knedlik přečtené 386

Anděl 1995, Jáchym Topol

Výborná! Ohromně silný příběh psaný stylem, ze kterého vnější atmosféra i niterné pocity přímo čiší. Je pravdou, že v některých nevyřčených momentech kniha může působit matoucně, ale v tom si snad každý najde a domyslí své. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ano, ano.... celý text

Siddhártha 2003, Hermann Hesse

Dost dobře nevím, jak zformulovat dojem, který ve mně Siddhártha vyvolal. Jako příběh tuto knihu vnímám velmi dobře, pozitivně, s jasným cílem. Ale vezmu-li to po stránce filozofické, nenašla jsem v ní to, co jsem od ní očekávala. Respektive je v ní spousta zajímavých myšlenek, ale doufala jsem v trochu něco víc. Což samozřejmě nemění nic na tom, že je Siddhártha velmi dobrá, čtivá kniha, která dokáže zanechat po alespoň krátkou chvíli vnitřní pokoj.... celý text

Zeptej se táty 2010, Jan Balabán

Mně Balabán nikdy nepřišel jako čtení dějové. Vždy hrál především na strunu pocitovou, prožitkovou a není tomu výjimkou zde. U každé postavy je vykreslen její vnitřní vesmír, způsob uvažování, načrtnutí vazeb na ostatní postavy a hlavně na postavu hlavní. A stejně tak, jako se od sebe tyto vesmíry liší, liší se i způsob vyrovnávání se se ztrátou otce a manžela. Člověka, kolem kterého se vyrojila spousta otazníků. Různé filosofie zúčastněných lidí mi přijdou uchvacující. Děj, jak již řečeno, ustupuje do pozadí, což mi vůbec nevadí. Je otázkou, zda tím kniha ztrácí nebo získává.... celý text

Putování za švestkovou vůní 1959, Ludvík Aškenazy

Lehké, milé, vtipné počtení :-)

Matematika: příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy 1998, Jindra Petáková

Básně sebrané 2010, J. H. Krchovský (p)

Řekla bych, že velmi zdařilý výběr básní. A jelikož je Krchovský mým oblíbencem, tak nemohu jinak než pět hvězd. Jestli jsou úplně zasloužené nechám na jiných.

Kudy šel anděl 2005, Jan Balabán

Čím začít? Snad tím zoufalým, depresivním pocitem, který kniha dokáže vyvolat po jejím dočtení. A onen pocit, snad i očekávaně, převládl. Ani nevím, čím mě kniha, autor tak zaujali. Snad to byl hlavní hrdina, snad jeho vnitřní zoufalství, snad jen jeho samota, která jako jediná byla stále s ním. A nebo nebyla? (...) "Odraz v zrcadle už ztratil jakýkoliv smysl, jen lesklá skvrna na zaprášeném povrchu skla, a to je všechno. Cítil nevolnost, cítil, že se v něm pohybuje něco, co je mu ještě cizí, ale už se to v něm zabydluje. Cítil, jak se fyzický hnus mění v jakési uspokojení z toho, že všechno je špatně. Špatně, špatně, špatně! Každý krok, každá myšlenka, všechno nakonec vede jenom sem." (...)... celý text

V melounovém cukru 1996, Richard Brautigan

"V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru." Kniha, při jejímž čtení se vám zastavuje vítr v dlani. Krásná, poetická, idylicky snová. Zároveň jaksi jemně odporně deziluzorní.... celý text

Velký Gatsby / Poslední magnát 1979, Francis Scott Fitzgerald

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Pohádky 1984, Oscar Wilde

Hmm, jak jen okomentovat toto místy trpké, místy úsměvné pohádkové dílo? Wilde si opět neodpouští svou jízlivost, stejně tak ale vystupuje jakási ušlechtilost, smutné povzdechnutí nad zaběhnutým chodem věcí. Rozhodně se nejedná o čtení pouze pro děti, ale to ostatně platí u spousty pohádek. Pokud bych měla vytyčit něco, co mě zaujalo, spíše uchvátilo nejvíc, pak jsou to rozhovory mezi zvířaty, potažmo mezi raketami, světlicemi, římskými svícemi a jinými dělobuchy. Mají v sobě jakési dětské kouzlo, přestože jsou tvořeny s notnou dávkou důvtipu. "Brr!" zavrčel vlk, kulhající s ohonem vtaženým mezi nohy hustým podrostem. "To je počasí naprosto nestvůrné. Proč s tím vláda něco neudělá!" "Viď, viď, viď?" štebetali zvonci. "Ta naše stará země umřela a leží tu vystavena v bílém rubáši." "Země se bude vdávat a tohle jsou její svatební šaty," špitaly si hrdličky. Drobné růžové nožičky měly skoro omrzlé, ale považovaly za sovu povinnost dívat se na situaci romanticky. "Nesmysl," bručel vlk. "Já vám povídám, že za to za všechno může vláda, a jestli mi nevěříte, tak vás sežeru." Vlk uvažoval zcela prakticky a nikdy mu nechyběly pádné argumenty. "Nu, co mne se týče," řekl datel, a to byl rozený filozof, "já když se má něco vysvětlit, neohlížím se po nějaké atomové teorii. Co je, to prostě je, a teď zrovna je strašná zima."... celý text

