Leonora přečtené 352

Martin Eden 2001, Jack London

Po třiceti letech odporu k Mezi zlatokopy objevuju Londona... To je TAK POETICKÉ!!! Nádherně použité výrazové prostředky v široké škále svých možností! Jsem teprve na začátku, ale jsem nadšená krásou, se kterou London popisuje člověka krásu nasávajícího.... celý text

Psí srdce 1989, Michail Bulgakov

No... Ze začátku bylo zajímavé číst si myšlenky toulavého vořecha. Nicméně velmi brzy se do toho začne míchat politický podtext/nadtext/všechnotext... A i ten vořechovitý styl začal poměrně brzy nudit, protože všeho moc prostě škodí. Nebaví mě ani to balancování na hraně mezi dosti syrovým realismem a za vlasy přitaženým surrealismem. Tohle dílo je velká disharmonie, kostrbatá, nesloučitelná kakofonie myšlenek a snah.... celý text

Mansfieldské panství 2006, Jane Austen

Konverzační vopruz. Odkládám to asi v jedné pětině. A to se mi u Austenové ještě nestalo a nevěřila jsem, že se někdy stane. Tohle je s velkou rezervou její nejslabší kus, jakkoli uznávám, že jako příručka o společenských pravidlech té doby a místa je to kus nejpoučnější. Potíž je v tom, že příručky si vystačí s desetinovou délkou a nesnaží se předstírat, že jsou román s dějem. Tady je "děj" jen jakási kulisa pro detailní pitvání etikety. P. S.: Tak jo, dala jsem tomu ještě šanci, jen abych zjistila, jak moc se televizní adaptace odchyluje od předlohy, a přeskákala jsem to až do konce. Naštěstí se liší hodně. Rozdíl je propastný. V knize... gradace příběhu naprosto plochá, krize formou, kdy podstatné části děje nějaká postava jen vypráví, naprosto zoufale špatná, katarze nulová. Přesto tohle všechno jsou prvky, které v ostatních jejích knihách rozhodně nijak příšerné nejsou. Zřejmě jejím ostatním dílům prospěla pozdější revize, které Mansfieldské panství Austenová nepodrobila. Ještě musím upřesnit, že do hodnocení nepromítám, že nesnáším tenhle typ "hrdinek". (Jakkoli Anna Elliotová je hadrová panenka, Fany Priceová je fakt totální onuce zralá na psychiatra. Jediná postava Austenové, kterou jsem naprosto nesnášela, a to počítám i lady Catherine de Bourghovou...)... celý text

Hříchy pro pátera Knoxe 1991, Josef Škvorecký

Jakkoli se mi velice zalíbila originální forma, obsah je bohužel poněkud podřadný. Sloh je zmatečný, typicky třeba v případu hejna slepic (různých genderů a mluvnických rodů) a harémového Jeana, přelidněné, nepřehledné, příběhy podané povrchně, nepropracovaná psychologie postav, nesnesitelnej češtin. Je to spíš taková novinová křížovka k odpolednímu čaji. Pevně doufám, že tohle není typický Škvoreckého styl, protože mám na seznamu ještě několik jeho děl a tahle úroveň by ho v mých očích po výborných filmových klasikách dost degradovala.... celý text

Báječná léta pod psa 2002, Michal Viewegh

Nemůžu si pomoct, ale filmová verze mi připadala tak nějak uvěřitelnější. Třeba Šperk po revoluci :-D U knihy jsem často měla zmatek v konverzacích a motivace mě leckdy poněkud zarážely, logika pokulhávala a přeskakovala tam a zpátky (důvod stěhování z verandy, okolnosti psaní fixou a podobně, tomu všemu dává film logiku, kterou kniha zanedbává). Redaktorské vsuvky mě spíš rušily než zajímaly. I tak bych dala spíš devět hvězdiček z deseti než čtyři z pěti, protože jsem se opravdu dobře bavila a celkem často i nahlas smála.... celý text

Gejša 2006, Arthur Golden

Mnoha knihám by prospělo, kdyby radši skončily v nejlepším (jako třeba filmová adaptace téhle). Četlo se to velmi příjemně, ale konec už byl rozplizlý. Kromě toho jsem se ráda dočetla o umírněné a přezdvořilé japonské kultuře, že i její večírky vypadaly jak středoškolská pařba - chlast, nemravný hry a blití z okna. Ať už je to pravda nebo výmysl autora.... celý text

