LenysekC komentáře u knih

(SPOILER) Potvrdilo se mi, že Erskinová už není pro mě. Dřív mě bavila moc, ale teď nějak nevím, proč. Tahle kniha konkrétně byla až moc zašmodrchaná - což by nevadilo, pokud by k tomu byl důvod, ale on se žádný neobjevil. Vlastně za celou dobu se člověk nedozvěděl, ani proč se to dělo zrovna těm dvěma, ani jestli je to v jejich životě nějak posunulo, nic. Nehledě na to, že ta linka z minulosti byla taky trochu nelogická - ono jí došlo až po osmi letech, že jí otec mohl o smrti Elisedda lhát??? A potom znovu uvěřila, že je mrtvý, aby si to za pár let zase rozmyslela a jela ho hledat domů? Ani vztahy lidí v současnosti nebyly o nic lepší, nechtěla bych v takových žít. Prostě ne, Erskinovou už ne.

1 17.07.2024

(SPOILER) Napad dobry, ale trochu me prekvapilo, ze ty jeji deprese jsoi zpusobene chemickou nerovnovahou. Tata alkac, ale na ni se to nijak neodrazilo? Ale no taaak...
I tzv. "normalni" milujici rodice dokazou krute ublizovat, jen proto, ze jim bylo ublizovano taky a nic jineho neznaji, prijde jim to jako standard. U nas se tomu venuje napr. Zdenka Sip Stankova (za chvili ji vyjde kniha Deti jsou taky lidi).
Andy mela rozhodne par takovych traumat v zasobe. Kdyz uz se nekdo rozhodne psat osvetu, ocenila bych, kdyby si k tomu nejdriv vic nastudoval.

2 18.07.2022

Jsem rozpolcená. Na jednu stranu nádhera - na pohled i na omak. Na stranu druhou - co se tou knihou vlastně chtělo říct? Někdy to bylo jako prohrabování se Jungovou pozůstalostí, kdy jen slastně ócháte s každou další knihou, kterou berete do ruky, a s každou další takovou knihou si v hlavě tvoříte obrázek toho, kdo dotyčný asi byl. Ale při takovém prohrabování nutně přijde chvíle, kdy vám budou chybět znalosti pro celkové pochopení toho souboru. Spousta věcí unikne, protože vaše zájmy jsou prostě jiné nebo ne tak hluboce studované.
Probíráním takových pozůstalostí se živím. A dostat do ruky takovou knihovnu, tak jsem rozpolcená úplně stejně. Protože je jasné, že tam jsou poklady, ale zároveň nad tím nemůžete strávit zbytek života a nemáte na všechno místo. A tak vyzobete to nejnejnej, co si schováte pro sebe, pak to nej, co dáte do prodeje, a zbytek s těžkým srdcem dáte k rozebrání a věříte, že se to tímto způsobem dostane do rukou přesně tomu, komu má.
A přesně takhle se cítím po dočtení. Něco rezonuje, něco jsem ani při nejlepší vůli neudržela v hlavě.

2 17.02.2022

V tomhle žánru asi lepší průměr. Čtivé, ale velmi jednoduché. Na druhou stranu o to tady asi jde, že. A asi poprvé se shoduje borec na obálce s popisem v knize, to je plus :)

1 29.08.2021

Četla jsem na základě doporučení kamarádky. A i zdejší recenze byly pochvalné, tak jsem to zkusila, když se mi dostala do ruky. Ale paní Deveraux asi není pro mě.
Já chápu, že lidi mají různé slabosti a nejsou dokonalí. V dobře napsané knize to člověk chápe a fandí jim, aby to překonali. Ale tady? Dougless byla prostě úplná pipka a Nicholas namyšlenej blbec. A nic víc. Nějaké posuny v myšlení? Vývoj? Přehodnocení? Ne. Prostě neustálé přetahování o moc, o to, kdo má pravdu, kdo má právo být uraženej... Jak pětiletí na písku. A to nemluvím o tom, jak strašně jsem jim to nevěřila. Nic. Ani lásku a vášeň, ani strach, ani zmatení. Příliš rychle lítali z jednoho do druhého. A vrcholem bylo, jak si pořád vykali...

