kap66 přečtené 2752

Tak mě někdy napadá 1999, Ken Kesey

Nejvíc vám o knize řekne skvělý komentář, který napsal mirektrubak. Mé hodnocení probíhalo během těch 650 stran stále. Připravovala jsem se, co napíšu - co budu kritizovat (odborářské pasáže, které mě jednou i donutily vrátit se a začít znovu), co budu chválit (nádherné básnické popisy přírody a způsob vyprávění, kdy je autor vypravěčem i některými postavami, kdy těsně propojuje jejich promluvy i myšlenky, realitu a představy, minulost a přítomnost), k čemu vyjádřím ambivalentní vztah (k mužským postavám, neschopným pojmenovat svou nenávist i lásku a vyjadřujícím se primitivně chlapácky). Až jsem si říkala, na základě autorovy věty o tom, že už nic lepšího nenapíše, že si to psal hlavně pro sebe... Jenže pak jsem dočetla - a všechno do sebe zapadlo, naprosto přesně, nic nepřebývalo, nic nechybělo. Prostě dokonalý celek. Všechna má jednotlivá hodnocení byla náhle irelevantní a já snad pochopila, jak svou větu o tomto románu Kesey myslel. Pouze několik knih z těch, které jsem v životě četla, dalo tak ucelený smysl. Obohacující zážitek.... celý text

Kočka, která viděla rudě 2003, Lilian Jackson Braun

Kočičí krimi: kulinářství, keramika, kocour Koko, krásná kočička, kočičí konzervy, kaviár, kanál, klubíčko… (Neříkej, Kap, že všechny důležité motivy a postavy tady začínají na K; spíš máš mindrák z toho, že Koko umí tak trochu psát na psacím stroji, takže chceš působit inteligentněji než on.) …koketující kreativní krasavice, která kdysi [Kvilla] :-) krutě kopla … (Krucinál, Kap, kroužíš kolem kouřící kaše, konečně klapej ke konci: knížka „Kočka, která koukala karmínově“…) …je vtipná a napínavá, lehce neuvěřitelná i lehce uvěřitelná. Zatím nejlepší ze série.... celý text

Šíleně smutné povídky 2013, Tereza Boučková

Několik současných českých spisovatelek si vyzkoušelo podobný úsečný styl (např. Katalpa v Němcích a Mornštajnová v Hotýlku). Pouze tady mi to přišlo naprosto k věci. Koresponduje to s žánrem (kratičké povídky) a především jde ruku v ruce s jejich vyzněním. Krátké věty se rychle dobírají cíle, lépe vystihují neuspořádané myšlenky odehrávající se v hlavách postav, přesněji dokreslují i hlavní motivy - nedorozumění, míjení, vyrovnávání se s tragickou ztrátou, odcizení. Pravda je, že jsem si musela chvíli zvykat na netradiční zápis dialogů, hlavně uvozovacích vět (Je to dobrý. Řekl Bůh.). Ale celkově jsem tento styl přijala a povídky beru jako další vydařenou knížku autorky, kterou mám ráda, přestože mi jimi do hlavy nasadila brouka, že ani střední věk a stáří s sebou nepřinášejí smíření či moudrost...... celý text

Obrázky z Holandska 1947, Karel Čapek

"Ačkoliv se mne na to v tuto chvíli nikdo neptá, přiznávám se, že nerad jezdím na cesty...". Tak to dopadá, když si pecivál vybírá cestopis ke čtení: ne aby si vybral pravého cestovatele a jeho knihu využil jako zdroj informací, kdepak. Pecivál si vybere spisovatele, kterého miluje (a se kterým ještě k tomu souzní v tom, že je pro něho cestování obtížné), a je mu celkem jedno, kam cestoval a kdy se to odehrálo, protože ví, že jakmile knížku otevře, zachumlá se do těch krásných slov a myšlenek - mj. o holandském národním typu, holandském světle, holandských "malých mistrech" malujících vsedě a holandských cyklistech - a jen tady se pecivál na autora, nemajícího cyklisty příliš rád, mračí, ale zase mu to hned odpouští, už jen pro ty kouzelné malinkaté obrázky a vlastně pro Čapka celého, se vším všudy (i s tou antikolařskou jízlivostí), protože i on, pecivál anticestovatel, má díky němu milo v duši.... celý text

