karol.cadex
přečtené 1030
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
V těch čtrnácti jsem knihu a vůbec Christianu chápala úplně jinak - jasně, že naivně a děsně jsem jí rozuměla a ve skrytu duše jsem si možná přála prožít to samé, protože ač mě to svým způsobem děsilo, taky mi to přišlo dost lákavé. Teď ve třiceti už to rozhodně tak nevidím. Jako jo, dětství neměla úplně růžový, ale přece se pořád člověk nemůže jen vymlouvat na to, že ho rodiče měli málo rádi nebo tak. A proto se dám na drogy a budu spát s hnusáky, abych měla na dávku a budu na to prakticky pyšná, že se o sebe umim takhle dobře postarat. Závislost na drogách je mimo jiné projevem totální slabosti osobnosti a vůle. S drogově závislými jsem byla a jsem v kontaktu doposud ať už v osobním životě nebo v profesním a ne, opravdu to nejsou chudáci. Co se týče jazykové stránky, stylistiky a vůbec knihy celkem, je psaná poutavě a flashbacky matky nebo sociální pracovnice jsou super oživením, ke knize jako takové nemám jedinou výtku. A Christiana mi velmi vadí, takže její pokračování si opravdu nepřečtu.... celý text
Beznaděj
1998,
Stephen King
V Beznaději je cítit takový ten střední vítr Kinga - dobro a zlo, veškerá predestinace ze strany Boha, pár postav, které musí zachránit všechno za každou cenu, velká krvavá a smrtelná spoušť, pár ujetých sexuálních odstavců a tak. Nevadí mi Bůh ani trošku a teologické úvahy mě v knize nijak neurážely. Jen mě trochu mrzelo, že policajt Collie Entragian nedostal víc prostoru, jeho monoglogy mne velmi bavily, znenadání je z něj břečka krve a pak puf a je pryč. Tek!... celý text
Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
2009,
Cormac McCarthy
Po přečtení Poledníku jsem ihned začala pátrat po McCarthyho osudu a dětství, ale nevybaflo na mě žádné zneužívání otcem, ani pobyt v dětském domově, ani bouřlivé mládí, nic! Z čeho teda McCarthy čerpá do svých knih takovou syrovost, beznaděj, zlost? To teda nevim. Poledník je geniální věc. Je v ní šíleně biblických, filosofických a beletristických odkazů a já si nedělám naděje, že jsem přišla na víc jak 30% z nich. Kluk mě až skoro eroticky přitahoval. Soudce mě velmi (hlavně osobnostně) odpuzoval, ale scéna u sopky mě bavila asi nejvíc z celé knihy - představa, jak velký špekatý muž s alopecií míchá střelný prach ze chcanek a svého vlastního uhlí, je vážně impozantní. Co se týče násilí, čekala jsem naturalisticky popisované systematické týrání indiánů, kterého jsem se úplně nedočkala. Jako samožejmě kniha násilná je, ale ne tak, že by musela čtenáře úplně zvedat ze židle. Z pár skalpů a mrtvých dětí se přece nemůže nikdo posrat. Navíc k téhle době vraždění patřilo asi jako prach, který jsem po celou dobu čtení cítila v puse. A žízeň jsem měla teda z těch kluků taky. Možná mi bylo líto jen těch koní, ale to je můj problém, že si vážím víc zvířat než lidí. McCarthy mi zde dal opět to, pro co jsem si přišla, takže dobrý.... celý text
Chůva
2019,
Gilly Macmillan
Klasický thriller s klasickou zápletkou, nic nového pod sluncem, ale rozhodně mě to neurazilo. Postavy byly sympatické, jen škoda, že Lady matka neměla víc prostoru, zajímalo by mě asi víc retrospektivy z jejich života než Jo fňukání. Ale dobrý!... celý text
Život je skejt
2018,
Maxim Habanec
Nejen kniha, ale celý Maxim Habanec je výsměchem světu reálného skateboardingu. "Nejpopulárnější a nejuznávanější skejťák"? Spíš jen youtuber, co honí penízky za každou cenu motáním dětských hlav. Jak ale řekl můj manžel "to je prostě dnešní svět". Ale abych nebyla úplně negativní - PR a matrketingový tým asi dobrý, v knize nejsou hrubky a i věty dávají občas smysl. Jinak brak.... celý text
Feťák
1992,
William Seward Burroughs
Já nevim, no. Jako před patnácti lety bych z toho asi byla nadšená a Burroughse obdivovala. Ale ve třiceti už to tak necítím. Fet, krádeže, nástřel, zoufalství, monolog, a tak pořád dokola. Jako forma dobrá, což o to. Jen ten obsah už mi asi úplně nic nedává.... celý text
Umění řezničiny: Joseph Lister a temný věk viktoriánského lékařství
2019,
Lindsey Fitzharris
Skvělý! Chvílemi jsem myslela, že chytnu infekci nebo gangrénu nebo mor nebo cokoli jiného už jen ze čtení, při operaci prsu ženy s rakovinou jsem skoro brečela bolestí a odsávání hnisu z královnina podpaží byla už jen třešnička na dortu. Londýn naprosto úžasně popsán jako smradlavá žumpa, kterou v tu dobu byl a snaha lékařů byla spíš bojem s větrnými mlýny. Knihu mám pro sestru medičku jako dárek pod stromeček, tak doufám, že ji ocení alespoň tak, jako já laik.... celý text
