_jukL přečtené 92

Nahý oběd 2003, William Seward Burroughs

Burroughs je v Nahém obědě velmi skeptický, až depresivní, což mi moc nepřidalo a knihu jsem v půlce musel na den odložit, protože mi nedělala fyzicky dobře. Rozporuplnému hodnocení se vůbec nedivím, může být čtená jako freska, nahodilý útvar, či experiment, je to zcela na čtenáři. Já se ke knize postavil coby k dobové litánii a dokumentu, rozkladu člověka pod drtivým tlakem společnosti a zjistil, že má neskutečnou schopnost čtenáře rozebrat na absolutní prvočinitele, vrýt se mu do mozku, pozměnit jeho percepci. K Nahému obědu nejsou třeba drogy, Burroughs se zde sám stává sérem pravdy a byť se tento jeho osobní manifest nikdy nestane mainstreamem, neměl by jím nikdo opovrhovat a podceňovat. Nikdy jsem nečetl knihu, která by mě dovedla tímto způsobem vykolejit, sebrat mi odvahu, skutečně mě nasrat, uvést do několik dní trvající deprese a zároveň mě osvítit. Neskutečný masakr duše.... celý text

Ocelové jeskyně 1994, Isaac Asimov

Když to člověk vezme sem a tam, tak na té knížce je nejvíc fascinující skutečnost, že se Asimov rozhodl položit lore série a tím pádem i Nadace právě na základ detektivky. Člověk dávno ví, jakou moc a cíl má Daneel a když se vrátí zpět k CoS, tak v ten okamžik znovu musí jen stroze uznat autorova génia. On to měl v hlavě. Ne, Asimov nebyl komplexní vizionář, určitě ne v této knize. Ale té to nijak nevadí a v poklidu si brouká tu svou.... celý text

Proces 2005, Franz Kafka

Tohle není apriori kritika byrokracie, byrokratický proces je tu alegorií na mezilidské vztahy, za mě je to popsaná tísnivost autora ve společnosti plné předsudků, vzájemného odsuzování a předem rozhodnutých obžalob člověka. Kde soudy jsou prováděny bez obhajoby - ta ani nemá skutečnou roli obhajoby jako spíš osobní pomoci. Není tu přímé odsouzení, proti soudu nemožno se odvolat, soudy probíhají na každé pavlači a každý je součástí procesu, ze kterého vyjde obviněný vinen za jakýchkoliv okolností. Může se rozčilovat, nemusí s tím souhlasit,.. ale nakonec podlehne. Jednou obžalovaný má svůj osud zpečetěn, je zde možnost věčné obhajoby, či zapomnění, ale to člověka již nikdy nezbaví procesu. K. doběhl život a chápe svou vinu, ano - zemře jako pes. Kafka citlivý a bezvýchodný, jako obvykle.... celý text

Teplouš / Dopisy o Yage 1991, Allen Ginsberg

Oproti Feťákovi daleko intimnější jízda. Burroughs dobře předestírá, že zatímco Feťáka Lee psal, tak Teplouš napsal Leeho. A je to tak - po nešťastné události se ženou se propadá do absurdního mixu sebenepochopení, zoufalosti, sexuální a osobnostní nejistoty, což ještě rozfoukává nezvládnutou závislostí na opiátech, případně v kýblech hnusného chlastu. Cíl jeho zájmu jím opovrhuje a o to sebou opovrhuje sám Lee ještě víc. Po celkem poklidném začátku se čtenář vysloveně brodí v bažině Burroughsova ne(sebe)vědomí. Dopisy o Yage potom nepřínášejí na první pohled nic převratného, ALE najednou odnikud vypadne čistý Burroughs ke konci a člověku docvakne takové to ´no jo, to je ono!´ a přesně ví, kam se dostal. Pro čtenáře bez zájmu nepotřebná kniha (stejně jako Feťák), pro ty, kteří se chtějí dopídit pochopení aspoň stínu W.S.B. naprosto nezbytné.... celý text

Feťák 1992, William Seward Burroughs

Nic není nad skutečně autentický pohled profesionální fetky. Burroughs sice ještě nebyl ´tam´, ale z Feťáka už tuchne ten odér, se kterým odpálí za pár let všechen svůj odvařený mozek do papíru. Tady se teprve začínal vařit a čtenář nedostane nic jiného, než autentický dokument - kterak se zavřít do papiňáku a vyhnívat. Rozhodně ne - ani zdaleka - ta nejzajímavější část jeho tvorby, ale přesto velmi důležitá.... celý text

Lístek, který explodoval 2020, William Seward Burroughs

Tady není o čem, to je neskonalá jízda. Burroughs se tentokrát rozhodl říct co nejvíc a vůbec to není na škodu - naopak, ten záběr je strhující a šlehá z knihy brutálním tempem až do závěrečné extáze v ´Ticho říct sbohem´, která definitivně čtenáře přibije na kříž. Způsob, jakým WSB podniká exkurze, se nedá označit za ´pouze´ originální - je originálně originální, přitom se nejedná ani náhodou o pouhou exhibici, nýbrž nebržděné safari v jedné z nejméně svázaných pravd celého vesmíru.... celý text

