kk_proste
přečtené 199
Citlivá místa
2018,
Anna Gavalda
Hodně surově depresivní čtení v bravurně napsaných povídkách. Setkáváme se s různými postavami a problémy, jeden neveselejší než druhý. Autorka ve všech povídkách postavám hází pomyslný záchranný kruh, který však působí tak nějak proděravěle. Na chvíli přichází jistá úleva, avšak náznak jakéhosi trvalejšího štěstí je stále v nedohlednu. Přehlídka osamělosti a křehkosti lidských duší v celé své děsivé kráse. "Samo, že už sem proti svý vůli trpěla, jak jinak. Když vás lidi rozesmějou, srdce máte rozmrdaný, ať chcete, nebo ne." "Všichni víme, že štěstí neexistuje a že se musíme sakra snažit, abychom byli šťastní i bez něj, ale tohle..." "Říkám mu muj pes, protože nemá méno, jináč bych ho použil. Nechtěl jsem k němu moc přilnout, jenomže nakonec sem se stejně nechal voblafnout a tak je to se všim." "Nejdřív jsem si řikal, že je to normální, prostě zabíjí čas. Já přestal klábosit a vona uklízí. Každej se s tim popere, jak umí, a pak to přejde. Jenže to sem byl na vomylu. Nic nepřešlo."... celý text
Rum a Coca-Cola
2018,
Marek Mahler
"Tvrdit o někom, že když je bohatý, tak už nepotřebuje krást, je stejné jako tvrdit o někom, kdo váží sto padesát kilo, že už nemá chuť k jídlu." Na tuto knihu jsem narazila náhodou v knihovně a pobavil/zaujal mě název (který je ve skutečnosti odkazem na píseň od The Andrews Sisters, což jsem nevěděla), a také fakt, že ji napsal absolvent ČVUT. Jedná se o deník autorova dědečka z let 1929-1946 protkaný spoustou postřehů a dobových faktů z doby před a během druhé světové války. Musím říct, že je to jedna z knih, které mám nutkání si přečíst víckrát za život. Velmi mě to vtáhlo do děje a jsem ráda, že jsem si připomněla spoustu věcí z historie, jejichž detaily časem v mé hlavě nahradily jiné věci. Autor deníku často filozofuje a připomíná myšlenky velkých filozofů. Také je v knize spousta hudebních a filmových referencí, přeložených či originálních textů dobových písní a šlágrů. Myslím si, že by se ke knize dal vytvořit slušný playlist na Spotify, což se teď u nově vycházejících knih poměrně rozmáhá. Námět i doba jsou samozřejmě extrémně depresivní, líbilo se mi ale, že se autor deníku nevzdává a líčí, jak se s hrůzami a děsy té doby vyrovnával on i jiní.... celý text
Kdo chytá v žitě
1979,
J. D. Salinger (p)
„Proboha, nekazte legraci,“ povídám. Je mi teprv dvanáct, propánakrále! Jsem velikej na svůj věk.“ Až je to neuvěřitelné, v kolika Holdenových hláškách a výlevech jsem se sama našla. Pro mě jednoznačně jedna z nejoblíbenějších knížek. Stručně: To mě umrtvilo!... celý text
