julifox3
přečtené 194
Jako kus masa!
2003,
Josef Strauss
Knihu jsem si přečetla ze zvědavosti a upřímně nevím, co si mám myslet, nechápu zdejší vysoká hodnocení. Umělecká hodnota - nula, pokus šokovat čtenáře - úspěch zaručen. Popis erotických, potažmo pornografických a násilných, brutálních scén také jistě patří do literatury a nevadí mi si o nich číst, když mají patřičnou úroveň, ale v autorově pojetí mi to vše přišlo velmi laciné a psané perem nedo*ukaného teenagera, který na papíře zhmotnil své parafilní fantazie, což ve mně vyvolává pochybnosti o "spisovatelově" duševním zdraví. Další věcí jsou pak všelijaké těžko uvěřitelné absurdnosti (např. náhlá smrt lékaře; vysílené polomrtvé dívky se prokopávají tunelem; paní bydlící v jedné z lepší částí Varů je brzy ráno venku, aby mohla vybírat odpadkové koše; dívky po útěku vesele nakupují na Masaryčce a vůbec je po všem tom prožitém zlu nedostihne žádné trauma) nebo naopak prapodivná stylistika (dívka nadává česky, protože německy neumí; umí se chovat obzvlášť něžně, patrně za to vděčí tomu, že je lesba). Tuto českou variaci na 120 dní Sodomy pokládám za skutečný literární škvár. Příběh se udát mohl, v 90. letech se dělo ledacos, ale v autorově pojetí se jedná o neskutečnou slátaninu. Jedna hvězda za odvahu být kontroverzní.... celý text
Kočičí životy
1997,
Eda Kriseová
Na knihu jsem natrefila náhodou a jsem mile překvapená. Byla pro mě, i přes svůj sentimentální děj, kdy jsem mnohdy měla při čtení sevřené hrdlo a slzy v očích, balzámem pro duši. Autorka při psaní díla nic nepodcenila a zřejmě si udělala dokonalou rešerši, zvyky a tradice Volyňských Čechů byly popsány velmi věrohodně, stejně tak byly autentické i postavy a jejich charaktery. Oceňuji spisovatelčin cit pro jazyk, poetické obraty, kterými byla kniha protkána, byly jako pohlazení a musela jsem je číst opakovaně. Střídání časových rovin a retrospektivní pojetí zde vůbec nepůsobilo rušivě. Popisky Karlových Varů, návštěvy hřbitovů a hrobek slavných karlovarských rodů byly pak už jen třešničkou na dortu. Jsem potomkem Volyňských Čechů a část života jsem prožila v Karlových Varech, o to silnější ve mně kniha zanechala otisk. Hledání vlastní identity a pocit vykořenění nemohl být popsán lépe. V mysli mi vytanul rozhovor s třídní učitelkou na konci základní školy: "Nezapomeň, že tě vychovala česká škola!" "Ale já jsem Češka." "Ne, ty jsi přišla ze Sovětského svazu." Knihu jsem měla půjčenou, ale mám potřebu ji mít i ve vlastní knihovně a příležitostně se k ní vrátit.... celý text