LenysekC
přečtené 407
Kylandovo vykoupení
2016,
Mia Sheridan
Já jsem asi něco takového teď potřebovala. Ale ta sebeobětovací agitka pro dobro druhých, ach jo, ta mi dává... Za to hvězda dolů.
Volba
2012,
Jakub Trpiš
Dlouho jsem váhala, jestli se do knihy pustit, protože jsem si říkala: Buďto to bude hodně dobrý, nebo hodně špatný. A ono to bylo hodně, fakt hodně, špatný. Nejdřív začneme formální stránkou věci: stylistikou a pravopisem. Ou. Příběh vyprávěný erformou se zvrtl v holý popis. A jako bonus se objevují absolutně nevhodně použitá slova a pravidla psaní přímé řeči dodržovaná asi podle toho, jestli měl zrovna autor energii nahoře, nebo dole (ale za to vlastně patří kritika korektorovi). Příběh nevěrohodný, dialogy nevěrohodné, a to málo co tam bylo z duchovních mouder, bylo podané tak, že už chápu, proč se sluníčkářům všichni smějou. Chtěla jsem odložit už před stranou 100, hned jak se objevila zmínka o nepodmíněném základním příjmu pro každého. Ale pořád jsem si říkala: ne, hrdina se vyvíjí, procitá, to určitě ještě přehodnotí! Bohužel, nestalo se. A co hůř: opět se jako "řešení" objevuje sebeobětování. To je jako to, co si máme z těch duchovních nauk vzít, jo? No ty voe, to jsou vyhlídky! Otázečka: v čem byl ten dream team jiný, než neřád Musílek? Obě strany se snažily manipulovat, jakkoli to ti "dobří" nazývali vysíláním světla a lásky. A další: jak se dá jedním dechem mluvit o svobodě a zároveň o demokracii, státu, EU, občanských právech atd.? Jak se dá jedním dechem mluvit o spravedlnosti a zároveň o záchraně všech lidí na světě? A co by asi řekla Věrka tatínkovi, kdyby uměla mluvit? "Díky tati, že jsi přede mnou dal přednost cizím lidem v době, kdy jsem tě nejvíc potřebovala. Teď ze mně vyroste naprosto vyrovnaná, šťastná osoba." Autorovi ale nejde upřít, že má pro knihu výbornej marketing. Skoro jako Musílek pro svou stranu...... celý text
Daleko od hlučícího davu
2015,
Thomas Hardy
Zklamani. Vlastne nikoho jsem nechapala, nikdo mi neprirostl k srdci a motivace k cinum byly snad ve vsech pripadech uplne absurdni a neuveritelne. Plno reci o citech hlubokych jak tun, ale kdyz na ne melo dojit, tak prd, nebo sup sup ve dvou vetach. Stejny motiv by Austenka sepsala tak, ze i ten papir, na kterem je kniha vytistena, by bulel jak zelva, ale takhle jsem jen rada, ze to mam za sebou a dam si uplne prvoplanovou slintarnu, abych si spravila chut.... celý text
Příběhy opředený život A. J. Fikryho
2015,
Gabrielle Zevin
Mile? Ano. Ctive? Ano. Ale o cem?Vazne, proc to sakra cist? Co to ma cloveku dat? Kde je nejake poselstvi? Budu za tyden vedet, ze jsem to cetla? Ne.
Genesis
2009,
Ludmila Vaňková
Hm, tak nevím... Jednak mi přijde, že za celou dobu jsem se nedokázala vžít do toho on-já, my-oni a tak, jednak mi není jasné, kde se tedy vzalo vědomí nějakého Já, které by mohlo rebelovat, a jednak vlastně vůbec nevím, co tím chtěla autorka říct. Že není nic jako předurčení? Že není nic nad námi? A že kdo v něco takového věří, je odsouzen k záhubě? A co ta láska tam? V tu je dovolené věřit? Ne, nerozumím tomu.... celý text
Trny v čase
2019,
Jan Tomeš
Včera jsem byla na výletě v Krumlově. Náhodou. Dneska jsem knihu půjčila v knihovně a na jeden zátah přečetla. A i když po té literární stránce bych možná měla pár výhrad - jako že dialogy místy pokulhávaly a chybělo mi nějaké jiskření mezi hlavními hrdiny - s přečtenými stranami se i styl lepšil. A obsahově? Super, klidně bych to snesla delší a víc do hloubky probírané, protože na klasické filozofy si netroufám a takhle jsem si udělala trochu obrázek. A ačkoli mě zrovna autoři jako Sharma, Byrne, Franckh a tak moc neberou (mám nějaký vrozený odpor k naservírovanému, asi jsem rebel podle definice Osha :) ), do Sofiina světa jsem se nemohla začíst a kolem Steinera zatím jen přešlapuju, protože se mi zdá jako moc velkej mazač, mám slabost pro Grofa a už jen za zmínku o něm dávám body navíc. Stejně jako potěšila zmínka o dalších knihách, které jsem četla, byť názor mám třeba jinej (např. Mulischovo Objevení nebe). No a nakonec musím vypíchnout profesora Hadíka, ten mě rozsekal :-D... celý text
O bláznech jen dobré
1978,
Jan Trefulka
Já se tak těšila, že to bude o takovém tom objevování sebe sama, o těch možnostech, které člověk má, když si uvědomí, že nic z toho, co doteď musel, nemusí, a že může být jenom líp... Ale buď jsem to nepochopila, nebo to tam prostě není. Padla z toho na mě hrozná depka. Vždyť co na tom bylo za dobrý konec? Jakých odpovědí se dobral? Proč moudrý blázen? Ne, že by tam nebyla spousta pravdivých vět. Ale vždycky byly nakonec formulovány jaksi beznadějně.... celý text
Věřit znovu
2019,
Mona Kasten
Na první pokus jsem ji odložila po druhém úryvku její literární činnosti. To bylo totiž fakt moc. Ale pak zavřeli knihovny, takže jsem byla tak trochu přinucená dát jí druhou šanci. No nevím. Takové nedotažené. Všechno jim docházelo strašně rychle, a bylo až moc sluníčkové - spolubydlící, parta přátel, profesor, o super sexy Spencerovi nemluvě.... celý text
Řád času
2020,
Carlo Rovelli
Zatím jsem nenašla jiného autora, který by ve mně vyvolal pocit, že té těžce vysoké fyzice rozumím. Rovelli je navíc tak trochu rebel a trochu snílek, a tahle kombinace mě moc baví. I v Řádu času uměl vysvětlit, přirovnat a pobavit tak, aby ani na chvíli nenudil.... celý text
