knihyKeMne přečtené 460

Knížka o mindfulness 2018, Patrizia Collard

Velmi tenká knížka malého formátu. Zpočátku autorka zdůrazňuje téměř až reklamně znějící výsledky vědeckých studií, jaké psychické i fyzické přínosy mindfulness má. Načež následují cvičení. Skutečná cvičení, kdy máte doporučeno, jakou polohu při nich zaujmout, jak dýchat, na co myslet, kolik času si na ně vyčlenit. Opět místy proloženo vědecky prokázanou blahodárností. Nějak nevím, co si o tom mám myslet. Je to mé první setkání s pojmem mindfulness. Předpokládám, že praxí metody se máme dostat k vědomému prožívání všech okamžiků života všemi smysly. Ale, toto asi není ta pravá kniha na úvod. Název je zavádějící. Knížka to sice je, ale spíše sbírka cvičení nemajících s praxí často nic společného.... celý text

Nepolykejte žvýkačku 2011, Aaron Carroll

Není co dodat ke komentáři Dan9K. Naprosto souhlasím. Knihu jsem začala číst už kdysi, nyní znovu od začátku, a hle, tak odtud mám ta svá moudra o pavoucích, co je ne/polykáme ve spánku!... celý text

Do pr.…, berte život takový, jaký je 2018, John C. Parkin

"Je v pořádku chovat se tak, jak se chováme, ať už jsme pozitivní, nebo ne." neboli Snažme se žít pozitivně, ale jsou chvíle, kdy to nejde, a tak si z nich nic nedělejme. Otázkou je, zda je tento jednoduchý princip originální. A zda si zasluhuje celou knihu na to, abychom na něj nezapomínali. Možná. Možná ale jinou. Hned po pár stránkách jsem chtěla knihu odložit. Autor jednotlivými názvy kapitol ukazuje životní situace, na nichž je možné princip uplatnit. Bohužel komentáře zprvu neposkytují žádnou odpověď. Jen samé "tuhle situaci jsem prožil tehdy a tehdy". Pozvolna se sem tam objeví nějaká ta rada, až se na vás v třetí části valí jediné mohutné "s***e na to, když se to neděje tak, jak chcete", v nejrůznějších obměnách. Autor se snaží být zároveň zábavný, bohužel to moc vtipně nevyznívá. A že se snaží hodně. Vynasnažím se hlavní myšlenku zapamatovat, abych knihu nemusela v budoucnu číst znovu.... celý text

Atlas štěstí 2019, Helen Russell

Plně se ztotožňuji s komentářem Jana_Hlus. (Pokusy o napsání prakticky téhož svými slovy nějak nedopadly.) A ano, během celé četby se stále vkrádala ta myšlenka: A co náš národ? Proč tam taky není? A to neustálé přemýšlení, co máme my. Nebudu opakovat již řečené, protože ano, i Češi mají své recepty na štěstí. Nezbývá než věřit, že prostě jen se žádný náš krajan nevyskytl ve správném čase v blízkosti autorky, ani jako "kamarád kamaráda". Nebo je to záměr. Abychom měli pocit, že tu knížku opravdu potřebujeme :-) Hodnotím vysoko. Protože se dobře četlo. Protože nenudilo. Protože poučilo. I naučilo, vždyť kdo čekal, že se v této knize dozví o vyjmenovaných státech i jejich geografii se zaměřením na počasí a teploty, historii, gastronomii, a ekonomickou či politickou situaci? A navíc si zrovna nevzpomenu na nic, co bych vytkla.... celý text

Věci, které uvidíte, jen když zpomalíte 2017, Haemin Sunim

Člověk cítí při čtení takový zvláštní mír, jako by seděl tváří v tvář pokojnému mnichovi. Srdce se celou dobu usmívá, věřím, že nás obou. Úžasné propojení, jak to jen udělal?... celý text

Život s alzheimerem 2015, Richard Taylor

Zvláštní pocit číst knihu autora bojujícího s nemocí, a přitom vědět, že už je dobojováno. Že všechno to, čeho se obával, ho již potkalo. Nerozumím komentářům lidí, kteří od knihy čekali víc. Co víc může nabídnout velmi vzdělaný člověk s diagnózou demence, pravděpodobně Alzheimerova typu, než všechny své pocity a úvahy ohledně současného života i strachu z předurčené budoucnosti? Navíc autor na mnoha místech zdůrazňuje, jaký přístup okolí i lékařů by mu nejvíce vyhovoval. Nechce nic jiného, než aby byl pochopen, i když sám s tím již má potíže. Richard ze své nemoci vytěžil maximum. Ať už to zní jako klišé, nezemřel na tuto diagnózu zbytečně. Jen mě zaráží, jak málo čtenářů tuto knihu přečetlo. Je mi to líto. Asi zde hraje roli náš osobní strach ze smrti, že tento typ literatury nevyhledáváme. Pokud tedy nejste hypochondr jako já. Já chci být připravená na všechno. Knihu doporučuju všem, i když je to smutné čtení.... celý text

