Leonora
přečtené 352
Svět podle Prota / Na světelném paprsku
2008,
Gene Brewer
Zajímavá ukázka procesu léčby zabedněnosti jednoho psychiatra. Jsem ráda, že jsem po filmu věnovala čas i knize, protože se tam leccos vysvětluje daleko komplexněji, než v časem omezeném filmu. V druhé části mi vadil mírný zmatek ve vedlejších postavách a jejich odfláknutí. Hlavně teda u Harryho a Paula. Z psychologického hlediska samozřejmě chápu, že nimrat se v nich by bylo pro léčbu spíš nevhodné, z hlediska literárního mě to ale trochu otrávilo. E-kniha je bohužel dost mizerně textově zpracovaná.... celý text
Zvon
2021,
Neal Shusterman
No. Tak jsme si prošli všechno od osobního psychodramatu přes globální politickou špínu až po vesmírnou odyseu. Každá ze tří knih téhle trilogie má naprosto odlišnou atmosféru a i po dočtení by se mi stále líbilo, kdyby to bylo zfilmováno ve velkém stylu Hunger games. Oceňuju, jak elegantně a přehledně autor přidává nové postavy, žádný přelidněný chaos, kde se vám půlka lidí smíchá. Čtivost se drží na stále stejné úrovni, o čemž vypovídá, že to zase píšu ve dvě ráno. Do poslední stránky je to napínavý jak kšandy. Líbí se mi, že se třetí díl vrací k původní akčnosti a dobrodružnosti, protože v tomhle ohledu mi předchozí díl moc nevyhovoval. Úlitba genderové korektnosti v podobě meteorologicky fluidní postavy je nesporně originální a oceňuju, že nesklouzla do komické pozice, jaká se jí vyloženě nabízí a do knihy by se absolutně nehodila... A jakkoli mi vyřvávání genderů do světa akorát leze na nervy, musím ocenit i to, že tady je aspoň smysluplně začleněná jako jeden z mnoha různých sociálních experimentů budoucnosti. Vedle anarchie a žáber X-D Rozhodně jsem z celé trilogie velmi příjemně naladěná a možná si vyslouží i místo v knihovně v papírové verzi, což se mi u čehokoliv jiného než u klasiky moc nestává.... celý text
Nimbus
2019,
Neal Shusterman
Ne že by opadla kvalita psaní... Tempo je stále svižné, filozofické vsuvky tentokrát dodává Nimbus, což je pro mě ještě zajímavější. Vývoj hlavních postav je upozaděn, ale o to zajímavější jsou ty vedlejší, a zejména záporné. Spíš mě zklamalo, že se děj odchýlil víc k politikaření (což opravdu nesnáším), béčkovému erpégéčkovému "hledání artefaktu" a k tonistickému bizáru, za jaký by se nestyděl ani Pratchett se svými mnichy historie :-D A taky mě naštval konec mé nejoblíbenější postavy. I přesto je to důstojné pokračování.... celý text
Smrtka
2018,
Neal Shusterman
Dva mladí lidé jsou vybráni a systémem donuceni, aby zabíjeli a zabili jeden druhého. Odkudpak to asi známe, že... Nicméně. Nijak mi to nevadí. Prostředí, do kterého je příběh zasazen, je originální a hezky popsané na drobných, ryze lidských epizodkách. Mám z toho pocit, jako by Smrtka a Hunger games tvořili jakousi dualitu, protože ukazují, že se nedobrovolně zabíjí jak v pekle tak v ráji, tedy v dystopii i utopii. Zpracovávají obdobný námět naprosto odlišnými způsoby. Líbilo by se mi, kdyby tohle taky natočili jako sérii filmů. Vložené úryvky z deníků se mi na tom asi líbily nejvíc. Nádherně to vykresluje jak charaktery hlavních postav, tak filozofické problémy prostředí. Zároveň je to praktické i pro ty, kdo nemají o filozofování zájem, protože se to dá snadno přeskočit a nebrzdí to tok děje. Moc se mi líbí psychologický vývoj postav a způsob jeho vykreslení, morální dilemata a samozřejmě krásný způsob, jakým se oba dva chystají v závěru knihy systém obechcat. V neposlední řadě mě kniha chytla taky tím, že je v ní hromada postav, se kterými se dokážu ztotožnit, prožívat příběh z jejich perspektivy a nakonec si i po svém vyfantazírovat vlastní :-D Bavilo mě přemýšlet, jaké jméno bych si vybrala já, jakou róbu a jaký styl kosení. Dost jsem si tím spravila literární chutě po zklamání ze třech dílů detektivní jeptišky :-D... celý text
