Leonora přečtené 336
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Po Gaimanově Knize hřbitova to nějak nedokážu na ty čtyři hvězdy ocenit. Je to spíš oddechovka s otřepaným námětem tajemných pravěkých ruin čachrujících s časem (nejen ten Gaiman, ale třeba i Cizinka, jenže Gaiman vykazuje řádově lepší literátní řemeslo a Cizinka zase silnější příběh). Chování a motivace postav jsou bohužel poněkud zploštělé. Na druhou stranu oceňuji originální začlenění dobových fotek a narážek na historii. Poctivých a hezkých 70%.... celý text
Milenci a vrazi
1995,
Vladimír Páral
Nesnesitelné. Ze stejného znechucujícího pytle jako Kund(er)a či Houllebecq (nebo jak se ten úchyl píše).
Svědectví
2020,
Margaret Atwood
Vzhledem k událostem Příběhu služebnice (hlavně v seriálu nad rámec knihy) mě trochu zklamalo, jak to měly všechny podezřele lehké. Ocenila bych víc zvratů a dobrodružství. Ale četba je to i tak příjemná.... celý text
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Bolestně poetická hra slov, obrazů a nálad. Mistrovská práce s jazykem, sdělení atmosféry a tragiky životní situace.
Ranhojič
2004,
Noah Gordon
Oproti filmovému zpracování je to víc cestopisné, míň dramatické a mnohem, mnohem nudnější. Styl mi moc neseděl a ani postavy mi nebyly bůhvíjak sympatické.
Geniální hrdinové už se mi trochu zajídají, chtělo by to změnu... Nicméně... Jako Artemis připomíná Stroncium, tak Spasitel připomíná Kmen Andromeda - jen je asi tak milionkrát zajímavější. I zde najdete hromady a hromady detailní vědy a techniky, jenže to není na úkor všech ostatních aspektů kvalitní literatury. Nechybí zde samozřejmě napětí, ale ani emoce a otázky etiky, které jsou ovšem na můj vkus vyřešené poněkud šmahem. Hloubku situace to poněkud zabíjí, ale zas to svědčí svižnému tempu děje.... celý text
Jestli máte rádi Kulhánka (jmenovitě Stroncium) a rádi vyměníte jeho hromady cupovaných střev za hromady sexuálních fórků a pak ještě popisy kulku po kulce za popisy nýt po nýtu, tak to bude pro vás to pravé. Každopádně se to čte jedním dechem. A ačkoliv oslovování čtenáře nemám ráda, tady to působilo osvěžujícím dojmem.... celý text
Hovory o lidském štěstí
1971,
Plútarchos
Nepopírám, že mě trochu iritovala ta dopisová stylizace nacpaná miliardou odvolávek na osoby, o nichž nikdo jiný než adresát zhola nic neví. Ale dá se to odfiltrovat a pak je z toho velmi moudré a příjemné čtení nutící často k pokývání a vědoucímu úsměvu.... celý text
Chápu, je to řecká klasika, ale publikum je aspoň teoreticky stále stejné. Titulní postava je podle mě přemrštěná, ta afektovanost je podle mě trochu přes míru i na antické drama, je výrazově plochá a nudná a její význam podle mě nezasluhuje místo v názvu hry. Čekala jsem jsem poněkud pestřejší paletu emocí, víc vzteku na matku, víc znechucení k sestře. Celkový příběh by zasloužil širší pojetí, ne takové Fňuk-hurá-bim-bác a hotovo. Čekala jsem prostě něco víc epického.... celý text
Synové nebes
1928,
Václav Rypl
Název a popis lákavé, ale nechce se mi prokousávat tím suchopárným cestopisem na začátku.
Prázdné ulice
2004,
Michal Ajvaz
Další dílo, které nahrazuje děj atmosférou. Principiálně nic proti, ale tohle mě opravdu nebaví.
Babylonská věž
1944,
Arnošt Czech z Czechenherzu
Pro moderního čtenáře obtížnější a z morálního hlediska dost naivní dílko, ale příběhově se to překvapivě dá srovnat s mladší literaturou.
Rudá jako rubín
2015,
Kerstin Gier
Nejdřív jsem nevěřila, že se autorka červené knihovny opravdu pustila do mysteriózní teenage fantazy... Co se mě týče, ani nemusela. Stavbou děje je to v podstatě totéž, co Shustermanova smrtčí trilogie, ovšem o dva řády horší. Je to jedno klišé za druhým a i každý plot twist je jen další klišé. Emočně slabé a otřepané, gradace nulová, když základní tajemství se prozradí už v prologu prvního dílu, napětí odfláklé téměř na nulu, motivy nedotažené a nevyužité, kazarze žádná... identita hlavního záporáka se odbyde jednou zmínkou o jejím skrytí a druhou zmínkou, která ho prozrazuje. (To se samozřejmě týká celé trilogie, nechce se mi to vkládat třikrát.) Nezajímavé oddechové čtení na propláchnutí mozku mezi náročnějšími knihami.... celý text
Měsíc zapadá
2007,
John Steinbeck
(Kéž by takhle psal Čapek...) Hořkosladká odpolední jednohubka pojednávající laskavými slovy o nelaskavé okupaci a odboji. O tom, jak se z obyčejných malých lidí stávají tajní malí hrdinové. Mrzí mě ten časový skok provedený krátce po okupaci. Udělalo by na mě daleko větší dojem, kdybych sledovala vzrůstající nelibost a paranoiu okupantů hezky pomaloučku, polehoučku, tak, jak se nepochybně vyvíjela, a ne buch a je tu hysterie. Nicméně jsem to celé vnímala značně filmovým zrakem (popisy pan S. umí velmi dobře) a umím si představit ten střih "O dva měsíce později", takže mi to zas tak moc nevadilo. Ještě víc mě ale mrzí, že tohle dílko nemá uzavřený konec. Opravdu bych ráda věděla, jestli pan starosta po docitování Obrany Sokratovy vyhodil do povětří štáb i s velitelem, nebo co se stalo dál.... celý text
Nebožka bdí
1941,
Benjamin Klička
Námětem trochu jako Kuře melancholik, stylem trochu předpotopní, samý přechodník a tys. Nevím, jestli jsem kdy četla nepříjemnější knížku. Ze všech, ale doslova ze všech postav (děti nepočítaje) mi bylo na blití. Je tam vykořisťování vlastní vnučky, neschopnost chlapa jednat v krizové situaci, smrt rodičky na stupidní infekci, zrada, pelešení se měsíc po pohřbu, hrubá a vlezlá arogance všech bab, vražda nemluvněte, kterého se chtěli zbavit úplně všichni... a přitom je to napsané, jako by se nechumelilo. Fakt nechápu morálku, s jakou je možné napsat knížku oslavující spokojený život za cenu takových zrůdností. Celou dobu jsem všem dospělým postavám přála extrémně ošklivou smrt.... celý text