leukjetezien přečtené 18

Čím méně víte, tím lépe spíte 2017, David Satter

Takový pohled do historie Ruska cca od roku 1991 do roku 2015, není to úplně souvislý tok, ale ústředním leitmotivem by mohlo být to, že kdykoli podle autora režim v Rusku cítí, že by mohl ztrácet půdu pod nohama, zinscenuje nějaký masakr jako záminku k vyvolání nacionalistických nálad a rozpoutání bojů. Ve větším detailu autor rozebírá tyhle false flag operace nebo jiné operace, které možná příčinami nebyly zcela jasné, ale kde z popisu spíše vyplývá, že se ruské úřady počty obětí spíše snaží maximalizovat než naopak. Mezi tímto jsou v knize obecnější socioekonomické pasáže o tom, co se po pádu komunismu stalo v Rusku špatně a co je špatně. V pár místech mi přišla knížka mírně nepřehledná (pokud člověk nezná podrobnosti o válkách v Čečensku, nedá se podle mě orientovat v tom, jakou měli jednotliví Čečenci motivaci a kdo proti sobě stál). Jinak je to typ knížky, z něhož vyplývá asi více otázek než odpovědí. Podle mě by si zasloužilo nějakou větší analýzu, proč zrovna v Rusku dopadla transformace na tržní ekonomiku ve srovnání s jinými bývalými socialistickými státy tak, jak dopadla. U nás se dají často slyšet výkřiky, jak se po revoluci všechno "rozkradlo", přitom větší část národního bohatství zůstala v rukou střední třídy a myslím, že většina lidí vzpomíná na 90. léta se slzou v oku. V Rusku se v této době něco pokazilo a rychle sešlo z cesty, která se mu otevírala.... celý text

KKRD Boys - Fest brblanina 2016, kolektiv autorů

O pasrech, o koc, o desinách v paluších, o brázdách na retychu, o dročení v bincárnách a celkově o tom, co vytváří pohodový lajf v Brně a co ho naopak narušuje. Jakékoli rádoby chytré analýzy by šly proti duchu této knížky. Tahle knížka se musí přečíst.... celý text

Jsme Bellingcat 2021, Eliot Higgins

Mám trochu rozporuplnější dojmy. Nehodnotím tímto práci Bellingcatu, která pomohla objasnit mnoho věcí, ale samotnou knížku. Působí to na mě, že na začátku přišel nějaký týpek za autorem a řekl mu, tvl, Eliote, už děláš tuhle práci asi 10 let, podívej se na výsledky, mohl bys o tom napsat knížku. A Eliot by řekl, jo, máš pravdu, napíšu o tom knížku. A napsal knížku, aniž by promyslel, o čem a jak to chce psát. Knížka je obsahově nevyrovnaná a za mě celkem chaotická. Je to směs následujícího: - popis vývoje organizace Bellingcat (hodně rámcového vývoje), - vykreslení investigativní činnosti u známých případů, kde Bellingcat přispěl k odhalení zločinů (ty jsou ve větším rozsahu v podstatě jen dva, a to sestřelení letadla MH17 a otrava Skripalových), - uvedení řady dalších případů, kde působil Bellingcat (často jen tak by the way bez podrobností), - způsoby provádění investigativní činnosti, - úvahy autora nad smyslem jeho práce, nad budoucností, jak ovlivní investigativní činnost AI, jak bojovat proti dezinformacím apod. Je to široký záběr. Kdyby to mělo nějaké logické uspořádání, bylo by to ok, ale autor tady skáče kolikrát z jednoho na druhé. Knížka má 5 kapitol (alespoň v originále), kdyby ale neměla žádné členění na kapitoly, vyšlo by to skoro nastejno. Občas to vypadá jako nekorigovaný tok myšlenek autora, kdy jako by psal a psal, dokud ho něco napadalo, pak přestal, ráno se probudil a řekl si, že začne psát novou kapitolu. Byť rozumím tomu, že je to seriózní téma, myslím, že by pomohlo, kdyby to na vhodných místech autor humorem trochu odlehčil. Chybí tomu možná i lepší vykreslení postav, což by knížku podle mě víc zpřístupnilo a udělalo inspirativnější, občas se tam někdo míhá, ale já jsem si teda nezapamatoval asi nikoho (kromě autora). Jinak je tam ale dost zajímavostí, člověka to dokáže i vtáhnout, kdy mu ukazuje, že každý ze svého počítače může přispět (svým dílem) k odhalování mediálních případů. Jen se to dalo uchopit trochu jiným způsobem.... celý text

