julifox3
komentáře u knih
Vždy s láskou, Petra
Petra Němcová
Petra neni spisovatelka a ani se ji nesnazi byt. Ctenar tedy umelecky zazitek nepredpoklada. Hodnota je vsak v Petrine uprimnosti, otevrenosti, odusevnelosti, se kterou knizku napsala.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Krasne a obohacujici cteni! Je evidentni, ze ma autor prirodu hodne rad, coz je patrne i z personifikace stromu a respektu a ucte, ve ktere o ni mluvi.
Vyborny preklad, ne vzdy je to pravidlem u odbornych nazvu. Trochu mi schazela nejaka obrazova priloha, aspon kreslena, ne nutne fotograficka, musela jsem si obcas vypomahat googlem.
Presto se jedna o krasne, pozitivni a prinosne cteni, ktere pohladilo na dusi.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Tematiku holocaustu mám v knihách ráda, ale z tohoto díla jsem vyloženě zklamaná. Jednoduchý text hodný žáka druhého stupně základní školy, silně zromantizovaný a zidealizovaný děj (jsme vůbec v Osvětimi?!), postavy postrádající byť špetku psychologie. Tohle me vážně po literární stránce neuspokojilo, avšak chápu, že cokoli/kdokoli z Osvětimi v názvu se dobře prodává. Spisovatelka by se možná mohla zaměřit na nenáročnou young adult literaturu, tam vidím potenciál, ale tohle se prostě nepovedlo.
Pacanka
Klára Elšíková
Pacanka pro mě bylo milé, místy příjemně obscénní čtení, přiznávám, že explicitní erotické scény a syrovost knihy mě bavily. Autorka nám bez servítek předkládá různé životní situace tak jak jsou, vůbec se netrápí s nějakým romantickým zaobalením.
Při četbě jsem se neubránila srovnávání hlavní hrdinky se sebou, bylo to jako listovat svým 20+ deníčkem. Hlavní linkou skrytou mezi řádky je přerod v dospělou sebevědomou ženu, i když přemíra sexu, alkoholu, nespoutanosti, nevázanosti, ji mohla zastínit. Uznávám, že kniha není pro každého, někomu se bude líbit hodně, někoho může vyloženě popudit.
Vyznáte se v tlačenici? - Úvod do štikologie
Nataša Tanská
Tuto útlou knížečku jsem četla v pubertálním věku, teď se mi dostala opět do rukou a já ji s chutí za jedno odpoledne u vody přečetla. Musím říci, že jsem se u toho náramně bavila, kniha je rozhodně nadčasová, humorná, příjemně sarkastická. Statě o "podnikové diplomacii" a o zdravé manipulaci ve vztazích jsou aktuální a použitelné i dneska, třešničkou na dortu pak byla jména "hlavních i vedlejších hrdinů". Jako příjemnou oddechovku bych doporučila ženám všech věkových kategorií.
Děti Volhy
Guzel Jachina
Děti Volhy byly mým prvním setkáním s autorkou a opravdu hluboce smekám. Dostalo se mi do rukou skvostné dílo světové úrovně psané vybroušeným a nesmírně bohatým poetickým jazykem, okouzlujícím slohem, který tento mistrovský kousek pozdvihuje na krásnou báseň v próze. Nepřekonatelnou roli zde sehrál i překlad Jakuba Šedivého.
Mám ráda silné příběhy o osudech prostých lidí, kteří se ocitli v soukolí velkých traumatických dějin. Vychutnávala jsem si barvité popisy, hru se slovy, symboliku, podmanivé metafory, magický realismus, dostalo se mi "v jednom balíčku" všeho, co mám u knih ráda. Dílo je opravdu jen pro ty, kteří rádi věnují čas a úsilí náročné literatuře. Pro mě samotnou vrchol spisovatelského umění a silný čtenářský zážitek.
Náhradník
Princ Harry (p)
Princ Harry jde ve své biografii s kůží na trh, oceňuji otevřenost a upřímnost, zejména poslední část je velmi osobní. Nelze si nevšimnout, že se celým jeho dosavadním životním příběhem line trauma ze ztráty matky v dětském věku.
Dílu neschází milý humor a Harrymu vlastní sarkasmus.
Biografie je velmi poutavá a čtivá, určená pro širokou masu čtenářů, nejen příznivců královské rodiny, řekla bych však, že jí velmi ublížil český překlad paní Jeníkové, který působil místy až "kostrbatě" a nepřirozeně, trochu absence citu pro jazyk, za to bohužel hvězdička dolů.
