knedlik přečtené 385

Po nás ať přijde potopa 2008, František Gellner

Málokdo mi padl do noty jako František Gellner. Mně sympatickým vtipem, mně sympatický sarkasmem. V této sbírce snad i tím rezignovaným humanismem. Nehledě na to, že se velmi dobře čte a stejně tak snadno na člověka přechází, povětšinou tklivá, nálada jeho básní. (...) "Mé srdce divě životu se rouhá, mé srdce divě život miluje. Přes mrtvoly snů bolestná má touha za novou fikcí v běh mne bičuje. "... celý text

Vášeň, co do rána zchladne 2007, František Gellner

Krásně ironické, ironicky krásné jsou básně v tomto výboru. Bolestný žal z nich čiší snad v každém druhém verši. "Já nehledal jsem vilnou Frynu pro flirt a k ukrácení dne. Utišení jsem na tvém klínu pro srdce žádal neklidné. Noc byla touhou přesycená a vábila a lákala. V tvé jizbě lampa rozsvícená, vím, že můj příchod čekala. A lože ztřísnilo se krví. - A já zachvěl se vědomím, že srdce tvé jsem vznítil prvý a že je prvý rozlomím."... celý text

Snídaně u Tiffanyho 2005, Truman Capote

Nevím, jakými slovy popsat dojem, který Snídaně u Tiffanyho zanechává. Je jakýmsi vyprávěním části vyjmuté z celku, ze splašeného newyorského běhu věcí. A dá se chápat i jako charakteristika. Charakteristika jedné komplikované, snad příliš mladé dámy prahnoucí po svobodě a nevázání se. A zůstalo po ní ono snové něžné nic.... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

R.U.R. není sci-fi knížkou ani knížkou o technice. Je to dílo poměrně prostým způsobem vystihující poměry, které světu vládly, vládnou a vládnout budou. Stejně tak prostá je i jeho hlavní myšlenka, totiž že lidstvo má sklon samo sebe zahubit. Jsem vždy u vytržení, když čtu autora jako je právě Karel Čapek, co dokáže vystihnout lidi, populaci, lidství obecně. Popsat a charakterizovat kouzelným způsobem jejich pozitivní vlastnosti, ale i s trpělivým citem a taktem vystihnout jejich temnější povahovou stránku. Zde bylo v podobě hlavních hrdinů zastoupeno více či méně od každého něco, různé lidské typy - různé pohnutky - různé názory na věc i na budoucnost - různá jednání, což ostatně bylo patrno i v jejich pojmenování. Co mě osobně zaujalo na R.U.R. nejvíc, je ona neutuchající naděje, že ještě existuje šance na záchranu. Že oním určujícím principem nemusí být moc a vláda nad světem, ale láska k bližnímu. A že ona láska umí být opravdu mocnou a lidství zachraňující zbraní. A za to, že Karel Čapek dokázal nad lidmi nezlomit hůl, má můj obdiv. A abych nezapomněla zájímavost, jak je zde dobrým zvykem - poprvé bylo použito slovo ROBOT!... celý text

Atlas mraků 2012, David Mitchell

"Slabí jsou masem, které silní pojídají." Kdo by se dnes ještě nad tímto samozřejmým výrokem již z dob Darwinových zamýšlel. Já se při jeho znění po dočtení Atlasu asi těžko zbavím vidiny recyklovaných otroků, kteří se živí sami sebou, tedy Mýdlem, potažmo hrůzy z toho, kam až "to" všechno může zajít. Stejnou měrou, jako je Atlas knihou krásnou, je i knihou mrazivou - a to tím vizionářským orwellovským způsobem. "(...) jednoho krásného dne čistě dravčí, kořistnický svět sám sebe pozře. Ano, ďábel si bude odnášet ty nejposlednější, dokud se z prvních nestanou poslední. V případě jednotlivce sobectví zohyzďuje duši, v případě lidského druhu znamená sobectví vyhubení. Jest toto entropie vepsaná do naší povahy?" Atlas mraků je knihou mnoha tváří. Především je knihou o moci, touze po ní a destruktivních důsledcích z ní vyplývajících. Ten zbytek je takové to krásné filozofické kolem, které se krásně prolíná. Moc se mi líbilo, jak je knížka psaná, výborně se mi četla. Z odlišnosti forem zpracování jednotlivých příběhů, včetně jazyka, jsem byla taktéž nadšená. A na to, jak je mrazivá a krásná a jak se to všechno dohromady míchá a jak ten dojem přetrvává, tak jsem se místy i velice bavila. :-) Jediné, co mě zamrzelo, bylo, že jsem film shlédla před přečtením a měla jsem tudíž nutkání dosazovat si za postavy konkrétní herce a nechala jsem se tím mást. Ale nevadilo to nijak výrazně, takže jsem velmi spokojená. Ne, vlastně vrním blahem.... celý text

