LilianTae
přečtené 209
Ach, ti rodiče!
2024,
Petra Suchánková
Viděla jsem název - trochu divné, přečetla anotaci - něco jiného, než jsem čekala, ale zní to zajímavě, obálka celkem ujde, v knihovně volná, proč ne? Sáhla jsem, půjčila jsem. Že jsem si radši nedala pár facek. Chuť knihu zapálit a prohodit oknem mě přepadla už po 15-ti stranách. Ale já knihy neodkládám. Dočetla jsem a teď nastal čas zúčtování. Anotace říká "Simona hledá svoji rodinu". Anotace lže, jako když tiskne. Simona nehledá. Simona na straně 10 říká, že pojede, ale hledat nebude - stejně nenajde. Na straně 30 hledá, na straně 40 už zase ne, na straně 60 se zmíní někomu jinému, který hledá za ni. Na straně 90 si ji najde náhoda, která odvede všechnu práci za ni. Na straně 150 za ni hledá její přítel. Jí se pouze pasivně děje. Celkové složení příběhu je následující: Simona "hledá" - 10 stran, Simona tráví čas se svou nalezenou rodinou - 30 stran, Simona má romantický vztah - 40 stran, Simona má nudný opakující se každodenní život 100 stran. A to není nadsázka. Vše jede v rytmu "v pondělí šla do práce, v úterý šla do práce... v neděli šla do parku a do kina, v pondělí šla do práce, v uterý šla do práce... v neděli šla na cvičák a na oběd, v pondělí... - to jenom tak pro ilustraci, už toho nechávám. O nějaké hloubce postav nemá smysl se vůbec bavit. Klišé vedle klišé, stereotyp vedle stereotypu. Nemastné, neslané, nekonsistentní, nelogické. Zdrobněliny na každém kroku. Muž 25 let je v rámci jednoho odstavce mladý muž, mladík, kluk, klučík a hošík. To vše více méně z pohledu Simony, které je 20. A to je jenom špička ledovce. Kontrolní otázka: máte-li doma retrívra tj. psa velikosti menšího telete, jehož jméno je Čip, jak mu budete říkat zdrobněle? Autorka zvolila variantu Čípek. Bez komentáře... Textové zpracování raději ani nebudu komentovat. Žák 6. třídy ZŠ dostal za úkol napsat slohovou práci o 180 stranách. To se jinak popsat nedá. Navíc v nakladatelství, když to přijímali, tak měli zrovna týdenní firemní večírek, na kterém se redaktor, korektor a editor hecli, že vydají knihu v rekordním čase, tak vybrali nejkratší dostupný text, řádně posilněni pěti lahvemi rumu ho "zpracovali", donutili relativně střízlivého grafika nakreslit obálku a poslali to na tiskárnu. Když pak konečně po tom megaflámu vystřízlivěli, bylo na zastavení tisku už pozdě a nejspíše si ani nepamatovali, že na něčem takovém pracovali. Toť moje teorie. Sečteno, podtrženo, tohle je za 0 pro všechny zúčastněné.... celý text
Upgrade
2022,
Blake Crouch
Přečetla jsem to za jeden den. Ale rozhodně ne proto, že by to bylo tak dobré. Jenom nám nešla elektřina a po prvních padesáti stranách mi bylo naprosto jasné, že se té věci musím co nejdříve zbavit. To, že sci-fi je mnohem více pseudovědecké fantasy, které realismus nevidělo ani z rychlíku, na to už jsem si docela zvykla. Ale můžu vám garantovat, že pokud způsobíte světový hladomor, tak zemře mnohem víc než 2% světové populace. A to nemluvím o tom, jaký naprosto zdrcující dopad by to mělo na ekonomiku a další oblasti společnosti. Autor to ale výhodně ignoruje a celá premisa tak jde do kytek. O tom zbytku pomlčím, už tak je tenhle koment dlouhý až až... Tak 2/3 knihy jsou buď pseudovědecké žvásty nebo popisy vnímání hlavního hrdiny, který je v první části naprosto nekonzistentní a zbytek knihy už jenom opakuje, jak je nejlepší na světě a co všechno vidí a slyší a pamatuje si. Pak přijde trochu vlažné akce a je konec. Prvních 5 stran epilogu je asi nejlepší část celé knihy. Ale jenom těch prvních 5 stran, zbytek to poslal do kytek a zasadil poslední hřebíček do rakve. Jinak ani ta próza nic moc. Hodně jsem váhala mezi 1 a 2 hvězdami. V té knížce, kromě nápadu, není skoro vůbec nic. Dala bych 1,5...... celý text
Myšlenky pod polštář
2022,
Courtney Peppernell
Asi bych měla přestat očekávat věci od knih. Vidím "Myšlenky pod polštář", říkám si: "To bude něco k zamyšlení." A pak na mě vystřelí těžce milostná poezie. Říkala jsem si, že začnu číst anotace, ale zrovna tady by mě ani ta anotace dostatečně nevarovala. Takže začátek jsou autorčiny citové... výlevy (nemyslím to špatně, ale nenapadá mě jiné slovo) určené její partnerce. Pak je tam pár kapitol, co se snaží tvářit jako všeobecná poezie, ale mnohdy je to spíše kus lyrické prózy a pak se to zase stáčí k věcem, které autorka dost evidentně opět směřuje ke konkrétní osobě své partnerky. Pokud teda pominu ty romantické kousky, tak to působí spíše jako hrstka obecných citátů, co bych čekala v trhacím kalendáři. Možná pár kousků mě zaujalo a bylo k zamyšlení, ale na ten počet stran je to zatracené málo. Hodnotím na 2 hvězdy za tu milostnou část, v té je vidět alespoň ten cit. Zbytek za 0.... celý text