Kouzelná mapa 2013, Colette Baron-Reid

Autorka toho evidentně hodně přečetla. Její "nauka" je značně ovlivněna Campbellovou Cestou hrdiny, a je obecně založena na archetypech a komunikaci se svým vnitřním světem. Na mnoha místech se snaží povzbuzovat vyzdvihováním vlastní zkušenosti pádu na dno a dostání se z toho. Je vidět opravdovou snahu pomoct lidem, ale úplně mi to nesedlo. Od samého počátku je kniha poněkud zmatená, vybízí k nahlédnutí do své vnitřní krajiny, ale nějak chybí nejprve to povědomí, jak ta krajina může vypadat. To se dovídáme až postupně v dalších kapitolách. A tak potom si člověk připadá úplně jinde, když se ve své vlastní krajině vidí nadšeně pobíhat po přístavu a hledat, která loď je pro další cestu ta nejvhodnější. Nadšení během dalšího čtení zkrátka sláblo. Nedostala jsem od knihy naplnění svých očekávání. Název i obálka toho tolik slibovaly! Po překonání rozčarování a mnoha dnů nucení do dalšího čtení jsem se do "toho" nicméně dostala. Především postavu Skřítka shledávám velice zajímavou. Nakonec jsem v knize našla dost podnětných textů, spíše až v druhé polovině. Škoda toho začátku a vehnání do Cvičení bez dostatečného základu.... celý text

Hercule Poirot: Povídky 2016, Agatha Christie

Knihy tohoto formátu mě vždycky přitahovaly a podivně neskutečná rozuzlení záhad Herculem Poirotem taky, takže s koupí jsem neváhala! Líbilo se mi koncepční pojetí celé "úplné sbírky poirotovských povídek" včetně úvodních slov o tom, jak se malý detektiv "zrodil", i závěru ohledně toho, které povídky a proč zde chybí. Používání francouzských výrazů k Poirotovi neodmyslitelně patří, jejich význam jde snadno odhadnout, nicméně místy se v cizím jazyce "rozkecal" rozvitými větami, což bylo trošku nepříjemné, když jazyk neznám. Neuškodil by překlad ve vysvětlivkách. Celkem překvapením pro mě bylo, že některé povídky mají víc verzí. Nějak mě nikdy dřív nenapadlo, že by autoři s tématem mohli tímto způsobem pracovat. Pokud jde o samotný obsah, inu, je to Agatha. Že často nepochopíte ani po rozuzlení povídky, jak na řešení Poirot přišel, to k ní patří. Stejně mám ale po přečtení celé sbírky takový divný pocit, něco jako zklamání, i když si to zdráhám přiznat. Že možná, opravdu možná, to bylo místy překombinované. Nebo prostě jen neumím používat patřičné buňky...... celý text

Les / Je těžké být bohem 1983, Arkadij Strugackij

Koho napadlo vydat tato dvě díla společně? Naprosto nesmyslné. Na druhou stranu byla jsem tak donucena přečíst i to druhé, i když s velkým sebezapřením. Obdivuju Strugackých hru s jazykem, čtení je pak zážitek už sám o sobě, děj už je pak jen takový bonus navíc. Za styl bych dala plný počet bodů. Jistá slovní spojení se tak zažerou, že je ani po týdnech nedostanete z hlavy (čumáka chlupatýho, že)! Les je zážitek skutečně neobvyklý. Moc mě bavila linie odehrávající se ve vesnici, charaktery jednotlivých obyvatel, autoři jim vymysleli zcela odlišný styl mluvy, tleskám. Druhá linie, ústav, je tak nějak reálnější, a o to víc absurdněji se zamotává. Nakonec se ale ztratíte úplně a v tom přijde konec. Wau. Je těžké být bohem. Tohle se nedá číst bez přípravy, po dvou kapitolách jsem se stále nechytala, cože středověk, cože Toška a Paška, cože don Rumata, cože vrtulník? A tak jsem si šla přečíst anotaci a vaše názory. Aha, tak takhle je to. Začala jsem znova od začátku a najednou to už číst šlo. Stále jsem ale měla pocit, že tohle číst nechci. Šlo vlastně o psychologické dílo než o scifi. Navíc prodchnuté beznadějí, no podobně jsem viděla možnost, že to někdy dočtu. Ale stalo se, sice s velkýma prodlevama, a já se tak můžu připojit k názorům, že zde byly předneseny vážné otázky ohledně psychologie a směřování lidského druhu. Knihu jako celek hodnotím níže proto, že v obou dílkách bylo obtížné se zorientovat. Náročné čtení.... celý text