Rudý zákon 2015, Bill Browder

Po literární stránce to úplně masterpiece není, ale má to takový americký přímočarý matter-of-fact styl, takže kapitolky se čtou rychle. A je to především o obsahu, ne o formě. Přibližně první polovina knihy je spíš autobiografie autora, jak pracoval ve financích/consultingu, není to nic, co by podstatou vybočovalo z jiných amerických titulů, jen to prostředí je tady jiné, protože autor se nachází ve východní Evropě v 90. letech, a ne na Wall Streetu. Knížka znázorňuje, jaký tady byl v tu dobu zlatý důl a člověk nemusel být génius, aby si si legálně vydělal velké (to znamená opravdu velké) peníze. Stačilo znát trojčlenku, vědět jak pracovat s informacemi a být trochu aktivní. Fáze "making money" se přibližně v polovině knihy pro autora přelila do fáze "pursuing justice", když mu ruské úřady znemožnily vstup do Ruska. Na začátku byl konflikt víceméně jen v otázce možnosti vstupu do Ruska, postupně však vygradoval do něčeho, co se stěží chápe. Člověk si v určitých fázích říkal, jestli to ruským úřadům stojí za to, jestli pro ně není lepší se potichu stáhnout a nechat to odeznít, ale ne, martingalovsky to posouvaly pořád na vyšší úroveň, přehnaná potřeba zachovat si tvář, pomsta, těžko říct, co je k tomu vedlo.... celý text

Couchsurfing v Íránu: Moje cesta do země za zavřenými dveřmi 2019, Stephan Orth

Stephan je „vypsaný“, umí epizodkám dát hlavu a patu, má i fajn postřehy (což dává smysl, když je novinář) + Írán je destinace stojící za objevování. Úplně top to podle mě nebylo. Četlo se to svižně, nebyly tam moc plytkosti. Jenže po chvíli to u mě zhruba naplnilo představu, jaké by to bylo, kdyby se tam vydal člověk sám (což byl možná účel?), takový glimpse, letmý pohled turisty. Není to kniha o tom poznat Írán, na to by musel člověk být v Íránu dýl než několik týdnů, musel by umět persky apod. Je to kniha o tom, jaký je Írán pohledem turisty, jak se mu bude zdát. Tady by se komentář dal vztáhnout asi na mnoho podobných titulů, ale Stephan má holt „smůlu“, že mi přišla jeho knížka do ruky. Chybí tomu podle mě trochu i nějaká vztahová hloubka. Stephan cestuje víceméně sám, nikde se moc nezdrží, nikde nenaváže nějaký trvalejší vztah, takže postavy se jen tak míhají. Není v tom ani taková kerouacovská dychtivost. Stephan to sice někde vynahrazuje osobními prožitky a popisem tamějších reálií, jenomže je do velké míry limitovaný krátkodobým pobytem a tím, že Írán prostě až tak nezná. Z toho, co měl ale Stephan k dispozici, vytěžil relativně hodně, po formální stránce není moc co vytknout. Jako prvotní seznámení s Íránem může sloužit velice dobře. Rozmýšlel jsem se i nad 4 hvězdami, ale nakonec jsem ubral.... celý text