Vědomí konce 2012, Julian Barnes

Zatímco u Flaubertova papouška jsem se, holka hloupá, před 20 lety trochu nudila, k této knížce jsem se dostala ve správném, tak trochu bilancujícím období. Cimrmanovsky prozradím závěr celé detektivky :-): "Všechno se kumuluje. Přichází zodpovědnost. A pak už jen neklid. Značný neklid." Velice čtivě napsaná intelektuální próza, která se dá uchopit více způsoby. To mé: je to Barnesovo pojmenování mého neklidu, zaviněného nejen vědomím, že má paměť vytrousila mnohé, ale i tím - a z toho jsem ještě neklidnější - že jsem si mnohé uložila někam hluboko, protože to patří do kategorie "že je pár věcí, za které se stydíme" (Slávek Janoušek: Imaginární hospoda). A co hůř, že jsem si mezery po tom zaplnila svými představami odpovídajícími obrazu mého lepšího já. Takže se naivně ohlížím za těmi desetiletími svého života celkem s uspokojením a občas vykřikuji i něco o tom, že jsem např. nikomu vědomě neublížila, ale...? Doporučuji všem schopným sebereflexe; je to výborné.... celý text

Primární důvěra - prst na spoušti 2018, Martin Goffa

"Dálnice D1 v rozkladu, pražské ulice v rozkladu, prezident v rozkladu a slunce se rozhodlo to všechno spálit na uhel." Vypjatý a napínavý díl, snad i více než ostatní. Miko má z mého hlediska několik chyb: má jiný vkus na alkohol - nepije pivo :-), na ideální ženu - líbí se mu Eva Mendes :-) a na hudbu - neposlouchá to, co já :-), ale rozhodně nepostrádá potřebu pomoci blízkému člověku, který je v opravdu děsivém průšvihu. Takže mu odpouštím nejen ten pochybný vkus, ale i to, že svému autorovi dovolil nechat ho v rozkladu až do dalšího dílu. Snad to bude trvat kratší dobu, než se dá do pořádku dálnice i to ostatní! Těším se maximálně.... celý text

Říjnový seznam 2015, Jeffery Deaver

Některé věci jsou zavedené, protože fungují dobře. Deaver zkusil experimentovat, narušil schéma, to oceňuji, pro mě je to ale slepá ulička. Mě v detektivkách nejvíc baví sledovat vyšetřování, to, jak do sebe postupně všechno zapadá; v závěru je zločinec dopaden a já se dozvídám, proč a jak to provedl - ale ve stručné podobě, protože jsou mi sděleny pouze relevantní informace. Puzzle skládám tak, že dílek přikládám k sousednímu; tak to mám ráda. Opačným vystavěním příběhu jsem se musela prokousat informacemi, které se nespojily s ničím - přibližně do tří čtvrtin knihy. Nutno přiznat, že poslední čtvrtina a konec to trochu napravily, takže budiž.... celý text

Detektiv Kalle má podezření 2008, Astrid Lindgren

Strýček Einar přijel jedno léto ke své sestřenici, mamince Evy-Lotty. Jen se poflakoval, pokukoval po dětech, dolejzal za nimi, kupoval jim sladkosti a jednou je vytáhl na zříceninu, odemkl paklíčem dveře do temných chodeb podhradí, zavedl je tam, štípl Evu-Lottu a ... No, nakonec se z něho vyklubal trochu jiný zločinec, než to původně vypadalo, ale napínavé to bylo i tak - tedy pokud se přeladíte a začnete číst dětskýma očima, což se mi povedlo celkem rychle. Pak už jen lituji, že velký detektiv Kalle nebyl zastoupen v naší vesnické knihovně před 40 lety, protože přesně on by byl mým Hrdinou. Plním svůj dluh nyní - a s radostí.... celý text

Čerpadlo 6 2010, Paolo Bacigalupi

Tolik témat, tolik nápadů... Jinému spisovateli by i vedlejší motivy vystačily na samostatný román. Jenom chci varovat: Bacigalupiho představa budoucnosti je tak uvěřitelná, v jednom či několika málo detailech tak věrně odrážející dnešní stav, že byste neměli číst povídky najednou, abyste nepropadli beznaději - nebo možná naopak ano? Mě zasáhly plnou silou především obrazem společnosti s převrácenými hodnotami: co je dnes navýsost lidské, je tu přinejmenším divné, v horším případě úchylné či protizákonné (a drasticky trestané), naopak co je dnes nemorální až protizákonné, je přijímáno jako samozřejmost či dokonce nutnost. Úpadek morálky a lidství, ztráta historické paměti a hloupnutí lidí, pro které je touha po vědění a vzdělání přežitkem (zvlášť v titulní povídce), to mi připomnělo jednu z nejlepších knížek - Tevisův Zpěv drozda. Čerpadlo 6 řadím těsně za ni. Skvělé.... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