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Klasika z toho skutečného seznamu knih, které by člověk v životě měl přečíst, když už nic jiného. Orwell použil několik nástrojů, které o pár let rozpracoval ke své skutečné zrůdnosti v 1984 - proměnný nepřítel, který udrží farmu v neustálém napětí a koncept ne-paměti, která umožňuje jakkoliv měnit libovolný bod sedmera pravidel, jejichž původní znění si nejenže nikdo nepamatuje, ale již ani nepochybuje o správnosti - ať už je znění jakékoliv.... celý text

Pozitronový muž 1998, Isaac Asimov

Zajímavý příběh, který Asimov použil k teoretizování o postavení robotů v lidské společnosti, stejně tak o změně společenských nálad a vztahu k robotům a robotizaci celkově. Suma sumárum povedené, později - dle mého nepříliš efektivně - zfilmováno. Nečetl jsem původní povídku (zatím), ale tipl bych, že Silverberg pomohl Asimovovi především v obšírnějším popisu Andrewova života - nějaká ta všednost a postupné budování narativu, to nikdy nebyla vyslovená silná stránka Asimova (pokud nepočítám klasickou potřebu se vymezit proti vousům na bradě). Do celého světa Nadace přispívá kniha spíše popisně, krom jedné věci: jsou to protetické pomůcky vyvinuté Andrewem, které patrně přispěly k dlouhověkosti vesmířanů. Dalšími pointy do universa je pak docela detailně pitvaný negativní vztah pozemšťanů k robotizaci a odporu k jejich autonomitě, především v porovnání v okamžiku, kdy odletí na Měsíc. A zpětnou zajímavostí je potom rozhovor z Robotů úsvitu, kde Han Fastolfe Bayleymu připomíná postavu Andrew Martina, včetně poznámky, že je zajímavé, jak se tyhle pověsti udržují při životě všude možně, jen ne na samotné Zemi. To je vlastně na celém Pozitronovém muži nejzajímavější - že veškeré zmínky o Andrewovi jsou na Zemi následně vymazány a zapomenuty.... celý text

A hroši se uvařili ve svých nádržích 2009, William Seward Burroughs

Parta lehce zpitých básníků si motá cestu rozvráceným New Yorkem. Těžko říct, jestli bylo víc zvrácené město kvůli nim, či naopak. Tak jako tak, pečlivě vaří své hrochy a ve vzduchu jde cítit Něco. Něco se má stát a je to nevyhnutelné - Kerouac, Burroughs (a potažmo i ) Ginsberg čekají až sjede k zemi blesk a probudí z nočního deliria jejich můzy. Hromosvodem se stala ta nejméně sourodá dvojice, která se jim mohla postavit do cesty. Kerouac skvělý, naprostý mistr pera. Burroughs v záblesku toho, co jej za pár let proslaví, nicméně už tehdy skvělý dokumentarista nálad a neopsatelých obrazů.... celý text

Buď užitečný: 7 zásad pro život 2024, Arnold Schwarzenegger

Začátek super, Arnie je velmi věcný a obecné poznatky demonstruje na konkrétních příkladech z jeho kariéry. Bohužel se mu nedaří tuhle nastolenou laťku udržet po celou knihu, někdy ke konci druhé třetiny se to urve do takové lehce inspirující formy životopisu - což není uplně na škodu, ale není to to kladivo první cca poloviny. Závěr je pak hodně příjemný, to je ale celá kniha.... celý text

Havran a jiné básně (33 básní) 2014, Edgar Allan Poe

Dnešek je váš, zítřek je náš 1990, Pavel Tigrid

V podstatě dovysvětlující dokument převážně o polských dělnických stávkách od padesátých do osmdesátých let. Na vývoji dělnického hnutí v socialistickém Polsku Tigrid demonstruje evoluci samotné páteře země, která si ono dělnictví dává přímo do jména vládnoucí garnitury - aby tím paradoxně odhalila, že v jejím zájmu je všechno možné, jen ne spokojenost a komunikace s prolétskou reprezentací a že existence jednotné dělnické fronty je ve skutečnosti vším, jen ne zájmem socialistického zřízení. Autor odhaluje, že samotné dělnické hnutí bez podpory intelektuálních kruhů (a v Polsku taktéž katolické církve) má jen omezené prostředky jak zvrátit běh dějin, v závěru naznačuje, že k definitivní změně je třeba postoupit ještě o jeden krůček dál. Můj osobní názor je, že se Tigridovi daří v podstatě definovat budoucí nutné kroky pro úspěch takových společenských nálad, byť pouze jen malou část věnuje skutečně dominantní a rozhodující síle intervence sovětského kolonialismu v socialistických zemích. To ale nebylo na pořadu dne, taky nebylo dočasu v době vzniku toto dostatečně rozebrat a akcentovat.... celý text