Noční můry s čápem marabu 2003, Irvine Welsh

Těžko se mi hodnotí, ale overall feeling po bezprostředním přečtení je asi "confused", co z toho vzešlo. Knížka má pomalý rozjezd, jako by se Welsh trochu hledal, anebo možná ani nehledal, ale připravoval si půdu pro další části. Přibližně v polovině to ovšem nabere spád. Welsh is on fire. S blížícím se koncem se pak Welsh nadopuje éčkem (stejně jako hlavní postava), vyplaví se mu serotoniny, jenže to nestihne v tomhle stavu dopsat, na dojezdu chytne depku, přestane ho to bavit a hrozně rychle celý příběh utne. Jako tvl... Konec byl na mě trochu too much. Ne z hlediska explicitnosti nebo nechutnosti, ale z hlediska toho, že to ubralo na realističnosti a uvěřitelnosti, což mívám u Welshe rád. Tady se už utrhl z řetězu. Příběhu pak nepřidává ani postava hlavního "hrdiny", jak už tady někteří psali. To, že je to pošuk, by nevadilo, většina postav u Welshe jsou větší nebo menší pošuci (což je možná i důvod, proč ho čtu), ale tenhle Roy mi přišel nezajímavý, v podstatě neví, co chce, nepřemýšlí nad tím, že neví, co chce, jako by jen "byl" a "dělal" věci. Kdyby se to osekalo a něco trochu upravilo, mohla z toho být fajn povídka. Takto je to... vlastně ani nevím co.... celý text

Kmotr 1990, Mario Puzo

V obecnější rovině příběh o neinstitucializované moci, o světu, kde se do mocenského postavení člověk může dostat sám organicky (aniž by musel šplhat po žebříku v rámci předem daného systému). S ohledem na chybějící právní normy v takovém světě by se mohlo zdát, že lze moc uplatňovat a udržovat si ji bez jakýchkoli pravidel. Jenomže je to trochu složitější, s mocí přichází odpovědnost (což zde platí dvojnásobně), rovnováha sil může být křehká a i malý neuvážený fuck-up může být ten poslední. V konkrétnější rovině příběh o tom, jak je cool být takovým uomo di rispetto, požívat vážnost u ostatních, prohazovat moudra, nad kterýma pokyvují uznale hlavou, taktizovat, jak si povodit ostatní pezzi da novanta, a nakonec i slízávat smetanu za připravené mastermind plány. Četlo se dobře. Člověka vede i k zamyšlení a ke srovnání mezi naším institucializovaným systémem a tímhle "podsvětím", které zde není prezentováno jako inherentně špatné, jen jako jakási osobnější (myšleno na vztazích založená) forma společenského uspořádání.... celý text

Trainspotting 2004, Irvine Welsh

„I've written a lot better books than Trainspotting,“ řekl sám Welsh. A asi bych s ním souhlasil. Takhle, Trainspotting je skvělý, je to kult a ne nadarmo jsem tomu dal 5 hvězd. Ale když to srovnám například s Heráky (prequelem, který byl ovšem napsaný skoro 20 let poté), chybí tomu větší kompaktnost, kapitolky jsou útržkovitější a charaktery kromě hlavní „filmové“ čtveřice nedostávají moc prostoru a jen se v knize občas mihnou. Mít přečtené před tímto Heráky je v tomto ohledu výhoda, protože vedlejší postavy pak přestanou být „random“ jména v příběhu. Jako úvodní seznámení s Welshem ale Trainspotting není špatný. Za přečtení stojí podle mě i po zhlédnutí filmu.... celý text

