knihyKeMne přečtené 460

Lidi aneb Většina národů má za to, že je úplně jiná než většina národů 2001, Milena Holcová

Skvěle napsané, zábavné a nejen pro budoucí cestovatele velmi poučné.

Vaše tělo reaguje na každé slovo, které řeknete 2015, Barbara Hoberman Levine

Autorka mě značně odradila první kapitolou - Proč jsem začala psát tuto knihu. Nepůsobí totiž jako člověk vyléčený svou metodou, nýbrž jako člověk, který se snaží vyléčit svou metodou, a když to nedopadlo, tak si to nějak okecá, aby to nevadilo. Na druhou stranu je to pak takové uvěřitelnější - žádný zázrak se nekoná. Kniha předkládá myšlenku, která mi byla již známá, ale jak se píše v předchozím komentáři, opakování je prospěšné. Musela jsem ještě "překousnout" (ajaj, takže si tímhle rčením zadělávám na bolest zubů) styl psaní, připomínající spíš teoretickou část diplomové práce, ve které se shrnují veškeré dosavadní poznatky a studie k tématu (citovaná literatura bohužel ve valné většině nevyšla česky), zatímco vlastní přínos autorky tak nějak nikde. Přiložená praktická cvičení jsou také sbírkou z různých zdrojů, včetně toho, co autorka sama praktikuje. Téma jako takové je ok a pro autorku psaní hodně znamenalo. Pro mě ale nevyznělo tak, že ona by byla ten pravý příklad.... celý text

Misery 2003, Stephen King

Psycho. Na mě až moc. Už chápu, proč někomu připadal Řbitov zviřátek slabý. Misery se s ním co do napětí nedá srovnávat. Hrozně se mi líbil autorův styl psaní. To prokládání vnitřním hlasem. Ta přirovnání. A navíc jsem se dozvěděla i mnoho o tom, jak vzniká kniha, řekla bych že víc, než z autorovy autobiografie O psaní. A o psychických pochodech geniálního spisovatele. Pavlíku jak je to dál?... celý text

Halucinace 2013, Oliver Sacks

Tak tohle čtení mě vyloženě bavilo. Hned na úvodu mě překvapilo, že autor nemluví o uměle navozených halucinogenních stavech (i když i ma ty později došlo), nýbrž o docela přirozených haluškách jakožto průvodcích různých nemocí, či o takových, které jsou samovolné a často nepříjemné, ale vlastně "normální". Takže stačí úplně obyčejná stařecká slepota či hluchota a už to jede? Pomalu se začínám bát, co mě ještě čeká. Rozhodně jsou to pro mě nové informace. A tak za všechno může ten náš mozek. Do jednoho pytle autor hází i prožitky blízké smrti nebo vnímání duchů. V poslední kapitole se zabývá i fenoménem fantomových končetin (na toto téma doporučuju knihu Váš mozek se dokáže změnit). Kniha končí náhle, bez nějakého závěru, hu! Za zmínku stojí, že se zde dozvíte o spoustě další literatury na daná témata. Takže ačkoli tu postrádám celkový koncept, jsou jednotlivé kapitoly dostatečně podrobné. Tahle kniha mě bude ještě asi dlouho strašit...... celý text

Zlatá země 2011, Barbara Wood

Poněkud naivní a občas předvídatelný příběh, takové to čtení pro ženy. Takže padlo na úrodnou půdu. Akorát příběh, kde jsou dva muži a oba stojí za hřích, pro vás zákonitě nemůže mít uspokojivý konec...... celý text

Kniha Mirdad 2008, Mikhail Naimy

Dobré je to učení Mirdadovo, což o to... Člověk má pocit, že slyší svatého muže. Zprvu samé podobenství, "hádanky", těžko vyložitelné, naštěstí později už stravitelné. Především kapitola Jiskry na boží stezce je velmi přínosná, soubor konkrétních rad. Ale... Měl autor zapotřebí obalovat to takovým neskutečným příběhem? A co to tvrzení hned na začátku, ať tedy nespoileruju, tak že kdosi byl kýmsi proklet? Sesílat prokletí asi nebude ta pravá cesta... A to je moje výhrada vůči knize.... celý text