Srpny
Jakub Stanjura
Na téma gaslightingu jsem se těšila, ale po přečtení díla jsem rozpačitá. Navzdory závažnosti námětu mě příběh nijak zvlášť nezaujal. Z knihy čišela naléhavost, ale samo zpracování mi přišlo značně povrchní, místy nelogické, nerozpracované. Látka by si rozhodně zasloužila větší hloubku. Na začínajícího, nezkušeného autora je však dílo obstojné a věřím tomu, že si svoji fanouškovskou základnu získá.
S večerem přichází tíseň
Marieke Lucas Rijneveld
Autorka nám předložila hlubokou sondu do nitra traumatizovaného dítěte, syrovou, bez jakýchkoli příkras. Komorní dílo je protkáno metaforami a biblickými verši, které jej posouvají na vyšší úroveň. Líbila se mi práce s napětím - čtenář ví, že tohle nemůže dopadnout dobře, Bůh nikoho nepřijde zachránit, ale jak to tedy skončí? Oceňuji skvělý překlad do češtiny bez zbytečných kostrbatých výrazů.
"Jen kabáty našich visí na dřevěných ramínkách, která jsou zohýbaná vlhkostí z promoklých límců. Kdysi to bývala jediná spolehlivá ramena v domě, ale i ona jsou čím dál svěšenější."
Jako kus masa!
Josef Strauss
(SPOILER) Knihu jsem si přečetla ze zvědavosti a upřímně nevím, co si mám myslet, nechápu zdejší vysoká hodnocení. Umělecká hodnota - nula, pokus šokovat čtenáře - úspěch zaručen.
Popis erotických, potažmo pornografických a násilných, brutálních scén také jistě patří do literatury a nevadí mi si o nich číst, když mají patřičnou úroveň, ale v autorově pojetí mi to vše přišlo velmi laciné a psané perem nedo*ukaného teenagera, který na papíře zhmotnil své parafilní fantazie, což ve mně vyvolává pochybnosti o "spisovatelově" duševním zdraví. Další věcí jsou pak všelijaké těžko uvěřitelné absurdnosti (např. náhlá smrt lékaře; vysílené polomrtvé dívky se prokopávají tunelem; paní bydlící v jedné z lepší částí Varů je brzy ráno venku, aby mohla vybírat odpadkové koše; dívky po útěku vesele nakupují na Masaryčce a vůbec je po všem tom prožitém zlu nedostihne žádné trauma) nebo naopak prapodivná stylistika (dívka nadává česky, protože německy neumí; umí se chovat obzvlášť něžně, patrně za to vděčí tomu, že je lesba).
Tuto českou variaci na 120 dní Sodomy pokládám za skutečný literární škvár. Příběh se udát mohl, v 90. letech se dělo ledacos, ale v autorově pojetí se jedná o neskutečnou slátaninu. Jedna hvězda za odvahu být kontroverzní.
Kočičí životy
Eda Kriseová
Na knihu jsem natrefila náhodou a jsem mile překvapená. Byla pro mě, i přes svůj sentimentální děj, kdy jsem mnohdy měla při čtení sevřené hrdlo a slzy v očích, balzámem pro duši. Autorka při psaní díla nic nepodcenila a zřejmě si udělala dokonalou rešerši, zvyky a tradice Volyňských Čechů byly popsány velmi věrohodně, stejně tak byly autentické i postavy a jejich charaktery.
Oceňuji spisovatelčin cit pro jazyk, poetické obraty, kterými byla kniha protkána, byly jako pohlazení a musela jsem je číst opakovaně. Střídání časových rovin a retrospektivní pojetí zde vůbec nepůsobilo rušivě. Popisky Karlových Varů, návštěvy hřbitovů a hrobek slavných karlovarských rodů byly pak už jen třešničkou na dortu.
Jsem potomkem Volyňských Čechů a část života jsem prožila v Karlových Varech, o to silnější ve mně kniha zanechala otisk. Hledání vlastní identity a pocit vykořenění nemohl být popsán lépe. V mysli mi vytanul rozhovor s třídní učitelkou na konci základní školy:
"Nezapomeň, že tě vychovala česká škola!"
"Ale já jsem Češka."
"Ne, ty jsi přišla ze Sovětského svazu."
Knihu jsem měla půjčenou, ale mám potřebu ji mít i ve vlastní knihovně a příležitostně se k ní vrátit.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
K přečtení knihy jsem se nechala zlákat vysokým hodnocením, avšak jsem mírně rozpačitá. Příběh z doby "našich babiček" byl velmi čtivý, hlavní hrdinka to jistě neměla lehké, ale to nic nemění na tom, že se jedná o odpočinkové čtení připomínající průměrnou slohovou práci středoškolského studenta. Vyjadřovací prostředky jsou jednoduché, sdělení jsou prostá, dialogy odbyté. Žádná spletitá souvětí a poetika jazyka, která by dílo pozdvihla, se zde nenachází, z toho důvodu mě kniha příliš nezaujala.
