Leonora přečtené 352

Máj 2002, Karel Hynek Mácha

Bolestně poetická hra slov, obrazů a nálad. Mistrovská práce s jazykem, sdělení atmosféry a tragiky životní situace.

O mé rodině a jiné zvířeně 2002, Gerald Durrell

V porovnání s Filé z platýse je to slabší.

Ranhojič 2004, Noah Gordon

Oproti filmovému zpracování je to víc cestopisné, míň dramatické a mnohem, mnohem nudnější. Styl mi moc neseděl a ani postavy mi nebyly bůhvíjak sympatické.

Spasitel 2021, Andy Weir

Geniální hrdinové už se mi trochu zajídají, chtělo by to změnu... Nicméně... Jako Artemis připomíná Stroncium, tak Spasitel připomíná Kmen Andromeda - jen je asi tak milionkrát zajímavější. I zde najdete hromady a hromady detailní vědy a techniky, jenže to není na úkor všech ostatních aspektů kvalitní literatury. Nechybí zde samozřejmě napětí, ale ani emoce a otázky etiky, které jsou ovšem na můj vkus vyřešené poněkud šmahem. Hloubku situace to poněkud zabíjí, ale zas to svědčí svižnému tempu děje.... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

Jestli máte rádi Kulhánka (jmenovitě Stroncium) a rádi vyměníte jeho hromady cupovaných střev za hromady sexuálních fórků a pak ještě popisy kulku po kulce za popisy nýt po nýtu, tak to bude pro vás to pravé. Každopádně se to čte jedním dechem. A ačkoliv oslovování čtenáře nemám ráda, tady to působilo osvěžujícím dojmem.... celý text

Hovory o lidském štěstí 1971, Plútarchos

Nepopírám, že mě trochu iritovala ta dopisová stylizace nacpaná miliardou odvolávek na osoby, o nichž nikdo jiný než adresát zhola nic neví. Ale dá se to odfiltrovat a pak je z toho velmi moudré a příjemné čtení nutící často k pokývání a vědoucímu úsměvu.... celý text

Elektra 1942, Sofoklés

Chápu, je to řecká klasika, ale publikum je aspoň teoreticky stále stejné. Titulní postava je podle mě přemrštěná, ta afektovanost je podle mě trochu přes míru i na antické drama, je výrazově plochá a nudná a její význam podle mě nezasluhuje místo v názvu hry. Čekala jsem jsem poněkud pestřejší paletu emocí, víc vzteku na matku, víc znechucení k sestře. Celkový příběh by zasloužil širší pojetí, ne takové Fňuk-hurá-bim-bác a hotovo. Čekala jsem prostě něco víc epického.... celý text

Synové nebes 1928, Václav Rypl

Název a popis lákavé, ale nechce se mi prokousávat tím suchopárným cestopisem na začátku.

Prázdné ulice 2004, Michal Ajvaz

Další dílo, které nahrazuje děj atmosférou. Principiálně nic proti, ale tohle mě opravdu nebaví.

Babylonská věž 1944, Arnošt Czech z Czechenherzu

Pro moderního čtenáře obtížnější a z morálního hlediska dost naivní dílko, ale příběhově se to překvapivě dá srovnat s mladší literaturou.

Zelená jako smaragd 2015, Kerstin Gier

Modrá jako safír 2015, Kerstin Gier

Každé řešení má svůj problém 2009, Kerstin Gier

Rudá jako rubín 2015, Kerstin Gier

Nejdřív jsem nevěřila, že se autorka červené knihovny opravdu pustila do mysteriózní teenage fantazy... Co se mě týče, ani nemusela. Stavbou děje je to v podstatě totéž, co Shustermanova smrtčí trilogie, ovšem o dva řády horší. Je to jedno klišé za druhým a i každý plot twist je jen další klišé. Emočně slabé a otřepané, gradace nulová, když základní tajemství se prozradí už v prologu prvního dílu, napětí odfláklé téměř na nulu, motivy nedotažené a nevyužité, kazarze žádná... identita hlavního záporáka se odbyde jednou zmínkou o jejím skrytí a druhou zmínkou, která ho prozrazuje. (To se samozřejmě týká celé trilogie, nechce se mi to vkládat třikrát.) Nezajímavé oddechové čtení na propláchnutí mozku mezi náročnějšími knihami.... celý text

Měsíc zapadá 2007, John Steinbeck

(Kéž by takhle psal Čapek...) Hořkosladká odpolední jednohubka pojednávající laskavými slovy o nelaskavé okupaci a odboji. O tom, jak se z obyčejných malých lidí stávají tajní malí hrdinové. Mrzí mě ten časový skok provedený krátce po okupaci. Udělalo by na mě daleko větší dojem, kdybych sledovala vzrůstající nelibost a paranoiu okupantů hezky pomaloučku, polehoučku, tak, jak se nepochybně vyvíjela, a ne buch a je tu hysterie. Nicméně jsem to celé vnímala značně filmovým zrakem (popisy pan S. umí velmi dobře) a umím si představit ten střih "O dva měsíce později", takže mi to zas tak moc nevadilo. Ještě víc mě ale mrzí, že tohle dílko nemá uzavřený konec. Opravdu bych ráda věděla, jestli pan starosta po docitování Obrany Sokratovy vyhodil do povětří štáb i s velitelem, nebo co se stalo dál.... celý text

Nebožka bdí 1941, Benjamin Klička

Námětem trochu jako Kuře melancholik, stylem trochu předpotopní, samý přechodník a tys. Nevím, jestli jsem kdy četla nepříjemnější knížku. Ze všech, ale doslova ze všech postav (děti nepočítaje) mi bylo na blití. Je tam vykořisťování vlastní vnučky, neschopnost chlapa jednat v krizové situaci, smrt rodičky na stupidní infekci, zrada, pelešení se měsíc po pohřbu, hrubá a vlezlá arogance všech bab, vražda nemluvněte, kterého se chtěli zbavit úplně všichni... a přitom je to napsané, jako by se nechumelilo. Fakt nechápu morálku, s jakou je možné napsat knížku oslavující spokojený život za cenu takových zrůdností. Celou dobu jsem všem dospělým postavám přála extrémně ošklivou smrt.... celý text

Někde jinde 2009, Gabrielle Zevin

Současní autoři mají skvělé nápady, ale zpracovávají je jak páťák slohovku. To už dneska nikdo neumí přijatelně pracovat s větnou skladbou, výrazovými prostředky a vůbec pestrostí a bohatostí jazyka??? Ne, sypou to tam, jako kdyby psali učebnici algebry. Pominu, že je to tak velkej bizár, že mám problém se do toho vžít (Neil Shusterman: Bez šance), ale neodpustím tak mizerně odvedené literární řemeslo, že mám problém to vydržet číst (Matt Haig: Půlnoční knihovna).... celý text

Pulchra 2003, Josef Škvorecký

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Bylo to čtivé a zabrnkalo mi to na tu správnou strunu, takže jsem s knihou celkově spokojená. Ale klasika z toho nikdy nebude. Je to psané příliš prostě, příliš nekomplikovaně, příliš předvídatelně a hlavně příšerně odfláknutě. I když stále je to nadprůměr.... celý text

Platforma 2008, Michel Houellebecq

Druhý pokus o Hou... ne, to nedám... Druhý pokus o tohohle autora. A definitivně poslední. To není literatura, to je jeho osobní psychoterapie. Další emočně vyprahlej vulgární šovinistickej frustrát. Něco jako Kundera, akorát z hlediska literárních kvalit řádově horší. To je Francie vážně v tak brutálním duševním rozkladu, že plodí takový autory???... celý text