lemai
přečtené 171
Pavouk
2022,
Lars Kepler
Jako každý díl - jedna velká jízda. Kniha se dobře četla, bylo to napínavé už od začátku. Trošku jsem nechápala, jak tolik policistů a chlapů se nedokáže ubránit jedné holce. V knize byla chvíle, kdy se mi udělal "knedlík" v krku a bylo mi to fakt hodně líto a na samém konci jsem čekala, že to nakonec dopadne jinak. Nedopadlo, ale určitě nebudu vyzrazovat tuto část knihy. Pro mě je autorské duo srdcovou záležitostí a postava Joony Linny jedinečná a nesmrtelná. Tolik bych si přála, aby autoři psali další a další knihy, dokud to bude možné. Každopádně, teď se s velkým očekáváním těším na další díl.... celý text
Musím tě zradit
2022,
Ruta Sepetys
Nemám slov... 5/5, ale kniha by zasloužila daleko, daleko více...
Ti druzí
2020,
C. J. Tudor
Nevěděla jsem co číst, tak jsem sáhla po knize Ti druzí. Přečteno za 6 hodin. Skvěle napsáno, hned od začátku jsem byla vtáhnuta do děje. Autorka se skvěle chopila příběhu a myslím, že využila vše co mohla. Akorát je pravda, že krátká mysteriózní vsuvka na konci, byla trošku přitažena za vlasy... Ale ve finále mi to vlastně vůbec nevadilo. 4,5/5... celý text
Půlnoční slunce
2021,
Stephenie Meyer
Uff, no, co k tomu říci... Tohle bylo fakt peklíčko. Když před 16 lety poprvé vyšla kniha Stmívání, úplně mě pohltila. Pamatuji si, že jsem ji přečetla jedním dechem a také jsem ji dala 5/5. Film jsem musela okamžitě vidět a zamilovala jsem si ho. A teď se ptám... To jako fakt bylo vždycky tak blbý? No tak otevřeně o filmu, ten byl blbý vždycky, to víme všichni. Ale i tak jsme ho všichni milovali a do teď se na něj rádi díváme. Ale, že i ty knížky? A nebo to je prostě jen 16 let odmlky autorky a i její styl psaní, pohled na situaci se změnily. Z Edwarda se stala absolutně nesympatická postava. Úchylný, sebestředný, maniodepresivní upír, který o sobě říká že je strážný upír. Byly to muka, opravdu. 717 stránek příšerného natahování úplných blbostí, situací, které stačily popsat pár řádky a ne několika stránkami. Vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla o polovinu kratší. Při čtení jsem si celou dobu říkala, že kdybych nečetla Půlnoční slunce, dala bych prostor třem knížkám, které by byly určitě smysluplnější. Jako fanynky Twilight jsem se rozdělovaly na tábory Edward a Jacob. Já byla vždy tábor Edward. Ale po této knize bych byla raději Jacob. No a pak si uvědomíte, že vlastně Jacob se zamiloval do mimina. No tak asi nic... V knize mě zarazila jedna věc. A to jak se Edward zamiloval do Belly. Z ničeho nic, jak když vítr foukne do listí nebo lusknete prsty. Ani jsem si nevšimla okamžiku kdy se to stalo. Samozřejmě tomu velice pomohla Alice svou předpovědí, jak velké budou kamarádky a jak šílená láska to bude... Tohle se za mě opravdu nepovedlo. Nostalgie se u mě nekonala. Knihu odkládám na vrchní poličku. A už se k ní asi ani nikdy nevrátím. 2/5... celý text