Spiknutí
2019,
Nicolas Beuglet
Působilo to na mě jako dospělejší a vážnější James Rollins. Avšak chvílemi jsem měla pocit, že na mě vyskočí ještě navíc Kámen mudrců nebo skarabeové napuštění epidemií. Míň detektivka, víc konspirační teorie. Působivé, ale dost překombinované. Úplně moc mě autor nepřesvědčil.... celý text
Cilčina cesta
2019,
Heather Morris
Popravdě jsem byla z nízkého hodnocení překvapená, ale jen do doby, než jsem Cilku přečetla sama. Mrzí mě to, ale je to opravdu povrchní a plytká věc. Nechápu, jak mohla autorka šíleně zjednodušit takové téma.... celý text
Selský baroko
2011,
Jiří Hájíček
Selský baroko mi doporučovala moje nejoblíbenější profesorka politologie a věděla jsem, že mě kniha nezklame. Jenže to jsem netušila, jak moc mi bude blízká! To je totiž tak - každé ráno venčím psa se sousedem, jehož tatínek byl označen jako kulak a komunisty vyhnán někam do hajzlu a o všechno přišel. Naši sice statek na Šumavě měli (a dodnes mají) také, ale komunisti jim ho nechali a za mlčení a šoupání nohama je připravili "pouze" o zvířata a pravidelné odvody vypěstovaných plodin. A tohle pravidelně s tím mým sousedem v šest ráno řešíme. Tu tehdejší šílenou beznaděj a nespravedlnost a bezmoc. A Pavel zde bádající mi byl velmi sympatický, takovej správnej týpek, co nic nemá a je zamotanej v kruhu a problémech reálnýho života, do kterých si ještě přidá něco z minulosti. Úzké silničky a rozpálené polňačky na mě z knihy úplně dýchaly, pak na mě dýchl ještě opar zelené na hasičských sedánkách a budějcký archiv byl vystižený taky naprosto přesně. Krátká, ale super sonda do minulosti i přítomnosti.... celý text
Velká samota
2019,
Kristin Hannah
Mrazivě nádherná věc. Nevyrovnaný otec magor, matka slaboch, dcera neuvěřitelně silná a inteligentní a bláznivě zaláskovaná. Chvílemi jsem četla Betty McDonaldovou a její Vejce a já, když se tahle smutná rodina pokoušela usadit na Aljašce, ačkoli nic neuměli ani neznali. Chvílemi jsem četla Davida Vanna, když se v otci projevovali všichni jeho démoni. Popis života na Aljašce autorka vykreslila precizně. Bezmoc, tma, nebo naopak moc světla, mrtvá zvířata, mrtví lidé, alkohol, agrese, paranoia, silné přátelství. Ale hlavně ta bezmoc - nad přírodou, nad vlastními osudy. Klobouk dolů.... celý text
Malinka
2017,
Dita Táborská
Knihy od Dity Táborské jsem četla nevědomky naopak - nejprve Běsu a pak až Malinku. Z Běsy jsem byla nadšená, doteď ve mě rezonuje. Ale Malinka... Malinka ne. Malinka byla pro mě dost těžko stravitelná, neudělala jsem si k ní zaboha vztah. Prakticky k nikomu z knihy. Je to příběh plný strašně smutných osudů a postavy se v sami sobě plácají, zabředávají ještě do větších průserů a člověk si říká, jak by jim chtěl tak moc pomoci, ale to nejde. Každý má něco, bohužel. A nejsem si jistá, jestli ke svým problémům chci ještě číst o dalších ať už podobných nebo vzdálených. Ale jinak Táborská je skvělá autorka a na jejích knihách je znát obrovský kus práce.... celý text
V šedých tónech
2013,
Ruta Sepetys
Dávám plný počet, i když vnitřně s hodnocením zcela nesouhlasím. Úplně jsem uspokojena nebyla tak, jak jsem chtěla, ale věřím, že pro normálního čtenáře je tahle kniha ok. Já potřebuji trochu víc. I bych ji doporučila jako povinnou četbu dětem na druhém stupni. Způsob psaní je stravitelný a odehrávající se hrůzy uvnitř mají spíš informativní charakter, než aby někoho děsily. Konec mě mrzel velmi, v celé knize je rozepsán rok dva a kde je zbylých deset let? Bylo to ještě horší přece. Každopádně ve svém žánru je to jedna z mála knih psaná románovou formou, nejedná se o klasické téma holocaustu nebo druhé světové války ze strany Německa, ale naprosto totožného chování ze strany Ruska na malé zemičky kolem. A za to jsem ráda, jelikož už je všude přehitlerováno.... celý text
Na jih od hranic, na západ od slunce
2004,
Haruki Murakami
Snový Murakami, snový příběh, zasněný hlavní hrdina. Hadžime je sobec, co si budeme povídat, ale skrz Murakamiho poetičnost mu nelze nic zazlívat. Nádherné popisy - jak měst, tak přírody a ještě hezčí popisy osobností v knize. Na Murakamiho musí být nálada, člověk se na něj musí umět naladit, jinak si ho nevychutná na sto procent. Nemám skoro z žádné knihy tak nasycený pocit, jako z jeho knih. A taky je to skoro jediný autor, u kterého mi nevadí číst o "stříkání".... celý text