Autobus sebevrahů 2006, Arto Paasilinna

Jsem se zas jednou nechala zlákat pozitivními komentáři, kde se nešetřilo chválou, kde se lidé smáli nahlas, ... V tomhle směru je pro mě Autobus sebevrahů obrovské zklamání. Ne, není to oslnivě vtipná kniha prodchnutá bůhvíjakým černým suchým humorem. Vtipná je, což o to, ale jen ze začátku a časem onen vtip dost omrzí. Příběh je velice strohý, nijak nerozvinutý, vyprávěný jaksi ve shonu a je omezen na jednoduché zaznamenávání událostí. Úžasná možnost rozebrat jednotlivé postavy po psychologické stránce, jejich pohnutky k sebevraždě, potenciál knihy pramenící už z názvu je naprosto nevyužit. Po čase mě to čtení začalo otravovat, navíc bylo dávno zřejmé, jak to dopadne. Opravdu jsem čekala na moment, až konečně budu moct dočíst poslední stránku a Autobus sebevrahů zaklapnout. Čímž ale nechci říct, že by se jednalo o knihu vyloženě špatnou. Jen to není úplně můj šálek kávy.... celý text

Tržiště senzací 1962, Egon Erwin Kisch

Tržiště senzací bylo opravdu milým překvapením. Kisch píše poutavě, se sympatickým vtipem a u většiny příhod se musíte minimálně pousmát. Ikdyž někdy poněkud trpce.... celý text

Magorovy labutí písně 2006, Ivan Martin Jirous

Postava Ivana Martina Jirouse sehrála jistě nezastupitelnou roli ve vývoji české literární a hudební scény a jako takovou ji hluboce obdivuji a vážím si jí. Je patrné, že Jirous měl široké spektrum znalostí a rozhled všeobecně. Nicméně jeho básně mě příliš nenadchly - obsah ztrácí na působnosti příliš jednoduchým rýmem, na můj vkus se často opakuje a celkově mi přišly ... nechci přímo použít slova nijaké, protože něco do sebe rozhodně mají, ale byla jsem lehce zklamána. Uvedené hodnocení se týká této básnické sbírky jako takové.... celý text

Racek 2005, Anton Pavlovič Čechov

Jak jen shrnout dojmy... nenapadá mě vhodnější slovo, než že je to takové "ruské". Na první pohled by se snad mohlo zdát, že je to dílo o pouhém tlachání, opak je pravdou. Racek je dílo hluboké. A to tak, že po prvním přečtení si snad ani nedovolím udělat nějaký závěr, vytvořit nějaký souvislejší a názorově ucelenější komentář. Až časem.... celý text

Zeď 1992, Jean-Paul Sartre

Dílo tohoto velikána snad netřeba příliš komentovat. Je opředeno hloubkou a silou dojmu, který vyvolává a který setrvává. Znepokojující obsah povídek dráždí a napíná. Úvahy, způsob myšlení aktérů nutí k zadumání. A mnohdy velice překvapivá pointa je pak už jen třešničkou na dortu. Co se jednotlivých povídek týče, nejvíce mě zaujalo Mládí vůdce. Nevybavuji si, zda jsem kdy četla propracovanější dějovou charakteristiku něčího nitra, chování a jednání, aniž by to byla kniha vyloženě psychologického, potažmo psychiatrického ražení. Tedy postava Luciena byla vykreslena velice působivě. A samozřejmě nejen jeho. Docela se stydím, že jsem se k Jeanu Paulovi propracovala až teď, očividně jsem o mnoho přišla. Inu směle se vrhněme do napravení tohoto nedostatku. Na závěr snad jen jeden podnětný citát: "Když se člověk patlá ve vlastní sliznaté intimitě, co může objevit jiného než smutek z těla, podlou lež o rovnosti a zmatek."... celý text

Cit slečny Smilly pro sníh 2006, Peter Høeg

Po Citu slečny Smilly pro sníh jsem sáhla kvůli názvu. Líbila se mi jeho poetičnost a to mě přimělo nahlédnout, o čem že to bude. A když jsem spatřila zápletku, tedy v základu detektivní příběh, nějak mi to spolu nekorespondovalo. Lákadlo jako hrom :-) A dobře jsem udělala, když jsem si ji koupila, neboť jsem nadšená přenadšená. Smilla se svými svéráznými názory, plně si uvědomovanými nedostatky a vyhraněným vztahem ke světu kolem je fascinující osobou. A vztahy, které navazuje s lidmi, jsou fascinující úplně stejným způsobem. Přesnost a pravidla odrážející se naprosto ve všem, krystalická mřížka života. Jasný záměr všeho, co dělá, ikdyby to byla činnost sebevíc nejasná a ta nekonečná spjatost s drsnou a uchvacující rodnou zemí... Kromě skvělého stylu, jakým je kniha psána, jsem byla unešena i informacemi, které mi sdělovala a to z tak různorodých oborů, že autorovi nezbývá než vyjádřit respekt.... celý text