Brouk v mraveništi 2005, Arkadij Strugackij

Román odkazuje na "první díl", tedy Obydlený ostrov, jen několika náznaky v počátku. Ač se v něm čtenář na začátku těžko orientuje, je to spíš charakteristická vlastnost autorů, než že by bylo nutné znát Obydlený ostrov. Příjemný příběh o odhalování jednoho tajemství. Ve chvíli, kdy je tajemství nakonec odhaleno, přišla pro mě zprvu chvíle zklamání - až takhle prosté to bylo? A pak přišlo to psychologické filozofování a vážné otázky a zklamání bylo zapomenuto. A pak už to šlo ráz na ráz, rychlý konec - a já se obávám, že jsem ten konec úplně nepochopila...... celý text

Anatomie nemoci 2011, Norman Cousins

Sbírka úvah na téma zdraví a léčení. Autor vychází ze svého uzdravení z vážné nemoci, k němuž si pomohl prakticky sám, zdůrazňuje však neustálou psychickou podporu svého lékaře. Nabádá obecně doktory k většímu naslouchání a osobnímu přístupu k pacientům, zamýšlí se nad nadužíváním volně prodejných léků a prosazuje vliv psychické pohody na uzdravování. Zabývá se i účinkem placeba a propaguje v té době asi novinku, léčbu kyselinou askorbovou. Trošku takový miš maš. Autor nám například i představí dva muže ve vysokém věku a snaží se odhalit recept na dlouhověkost. Mě osobně zaujala kapitola o mýtech a faktech o lepře.... celý text

Siddhártha 2003, Hermann Hesse

Nemohla jsem se od téhle knížky odtrhnout. Začala naprosto skvostným básnickým jazykem, připomínajícím pohádku o krásném dobrém mladíkovi, kterého měl každý rád. Postupně poetičnosti ubývalo, ale už jí nebylo zapotřebí. Hledáme všichni. A dychtivě se podobně jako Góvinda snažíme dozvědět, co Siddhártha nakonec nalezne. Tohle dílo jsem četla s vědomím, že autor se celoživotně potýkal s depresemi, a buddhismus byla jedna z jeho vlastních cest hledajícího. A zajímalo mě, k čemu autor tedy nakonec dospěje, jaké poselství nám touto knížkou předá. Myslím, že to zvládl výborně.... celý text

Nikdy si nedávejte vycpat svého psa 2007, Alan Alda

Zpočátku jako byste nečetli životopis herecké hvězdy, ale jakýsi román, vyprávění chlapce, který vyrůstal v netradičním prostředí. Iluze četby beletrie byla tak silná, že jsem se rychlým prolistováním potřebovala přesvědčit, že kniha skutečně jako klasická autobiografie obsahuje i osobní fotografie. A tak si spolu s autorem prožijete jeho dětství i období tzv. raných let, kdy zápasí s nezaměstnaností. A zas tu máte román, tentokrát o tvrdé realitě života a stále těžší cestu za svým snem. A tak to pokračuje. Každá část vyprávění je neuvěřitelně emotivní a živá, až máte pocit, že jste spolu s autorem prožili vše. Že jste to snad byli vy, kdo tuto knihu na základě svých vzpomínek napsal. Ten pocit mě velmi překvapil. Autor je zřejmě nejen velkým hercem a velkým člověkem, ale i velkým spisovatelem. Moc pěkně je vystižen i závěr knihy. Jen podtrhuje ten pocit, že šlo o pečlivě promyšlené dílo.... celý text

