Leprikon
přečtené 122
Na jih od hranic, na západ od slunce
2004,
Haruki Murakami
Není toho mnoho, co bych chtěla k tomuto románu říci. Rozhodně ne proto, že by mě nezaujala. Spíše právě naopak. Počáteční pocity nebyly přitom nijak zvláštní. Jenže s přibývajícími stránky mi bylo jasné, že mě tato kniha řekne mnohem více, než jsem čekala. Na rozdíl od Kafky na pobřeží (která je i přesto mým favoritem) je totiž mnohem více reálnější a je mnohem snazší se hlavním hrdinou, jeho životem, pocity a myšlenkami ztotožnit. Protože to, o čem Hadžim píše, prožila ve svém životě většina z nás. Nijak zvláštní životní příběh, v němž se střídají pocity štěstí i prázdnoty. V postavě Šimamoto jsem nespatřovala ani tak reálnou postavu, jak spíše neustále hledání něčeho nového, zvláštního, ztraceného, něčeho, co by v nás vyplnilo ten pocit prázdna. A nakonec často zjistíme, že to, co tak usilovně hledáme celý život, vlastně už dávno máme. Stačilo by mnohem méně sebelítosti, hledání chyb v sobě samých a podívat se na život takový, jaký skutečně je.... celý text
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
2007,
Robert Fulghum
Po celkem náročném čtení čtyř dílů Duny jsem potřebovala rychlou změnu v podobě lehkého čtení, při kterém si moje napnuté mozkové buňky odpočinou. A Fulhgum tento účet splnil na jedničku. Tím ale vůbec nechci naznačit, že by šlo o hloupé tlachání o ničem. Jistě nešlo o žádné filozofické přemítání (hurá), ale prostě o krátké životní příběhy, o které se s námi autor chtěl prostě podělit. Vzpomínky a povídání o životě, jeho drobných radostí i starostí, které vás sice nepřenese do nebeských výšin, ale rozhodně neurazí. Naopak. Jemný humor, pozitivní pohled na svět i lidi kolem nás, místy lehce naivní pohled potěší a po přečtení vám prostě zůstane úsměv na rtech a dobrá nálada… Je hezké vědět, že kolem nás nepřevládá jen negativní nálada a pohled “všechno stojí za h***o”, a že ve všem, co kolem nás děje, vždy najdeme něco hezkého, příjemného, veselého, co u nás vyvolá byť jen náznak úsměvu. Pokud samozřejmě chceme. To je pro mne hlavní přínos této knížečky. Na jejím konci se rozhlednete a prostě si řeknete, život je stejně fajn.... celý text
Spasitel Duny
1993,
Frank Herbert
Napsat pokračování k takovému dílu, jakou je Duna, nemohlo být snadné. Mě osobně v tomto díle chybí děj a větší napětí. Mnohem více se autor věnuje jednotlivým postavám a jejich vnitřnímu vývoji. I odkazy reálné společnosti a úvahy o fungování vesmíru potažmo lidstva jsou zde mnohem výraznější a tím je celá kniha někdy hůře pochopitelná. Ale předpokládám, že po přečtení celé té ságy mi to dá všechno mnohem větší smysl.... celý text
Duna
2006,
Frank Herbert
Když jsem se vrhla na Dunu, věděla jsem, že těch dílů je více, ale tak nějak jsem si myslela, že si přečtu jindy a dám si na čas od sci-fi oraz. Ale situace se po přečtení prvního dílu změnila a mě je jasné, že "oraz" bude muset počkat. Duna je výjimečné sci-fi, chvílemi náročnější čtení a zpočátku jsem se potýkala s horší orientací mezi všemi těmi postavami, skupinami a rody, které se mezi perou o moc a každou chvíli proti sobě kují pikle. Stačilo ale několik prvních stran a do příběhu jsem se rychle vžila. Na rozdíl od jiných sci-fi románů nenarazíme v Duně na jiné tvory nebo stroje. Naopak zde hlavní roli hraje neovladatelná příroda na planetě Arrakis, s níž nemá smysl bojovat, ale naopak je důležité se s ní naučit žít. Psychologie všech hlavních postav je výborně propracovaná. Dost se líbily jejich vnitřní myšlenkové pochody. To vše z nich dělá skutečné postavy. Duna je promyšlena do nejmenších detailů, příběh má hlavu a patu. Náboženství, filozofie, mýty, společnost a politika. Vše spolu souvisí, vše do sebe zapadá. Nejedná se o klasické sci-fi čtení, ale kdo si potrpí na silný příběh a detaily, tak si určitě přijde na své. Stejně jako já.... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Z posledního dílu Ságy o Zaklínači mám poněkud smíšené pocity. Některé části mě uchvátily, některé vůbec. Nechybí tam napětí, politika i filozofické úvahy, magie, vzrušující bitevní scény, silné emoce i vtip (Sapkowskiho humor jsem na tom stejně měla nejraději). Ano, vše do sebe zapadlo a dočkala jsem se odpovědí na všechny otázky, a nechybělo ani pár překvapujících zvratů. Ale přesto mám velmi vtíravý pocit, že závěr byl velmi rychle utnutý a dle mého si zasloužil ještě pár stran.... celý text