Světlo Země 1992, Arthur Charles Clarke

Pro mě nezajímavé téma hned ve 3 bodech (Měsíc; špionáž; válečný konflikt), které bych si normálně nevybrala. Ale jelikož knihu napsal můj oblíbený autor, nechtěla jsem o něco přijít. Překvapivě rychle jsem se začetla a brzy jsem už pátrala spolu s tím chlapíkem po špionovi. Ve chvíli, kdy jsem již svého špiona měla, autor ale odvedl celou pozornost k válce, a to tak čtivě, že jsem změnila téma spolu s ním, ani jsem si toho nevšimla. Knížka je útlá, sloužila tedy přednostně na zkrácení chvil čekání "za provozu". Brzy jsem ji vytahovala stále častěji a nešlo přestat číst, takže na čekání knihu opravdu nedoporučuju. Hodnocení snižuju za to, že se nedostavilo takové to nadšení, jaká je ta knížka bomba. A za tu délku, do poloviny jsem se dostala, ani jsem nemrkla, a od té chvíle jsem zažívala stres, že to za chvilku skončí.... celý text

Inferium 2019, Roman Bureš

Z toho, co jsem již o autorovi slyšela, usuzuju, že se jedná o jeho typické dílo: hodně čtivě a napínavě zpracované fantaskní téma typu "co by kdyby". Žádné dlouhé nudící popisy, a přesto si jeho do podrobna vymyšlený svět dokážeme živě představit. Několik dějových linií ze začátku nesouvisejících postav, které se nakonec spletou do jedné, a nechybí ani velkolepá závěrečná bitva. Několikrát jsem se musela nutit číst dál, a to tehdy, kdy autor ubližoval mým oblíbeným postavám. Násilí je v díle opravdu hodně, ale tak nějak to k tématu patří, stejně jako vulgarismy. Nejlepší a nejhumornější pasáže jsou myšlenky postav, to nemá chybu. Přestože době 2. světové války se obecně vyhýbám, zde bylo zakomponováno s citem. A navíc se celým dílem táhne ten podtext, to nucené zamyšlení, jak my lidé se chováme ke svému dobytku. Takové to "co nechceš, aby činili druzí tobě atd." Doporučuju. Nicméně po pokračování netoužím. Přeci jen, nerada bych viděla, jak autor zase mučí Rónana.... celý text

Emoční kalendář 2016, John R. Sharp

Odborně psaná kniha, kterou jsem již jednou nedočetla a i nyní to byla zprvu bída se přinutit. Aniž bych předem viděla její hodnocení, měla jsem pocit, že mi kniha nic nedává. Až od druhé poloviny se to dalo číst, i když vlastně nevím, co bylo jinak. Celkově na mě působí spíš depresívně, její vyznění je takové, že prakticky vždy se najde nějaká vnější příčina (počasí, svátky) nebo vzpomínka, která nás v prožívání jednotlivých období značně ovlivní. Léčba změnou přístupu je sice asi účinná, ale k tomu je potřeba víc než toto přečíst. No, autor se aspoň snažil.... celý text

Mnoho životů, mnoho mistrů 2012, Brian L. Weiss

Kniha přečtená za jeden den. Velmi mě zaujala, snad tím, že příběh Catherine dává naději i mně. Rozhodně dokáže nabít duši odhodláním pracovat na sobě s větším úsilím a hned teď! (I když je vážně divné, podle čeho určovala Catherine letopočty před Kristem, jak tu už bylo zmíněno...)... celý text