Vražda na křtinách
2005,
Lee Harris (p)
Hm, tak tímhle dílem končím. Základní schéma je stále stejné, což mě už u třetího dílu dost nudí. Čím dál větší zmatek v postavách, čím dál větší demence překladatele (probůh, ten diletant ani neví, jak se správně píše poznámka překladatele!!!), čím dál nesmyslnější jeptiška. Nevím o žádné jiné literární postavě, která by tak rychle klesla tak hluboko v mých sympatiích. Lže, jako když tiskne. Úmyslně zatajuje důkazy, což je zločin. Libuje si v chtíči, což je smrtelný hřích. A do toho kecy jejího milence o tom, jak ona prostě musí neustále dodržovat pravidla... WTF??? Tenhle díl je prostě jedno velké WTF. Dopřetrpím to do rozuzlení a s Harrisovou končím.... celý text
Vražda na Den smíření
2005,
Lee Harris (p)
Autorce zjevně došlo, že s tou všeobecnou ochotou vypovídat to v prvním díle opravdu přestřelila, takže vzala zpátečku a zařadila i pár protivných a neochotných postav. Hrdinku proto musela udělat ještě otravnější a vlezlejší, aby z nich vytáhla dost informací na to, aby se z toho dala uplácat vyřešená detektivka. Opět mi velmi vadí odkřesťanšťování hrdinky. Nedokážu uvěřit postavě, která opustí po prakticky celoživotním pobytu a katolické výchově (indoktrinaci) klášter v dobrém (bez ostudy, bez hořkosti...) a rovnou i přestane chodit do kostela a do pár měsíců má předmanželský sex. Jaký pak má smysl psát o tak originální postavě, jako je jeptiška, když se chová, obléká, mluví, myslí, vzteká se a tak dál jako každá jiná normální ženská??? Autorka už tenhle chytlavý motiv zkrátka úplně zabila. Vměšování do policejní práce taky nabírá na intenzitě a tolerování takového chování ze strany policie taky není ani trochu uvěřitelné. I tentokrát dostává čtenář indicie vedoucí k řešení teprve ke konci knihy. Mnohým to vadí, ale je to dost paradox. Tak to totiž většinou skutečně chodí. Dlouho se plácáte v informacích, které nikam nevedou, pak narazíte na něco, co konečně zapadá, a pak už případ vyřešíte rychle. Ale není to tak vždy, někdy třeba detektivové od začátku mají všechna potřebná fakta jak na podnose a dlouho je ignorují, takže doufám, že autorka v některém díle z toho tajnůstkaření taky zvládne vybočit. A tentokrát si už neodpustím poznámku k diletantskému překladu, díky kterému například nesedí časové údaje. Minulý díl se tak údajně odehrál loni v létě - vsadím se, že v originále je nejspíš last summer, tedy POSLEDNÍ léto, léto letošní, nikoli loňské, pakliže je podzim! Trapná a zbytečná amatérská chyba. Takových ostudných přehmatů je tam hromada, o hrubkách ani nemluvě. Dvě ženské postavy spolu cosi dělali. Shoda podmětu s přísudkem, pane Veselý. Dejte si pár facek a reklamujte vysvědčení ze základky.... celý text
Továrna na Absolutno
1947,
Karel Čapek
Ach jo... Ten Čapek prostě nedokázal ani tak kolosální téma zpracovat nějak jinak, než aby mu z toho vylezla miliontá zaprděná maloměšťácká fraška. Jsem opravdu hrubě zklamaná. Slibné téma, chytlavý název, jenže uvnitř prostě Čapek. Nevím, zkusím ještě Bílou nemoc, třeba to bude lepší...... celý text