Listopád
Alena Mornštajnová
Námět díla je zajímavý a kniha velmi čtivá. Očekávala jsem však propracovanější myšlenky, eskalaci příběhu, větší hloubku, autorčino zpracováno je v tomto ohledu spíše ploché a jednoduše plynulé.
Spojení přehnané představivosti o 50. letech minulého století, Sovětském svazu a Severní Korei dohromady vyústilo až v prapodivný mišmaš a snahu o českou verzi díla 1984.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Autorku a její tvorbu znám z médií, od knihy jsem i na základě zdejšího hodnocení měla vyšší očekávání. Příběh se čte svižně, je psán prostým slohem, troufám si říci až "školácky" jednoduše. To vše na úkor postav, které postrádají jakoukoli psychologii, v důsledku čehož je jejich jednání/chování/styl myšlení ploché, nedotažené a mnohdy dohnané k ad absurdum. Zřejmě se jednalo o pokus o historický román na pozadí skutečných událostí, ale toto dílo bych zařadila do kategorie satirického pamfletu.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Jsem opravdu nadšená, kniha má krásný, leč smutný, dojemný příběh, avšak nejvíc mě dostal bohatý jazyk, poetický sloh a moudrost skrytá mezi řádky. Zaujala mě práce s reáliemi a časovými rovinami, které mě v jiných dílech mírně obtěžují, ale tady byly geniální. Jedná se o dílo vysoké literární hodnoty, je mi líto, že už se žádného dalšího nedočkáme. Za mě opravdu objev, škoda, že jsem autorku a její tvorbu nepoznala dřív.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Knihu jsem četla ve svých pubertálních letech a teď se k ní vrátila z nostalgie. Kniha cílí na mladšího čtenáře, kterému může být vzdorující a hledající se Holden blízký a sympatický, specifický sloh a nespisovné výrazy mají také hodně do sebe. Dnes jen mírné pousmání, bohužel už mě dílo neoslovilo.
Doktor na Everestu - Boj o život v extrémních podmínkách
Kenneth Kamler
K dílu jsem se dostala četbou knihy Wima Hofa, který na lékaře - horolezce odkazoval. Z knihy jsem nadšená, líbilo se mi barvité popisování reálií a zdravotnické praxe v extrémních podmínkách. Styl psaní se mi zamlouval, autor si nehrál na hrdinu, k náročným podmínkám přistupoval s pokorou k přírodě i svým limitům, to vše popisoval s mírnou sebeironií, která knize dodávala na atraktivitě. Upřímný popis, lidskost, spolupráce horolezců a empatie vtáhla do děje, všem jsem držela palce.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Autorka uměla vystavět tíživou atmosféru, děj je ponurý a temný, jednání postav je depresivní, bolavé. Ač se kniha četla dobře, ve výsledku mě příliš nenadchla. Děj postrádá spád, chybí mi rozpracování zápletek a dráždí mě i určitá nedotaženost (např. dějová linka s otcem, bratry), metafora lesa byla nadužívaná a do textu přidávaná na sílu. Naprosto nelogické mi přišly postupy OSPOD, potažmo odsouzení nevinného člověka, tomu prostě nevěřím, konec byl pak úplně mimo.
Jednoznačně zde vnímám pokus o šokování čtenáře, což se zadařilo, ovšem jednoduchý, popisný styl psaní nepřináší žádnou literární hodnotu, na kterou si u knihy potrpím.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Z díla jsem rozpačitá. Knih s tematikou holocaustu jsem přečetla víc, tato patří k těm slabším. Autorka píše neosobním stylem, stroze a úsečně, děj spíše popisuje, než vypravuje. Postavám schází psychologické propracování. Navzdory popisovaným hrůzám a zlu tak ve mně nevyvolává hlubší emoce. Vyzdvihuji práci s napětím, kdy se autorce daří udržet čtenáře u knihy a nedává prostor pro nudu. Za mě se jedná o knihu pro nenáročného čtenáře.
Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend
Sally Perel
Knihu jsem poprvé četla na střední škole a teď jsem se k ní po téměř dvaceti letech vrátila. Pokud by se příběh nestal, neuvěřila bych, že je něco takového možné. Salomon měl nad sebou strážného anděla. Perfektně popsaná atmosféra a stav duše nedaleký ke schizofrenii. Kniha se čte jedním dechem a rezonuje ještě čas po přečtení.