Heráci 2014, Irvine Welsh

Vyprávění o partě kluků pro mě vždycky mělo určitý appeal, možná někdy od doby, kdy jsem četl Rychlé šípy. Ne, že bych je chtěl s tímto srovnávat. I tady borci (a Alison) dělají různé věci, někdy sami, někdy společně. Baví mě na tom provázanost osudů a vyprávění z pohledu různých osob tomu dává ještě další rozměr. Jinak je to Irvine Welsh, jak ho mám rád. Neuhlazený, ale promyšlený příběh. Přestože jsou některé epizodky občas bizár, drží si to vesměs realističnost, že se to tak mohlo opravdu stát*, čemuž přispívá i to, že Welsh netlačí příběh do nějakého morálního poselství. Děj se line prostě jen tak „dopředu“, jako by ani moc nezáleželo na tom, co se do té doby odehrálo. Na rozdíl od Trainspottingu je příběh košatější, daleko více prostoru dostávají kromě Rentona i jiné postavy, což je taky super. A poslední kapitola za mě třešnička na dortu, ta by si zasloužila (spolu s ostatním) přenést na filmové plátno. * Asi. Herák jsem nezkoušel na rozdíl od Irvina.... celý text

Špion. A zrádce! 2019, Ben Macintyre

The fella knows how to write. Vybrat si zajímavý příběh je jedna věc. Shromáždit informace od zúčastněných osob je věc druhá. A z toho všeho vytvořit vyprávění, které se dá číst, to ne každý dokáže. Tady měl autor ještě stíženou práci, že příběh pojednává o agentovi, které přeběhl na druhou stranu během studené války, takže si dokážu představit, že nejen dolování informací ze zainteresovaných osob, ale vůbec možnost je vyhledat či se k nim dostat byla obtížná, ale podle všeho to autor zvládl. Na to, že nebyl osobně přítomný ničemu, co se v knize odehrává, odvedl při vyprávění skvělou práci. Skoro se nechce věřit, že se to tak stalo. Knížku jsem si vybral trochu ze zvědavosti z důvodu toho, jak tajné služby (asi) fungují, jak operují jednotliví lidé, to všechno tam na pozadí taky bylo (jasně, nemusí to odpovídat úplně realitě, ale mi to věrohodné celkem přišlo), takže i v tomto byla knížka obohacující.... celý text

Lhářův poker 2014, Michael Lewis

Moje druhé setkání s Michaelem Lewisem (po The Big Short). Nejdřív plusy, které převažují. Příběh z investiční banky (Salomon Brothers) na Wall Streetu, je to zajímavé, poučné, zábavné s několika bizarními postavami a mnoha anekdotickými vsuvkami. Ve srovnání s některými jinými příběhy z Wall Streetu (I'm looking at you Greg Smith) autor zbytečně nemoralizuje a nehledá výmluvy pro svá jednání, což je v pohodě, protože z toho nevychází jako hypokrit a nekroutím z toho při čtení knížky hlavou. Jako trochu slabší se mi zdála celková koncepce knihy. Nevím, jestli bylo cílem vyprávět o vlastní kariéře autora, jestli to měla být historie Salomon Brothers jako taková, nebo jestli mělo jít o historii trhu s dluhopisy. Je v tom všechno, trochu podobně jako v The Big Short, ale tam to nějakým způsobem zapadalo nenásilně do sebe, tady ta nevyjasněnost nosného tématu působila trochu podivně. Je to autorova prvotina, která byla vydána cca 1 rok po jeho odchodu ze Salomon Brothers, takže to může být dáno i tímhle. Pro české čtenáře může být trochu "cizí" i to, že se to odehrává na Západě v 80. letech, takže číst si o historii finančních trhů v tomto období (byť není napsána suše) je trochu vzdálené, např. ve srovnání s The Big Short, kde se autor věnoval krizi 2007-2008. I tak fajn čtení.... celý text

Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění 2018, Matthew Walker

Behold! This is how you write a (pop science) book. Byť nutno přiznat, že se kniha věnuje vděčnému tématu, protože: 1. všichni lidé spí (každý může vztáhnout obsah knihy přímo na svoji zkušenost), 2. spánek souvisí se zdravím (každý chce být zdravý a vědět, jak tomu přispět), 3. spánek souvisí s výkonností (každý chce být efektivní a vědět, jak tomu přispět), 4. spánek je enigmatický (každého asi zajímá, proč spíme a co se ve spánku děje). Matthew Walker knížku napsal poutavě a zajímavě, důležité oblasti většinou doložil popisem nějaké studie nebo experimentu. Často jsou to otázky, které se obecně říkají a "ví" typu "Nedělej tohle, protože je to pro Tebe špatné...," ale kouzlo (přidaná hodnota) je podle mě v odůvodnění a kvantifikaci dopadů. Pak si člověk občas říká, tvl, vědět tohle dřív, možná bych se na zkoušky učil trochu jiným způsobem, chodil bych míň na pivko a přehodnotil další věci v minulosti. Ale kniha je poučná v každém věku.... celý text

Big Short - V útrobách stroje zkázy 2013, Michael Lewis

Příčiny krize 2008 zná povrchně asi každý, takže ví, že má souvislosti s hypotékami v USA a s jejich nesplácením. Tato knížka jde trochu víc do hloubky. Michael Lewis popisuje příčiny krize na případech několika lidí, kteří předvídali krach pár let dopředu. Přestože je to tedy spíše vyprávění a má to v sobě lidský element, neubírá to výrazně na edukativnosti. Máme tak možnost dočíst se, proč hlavní postavy dokázaly předvídat ekonomickou krizi, co je k tomu vedlo a jaká přijaly investiční rozhodnutí. Výhodou je to, že na úvahách těchto hlavních postav je nenásilně a "real-timově" poukázáno právě na existenci realitní bubliny a příčiny jejího vzniku. Do kontrastu s hlavními postavami je pak dáno chování velkých investičních bank a ratingových agentur, pokud by si z přečtení měl vzít člověk alespoň jednu věc, tak to, že je brát v investičních záležitostech s velkou rezervou. Ekonomický background se určitě při čtení hodí, ale myslím, že si z knížky odnesou podstatné i lidi bez ekonomického vzdělání. Oceňuji i to, že autor nepropagoval socialistické myšlenky (jako to někdy u takových témat bývá), ale svůj názor na prapůvod krize uvedl skromně v závěru knihy.... celý text

Překupník na darknetu: Hon na miliardáře ze Silk Road 2020, Nick Bilton

A bit overrated. Nosný příběh je zajímavý, to bezesporu, pokud člověk doposud nečetl o dark netu, tomu to otevře v některých ohledech oči ještě víc. Mám ale pocit, že se autorovi úplně nepodařilo naplnit potenciál, který to mělo. Primárně za to podle mě může způsob vyprávění, který zvolil. Celá knížka se točí kolem Rosse, což by bylo v pohodě, pokud by to autor nepsal stylem, že mu vidí do hlavy, ví, co v určitý okamžik vnímal, dělal, jakou vlnu na pláži v Kalifornii sledoval při západu slunce atd. Někomu se to možná může líbit a uznávám, že to může být "živější", ale z mého pohledu to ubíralo na realitě. Na některých místech mi to přišlo dokonce až plytké, jako nějaká "výplň" v rámci vyprávění. Osobně bych byl raději za víc fakticity (nemyslím nutně technickou stránku fungování webu) a méně domnělých pocitů, popisů počasí apod., ale jo, někomu se to může líbit víc takhle.... celý text

V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku 2018, Tim Marshall

I když nebudete znát předem národnost autora, tak i při čtení českého (podle mě podařeného) vydání podle mě poznáte, odkud vítr vane. Ta knížka vyloženě "screams British", což myslím v dobrém slova smyslu z hlediska vyjadřování a odlehčování na různých místech. (Byť je anglický standpoint vidět podle mě i při popisu historie, kde Anglie jako koloniální mocnost samozřejmě není opomínána, popř. při zmínkách o různých událostech pro dokreslení, což opět podle mě není špatně a je asi logické vzhledem k autorovým vazbám.) Autorovi se podle mě podařilo dobře obsáhnout v deseti kapitolách hlavní regiony světa s jejich (nejen geografickými) plusy a mínusy, příležitostmi a hrozbami, dobře by se na základě toho dělala pro každou popisovanou zemi např. SWOT analýza. Vzhledem k rozsahu knížky samozřejmě autor nemohl jít u jednotlivých zemí moc do hloubky, ale alespoň navenek se mi jevilo, že zmínil zhruba vše podstatné týkající se geografických výhod a nevýhod, historického vývoje, který bezprostředně dovedl danou zemi do současnosti, a vztahů dané země se svými sousedy a mocnostmi. Je to příjemné a vzhledem k tématu nenáročné čtení.... celý text