06.08.2021

Po literární stránce opět velmi dobré. Pan Palán má dar. Ale tentokrát mě moc nezaujaly fotky, respektive působily hrozně depresivně. Ne kvůli rouškám, ale spíš kvůli tomu, jak do skoro každého záběru vlezlo nějaké grafiti, oprýskaná zeď a nikde žádná příroda, jen beton, asfalt, odpadky.
Ale úplně nejvíc mě neuspokojil pan Konvalinka. Ačkoli několikrát zopakuje, jak je důležitá rozmanitost názorů, stejně hned vzápětí řekne, že ty špatné by zakázal. Nabádá ke kritickému myšlení, ale když některý jeho kolega přesně tohle udělá a dojde k jinému závěru, hned šíří nebezpečné bludy. Ne, takhle svoboda prostě nevypadá. A povinné očkování, protože nemám právo nakazit jiné? To taky není svoboda. Svoboda je zvážit svou situaci, rozmyslet se, jak moc chci riskovat nákazu, a podle toho se aktivně chránit. Sám sebe. Ne že budu někoho k něčemu nutit.

4 12.07.2021

Tak krátký text a tolik střídajících se pocitů. Někdy jsem si říkala, že je génius. Jindy magor. A pak zase: jak se sakra dostal od tohohle k tamtomu? Nevím, jestli bych si s Thoreauem rozuměla, ale rozhodně víc takových bláznů na svět!

2 01.07.2021

(SPOILER) Zase nářez. Nejhorší je, že ačkoli si o sobě myslím, jak jsem otevřená a snažím se nechávat lidem prostor pro vlastní rozhodnutí, stejně bych se asi neubránila a šla slepou paní oblečenou jen v kraťáskách a bez bot z toho bahna taky vytáhnout.
Ztrátu syna jsem chtěla mockrát odložit, jen ta představa... hrozný... Poslední příběh ve mě zase zůstane déle, protože je z Jihlavy a ta místa znám.
A jako vždycky nádherné fotky. Pět z pěti a ještě něco navrch.

8 14.06.2021

Uff... Chtěla jsem si Sheldrakovu Přítomnost minulosti proložit něčím jednodušším a v knihovně na mě zrovna přišla řada s touhle. Tak jsem si řekla, proč ne? Ale ou, jak jsem se mýlila!
Je to náročná a těžká kniha, byť jde o rozhovor a pan Horáček se v úvodu raduje, jak to v takovém rozhovoru lze všechno zjednodušit a zpřístupnit. Nechtěla bych vidět tu složitou verzi. A byť je jasné, že je pan Horáček opravdu bedna, nějak nevím, co si z knihy odnést. A hlavně - když už mluvím o stále širším a širším úhlu pohledu, o matrjošce reality, neměla bych pak být ochotná se i vzdát své vědecké metody, protože může být mylná? A ne že: tohle a tohle je prostě tak, protože někde se začít musí? Přijde mi, že si prostě v mnoha věcech protiřečil. Ale možná jsem se jen zamotala do všech těch teorií a cizích slov.