A znovu láska 2011, Jan Skácel

Nezůstalo u Smuténky a sáhla jsem i po další Skácelově sbírce. Opět se při čtení dostavil pocit jakéhosi smíření a pokoje, stejně tak jako jsem byla nucena hluboce se zamýšlet, byť nad banálními věcmi. Příjemné počtení. Milostná Na hřbetě ruky hnědé znamení já ale dobře vím (kolikrát přeli jsme se o růži) že je to podzim náš a javorový list který ti vítr zavál tak nečekaně tiše pod kůži... celý text

Smuténka 2010, Jan Skácel

Smuténka byla mým prvním setkáním s tvorbou Jana Skácela a mám za to, že ne posledním. Poezie netvoří nijak výraznou část mé knižní sbírky, ale Skácel mě doslova a docela nadchnul. V jeho slovech je obsaženo cosi, cosi... ano, obsáhlého a hlubokého, ač řečeného na velmi malém prostoru několika řádků. A tím něčím si mě Smuténka (a snad i on) k sobě připoutala.... celý text

Hora hoře 2002, Samuel Shem (p)

Hora Hoře je jedna z těch knih, které šokují svojí pravdivostí. Kniha o tom, jaká zvěrstva jsou schopni lidé páchat, a to na místech, na kterých by je mnozí nečekali, a jak snadno k jejích páchání lze sklouznout. Kniha o obrovské deziluzi v oboru psychiatrie a nejen jí. Smutná, mrazivá, zarážející.... celý text

Na Větrné hůrce 1960, Emily Brontë

V podstatě se téměř zcela ztotožňuji s komentářem uživatele pet-kyval. Úvod poněkud nepřehledný a nesrozumitelný, až jsem si říkala, že jestli to v duchu tohoto zmatku bude pokračovat, tak ji vážně zahodím. Nezahodila jsem a dobře jsem udělala. Vynikající vykreslení postav, atmosféry, citu. Čtení ve mně vyvolávalo opravdu mnoho emocí a to se jen tak nějaké knize nepovede. S narůstajícím počtem stránek jsem byla netrpělivější a netrpělivější, čím dál tím méně jsem si byla schopna představit, kam až jsou hlavní postavy ochotny a schopny zajít, co se jim odehrává v duších. Opravdu fascinující příběh, o tom, jak lidé umí nenávidět, trpět a milovat (není-li to všechno jedno a to samé).... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Vše podstatné už tu bylo řečeno, takže se nebudu rozepisovat nějakým monstrózním způsobem. 1984 je úžasná kniha, nevím, jestli jsem kdy četla něco, z čeho by prýštilo více zoufalství a bezmoci. S každou další stránkou mi přišla lepší a lepší a nemohla, prostě nemohla jsem se od ní odlepit. Závěr mě šokoval. Asi jsem si zvykla na happyendy a tak nějak jsem doufala, že by to mohlo vyjít. O to děsivější vystřízlivění mě čekalo. Po přečtení Orwellovy knihy 1984 se začnete na svět dívat jinak. Začne vás děsit víc, než kdykoli předtím. "Strašné je, pomyslel si Winston, strašné je, že když to O´Brien říká, asi tomu věří. Odráží se mu to ve tváři. O´Brien věděl všechno. Věděl tisíckrát líp než Winston, jaký svět ve skutečnosti je, v jakém ponížení žijí masy lidských bytostí a pomocí jakých lží a barbarství je v něm Strana udržuje. Všechno už pochopil, všechno zvážil a nic se nezměnilo; všechno ospravedlňuje konečný cíl. Co člověk zmůže, říkal si Winston, proti šílenci, který je inteligentnější než on, poctivě vyslechne jeho argumenty a potom prostě setrvá ve svém šílenství."... celý text

Obejmout život 2007, Rachel Naomi Remen

Kniha se poskládána z příběhů, které se staly buďto samotné autorce nebo některým z jejích pacientů. Z něktrých se lze poučit více, z některých méně, všechny jsou svým způsobem zajímavé. Bylo fajn ji číst, vracet se k ní nebudu.... celý text

Copak jsem vám někdy lhal? 1992, Arthur Buchwald

Opravdu zábavné čtení. Ne všechny sloupky jsou špičkové, ale drtivá většina stojí za to.

Jedenáct minut 2009, Paulo Coelho

Vějíř lady Windermerové 2014, Oscar Wilde

Jako milovnice Wildea nebudu nejspíš příliš objektivní, nicméně skvělé a plné životního moudra... ostatně jako vždy :-))