KellyH
přečtené 401
Vraní dívka
2014,
Erik Axl Sund
Nu, co k této "šokující" knize napsat... Abych se přiznala, první polovinu knihy jsem byla víceméně zklamaná - líbilo se mi to (samozřejmě je myšlen styl psaní a tak, nikoliv to, co se v příběhu odehrává), to ano, ale prostě to nebylo ono - a tak trochu jsem prostě nechápala to velké haló kolem toho. Chvíli jsem si dokonce říkala, že jsem asi až moc zkažená, když to se mnou nic nedělá. Jakmile se ale příběh přehoupnul do roviny, kdy se odhalí, jak to vlastně je s Victorií (ano, nečekala jsem to a vůbec mě takového nenapadlo), četla jsem s mnohem větším zaujetím. Každopádně jak už tu přede mnou zmínilo několik lidí, existuje hodně knih, které jsou mnohem nechutnější a ono varování "jen pro silné povahy" na sobě nemají.... celý text
Dračí jezdec
2003,
Cornelia Funke
Dračí jezdec Cornelie Funke je naprosto typická pohádka se skřítky, drakem, člověkem a dobrodružným putováním. Stejně jako v Inkoustovém světě, i tady se Cornelia prokazuje jako brilantní vypravěčka a nebála bych se říct i kouzelnice, protože koneckonců jak napsala ona sama v Inkoustovém srdci, spisovatelé jistým způsobem kouzelníci skutečně jsou. :) Ač je to příběh určený pro děti, mně se Dračí jezdec líbil, možná proto, že jsem pohádkově založená, ale rozhodně proto, že to je krásné kouzelné vyprávění, které se zcela nutně musí zalíbit každému, kdo si na podobné věci potrpí.... celý text
Oceán na konci uličky
2013,
Neil Gaiman
Gaimana mám hodně ráda a i když vím, že jsem toho od něj zase až tolik nepřečetla (teda, no, teď jsem to počítala a i s Oceánem to je sedm knížek) a pořád se třeba chystám na jeho legendárního Sandmana, považuji ho za génia. Někdo říká, že Oceán na konci uličky je typická gaimanovka, někdo zase tvrdí, že se jeho stylu úplně vymyká, že jako by to snad ani nebyl Gaiman. Podle mě to je typický Gaiman, který si s čtenářem pohrává, bilancuje na pomezí fantazie a reality, člověk sice ví, co je reálné a není, ale stejně ho Gaiman donutí o tom pochybovat, protože on píše prostě neuvěřitelně. Je docela škoda, že plno lidí píše, že jim to nic nedalo, že měli pocit, že to je o ničem a že to nemá žádnou pointu, protože ona ta knížka své kouzlo skutečně má, jen je potřeba ho najít, no. :)... celý text
Knihovna v noci
2009,
Alberto Manguel
Naprosto báječná kniha, která se čte jedna radost. Výborné vyprávění nejen o knihovnách, ale knihách celkově a jejich vlivu na člověka. Zajímavé náhledy do minulost, přítomnosti a uvažování nad budoucností. Nejednou jsem byla okouzlena Manguelovými myšlenkami, které dokázal zformulovat asi za všechny čtenáře. „Ať pro své knihy zvolím jakékoliv uspořádání, prostor, kam je hodlám umístit, pokaždé nevyhnutelně mou představu přetvoří, ba co víc, zakrátko se bohužel ukáže jako příliš těsný a nutí mě uspořádání změnit. Žádný volný regál v knihovně nezůstane prázdný příliš dlouho. Knihovny se stejně jako příroda děsí prázdnoty, a tak je problém s prostorem obsažen v samé podstatě jakékoliv sbírky knih. To je paradox, který se vyskytne v každé běžné knihovně: má-li totiž - v menším či větším rozsahu - tendenci hromadit a uchovávat co nejúplnější záznam světa, pak tento úkol musí být nesplnitelný, neboť uspokojivě může být splněn jedině tehdy, když se hranice knihovny budou shodovat s hranicemi světa.“... celý text
Traviči ze země Caux 1: Dutý drahokam
2012,
Susannah Appelbaum
Ačkoliv jsem se ze začátku nedokázala příliš začíst, dál už to šlo jako po másle a Dutý drahokam se ukázal býti velmi milým, kouzelným počtením, které si dozajista užijí i starší čtenáři. Příjemná pohádka se sympatickými i nesympatickými postavami. Jen je škoda, že už se zřejmě druhého dílu v češtině nedočkáme.... celý text
Hrdina věků
2010,
Brandon Sanderson
Kdybych mohla ohodnotit Hrdinu věků více jak pěti hvězdičkami, udělám to hned a bez přemýšlení. Jen málokdy má třetí díl série stejnou sílu jako ten první, ne-li větší. Sandersonovi se to povedlo. Během čtení jsem zažila několik opravdu "COŽE?!" momentů, ale ani v nejmenším nic z toho nepůsobilo překombinovaně a kýčovitě. Sanderson umí opravdu geniálně tahat za nitky a ve třech knihách rozehrál takovou partii, že se mi z toho hlava motá ještě teď. Jak už napsal otula v komentáři přede mnou, Mistborn není jen o výpravné fantasy, ale v celém příběhu je skryto mnoho narážek a pobídek. Kniha mě zanechala bez dechu, omámenou a v hlavě mi momentálně neběhá nic jiného. Prostě mě to dostalo.... celý text
Legendy: Prokleté knihovny
2013,
Michael Bronec
Ačkoliv nemohu tomuto sborníku dát plných sto procent - to snad u povídkových sbírek ani nejde, prakticky vždy se najde alespoň jedna, která čtenáři nesedne a klidně by se bez ní obešel - i tak jsem celkově nadšená, dokázala jsem se začíst a žádné výrazné zklamání nenastalo. Jen se přiznám, že úvodní povídka Mr. Icy mě nijak neuchvátila, přišla mi hrozně zmatená a beze smyslu, a po ní jsem dost dlouho váhala s pokračováním, trochu jsem se obávala, že i ten zbytek bude takový. Naštěstí se tak nestalo a já si dokázala užít i další dílka. Nejvíce se mi zamlouvaly povídky Kudy kráčí sfinga, Popel, nebo prach, a Sestřičko naše, kde jsi?... celý text