Uzly 2003, Ronald David Laing

Jako chápu, že autor byl ve své době trochu kontroverzní, ale... vážně někdo těmhle "veršům" rozumí? Já se snažila, ale přes první stranu každé kapitoly jsem se nedostala. Tedy dostala, ale nepobrala. Autor sám v předmluvě uvádí, že zde předkládá vzorce lidského chování, na které přišel. A když to vezmu souhrnně, tak ano, veškerá nedorozumění jsou o tom, že si myslíme, že víme, co si druzí myslí. Neboli, použiju-li autorova vzorce, že si myslíme, že víme, co si druzí myslí, že ví. Že si myslíme, že víme, co si druzí myslí, že si myslíme, že víme. A tak dále a tak dále. Jde mi z toho hlava kolem. Nejsem si úplně jistá, že sám autor měl vždy jasno, co je vlastně smyslem výsledně vzniklé věty. Zato si jsem téměř jistá, že tu šlo i o tu poezii. Se slovy si autor tedy hraje neskutečně. A s pořadím slov, spojkami, záporkami, vlastně i závorkami. No a do toho se objeví sem tam něco srozumitelného. Především tedy na první straně každé kapitoly (tématu, vzorce, básně... ani nevím jak to nazvat). Vyjde vždy z jednoduchých vět a pak je začne postupně obměňovat a spojovat a přehazovat a opakovat a to už jsem víte kde. No to se musí zažít.... celý text

Drahokamy kolem nás 2013, Vlastimil Toegel

Hodnocení z pohledu nadšence a možná budoucího začátečníka: V první řadě nestačí si pořídit tuto knížku a hurá do terénu. Oceňuji, že prostor tu mají i informace pro začátečníky, jako problematika určování vzorků, skladování, bezpečnosti i legislativy, nicméně vše je uvedeno až na konci knihy, bohužel jakoby na okraj. Osvědčilo se mi přečíst nejprve tento "okraj" a teprve pak se věnovat popisům lokalit. Pokud jde o lokality, nezanedbatelným faktem je, že informace pocházejí nejpozději z roku 2011. Laický předpoklad: pokud bylo na lokality tehdy upozorněno, co tam asi tak mohlo ještě zbýt teď? Překvapením mi bylo, že jsou popsány pouze lokality, které autor osobně navštívil. Zato je popisuje velmi podrobně včetně často i různých příhod či konfliktů s okolím. Až s encyklopedickou pedancí jsou vyjmenovány a zdokumentovány nálezy, které autor na daném místě učinil. Skoro jako by se zapomněl. Kniha často připomíná spíš autorův deník, a jak sám uvádí, jeho snahou je zpopularizovat svůj koníček. Zájemci jistě uvítají seznam literatury ke každé lokalitě, i když se často jedná o dnes již běžně nedostupné ročníky odborných časopisů nebo regionální brožury. Velký důraz byl kladen na fotografie. Ano, kniha se dá nazvat obrazovou publikací, a jako taková je velmi cenná. Fotografie jsou kvalitní a výstižné. A nádherné, ale to je patrné již z obálky. Bez výjimky jde o fotografie autorových nálezů. Celkově je to trochu rozporuplný počin - na jedné straně vysoce odborné a na druhé spíš jako deník nadšence. Chybí mi rejstřík. Dle jednotlivých minerálů. V knize je jen seznam zkratek. A chybí mi celkový pohled na věc. Co jiní mineralogové? Co jiné nálezy? Co jiné lokality? Jiné fotografie? Jiné zkušenosti? Závěr: Kniha je moc krásná a byla by škoda ji nevlastnit. Začátečník si ale musí obstarat informace i jinde. A lokality v dnešní době spíš vyhledat na internetu.... celý text

Jih proti Severu 2 2016, Margaret Mitchell

Druhý díl popisuje poválečná léta a to, jak se s novou dobou kdo jak vyrovnával. Opět velice živě a realisticky popsáno, takže člověk s velkou chutí čte i ty dlouhé pasáže "bez děje", které jen popisují. Opravdu se osvobození otroci takhle chovali? Rasismus se pak jeví v trošku jiném světle... Jako jedna z mála knížek mě rozplakala, dokonce i na více pasážích.... celý text

