Kirrie
přečtené 202
Hra o trůny
2011,
George R. R. Martin
Seriál GoT nesleduji, ale Martina samozřejmě znám a jeho styl psaní mě zajímal už dlouho. Tak když se má kamarádka usmyslela, že si koupí první díl jeho knihy, ukradla jsem si jí na dva týdny pro sebe a přečetla. Konečně je konec. Prvních 400 stránek jsem přelouskala za dva dny, dobré, docela zábava, ačkoliv se mě celou dobu hlásek v hlavě ptal: Kdy už přijde nějaká pořádná zápletka? Potom má pozornost ochabla a já zjistila, že mě vůbec nezajímá, co se bude dít dál. To čekání mě unavilo. A hleď, ono se žádná zápletka nedostavila! Paráda, nádhera. Spoiler: Ned zdechnul. No páni. Kdyby pošla i Catelyn nebo Sansa nebo Tyrion nebo Bran nebo KDOKOLIV, bylo by mi to úplně jedno. Já si nemůžu pomoct, ale mně tu vážně chyběla základní kompozice. Kniha se vleče, neustále se přepíná z postavy na postavu, takže si nikoho ani neoblíbím a prostě nikam ten příběh nesměřuje. Martinovi nemůžu křivdit, má obrovskou představivost, spoustu nápadů a umí poutavě psát. Ale prostě... Ne, ten děda mi fakt nesedl a akorát upevnil můj názor na seriál a důvod, proč mě nikdy nebavil. Takže kniha je vhodná pro všechny, co před sebou nepotřebují vidět destinaci jako já a za mě záhadných důvodů si oblíbí postavy.... celý text
Primabalerína
2000,
Danielle Steel
Vyjádřím se k tomu velice lidsky a velice prostě. Byla to sračka. Nemám ráda lidi, co odsoudí něco, co sami nečetli, nebo neviděli, a proto jsem si chtěla od Steelové přečíst něco sama. Teď na ní mohu kydat hnůj, jak se mi jen zlíbí, protože jsem tu zatracenou hnusnou věc četla. A zahodila daleko po přečtení. I nepisatel pozná, že je s tou knížkou něco špatně (každý, kdo už přečetl i něco ,,víc"). S klidným srdcem vám mohu říci, že paní Steelová nemá ani základy ,,spisovatelštiny". Každý začátečník ví, že v knize nemá popisovat ale UKAZOVAT! Steelová tomu asi stále nerozumí - proto postavy byly tak zatraceně ploché a k ničemu. Je sice fajn napsat, že hlavní postava ... (zapomněla jsem její jméno, dočetla jsem to před 2 minutami...) je hezká, s dětským tělem a hodná, ale do prdele, tohle může napsat i malé děcko! Co takhle to trošku rozvést? Ukázat? A vymyslet i ty negativní vlastnosti? Ne, to ne, na to paní spisovatelka zapomněla. O debilní a neoriginální zápletce se ani vyjadřovat nebudu, strávila jsem nad touhle sračkou už dost času. Jdu si radši číst něco od Fukse, těch jejích dalších 100 knih příště překročím obloukem.... celý text
Jméno růže
2007,
Umberto Eco
Je mi osmnáct. V hodinách dějepisu jsem nikdy nedávala pozor. Filozofii mám tento rok poprvé. Bible jsem se naposled dotkla před rokem. Skončila jsem tehdy leviticusem (odpusť Bože, pokud to skloňuju špatně). Vím o inkvizici jen díky Monty Pythonům. Vlastně vše, co jsem věděla, bylo jen díky mým znalostem pop-kultury. A proč jsem to četla? Kvůli referátu do školy. Četla jsem to celý odpolední pátek, pak celou příšernou sobotu, a pak jsem u toho trávila ještě kus neděle. V úterý mám referát, tak mi přejte štěstí a trpělivost, abych tam tu knihu přede všemi neroztrhala! Ano, ano, uctívám pana spisovatele, je to neskutečný borec. Jméno růže je geniální veledílo, ano, ano, to všichni už víme. Ale tak náročnou věc jsem ještě nikdy nečetla. Tato kniha byla bolest a utrpení - opravdu jsem soucítila s tím ubožákem, co ho mučili. Co chci říct? Sakra, já ani nevím. Možná jen, že je to nejkontroverznější kniha, jakou jsem kdy četla a nevím, jak se k ní postavit. Víte co? Tak já to useknu jednoduše. Jsem šťastná, že jsem si jí přečetla. Ten středověk se mi vryl do kůže a dneska večer jsem se i přistihla, jak trochu toužím vrátit se do toho zatraceného opatství. Je to jedna z věcí, kterou milujete a nenávidíte zároveň. Aspoň pokud jste schopni uznat spisovatele jako spisovatele. Všem, kdo nemají dějiny, filozofii, teologii v lásce, této knize se obloukem vyhněte!... celý text
Lovec draků
2007,
Khaled Hosseini
Nikdy jsem si nemyslela, že to povím, ale díky Bohu, že žiju v České republice... Zavítat do Afgánistánu a ještě v této formě je vskutku výjimečná věc, Khaled Hosseini je spisovatel s kusem talentu. Už od páté stránky jsem se nemohla od knihy odtrhnout a prvních sto stran přečetla během ani ne hodiny. Přátelství Hasana s Amírem si mě prostě získalo a o to víc mě mrzelo, když to dopadlo, jak dopadlo. Knihy jsem se hodně bála, nemyslela jsem si, že by mě mohla takhle bavit, ale opak byl nakonec pravdou. Hlavní hrdina, jehož sužuje vina, se vydává na cestu po odpuštění, snahou odčinit to, co před tolika lety udělal a čehož lituje celý život. Rozhřešení bylo překvapivé, předpokládala jsem tři různé konce a nakonec z toho vzniklo něco úplně jiného. A to se mi nestalo už hodně dlouho, takže zcela zaslouženě 5 hvězdiček. Tenhle autor by si možná zasloužil i víc.... celý text