Opatství Northanger 2007, Jane Austen

Nebylo to zas tak stoprocentně čtivé jako jiné knihy Austenové, ale i tady musím ocenit literární styl. Prostoduchá hrdinka, prostoduchý text. Je to skvělý způsob, jak navodit správnou atmosféru a dostat čtenáře ke správnému chápání postavy. I v tomhle případě se mi víc líbí filmové zpracování, které se nebojí být poněkud explicitnější. Ale zase ta útlocitnější knižní verze perfektně odpovídá výše zmíněnému souladu povahy hrdinky se stylem textu.... celý text

Sedmá funkce jazyka 2017, Laurent Binet

Zosobněný vypravěč mluvící ke čtenáři je oukej. Klišé zabedněnej policajt v kombinaci s klišé otravnej side-kick sice méně, ale pořád oukej. Jenže... Nemá to hloubku Eca, nemá to brakovou čtivost Browna, zato to má tuny balastu. Je to nákladní vlak vaty tu a tam proložený dějem, tu a tam kousíčkem humoru a velmi často vulgarismem. Místy je to vtipné, tak jsem to zkusila brát jako komedii a uvidíme. ... Nepomohlo to. Téma mě šíleně zajímá, ale kniha šíleně nebaví. Odkládám. (Kdosi to tu nazval intelektuální masturbací. Pod to se klidně podepíšu.)... celý text

Anna Elliotová 2007, Jane Austen

Sice nemám ráda marmelády, ale moc se mi líbí samotné literární umění Austenové. Když je hrdinka prostoduchá, je prostoduchý styl knihy. Když je odstrkovaná, i text pojednává hlavně o všech kolem a o ní je tam toho minimum, aspoň ze začátku. Zároveň ale zvládá v tom minimu podat přesně to správné množství informací, aby si člověk udělal o hrdince dostatečnou představu. Čte se to samo, nikde jsem neměla potřebu přeskakovat a těžko se od toho odtrhává. Co se týče sociálně kritického přesahu děje, nevnímám to tady tak silně jako třeba u Pýchy a předsudku nebo Rozumu a citu. Trochu víc se mi líbí filmové zpracování, ve kterém Anna není uťápnutá zas až tak moc a třeba si troufne nahlas vyslovit kritiku, kterou si knižní Anna pouze myslí.... celý text

Nesmrtelnost 1993, Milan Kundera

Začátek mě docela zaujal, ale poměrně brzo jsem začala přeskakovat. Nejprve tu a tam odstavec, pak až několik stran, a to je prostě ztráta času. Objektivně je myslím tahle kniha opravdu zajímavá, ale se mnou se to prostě kompozičně míjí. Je to náročné čtení, sledovat něčí myšlenky, pocity, dojmy a flashbacky, když se do toho montuje ještě úplně jiný příběh. Líbí se mi tam psychologicky intimní náhledy podobné třeba náhledům Fulghumovým, ale u Kundery je to všechno nějak příliš přeplácané, hutné až těžkopádné. Možná se k tomu časem vrátím a dočtu to, třeba někdy v přechodu až se budu schopná do Agnes víc vžít :-D... celý text

Nezbytné věci 1993, Stephen King

Přečteno dávno dávno... Tenkrát jsem chtěla nějakou méně děsivou kingovku, abych si udělala o autorově stylu obrázek i přesto, že jeho obvyklý žánr není zrovna můj šálek čaje. A zůstala jsem při tom, že celý King není můj šálek. Čtení mě nebavilo a do dneška si pamatuji knihu jen dost matně. Občas zvažuji, že bych dala šanci třeba Zelené míli, protože film mě nadchnul a patří k mým nejoblíbenějším, ale pak si vzpomenu na čtení tohohle a chuť mě zase přejde. Nedám hodnocení na hvězdičky, protože mám dojem, že chyba není vyloženě v autorovi/knize, ale prostě se totálně míjí vším, co mám na literatuře ráda.... celý text