Obrazy našich snů 1997, Anneslie Schlobohm

Po prvních stránkách knihy jsem nedočkavě běžela nahlédnout do komentářů. Proč? Autorka popisuje, jak si vytvořila skupinku lidí, se kterou si navzájem pomáhali vykládat své sny. Ano, takovou skupinku bych brala! A tak jsem zde hledala, jestli jsem jediná, kdo pocítil to puzení. Autorka předkládá poměrně logickou úvahu, že vlastní sen může rozšifrovat zas a pouze jeho autor. Ovšem tím, že se o svůj sen podělí, dostává možnost se jím zabývat víc do hloubky, a ostatní členové skupinky (i kdyby jen jeden) mu můžou svými dotazy pomoct dojít k sebepoznání nahlížením na sen z různých aspektů. To je přece úžasné. Lidičkové, co se chcete zabývat svými sny, kde jste? Ozvěte se mi :-) V dnešní elektronické době už nejsme závislí na osobních setkáních... Moc ráda budu S NĚKÝM pokračovat ve výkladech, odkrývání symbolů je návykové :-) Moje výzva platí na dobu neurčitou, tedy i když se k tomuto textu dostanete po několika letech a budete mít zájem, určitě mě kontaktujte! Zpátky ke knize. Autorka nejprve popisuje praxi, užitek, jaký může práce se sny přinést, rozborem ve skupince. Věnuje se potom různým oblastem, např. jak se ve snu můžou projevit vztahové nebo existenciální problémy, hledání smyslu života, výzva ke změně... Část knihy věnuje i symbolům a archetypům, kdy zdůrazňuje, že ve výkladu má prioritu to, co daný symbol znamená pro konkrétního snícího, tedy, lidově řečeno, co snícímu napovídá jeho selský rozum. Až potom si lze vypomoct významem obecným, jak je chápán v jeho kulturním prostředí. Zní to přece všechno tak logicky! Na závěr je uvedena trocha teorie - představen Freud, Jung, jejich následovníci, nějaké ty věci, co se o snech učí v rámci psychologie, pokusy o kategorizaci snů a historie významu snů pro různé kulrury. Celkově tedy dostanete ucelené informace, včetně dostupné další literatury, a přitom je knížka tak útlá. Doporučuji spolu s knížkou Tajemství dvou partnerů jako základ, na kterém lze stavět při výkladech snů.... celý text

Miliardu let před koncem světa / Dravci mého století / Obydlený ostrov 1985, Arkadij Strugackij

Tak tuhle parádu si v knihotéce ponechávám :-) Dravci mého století: Zprvu mi připadala psaná ve stylu Lesa - hlavní postava přijde do města, ničemu nerozumí, setkává se s různými podivnostmi stylu života obyvatel, snaží se splnit nějaký cíl a nedaří se mu. Oproti stylu bratří Strugackých se ale na konci všechno vysvětlí a můžeme dokonce vnímat za tímto dílkem hlubokou myšlenku. Já se tedy nenudila. Hodnotím cca tři a půl hvězdy. Obydlený ostrov: Už chápu. Oproti prvnímu dílku jsem toto nesrovnatelně hltala. Plný počet hvězd. Nádherná nosná myšlenka, nádherná zamyšlení nad smyslem života z pohledu různých postav, hlavní hrdina prostě borec k sežrání a ten vygradovaný závěr... Režim horší než fašismus, jak je neustále zdůrazňováno, vykreslená společnost, jakou byste nechtěli zažít. Naštěstí na jiné planetě. Doporučuji všema deseti. Miliardu let před koncem světa: Taková Strugačťovina :-) Vážné otázky, spousta nejasností... Připomínalo mi to knihu Jóbovu. Dobře se četlo a člověk pořád čekal, že další strana už vnese trochu světla... Líbilo. Čtyři hvězdy.... celý text

Průvodce přítomným životem 2016, Dani DiPirro

Taková ta běžná kniha radící přehledně v různých oblastech života, v duchu hlavní myšlenky autora, v tomto případě je to heslo "pozitivní přítomnost". Nic nového. Vzhledem k tomu, že autorka při psaní vycházela z ohlasů svého blogu s tímto tématem, zřejmě určitou skupinu lidí oslovila, a tak tento projekt nepovažuju za úplně zbytečný. Přidala jsem jednu hvězdu za grafické zpracování knihy.... celý text