Thovt - Křišťálová čakra 2016, Kerstin Simoné

Knihy tohoto typu se těžko hodnotí... A zvlášť tato. Ač vznikla za účelem nasměrovat hledající, přirovnala bych ji spíše k "vysoké škole", zatímco většina z nás hledajících je v tuto chvíli ještě na základce. Nicméně i tak čtu Thovta ráda, těch cca deset procent, která jsou pro mě srozumitelná, je i tak velice přínosných a doufám, že spolu s vnitřním růstem budu chápat stále víc, takže je to vlastně kniha na celý život.... celý text

Americký deník 2019, Jana Ciglerová

Už když jsem četla ukázky na internetu (nejsem předplatitel Deníku N, kde vycházely celé), připadaly mi velmi zajímavé, a tak jsem si s radostí objednala knižní vydání, hned jak se objevila ta možnost. Skutečně stojí za přečtení, ukazuje Ameriku tak jak jsem ji neznala a bonusem je to, že autorčin styl psaní se opravdu čte jedním dechem a nenudí ani ve chvíli, kdy jen píše o počasí. Jen možná úvod je trochu rozvláčný, a protože se snaží věci tak nějak sumarizovat, chvílemi jsem se ztrácela, o kterém období svého pobytu zrovna mluví. Ale poté již následují jednotlivé tématicky laděné kapitoly zaměřující se převážně na rozdíly každodenního floridského života oproti tomu, na co jsme zvyklí u nás, spolu s nenásilným zamyšlením autorky, z čeho bychom si mohli brát příklad a co naopak je v Čechách zařízeno lépe. Úmyslně nekonktretizuji, však se to dočtete :-)... celý text

Koule 1998, Michael Crichton

Tak to byl nářez. Asi tak od poloviny jsem se už nedokázala odtrhnout, takže pak už jedním dechem. A to doslova, bolest a tlak v hrudi jasně signalizovaly, že toho napětí je až moc. Takhle na mě působí jen málokterá kniha. A to jsem pochybovala, že s koulí lze vymyslet slušnou zápletku :-)... celý text

Kmen Andromeda 1987, Michael Crichton

Bohužel zklamání. Tolik jsem se na přečtení těšila a ze začátku se i zdálo že oprávněně. První tři kapitoly jsou naprosto geniálně napsané. Navnadí čtenáře. Zvědavost udržují i komenty autora, kdy se postavy rozhodly pro něco chybně. Nevím, nějak mi ale stále unikalo vysvětlení, proč to bylo vlastně považováno za chybné. Také jsem doufala, že mi bude vysvětlen (POZOR ASI SPOILER) rozdíl v počtu chladných osob spočítaných na snímku a realitou; že by autor také jednou udělal chybu? Konec tomu nasadil korunu. Takové krásné téma, a tolik zklamání. Hvězdičky dávám za ten začátek.... celý text

Kolébka 1996, Arthur Charles Clarke

Jedna z Clarkovek, která se dobře četla, ale nic po sobě nezanechala. Hodnotím s odstupem cca 1 měsíc po přečtení. Zajímavé mi přišlo téma černošské otázky a vůbec celá postava toho "třetího do party", jeho přístup k životu. Pak už si jen vybavuju, že jsem během čtení zas a znova obdivovala výborný překlad do češtiny ohledně dialogů, zvláště výběr těch peprnějších výrazů, to mě bavilo. I proto si knihu někdy ráda přečtu znovu.... celý text

Piknik u cesty 1985, Arkadij Strugackij

Sympatický hrdina, zajímavé téma, na mě snad až moc tísnivá atmosféra, kde smrt číhá na každém kroku. Zanechá po přečtení v člověku určitou stopu, pocit, který nedovedu vyjádřit. Když mi byla knížka doporučena se slovy "lidé nacházejí mimozemské zbytky po pikniku a hádají co by to tak mohlo být a jsou úplně vedle", čekala jsem vtipnou oddechovku, kde se na konci dozvím, co to tedy bylo doopravdy. Nevěřte co vám kdo o knížkách napovídá :-D Oddechovka to rozhodně nebyla. Horor s prvky psychologického dramatu a filozofická otázka, možná na trošku otřepané téma: kdyby vám zlatá rybka mohla splnit jediné přání, co si vlastně přát?... celý text

Pozemšťané a mimozemšťané 1981, Ivo Železný

Nářez. Bylo to jako číst několik výborných knih po sobě; musela jsem si po každé povídce dělat povinnou přestávku na to, abych ji v sobě nechala dostatečně doznít. Stejně tak jsem po téměř každé povídce měla pocit, že chci přečíst od daného autora i celé jeho další dílo. Velmi povedený výběr.... celý text