Tajemství a záhady 2020, Arthur Conan Doyle

Jako obvykle nám Doyle předkládá svět viděný klapkami na očích. Ženských je na světě jen pár a jediným jejich životním smyslem je být co nejdál děje a aspoň nepřímo působit komplikace. Děti neexistují vůbec. Existují jen námořníci, studenti, archeologové... Nutí to k přesvědčení, že nikoli jen Holmes, ale sám jeho autor byl zakyslý umíněný misogyn. Freud by si na něm smlsnul. Ale budiž, je to prostě autorův osobitý styl a samo o sobě to není nic, co by znehodnocovalo jeho literární či stylistické kvality. Nicméně jedna vedle druhé jsou tyto povídky přehlídkou předvídatelnosti. To je u holmesovských prací autora spíš výjimka než pravidlo. Taky mi trochu vadí nepřehlednost způsobená autorovým nedostatkem fantazie při výběru jmen a názvů. V jedné povídce snad všichni začínají na H. V další zase v jediné větě úplně všechna jména a zeměpisné údaje začínají na A v kombinaci s R a D. Jinde je zase naprosto zbytečné komplikovat obsazení křestními jmény, obzvlášť pak takovými, která ani nejsou obvyklými křestními, ale běžně se používají jako příjmení. Vidím tam nedostatek reflexe ohledně rozumné míry srozumitelnosti textu. Přestože od první stránky víte, jak to dopadne, povídky jsou celkem čtivé a příjemně ubíhají před očima. Přijatelné odpočinkové čtení.... celý text

Osada Havranů 1965, Eduard Štorch

Lovci mamutů 2010, Eduard Štorch

Fimfárum 2008, Jan Werich

Ach jo aneb Některé postřehy z obou stran ledničky 1996, Robert Fulghum

Nemůžu si pomoct, ale vedle Školky a Od začátku do konce už je všechno ostatní jen slabý čajíček.

Základy magie 2001, Lilith (p)

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Četla jsem to hned po smrtčí trilogii a musím přiznat, že hlavní postavy se mi dost pletly dohromady. Mohly rozhodně být originálnější. Taky jsem se do toho nemohla ze začátku pořádně začíst, protože téma rozebírání dětí mi přišlo až příliš nerealistické, ne dost uvěřitelné. Opět zejména v porovnání se Smrtkou. Nicméně dílčí i závěrečná rozuzlení mě příjemně překvapila, takže ze třech hvězdiček v průběhu četby nakonec zvedám hodnocení na čtyři.... celý text

Vražda na Velký pátek 2004, Lee Harris (p)

Nenávidím to. Já tu knížku FAKT NENÁVIDÍM. Je tak napínavá, že jsem kvůli ní byla vzhůru až do čtyř. O půl dvanácté jsem si dala limit do půlnoci. V jednu jsem přelistovala na konec, abych zjistila, jak to dopadne a mohla jít spát... a pak jsem přelistovala zpátky a dočetla to. Čtivost na pět hvězdiček. Co mi trochu vadilo, byla trochu moc svižně rozjetá (na jeptišku) a na konci poněkud násilně utlumená romance. Fórek s výhledem na řeku se mi moc líbil, osud dvojčat vlastně taky. Přišlo mi, že se autorka trochu neobratně vyhýbala formulaci, která by podle mě nábožensky smýšlející osobu napadnout měla - že měli oba chlapci dohromady jen jednu duši. Osud pachatele mě ohromně pobavil. Podle mě většina zločinců nakonec dojede na nějakou takovou náhodu, vlastní blbost nebo nějakou blbost obecně. Zvažovala jsem pět hvězdiček, ale málo platné, pořád je to braková literatura. I když velmi dobrá. Jsem zvyklá na barvitější jazyk, a logicky by učitelka literatury a zejména poezie podle mě rozhodně květnatější slovník mít měla. Taky jsem se divila, že ji při vyšetřování nikdo neposlal vyloženě do háje, jak by se dalo předpokládat, protože probůh přece nemá žádnou úřední autoritu na to vrtat se v lejstrech a lidem v soukromí. A pročpak vlastně slečna katolička svému příteli při dojemném sedánku na téma proč ho nevezme do postele vůbec nepoví o tom, že katolíci by měli čekat až do svatby, a místo toho mu valí do hlavy klíny o svém krušném mládí, které v podstatě pro ni má tu funkci důvodu pro odklad? Ona snad krom z kláštera vystoupila i z církve? Bylo z toho znát, že autorka asi viděla reálný svět jen zpoza sporáku nebo co. Neví nic o světě, neví nic o katolících a hlavně neví nic o jeptiškách :-D Talent (psát čtivě) je zkrátka nutné podpořit studiem, aby z toho bylo hodnotné dílo. Takže po odečtení těchhle nesrovnalostí je to na ****.... celý text

Ďáblovy dcery 2001, Jaroslav Mostecký

Nemůžu si pomoct, ale připomnělo mi to béčkový socálový film Kam zmizel kurýr. To, jak někdo pátrá v knihovně po starých legendách, aby v nich našel aktuálně důležitou historickou pravdu. Proč ne. Základní námět Ďáblových dcer mi přijde neotřelý, nicméně zpracování je trochu... afektovaně tuctové.... celý text