Se starou gardou na Peleliu a Okinawě 2010, Eugene B. Sledge

Předpokládám, že většina lidí, která se dostane k této knížce, má zhlédnutý seriál The Pacific. Což podle mě není vůbec na škodu, protože se v tomto případě obě média (kniha i seriál) skvěle doplňují. Seriál mimo jiné zachycuje audiovizuální stránku války a knížka zase dává větší náhled do vnitřního přemítání vojáků a popisuje věci, které nemohou být v seriálu z různých důvodů zobrazeny. Alespoň já jsem se necítil nijak "ochuzený" v tom ohledu, že jsem znal filmové/seriálové zpracování dopředu, jako tomu bylo u jiných titulů. Eugene Sledge je inteligentní a vnímavý 20+letý kluk pocházející ze zajištěné rodiny z amerického jihu, který se rozhodne dobrovolně narukovat k námořní pěchotě. Knížka je rozdělena na dvě části, první část se věnuje jeho vojenské přípravě a následně "opomíjené" operaci na Peleliu, která víceméně odpovídá seriálovému zpracování, takže se setkáme se "starými známými" jako je Snafu, Burgin, kapitán Ack Ack, gunny Haney nebo Hillbilly. Druhá část je zaměřena na boje na Okinawě, poslední velkou bitvu ve WWII, a zde se naopak seriál odchýlil od knižní předlohy výrazně (což je podle mě na jednu stranu i trochu škoda, protože jsme tak v seriálu přišli o ikonické postavy jako poručík Mac). Popis událostí je střízlivý a naturalistický, bez patosu, sem tam je proložený vtipnou epizodou, ale celkově dává tušit všudypřítomné hrůzy války, smrt, vyčerpání, nedostatek spánku, špínu, nepohodlí. Výmluvné je i to, že přestože Eugene jako jeden z mála z jeho jednotky přežije bitvy na Peleliu a Okinawě bez (fyzického) zranění, nějaké optimistické vyznění v knize absentuje. Doporučuju.... celý text

Konec prokrastinace 2013, Petr Ludwig

Celkem příjemná knížka, četla se dobře a rychle, vzhledem k formátu a ilustracím možná až moc rychle, ale oceňuju, že takto autor zmínil vždy jen to důležité a neomílal na na 250 stranách A5 s fontem písma 8 dokola to samé. Hodně věcí je intuitivních, ale celkově to má hlavu a patu a je to hezky utříděné. Za málo stráveného času (popř. peněz) relativně hodně muziky.... celý text

Paměti Vasila Biľaka (1.díl) 1991, Vasil Biľak

Jasně, Biľak nebyl žádný intelektuál, měl pochybné vzdělání, ale i tak je to celkem zajímavá sonda do jeho života a člověk si může udělat obrázek, na čem stavěl své přesvědčení. První díl se zabývá úsekem do jeho narození cca do března '68, první polovina knihy je spíše o jeho osobním životě, druhá polovina se zaměřuje skoro výhradně na politickou situaci v 60. letech, Novotný z popisů vychází jako nesoudný idiot neustále otevřeně opovrhující Slováky, Dubček jako člověk bez názoru, který se do do čela KSČ dostal omylem. Zajímavé mi to přišlo i jako výklad 60. let a "krizového vývoje" z pohledu tehdejší oficiální linie, nevědět o tom člověk vůbec nic, snad by i Biľakově interpretaci věřil.... celý text