Dům Páně 1999, Samuel Shem (p)

Vše podstatné již bylo řečeno. Já jen dodám, že Dům Páně je kniha převážně o zoufalství a beznaději a o marných pokusech nalezení cesty z nich. A onou cestou může být cokoliv - od vybíjení sexuálního pudu, uzavření se do sebe a apatie až po sebevraždu. A tak jako každá akce vyvolá reakci, tak se žádná z těchto cest neobejde bez následků a poznamenává okolí. Zároveň je však Dům Páně knihou o uvědomění a potřebě blízkého člověka. O nutnosti a nemožnosti porozumění. Upozorňuje. Na to, co nás, (snad) budoucí lékaře může potkat (a pravděpodobně v nějaké formě i potká) a na to, k čemu to může vést. A nelékařům a nezdravotníkům snad otevře obzory a poukáže, že se na věc nelze dívat černobíle.... celý text

Padesát odstínů šedi 2012, E. L. James (p)

Do čtení jsem šla s tím, že je to brak. Jak smutné je, že se i přesto dostavilo zklamání. Ale pořád je to lepší než Viewegh :-D

Aj jahňa môže zabiť 2003, Roald Dahl

Stejně tak, jako jsem se bála průhlednosti point, jsem byla překvapena tím, jak jsem se spletla. Soubor těchto povídek je vypointován skvěle, překvapivě a mnohdy nechávají tyto černohumoristické příběhy člověka zaraženého, s posměšným pochechtnutím na rtech. Mají v sobě cosi zádumčivě "poeovského" a zároveň jsou prodchnuty jakousi nelstivou lehkostí. Černého humoru je tu přítomno sdostatek, avšak přece ne tolik, že by to mělo čtenáře slabší nátury odradit. Velmi povedená kniha. ... celý text

Obecná biologie pro lékařské fakulty 2000, Oldřich Nečas

Velmi dobře dělaná, srozumitelná učebnice.

Peníze od Hitlera 2006, Radka Denemarková

Děsivý příběh podaný poeticky děsivou formou. Kniha o událostech, o kterých se ještě ani dnes moc nemluví, a mluvit by se mělo. O událostech pro mnohé tak živé. Peníze od Hitlera však nejsou žalobou ani knihou o vině. Nýbrž knihou o "lidských" činech. Gitu potkal hrozný osud, až by si jeden řekl, že to už snad ani není možné. Hrůzy, které zažila, si asi málokdo dokáže představit a málokdo by je dokázal ve zdraví přežít. Výraz "lepí se jí smůla na paty" zde nabývá úplně jiného rozměru. Není tedy divu, že je plná vzteku, zloby a že se s oním krutým zacházením a ponížením vyrovnává celý život a naneštěstí onoho kýženého a toužebného smíření ani nedojde. Autorčin styl psaní mi přijde naprosto adekvátní k danému tématu. Vhodný, vystihující, s notnou dávkou nevyřčeného, ale pouze naznačeného. Obecně si myslím, že je příběh zpracován velmi dobře. Měla jsem možnost číst i jiné knihy s obdobnou tematikou a tato patří mezi ty lepší. "Záleží na tom, kdo co koná; říkat si může kdokoli cokoli." "Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet."... celý text

Čaroprávnost 2009, Terry Pratchett

Obchodník se smrtí 2008, Hugh Laurie

Lístek na cestu z pekla 2012, Jaroslav Žváček

Jedna z "jednodechových" knih. Lístek na cestu z pekla je vyspělý, poutavý text, u kterého povětšinou nebudete mít pocit, že jste něco podobného už četli. Ani nevím, jak bych shrnula dojem, jakým na mně kniha zapůsobila. Rozporuplně, snad. A snad bylo i vyvolání dojmu "co to sakra bylo?" autorovým záměrem :-).... celý text

Anděl 1995, Jáchym Topol

Výborná! Ohromně silný příběh psaný stylem, ze kterého vnější atmosféra i niterné pocity přímo čiší. Je pravdou, že v některých nevyřčených momentech kniha může působit matoucně, ale v tom si snad každý najde a domyslí své. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ano, ano.... celý text