8 20.05.2021

Fakt jsem chtěla, aby to bylo dobré. Už jsem se pokoušela číst Hlavosvět, ale nedočetla jsem ho. Nechytl mě ani příběh ani styl. Doufala jsem, že se autor trochu vypsal, protože téma znělo opět zajímavě. Ale bohužel, zase mě to minulo.
Začnu stylistikou - opravdu je potřeba ve čtyřech větách za sebou použít to stejné podstatné jméno? Neexistuje lepší spojení než "svalnaté svaly"? A co ty dialogy? Takhle jako vážně probíhají nějaké konverzace? Nehledě na to, že některé z nich byly úplně zbytečné, protože do příběhu absolutně nic nepřidaly, nijak nezasáhly do děje.
U postav musím přiznat, že ani jednu z nich jsem nechápala. Co je vedlo k tomu, že se chovaly tak, jak se chovaly? Asi to všechny ty odbočky do minulosti měly vysvětlit, ale já to nepobrala.
Ale co je nejhorší, vůbec nevím, co tím chtěl autor říct. Naznačit průběh osobního vývoje? Popsat, co se to děje v nevědomí, zatímco na povrchu člověk ještě neví, že se něco chystá? Nebo že stačí jeden psychopat, aby zničil celej svět? Že s tím de facto nejde nic dělat? Že máme prostě čekat, až se narodíme znovu a dostaneme novou šanci? Že sebevražda je řešení?
Nevím. Určitě je dobře, že se knihy tohoto typu objevují. Že lidi přemýšlí. Ale kdybych do toho jako vydavatel měla investovat, tak v téhle podobě to nevydám.

1 19.04.2021

"Tak to bychom měli, řekl - tak to bychom měli. Tak jsem tu. Jinak to dopadnout nemohlo. Byla to otázka času. Abych mluvil pravdu. Dovedete vy vůbec vyslechnout pravdu? Všichni nejsou dost pravdiví na to, aby mohli pravdu slyšet, to je na tom to smutné. Mohla by být mostem mezi lidmi - pokud by byla dobrovolná, ano - pokud by ji dávali jako dar a přijímali jako dar. Není to zvláštní, že všechno ztrácí hodnotu, jakmile to přestane být darem - dokonce i pravda? Ne, toho jste si přirozeně nevšimli, protože to byste si museli všimnout, že jste chudí jak kostelní myši, svlečení až na kost - a kdo takový pohled vydrží? Kdo chce vidět vlastní ubohost, dokud ho k tomu někdo nedonutí! Aniž ho k tomu donutí lidé. Aniž ho k tomu donutí prázdnota a chlad - třeskutá zima, která hrozí nám všem. Pospolitost, říkáte - pospolitost? Semknutí? A to křičíte každý ze své strany propasti."

Mrazivé. Opravdu obrovská depka, která nejvíc pramení z toho, jak samozřejmě bere vypravěč veškerou absurditu svého světa.
Ale je tam i spousta naděje, a ta zase pramení z toho, že jsou lidi schopni vnímat rozpory mezi skutečností vnější a tou niternou. Že umí "pocítit, že jeho tep je hnán srdcem vesmíru."

7 09.04.2021

Na pátou hvězdičku chybělo jen nějaké moje větší souznění z celkovým vyzněním. Na mě to prostě bylo moc Nietzscheoidní. Chyběl mi tam větší smysl. Nebo jsem to úplně nepochopila, nevím. Ale provedení skvělé, Ariel mě bavila, ačkoli takhle sebedestruktivní povaha bych být nechtěla. A celé to putování prokládané filozofickými úvahami prokládanými kvantovou fyzikou - eňo ňůňo. Mám knihu doma už aspoň deset let, a až teď mi na ni padlo oko. Zjevně v pravý čas.

24.03.2021

(SPOILER) Občas mám chuť na nějakou duchařinu z Británie. Ale čím víc knih od Erskinové čtu, tím víc mi vadí, jaké jsou její hrdinky slepice. Jasně, v každé nenáročné romantice musí mít dotyčná nějaký problém, aby se ho mohla postupně zbavit, a i když mi od začátku ten problém může přijít zbytečně rozmazanej, někdy to tak prostě je - pro někoho blbost, pro jiného nepřekonatelný problém. Ale tady to bylo prostě tak šablonovité a nesmyslné... "Uteču s tebou! Ne to nejde, nejsem pro tebe dost dobrej. Střih: Uteč se mnou! Ne, to nejde, nemůžu opustit svého krkavčího otce!" Aby se nakonec shodli na tom, že spolu utéct můžou a chtějí, že. A hrdinka v současnosti? "Jsem sice podělaná strachy a nevím, co bych si počala, kdybyste kolem mě všichni tak neskákali, ale nehnu se odtud, i kdyby vás to mělo zabít." Báječná osůbka, fakt. Že by děj nějak napomáhal vývoji postav, to se říct nedá, prostě najednou skokově měnili názory nebo se dál chovali jako jelita podle toho, aby to zapadalo do eskalujícího napětí.
Když zavřu všechny oči a tohle všechno si odmyslím, má to atmosféru a člověka to zabaví. Jen u toho nesmí přemýšlet. Bohužel, přemýšlení u knihy počítám k základu, i u odpočinkové četby.