Tato knížka je cílená spíše na mladší čtenáře, kteří se chtějí čtivou formou (opravdu VELICE čtivou) dozvědět něco o holokaustu - velká autorčina zásluha. Tím ji vůbec nechci srážet. Autorka dokázala, že umí psát: promyslela a zvládla kompozici, vytvořila postavy, které jsou většinou uvěřitelné, využila historické materiály, citově a morálně mě oslovovala, kladla otázky týkající se svědomí a odpuštění. Pro větší přitažlivost rozvinula milostnou linku (trochu naivní), provázala základní reálnou linii s upírským příběhem, který hrál pro dvě postavy důležitou roli (proč tedy ne) a umocnila napínavost vyšetřováním kolem Josefa Webera (s poněkud odhalitelným výsledkem). Já budu mít tuto knížku ráda díky působivé propracovanosti a díky několika momentům, např. všemu kolem Sage a její práce v pekařství, zvlášť pro voňavé pasáže o pečení. Oblíbila jsem si její svérázné a přátelské kolegy, jejich nadhled a vtipnost. Zajímal mě vývoj Sažina vztahu k rodině a jejího pohledu na tradice a víru. A samozřejmě i babiččin příběh, který všichni, kdo o Osvětimi něco četli, znají v různých obměnách. Ona sama řekla: "Pravda je daleko horší než příběh." Příběhy, které se pokoušejí tuto pravdu alespoň zčásti a zprostředkovaně přiblížit, jsou dobré.... celý text

Naostro 2005, Carl Hiaasen

Stejné schéma jako v Hebké kůži - a stejný efekt: satira tak vtipně a dovedně napsaná, že se vám její kritické (a morální) vyznění) zapíše do hlavy naprosto nenápadně, mezi úsměvy a řehotem. Možná má trošičku menší spád, ale i tak je skvělá. Mick je znovu nejlepší, hlavní dívka je znovu krásná a bystrá (a málem zavražděná, takže pořádně naštvaná), nájemný vrah opět není až tak jednoznačný, hlavní policista je opět na správné straně (a jeho hobby je vděčným zdrojem humoru). Zato hlavní záporák Chaz přímo vybízí k "podlým šancím každého, kdo mu chce udělat v hlavě bordel", což je celkem složité, protože udělat bordel někde, kde není skoro nic, je umění. Ale Mickovi a Joey se to daří tak, že jsem se opět bavila - a odnesla si tato tři ponaučení: 1. Kdo chce zavraždit svou ženu, riskuje, že bude naprosto impotentní. 2. Kdo je takový vůl, že opisuje i v sebevražedném dopise, riskuje, že bude za vola navždy. 3. Kdo krade léčivé náplasti umírajícím v hospicu, riskuje, že se stane dobrým člověkem. Využiji obrat ze vzpomínkové řeči za (ne)zavražděnou Joey: ..."měla poruchu příjmu těch ostatních"; já mám po druhé Hiaasenově knížce poruchu příjmu těch ostatních knížek, těch bez humoru, nadsázky a logiky. Poznámka, kterou si neodpustím: v obou dílech dvě různé překladatelky, stejný typ chyby. Pokud nevím, kdo je kdo v hudbě, musím se někde přesvědčit, jestli se jedná o skupinu, zpěvačku či zpěváka: "poslouchat Defa Lepparda" je jako poslouchat Plastica Peoplea, "skladba v podání Cat Stevens a Eydieho Gormea" je totéž jako skladba v podání Richard Müller a Ivyho Bitta. Knížka je vtipná sama o sobě, netřeba zdokonalovat!... celý text

Našeptavač 2005, Jaroslav Velinský

Zjištění po svém čtvrtém Otovi Finkovi: nečtu ho kvůli detektivní zápletce. Nejvíc mě baví číst o prostředí a době, kterým rozumím (nemusím si dohledávat, co byl ČSM :-)), díky tomu ocením humor, především slovní - a s tím souvisí to, že styl, jakým Velinský píše, je tak jedinečný a tak skvělý, že zápletka ustupuje do pozadí. Trochu uznávám, že ve všem kolem "Roziny sebrance a divé Báry z pohorský vesnice" (no není to vtipný?) Laury si autor malinko zapřeháněl, ale já si to čtení vždycky tak užiju, že v tomhle nemá u mě Velinský konkurenci. Rozhodně "se na něj nevyignoruju" a pojedu, teď už pěkně popořadě, dál.... celý text

