KosťaLevin
přečtené 99
Pod skleněným zvonem
1996,
Sylvia Plath
Plathová je tu taková paní Socratesová: cítí, že nic necítí. :-) Byl jsem trochu zklamaný, že ačkoliv jde o autobiografii, píše o sobě s takovým odstupem a cynismem. Tedy alespoň v porovnání třeba s deníky Virginie Woolfové: Tady předkládám celé nervové zhroucení v kostce. Přijeli jsme v úterý. Klesnu do křesla a skoro nemůžu vstát; všechno ztratí chuť i barvu. Nade vším převládne touha odpočívat. Středa - přeju si jen být sama někde venku. Vzduch je lahodný - mluvit se mi nechce; nemůžu číst. Myslím na vlastní schopnost psát s obdivnou úctou, jako na cosi neuvěřitelného, co umějí jiní a co už si nikdy neužiju. V hlavě mám úplně vymeteno. Spím v křesle. Čtvrtek. Vůbec žádná radost ze života, ale už jsem se možná trošku srovnala s existencí. Povaha a zvláštnosti Virginie Woolfové mě dočista opustily. Jsem pokorná a skromná. Těžko mě napadá, co říct. Čtu automaticky. Jako když krává přežvykuje. Spím v křesle. Pátek: pocit fyzické únavy, ale mozek už se trochu probírá. Začínám si všímat, trošku plánovat. Zatím nemůžu vytvářet věty. Objevila se touha číst básně. Smysly trochu ožívají. Sobota: mám chuť si vyrobit zrcátko s perleťovým rámečkem. Tohle se ovšem někdy táhlo taky celé týdny. [Deníky, V. Woolfová]... celý text
Kouzelný vrch
1975,
Thomas Mann
Ten krásný a svěží jazyk a styl. Slovní přestřelky cynika Naphty a humanisty Settembriniho, soupeřící o duši mladého Hanse, kterého ale nakonec stejně víc přitahuje pohled kyrgyzských očí Klaudie Chauchatové. Večery proležené v horizontální poloze s náčiním Celsiovým mezi zuby a filozofováním o plynutí času. Pach smrti a dezinfekce sanatoria i vůně květin švýcarských hor. A ta všudypřítomná jemňoučka ironie... Nezapomenutelné.... celý text
Anna Kareninová
1929,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Tenhle Tolstého opus má jedinou chybu: jméno, které mu Lev propůjčil. Přečetl jsem anotace ke všem zdejším vydáním a ani jedna zmínka o Kosťovi a Kitty! Škoda, že Cimrman při svě návštěvě u Čechova nezaskočil také za Tolstým, aby mu poradil lepší název knihy a první větu: Kitty Ščerbacká - Všechny nešťastné rodiny jsou si podobné, každá šťastná rodina je šťastná po svém. Čím jsou postavy Kosti a Kitty tak krásné a výjimečné je právě jejich obyčejnost. To, jak prožívají ty nejvšednější i nejvzácnější momenty. Ať už Kosťa kosí po boku mužiků obilí nebo se při porodu strachuje o Kitty. Ať už Kitty zavařuje kompot nebo se stará o Kosťovo umírajícího bratra. A hlavně to jsou postavy tápající a hledající. Se svými těžkostmi i radostí ze života...... celý text