2 08.03.2021

No, byla to rozhodně jízda. Vzhledem k počtu stran jsem předpokládala, že to budu mít za večer, ale musela jsem si to nadávkovat na dva. A ačkoli nelze nesouhlasit, bylo to na mě tak nějak moc... ani nevím co moc. Asi že věřím víc na život před smrtí.

4 24.02.2021

Kdysi jsem od něj četla Lucifer's Code v angličtině. Byla to první angl. knížka, která mě tak chytla, že jsem to nevzdala a dočetla ji až do konce. Takže když se mi teď dostala do ruky Zázračná síla, neváhala jsem.
Kniha má vše, co má tenhle žánr mít. Jako holka bych samozřejmě přidala nějakou milostnou linku, ale nevadí, že tam není. Jsem hlavně moc ráda, že to nesklouzlo do "spasíme celý svět a všichni se budou mít dobře." Smrt je přirozená součást života, ačkoli se to snažíme všemožně popírat a přečůrávat. A aby mohlo být dobro, musí být i zlo.
Napínavé, čtivé, a pro člověka, co se trochu vyzná v genetice, asi o to přitažlivější, protože autor si opět nastudoval všechny podklady do velkých podrobností.

30.12.2020

Byla jsem před víc jak deseti lety v Lyntonu/Lynmouthu na praxi. To je jen kousek od Oare, kde se kniha odehrává, a také jsou tam tyhle vísky několikrát zmíněné. Nádherné místo - úžasná příroda, divocí poníci, skalnaté pobřeží - no úplně jak z filmů od Rosamundy. A každé turistické informační centrum tam dodneška žije z příběhu Lorny a Johna. Zkoušela jsem číst v originále, asi 70 stran, ale to je fakt na dlouho, takže jsem si nakonec sehnala stodvacet let starou českou verzi a dala si to znova od začátku. Překlad je místy trochu kostrbatý, ale chápu, že cider tehdy u nás nikdo neznal, takže překlad "burčák" byl asi srozumitelnější. A takových nepřesností tam bylo povíc, taky mě trochu štvalo, jak si, drahoušci, někdy vykali a jindy tykali, klidně i v jedné větě. Já chápu, že je to potíž, vystihnout v češtině ducha doby a zároveň jejich vztah, ale překladatel se měl podle mě chytit jednoho a toho se držet. Ale příběh je to hezký, oddychový, totálně romantický a u nás naprosto zapomenutý a neznámý. Škoda. Doporučuju knihu i údolí řeky Lynn.

11.12.2020

Nářez. Kdo se chce zamyslet a dost možná přehodnotit všechno, co doteď věděl o světě, s chutí do toho. Můžete být skeptičtí, taky jsem byla. Ale těch náhod je prostě moc. A je pravda, že jsem se dvakrát pokoušela studovat dějiny, a dvakrát toho nechala znechucená neosobním a mnohdy nelogickým výkladem, přes který ale nejel vlak, protože "tak to prostě je". Pan Páleš mi spoustu otázek osvětlil a dávájí mi rozhodně větší smysl, než vysvětlení akademická.
Akorát bych uvítala nějaký větší úvod do toho, jak to vlastně je s těmi velkými a malými obdobími, aby se k tomu člověk mohl během čtení kdykoli vracet a porovnávat. A hlavně aby si o tom udělal nějaký celkový obrázek. Ale možná je v druhém díle. Už se těším, až si ho naježím.