Město policajtů 2014, Karin Slaughter

Po obou přečtených sériích mám autorku zapsanou jako svou čtyřhvězdičkovou (což znamená, že mě bavily zápletky, oblíbila jsem si postavy a vyhovovala mi i stylem, ale nic mi nepřišlo zcela originální). Ve Městě policajtů se autorka vrátila k námětu své knihy Kriminálník, čili s originalitou je to také trochu sporné; já jí to ale odpustila. Mě tato knížka opravdu dost oslovila. Snaha obou hlavních hrdinek prosadit se v policejní profesi ovládané muži, pro něž je jediný možný svět čistě mužský (a heterosexuální) a čistě bílý, to bylo pro mě vrcholně zajímavé a napínavé čtení, snad i víc než to, kdo přesně je oním vrahem. Ale i jeho motivace byla naprosto uvěřitelná - a závěrečné vítězství dobra také, neboť to nebyl žádný happy end, jen krůček, spíš jen našlápnutí k lepšímu světu... Karin Slaughter v mých očích stoupla a vrátila mi naději (po mé přesycenosti přehnanými a neuvěřitelnými postavami vrahů vytvořenými několika autorkami z poslední doby), že i autorky detektivek umějí psát uvěřitelně napínavě.... celý text

Šachové figurky 2014, Peter May

Přes menší výhrady pátou hvězdičku dávám - za celou trilogii. Skálou si autor nasadil vysokou laťku, kterou už nepřekonal, ale jako celek? Výborné. Našel si mě ve správném období mého života, kdy sama trochu bilancuji, dumám nad hříchy a traumaty dětství a mládí, sleduji jejich dosahy do současnosti, vnímám intenzivněji prostředí v souvislosti se svou psychikou,... A ráda se nořím do života ostrova Lewis, kde je prostředí nehostinnější, vztahy vyhrocenější, hříchy minulosti překročily hranici morálky i zákona - a já se nechávám tímto světem pohltit, což se autorovi (i díky jeho skvělé schopnosti vyprávět) podařilo bezvadně. Celou trilogii doporučuji stoprocentně.... celý text

Hádanky a hlavolamy ze světa Středozemě 2017, Tim Dedopulos

Typický vánoční dárek: obal vypadá moc hezky, titul ve vás probudí nostalgii po hobitech a dalších postavách z Tolkienových knih, každá dvojstránka je orámovaná runami a doplněná obrázky (které si autor postahoval, hmm). Klasické hádanky, logické i matematické úlohy jsou "inspirované Tolkienovým světem", čemuž rozumějte takto: jsou to normální hádanky a úlohy, do kterých autor vložil nějaké reálie z Tolkienových knih. Příklad: "Na strážnici v Edorasu se choulili tři nešťastní vězni. Voják, který je vyslýchal, zatím zjistil, že jeden z nich je chorobně pravdomluvný, druhý notorický lhář a třetí je nevyzpytatelný jako každý normální člověk. Zatím se mu nepodařilo přijít na to, který je který. Já nejsem pravdomluvný, prohlásil první. Já nejsem lhář, řekl druhý. Já nejsem ten nepředvídatelný, pravil třetí. Který je který?" Pokud skousnete, že autor jen vydělává na originalitě někoho jiného (už využil i jiné předlohy - Doylea, Christie,...), a máte opravdu hádanky i Tolkiena rádi, může vás to bavit.... celý text

Sára 2006, Dominik Dán

Ve čtvrté Dánově knížce mě dohnalo to, o čem jsem už psala, ale snažila se přes to přenést, protože mě jeho zápletky baví. Je to na mě kurva hrozně sprostý! S tím úzce souvisí to, jak Dán zpodobňuje ženy; fakt tady budu za pošahanou feministku, když mi vadí, že ženy jsou v jeho knížkách buď objekty prasáckých chlapů a (v lepším případě) jejich přisprostlých řečí, nebo děsný mrchy-manipulátorky? Je v tom záměr, předpokládám: aby se charaktery co nejvíce vyhrotily (a šla na tom vystavět zápletka) a zřejmě aby se to blížilo realitě. Jenže tahle machistická realita není snad jediná, bohajeho. Teda fakt doufám. A dám si od Dána větší pauzu, protože jeho detektivní linie mě zajímají, takže úplně vzdát ho nechci.... celý text

