K.O.
přečtené 257
Poslední pokušení
1987,
Nikos Kazantzakis
Zezačátku bylo pro mě obtížné se do knížky začít jakožto nekřesťan. Velmi pomalý rozjezd, odložila jsem to po 30. stráce.. Pak jsem jednou jela někam vlakem a čekala mě 4 hodinová cesta, takže jsem knížku zase otevřela. A jo, už to šlo líp, od toho šílenství, kdy byl Ježíš sám v poušti a bojoval proti svému vlastnímu nitru a jeho nepříliš lichotivě vyobrazených podobách a Bohu a celkově tak nějak proti všemu, mě to začalo bavit. I Ježíš měl právo, jako každý člověk, pochybovat o sobě, o své budoucnost i o budoucnosti světa, obzvlášť pokud máte na bedrech nelehký úkol v podobě spasení světa a vy jste akorát frustrovaní, že to nikdo nechápe. Zajímavé mi přišlo i vyobrazení Jidáše, on to byl vlastně nakonec sympaťák a leželo to skoro celé hlavně na něm! Takže chápu, proč tahle knížka je kontroverzní spolu se skvělým filmem. Výborně napsané, tak lehce, lidsky. Místy jsem se i zasmála. Není poznat, že je to poměrně starý román, je to napsané velmi čtivým způsobem. Konec byl perfektní, úžasný plot twist. Doporučuji přečíst, pokud vás zajímá "zakázaná" literatura. A teď hurá na Nový zákon pro srovnání! (ne, žertuji... to bych si netroufla)... celý text
Na hrudi obra obláček zlatý
1989,
Anatolij Ignaťjevič Pristavkin
Nemám co vytknout... Tohle vůbec nebylo jednoduché čtení. Těžko uvěřit, že se něco takového opravdu dělo.
Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce
2008,
Gabriel García Márquez
Inferno mi půjčil táta na počátku koronavirového zamoření někdy před měsícem. Spiklenecky na mě mrkl: "To si přečti, je to dost aktuální a stejně hrůzostrašné!". Jinak Dan Brown jde úplně mimo můj knižní záběr. Neměla jsem ale co číst, knihovny mi zavřely. A musím říct, že je to snad první knížka, u které jsem se musela doslova přinucovat ji dočíst. Asi jsem zhýčkaná náročnějšími tituly, nevím. Rozumím tomu, proč je to masově oblíbené čtivo. Přesto jsem musela častokrát knížku odložit s otázkou "Proč, proboha?!". Pro mě stupňování napětí nespočívá v tom, že věty, které mají v člověku vzbudit strach, zopakuje autor v té samé kapitole několikrát na konci odstavců. Vím, že je to akční mysteriózní historicko-detektivní žánr (nevím, jak to pojmenovat), a proto je třeba být připraven na to, že tam o logiku v ději moc nepůjde, i tak jsem se ale musela párkrát chytat za hlavu, když něco mělo dopadnout NĚJAK a podruhé to bylo zase jinak a nikomu to nevadilo... Ta adaptace na novou situaci mi prostě přišla až moc rychlá. Navíc nechápu jednu věc - Langdon má místo mozku očividně Google, je to studnice faktů a pálí mu to, a neví, co je to benzodiazepin? Achjo. Dávám plus za to, že jsem se dozvěděla pár zajímavých informací o Dantovi.... celý text
Srpnové světlo
2002,
William Faulkner
Výborná kniha. Klasické Faulknerovo téma zase trochu jinak. Je to náročná kniha, ale zdaleka ne Faulknerova nejnáročnější, např. Absolone! Absolone! se mě osobně četl hůř. Detailní charakteristika postav, historického kontextu, děje - všechno vás nutí přemýšlet. Až na pár na můj vkus moc vykecávacích pasáží to pro mě byl zážitek, jako zatím vždy!... celý text
Egypťan Sinuhet
1995,
Mika Waltari
Na téhle knížce se mi toho líbí hrozně moc. Ani jednou jsem se při čtení nenudila. Oceňuju krásný vypravěcí styl, charakteristiku postav - každá má svoje pro a proti -, myšlenkové pochody Sinuheta, detailní popisy dějů a historických událostí (byť někdy upravených), humor a především přesah, který tato knížka má. Navíc jsem měla to štěstí a četla vydání s připojenýma vysvětlivkama od překladatelky.... celý text
Inovovati budeš: Jak izraelská vynalézavost pomáhá k nápravě světa
2019,
Avi Joreš (p)
Pěkný souhrn izraelských vynálezců. Na Izraelcích obdivuju jejich neutuchající vytrvalost o zachování svého rodu i o hledání řešení a možností, jak pomoct sobě i jak pomoct okolnímu světu usnadnit a zlepšit životy. Taky dávám palec nahoru jejich předvídatelnosti, byli vždy o krok napřed. Je fakt, že mnohdy jsem měla pocit, že je tam té národní pýchy až příliš. Jinak dobré čtivo.... celý text
Atlas mraků
2012,
David Mitchell
Pořád jsem čekala na nějaké finální propojení všech postav v jejich klíčovém století/dimenzi, ale nepodařilo se mi z toho vyčíst. Možná to nemělo být tak očividné, co spolu mají všichni společné kromě jednoho fyzického znaku? Občas jsem se usmála nebo zamyslela, někdy mě něco zaujalo, většinou jsem se bohužel nudila :(. Ale pár příběhů z těch všech má výborný potenciál na to se stát samostatnou jednotkou, dovedla bych si představit jejich rozepsání klidně do nějakého dalšího románu.... celý text
Tři muži ve člunu
2012,
Jerome Klapka Jerome
Ale jo, lehoučké čtení na maximálně tři tahy. Že bych se vyloženě smála, to zas ne, ale pár vtipných momentů tam bylo :).
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
1993,
Robert Fulghum
Pěkná oddychovka plná zajímavých úvah.