2 19.11.2020

Jednu hvězdičku si nechávám v záloze pro případ, že bych se někdy pustila do prověřování předložených informací a zjistila, že to není úplně pravda. Což asi neudělám, protože jim docela věřím.
Už jen kvůli těmto dvěma pasážím:
1. "16. října 1929 prohlásil význačný ekonom z Yale Irving Fischer, že 'ceny akcií dosáhly permanentní, stálé vysoké hodnoty' O osm dnů později se akciové trhy na celém světě propadly, protože konečně praskla spekulační bublina, přifouknutá snadno dostupným dluhem. Globální ekonomická deprese trvala několik let a v důsledku krize se voliči v mnoha demokratických zemích přiklonili k populistickým autoritářským politikům."
2. "V prosinci 2007 napsal finanční komentátor Larry Kdulow do National Review: 'Žádná krize se nechystá. Škarohlíci se mýlili. Nic takového se nestane... Bushův boom stále úspěšně pokračuje. Pokračuje už šestý rok v řadě a další přijdou. Ano, tohle je ten nejúžasnější nikdy neodvyprávěný příběh.' V prosinci téhož roku vstoupila americká ekonomika do recese. (Ve chvíli, kdy toto píšu, pracuje Larry Kudlow jako řeidtel Národní ekonomické rady Spojených států amerických.) V roce 2008 se zhroutily akciové trhy po celém světě, protože praskla bublina, přifouknutá snadno dostupným dluhem. Globální ekonomická deprese trvala několik let a v důsledku krize se voliči v mnoha demokratických zemích přiklonili k populistickým autoritářským politikům."
A já si tak říkám, co se asi stane teď, když krizi v roce 2008 "vyřešili" páni inženýři ještě snadněji dostupným dluhem...? Naštěstí je tu pořád šance, že než to zjistíme, vyhladíme se jadernou válkou. Takže peace!

1 08.10.2020

Já jsem asi něco takového teď potřebovala. Ale ta sebeobětovací agitka pro dobro druhých, ach jo, ta mi dává... Za to hvězda dolů.

14.08.2020

Dlouho jsem váhala, jestli se do knihy pustit, protože jsem si říkala: Buďto to bude hodně dobrý, nebo hodně špatný. A ono to bylo hodně, fakt hodně, špatný.
Nejdřív začneme formální stránkou věci: stylistikou a pravopisem. Ou. Příběh vyprávěný erformou se zvrtl v holý popis. A jako bonus se objevují absolutně nevhodně použitá slova a pravidla psaní přímé řeči dodržovaná asi podle toho, jestli měl zrovna autor energii nahoře, nebo dole (ale za to vlastně patří kritika korektorovi).
Příběh nevěrohodný, dialogy nevěrohodné, a to málo co tam bylo z duchovních mouder, bylo podané tak, že už chápu, proč se sluníčkářům všichni smějou.
Chtěla jsem odložit už před stranou 100, hned jak se objevila zmínka o nepodmíněném základním příjmu pro každého. Ale pořád jsem si říkala: ne, hrdina se vyvíjí, procitá, to určitě ještě přehodnotí! Bohužel, nestalo se. A co hůř: opět se jako "řešení" objevuje sebeobětování. To je jako to, co si máme z těch duchovních nauk vzít, jo? No ty voe, to jsou vyhlídky!
Otázečka: v čem byl ten dream team jiný, než neřád Musílek? Obě strany se snažily manipulovat, jakkoli to ti "dobří" nazývali vysíláním světla a lásky.
A další: jak se dá jedním dechem mluvit o svobodě a zároveň o demokracii, státu, EU, občanských právech atd.?
Jak se dá jedním dechem mluvit o spravedlnosti a zároveň o záchraně všech lidí na světě?
A co by asi řekla Věrka tatínkovi, kdyby uměla mluvit? "Díky tati, že jsi přede mnou dal přednost cizím lidem v době, kdy jsem tě nejvíc potřebovala. Teď ze mně vyroste naprosto vyrovnaná, šťastná osoba."
Autorovi ale nejde upřít, že má pro knihu výbornej marketing. Skoro jako Musílek pro svou stranu...

11 06.07.2020