Rodinný sjezd 2007, Ivan Kraus

Knížka vystavěná jinak než ucelená vzpomínková próza "Číslo do nebe"; tmelícím prvkem (nebo spíše lepidlem) je zde totalita - válečná doba i čas, kdy "válka nebyla, zato byl divný mír". Krausova rodina - "potomci Davida a vzdálení příbuzní Švejka" - poleptaní kvůli svému původu tímto lepidlem více než jiní - se z něho snaží dostat zcela (část rodiny skončí v zahraničí) či se tady alespoň každodenně utkávat s "beznadějinami" s nadhledem a humorem. I další citace je přesná a vystihuje můj dojem z knížky: "Smích chutnající po hořkých mandlích."... celý text

Zatímco jsi spala 2018, Liz Lawler

Hvězdičky za lékařské prostředí, které, přitažlivé samo o sobě, zde zločinu nahrává, a za osvědčený prvek napětí - nejistotu hlavní hrdinky ohledně vlastního duševního zdraví. Dám si ale chvíli pauzu od tohoto typu thrillerů, které jsou vyrobeny podle pravidla "moje motivace je trochu pochybná, ale aspoň ji čtenář hned neodhalí, a způsob provedení musí být co nejoriginálnější a pokud možno složitý, i kdybych na to měl dojet". Prostě takové zápletky, které jsou vytvořené uměle, pro napínavost a pobavení; pokud tohle hledáte, je to dobrá volba. Jen takových knížek nečtěte víc brzy po sobě.... celý text

Černočerná tma 2011, Stephen King

Když jsem tady vpravo nahoře viděla v hodnocení oblíbených obdélník o stranách 9x5 hvězdiček, věděla jsem, že to bude zásah do černého. A byl - a to do pořádně černého už první povídkou, která nastolila témata všech čtyř: vražedný motiv a svědomí. King si s nimi pohrál a všude to zkusil trochu jinak. Ve všech povídkách je motiv k vraždě pochopitelný, v různé míře, ale - pro mě ano. Svědomí je ale ve všech povídkách pojato trochu jinak. V povídce 1922 ("Dyť říkám, že to bylo skrz to pole... To přece není žádná vražda! Ježíšmarjá, tomu přece každej musí rozumět!" - K. Čapek, Zločin v chalupě), která je skvělá a naprosto nehumorná, hraje černé svědomí roli zásadní. Ve Velkém řidiči a Dobrém manželství, které jsou si v několika momentech podobné (a obě jsou výborné), nechává autor otázku výčitek svědomí otevřenou; je jasné, že i při naprosto pochopitelném motivu se dostavit musí, jednou. A v Prodlužování času, které beru jako Kingův vtípek, je svědomí záměrně ignorováno, prostě neexistuje; právě kvůli tomu je tato povídka pro mě svým způsobem tou nejméně lidskou, a tedy nejméně uvěřitelnou. King mě zase zasáhl a vzbudil ve mně otázky. Tak to mám ráda.... celý text

Hebká kůže 1998, Carl Hiaasen

"Sedm policejních aut, sanitka a pohřebák - to se dokonce i v Miami začnou shlukovat zvědavci." Jímá mě hrůza, když si uvědomím, jak těsně jsem málem minula Hiaasenův svět: svět, ve kterém nikdo ze záporáků nedělá, co by dělat měl a na co má občas i kvalifikaci (byť často pochybnou), a činy hlavního klaďase naopak naprosto přesně zapadají do děr, které po těchhle šílencích řádících mimo zákon zůstávají. Ještě k tomu je klaďas i kliďas a ve vztahu k ženám je - z mého ženského pohledu - úplně k sežrání. Dialogy bych si nejradši opsala, zasadila do rámečku a vystavila někam, kam bych se podívala vždy, až zase budu číst nějakou děsně vááážnou detektivku, která se bude tvářit "jako ze života". Přitom ŽIVOT je právě tady, v téhle lehké nadsázce a skvělém humoru. A tak volám s jednookým papouškem: "Kryj se, prasáku!" A dodávám: před hloupými knížkami, protože existuje Carl Hiaasen. Díky, moji oblíbení, kteří víte, co je nejlepší.... celý text