Hebká mašinka 2019, William Seward Burroughs

Postřehy z gay subkultury prohnané osobními zkušenostmi, cestováním a především pak aerosolem opiátové závislosti. Burroughs má ovšem schopnost zachytit přesně to rozhraní reality a fikce, kde slova ztrácejí svůj skutečný význam. Témata navzájem splývají a ztrácejí se v řečišti pološíleného autora, který se odnikud nikam nehrne a erupce jeho myšlenek končí přesně tam, kde mají. Dikce, kterou člověk buď přijme, nebo ji odvrhne do odpadu dějin. Byla by to ale škoda, Burroughs je skvělý dokumentarista a poskytuje absolutně ničím nezakalené svědectví doby.... celý text

Útěchy 1977, Lucius Annaeus Seneca

Kapitula: Duna 2010, Frank Herbert

Asi to nerozporuplnější na závěr. Kapitula je kniha o dvou výrazných tvářích. Ta první je, bohužel, první půle knihy, kde se doslova stane jediná věc hodná zaznamenání, jinak se odbyde v záplavě standardních introspektiv a úvah - až člověku přijde, že se chtěl Herbert tak trochu vykecat a vybral si na to prostor a čas. Židovská linka byl asi črt myšlenek pro jiné zpracování, nicméně nějak nefungovala.. na druhou stranu dostala jen minimum prostoru. Druhá půle knihy je naopak epesní závěr originální série, byť musím dát za pravdu oboum postojům - konec se může zdát velmi otevřený. Ale zároveň není. Duna přeci nemá skončit jednoznačně, celý epos ukazuje několikrát, že skutečná historie se rozprostře ve velmi dlouhých pláních, ať už se některé rozhodující cesty protly v časově krátkých křižovatkách. Duna nemůže mít konec, nemá mít žádnou myšlenku na závěr. Beru konec Herbertových knih zde a takto a nemám s tím problém.... celý text

Dantonova smrt 1983, Georg Büchner

Líčení hlavních postav (Danton a Robespierre) jsou jednosměrné, ale to nijak neubírá na kvalitách přednesu, Danton přesně ví kudy sešel ke gilotině a proč se tomu muselo stát. Vždy to věděl. Büchner taky, byť revoluci v revoluci pevně věřil. Nicméně - zajímavým završením v rámci českého vydání z roku 1960 je stranicky a dobově uvědomělý doslov Jaroslava Pokorného, který má potřebu Büchnera doplnit a relativizovat jeho postoj k francouzské revoluci, k tomu navíc pomalu kanonizovat Robespierra. Nechtěně tak autorovu myšlenku ještě zesiluje, protože tomu patrně skutečně věřil. Fakt bravo, Büchner by se musel v hrobě zajíkat smíchy, že si tu další revolucionáři žerou vlastní údy s jeho jménem na rtech.... celý text

Předehra k Nadaci 1992, Isaac Asimov

Předehra k Nadaci a následná A zrodí se nadace má u mě zvláštní postavení. Asimov stárne a najde několik posledních dílků, které by ještě rád přidal do celé skládačky svého eposu. V knize přiznává sám sebe, po nějakých čtyřiceti letech se dá nachytat stále na těch stejných fíglech - zase řeší otevřené a uzavřené prostory, opět se věnuje fousům a ochlupení - případně jeho depilaci, nepřestává ho bavit jakákoliv možnost ´zavadit´ o ženská prsa, zas a znovu jeho postavy nejvíc potěší jít na záchod, případně si dát koupel. A i v tomto již požehnaném období napnul ještě dost sil, aby čtenáři dal děj, který si zaslouží. Který si zaslouží nejen čtenář, ale i Nadace. Ne, Předehra není kniha, kterou by celý jeho epos nutně potřeboval, ale Demerzel jí stejně ještě dal ten jeden další stupeň výše, bohužel které všechny figury na poli Daneel přesouval se již nikdy nedovíme a musíme zapojit vlastní fantazii, i když nápovědu dostal vnímavý čtenář celkem jednoznačnou.... celý text

The Colour of Magic / Barva kouzel 2011, Terry Pratchett

Azazel 1994, Isaac Asimov

Jednoduše sbírka časopisových povídek, nic víc. Nic víc, nic méně - Asimov prokáže schopnost psát i docela humorně, na druhou stranu některé příběhy kvalitou jemně kolísají. Pokud má někdo rád veselé příběhy ze života a nevadí mu unifikovanost jednotlivých příběhů, tak může být Azazel svým jemně černým humorem solidním osvěžením.... celý text

Manfréd 1989, George Gordon Byron