopci 2019, Kazuo Ishiguro

Lekce z efektivity. Kniha nikterak obsáhlá počtem stran, což si vynahrazuje nekompromisní stěnou emocí a opisu neopsatelného. Děj je i není důležitý, podstatný je ten tlak který vytváří. Tahle v podstatě jednohubka je nelítostné kladivo.... celý text

My 2006, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Pro dnešního čtenáře už možná trochu kostrbatější knížka, což ovšem nijak nesnižuje schopnost Zamjatina skutečně odhalit, chápat a popsat. Stále má místo v knihovně a snad tomu ještě hodně dlouho bude. Nesouvisející - v doslovu se MUDr. Hýsek dotkne srovnání s Orwellem a Huxleym. Přestože ano - celkem logicky - je Zamjatin a Orwell experimentáně ověřen, stále si myslím, že Huxleyho BNW je pro nás momentálně aktuálnější.... celý text