Psychoterapie II 2008, Andrej Dragomirecký

Autor že přednáší psychologii na české univerzitě? Tak to je pro mě překvapivé, protože jeho názory jsou, řekněme, nestandardní. Zabývá se odváděním přivtělených duší do světla, jako samozřejmost bere reinkarnaci, černou a bílou magii, používání prostředníků - médií, nebo třeba i mimozemské implantáty pod kůží. Jako já proti tomu nic nenamítám, jen mě prostě překvapuje ta akademická půda. Samotná kniha jsou vážně míněné instrukce pro terapeuty jdoucí touto cestou. Jakožto laikovi mi však unikaly některé pojmy a postupy, které autor považuje za samozřejmé. Nejzajímavější je část s přepisy několika terapeutických sezení sloužících jako příklady, s čím vším se dá setkat. Tato část je ale velmi zestručněna a jede se tam podle nějakých daných schémat, kterým nerozumím. No, možná jsem si nejprve měla přečíst první díl. Jako téma je to rozhodně zajímavé, jako návod pro laika ale sloužit nemůže.... celý text

Mech 2020, Ulrica Nordström

Knížka, jejíhož vydání jsem se nemohla dočkat. Autorka ji vytvořila s láskou k mechu a spoustou krásných fotografií, nicméně je to taková nedotažená všehochuť. Taxonomie a takový ten úvod, stavba a rozmnožování mechů - pro laika trochu složité, hodilo by se víc nákresů. Popis vybraných druhů mechu - není jasné, dle jakého hlediska byly vybrány - např. později vychvalovaný ploník obecný tam chybí. Zajímavé mechové zahrady světa - opět chybí nějaký rámec, i když jednotlivá místa jsou popsána velmi poutavě. Rozhovory s vybranými nadšenci jsou dobrý nápad, knihu oživily. Vlastní projekty na práci s mechem jsou dostatečně názorné. Ale. Fotografie nejsou popsány, některé lze identifikovat intuitivně, ale mnoho jich je prostě jen pro potěchu oka, aniž by bylo možné zjistit, kde byly pořízeny. To vidím jako hlavní nedostatek knihy. I přes nedokonalosti můžu knížku doporučit, milovníky mechu potěší.... celý text

Tohle je pro vás 2020, Ellen Bard

Úvod slibný, autorka popisuje, jak se jednoho dne rozhodla změnit svůj život k lepšímu a že se zadařilo. Je to nejspíš silná žena. Jedná se o interaktivní knížku, dává vám úkoly roztříděné dle témat (práce, vztahy atd.) k zamyšlení a zapsání, k čemu jste došli. Kniha po čtenáři vyžaduje aktivní spolupráci a to dost konkrétní. Někomu možná takové podrobné vedení vyhovuje, ve mně to spíš vyvolávalo vzdor.... celý text

Deprese jako řeč unavené duše 2012, Ruediger Dahlke

Autor se zabývá psychosomatikou, mimo jiné i regresní terapií a homeopatiky; z tohoto pohledu je psaná i tato kniha. A tak je plná symbolů, archetypů a Campbelloby cesty hrdiny, z nichž mám problém si vzít nějaký opravdu užitečný konkrétní poznatek. Ono se řekne, vypořádat se se svým stínem, nebo prožít si téma smrti, bez pomoci terapeuta ale asi nebudeme vědět, jak na to. Autor se přesto nebrání klasické léčbě antidepresivy, neboť v těžších případech je nezbytným základem k tomu, aby pacient vůbec v sobě našel sílu spolupracovat na terapii, ať už ta je jakkoli alternativní. Zní to tedy vcelku přijatelně a nadchnul mě ten čtyřtýdenní léčebný program, který v Německu mají a jehož metody autor v knize nastínil (bohužel kniha je příliš obecná na to, aby to člověk zkusil svépomocí). Autor je ale hrozně ukecaný, mnoho textu k jedné myšlence, kniha je pak zbytečně objemná a ztrácí se v ní to podstatné. Povětšinou se zabývá spíš podstatou problému a jak vzniká; terapii je věnována až žalostně malá část v závěru. Na konci se ale dočkáme jakých takých možností konkrétně - nějaká céda s řízenými meditacemi, návrhy na složení stravy v období deprese, a další konkrétní návrhy, jež mohou sloužit i jako prevence. Knihu si schovám pro případ, kdyby na mě něco lezlo. Třeba ještě bude užitečná.... celý text