kropitko
přečtené 297
100 miliard neuronů
2017,
Petr Stančík
Ač Petra stančíka považuji za výborného prozaika, seznam mých výhrad k tomuto dílku by vydal na pořádně dlouhý komentář... třeba se někdy později pustím do recenze. Tak alespoň pár nejzávažnějších připomínek... Stančík si vybral pro svůj škoda powered náborový projekt subžánr vědeckofantastické literatury kyberpunk. Ten si svůj vrchol prožil před nějakými 30ti lety... a v současnosti se mu posledních 20 let nikdo moc nevěnuje, neboť se svými tématy a náměty již vyčerpal. Vzhledem k tomu, že se celý točí kolem virtuálních světů a infromatiky, na první pohled si Stančík vybral dobře... nicméně kromě toho se odehrává ve světech, kterým vládnou korporace, povětšinou zlé korporace... proti kterým bojují individualističtí a svobodu milující hackeři, digitální rebelové (proto onen punk v názvu žánru... nicméně hodně zjednodušuji) No a tady vznikl kyberpunkový příběh, jehož cílem je nalákat ajťáky za klávesnice jakési korporace. Tím naprosto degradoval a znásilnil ducha žánru, touto podivnou ironií vyřízl srdce ze svého vlastního příběhu. Mimochodem Stančík pravidla žánru pochopil a nadvládu korporací v textu několikrát zmiňuje... a trochu vtipně a dost alibisticky o Škodě auto (Vokswagenu) mluví raději jen jako o "firmě"... no a (spoiler alert) na konci jedna z hlavních hrdinek příběhu, ona svobodomyslná a rebelantská hack(track)erka bez nejmenšího odůvodnění spustí marketingovou písničku o tom, jak se těší až půjde pracovat pro škodovku... Vůbec chování postav nedávalo žádný smysl... jakákoli motivace nepochopitelná. Příběh byl naprosto banální s rozuzlením, které bylo až k smíchu. Na drsné trackery z budoucnosti postavy mluvili jak nějací troglodyti z 19 století... na druhou stranu jim bylo rozumět lépe než takovým hlavním hrdinům legendárního Neuromancera... ale i díky tomu měl Neuromancer neopakovatelnou atmosféru a vytvořil si statut legendy. Nejzajímavější ze všeho byly neologismy a jejich popisy v rámečcích... a skvělé ilustrace, jinak příběh jeden velký průser. Jak, kurňa, funguje sekera nebo palcát ve virtuálním prostoru???!!! Takových hovadin tam byla hromada... popis světa byl fajn, ale je také potřeba trochu promyslet fungování onoho všudypřítomného hypernetu... jinak ať tam autor postavy raději neposílá! Také by mě zajímalo, jestli ony reklamní vsuvky do textu nacpali "marketéři" ze škodovky, nebo to tam dle zadání vsouval autor sám. Rušilo to a ještě víc kazilo už tak zkažený dojem. Jo a abych nezapomněl... hned na začátku vypravěč píše, že komunikuje se čtenářem pomocí jakéhosi stroje času a to z důvodu, že od čtenáře bude potřebovat pomoct... celou dobu jsem čekal, jak to dopadne, jak vlastně hrdinovi jako čtenář budu moci pomoci? A víte co? Nijak. Na konci sice vypravěč poděkuje, ale za co? Upřímně jsem čekal nějakou rafinovanou literární figuru jak ze čtenáře udělat spolutvůrce příběhu... ale nic, prostě nic. Čistá samoúčelnost. Upřímně doufám, že Škoda Petru stančíkovi alespoň slušně zaplatila, když už se pod tohle musel podepsat.... celý text
Psí hvězdy
2014,
Peter Heller
Krásně napsané, na můj vkus ale možná že až moc melancholické. Překlad byl super, výjimku tvořily snad jen některé termíny z letectví... což člověka, co létá na Cessně, tahalo čas od času za oči. :) Nepilotovi to ale bude úplně jedno.... celý text