Osudy a běsy
2016,
Lauren Groff
Knížka mě zaujala názvem a žánrem psychologického románu, i když jsem se docela bála, když jsem tady viděla to hodnocení. Upřímně, nevím, co si z té knížky vzít. Že by nešla do hloubky se říct nedá, ale zároveň určitě neobsáhla všechno. V určitých chvílích mi přišlo, že autorka chtěla napsat pár divadelních her, ale byly tak šílené nebo neproveditelné na jevišti, že je raději zakomponovala do románu, aby je nemusela vyhodit. Na začátku jdou věci více méně chronologicky, ale pak se do toho začnou zaplétat úryvky z fiktivních divadelních her, u kterých mi nebylo úplně jasné, nakolik jsou vyprávěním minulosti postav a nakolik je to přikrášlené. A pak to stejně začne skákat tam a zpátky v čase, což je mnohdy dost matoucí. Druhá polovina byla o něco lepší, i když toho skákání v čase tam bylo mnohem více, ale už se v tom člověk alespoň trochu orientuje, protože má informace z první poloviny. I přesto mi přišlo, že spousta věcí zůstala s otazníkem a některé časti vypadaly, že jsou tam jenom na efekt. S hodnocením jsem dlouho váhala. Přikláním se tak ke 2,5 hvězdám, což tady ale nejde dát a nic moc, co by tu knihu spasilo tu nevidím, takže tentokrát to zaokrouhlím na 2 hvězdy.... celý text
Trpaslíci
2005,
Markus Heitz
Knížku jsem četla v rámci čtenářského klubu, jinak bych asi ani nevěděla, že existuje a pak je to dost dlouhá série na počet stran, extrémně když připočítám Kroniky Alfů. To já moc nemusím. Tento první díl mi nicméně moc nesedl. Rozdělila bych to na dvě části: "trpaslík na questu" a "všichni jsou mrtví, Dejve". Trpaslík na questu jde, kam mu někdo řekne, že má jít. I když to vypadá, že se pro to rozhodl sám, tak mi to tak moc nepřišlo. A samozřejmě u toho musí mít různorodou skupinu, která se zdá odsouzená k nezdaru. Mezitím se všude jinde řežou hlava nehlava, lidé umírají, vesnice jsou vypalovány... v půlce knihy už si člověk říká, jestli ještě pořád bude koho zachraňovat, než trpaslík dokončí quest. Celkově se děj dost vlekl, dokonce tak, že jsem si ještě 100 stran před koncem myslela, že na (úspěšné či neúspěšné) dokončení toho questu budou potřebovat ještě minimálně jednu knihu, ale naštěstí se jim to povedlo dotáhnout do konce včas před poslední stránkou. Celkově mě z těch 570 stran bavilo asi tak 120. Docela mě zajímají další aspekty worldbuildingu, ale nejsem si jistá, jestli kvůli nim chci riskovat dalších 500+ stran s nejistým výsledkem. Hodnotím 3 hvězdy, možná 3,5 za ten worldbuilding, ale ten děj to hodně táhne dolů.... celý text
Vrah andělů
2022,
Andrew Mayne
Jako obvykle mě zaujal název a měla jsem štěstí, že je to první kniha série. Od autora už jsem četla Dívku pod hladinou a to mě moc nechytlo tématem, ale kvalitě textu se nedalo nic vyčíst. První kapitola mě poněkud zmátla, ale rychle se to překlopilo do detektivní zápletky, tak to budiž odpuštěno. Kouzelnické téma mě hodně chytlo - dívat se na věci jinou optikou než standardní vyšetřovatel a i ty vraždy byly o dost nápaditější než běžná mrtvola nalezená v kontejneru na odpadky. Trochu mě tam rozčiluje Damian. Něco mi říká, že z něj bude enigma celé série až do posledního dílu. To nemám úplně ráda, když něco nevím. :D Ale chápu, že to asi bude ten největší tahák na to, aby si člověk přečetl i další díly, což možná i udělám. Za mě tak solidních 5 hvězd bez žádných ale. Až budu mít chuť na další kvalitní detektivku, budu vědět kam sáhnout.... celý text
Ozvěny run
2022,
Christina Courtenay
Kniha mě zaujala názvem a hodila se mi do loňské výzvy zpětně (kniha o zakázané lásce), tak jsem po ní sáhla. Čekala jsem trochu fantasy nádech, který se nedostavil, ale to nevadí. Mnohem větší problém byla předvídatelnost děje - když na straně 20 už víte, jak to celé skončí, tak je to pak docela nuda. Ještě že ta historická dějová linka byla poněkud zmatečná, to mě alespoň udrželo v pozornosti. Konec... to celé zabil. Nechce se mi jít do spoilerů, takže se nemůžu vyjádřit úplně konkrétně. Zkrátka konec neguje celou premisu. Takže kolem a kolem, čtení mi nic nedalo a děj jsem zapomněla do pár dnů (ještě že mám čtenářský deník). Hodnocením bych se přiklonila k 2,5 hvězdám, na dvě to ale úplně nebylo, tak tedy 3.... celý text
Nečekej, až vyjde slunce ... nauč se tančit v dešti
2022,
Valerie Korte
Já jsem dost dlouho žila v domnění podle názvu, že to bude nějaký self-help, jak být více pozitivní v životě. Pak jsem došla do knihovny a zjistila, že je to román pro ženy a ještě označkované jako erotický román. Asi bych fakt měla začít dávat pozor alespoň na ty tagy... Nicméně jsem se do toho teda pustila. Na oddech. Na rychlovku. Ničím mě to neoslnilo, jednoduše standardní červená knihovna - hlavní hrdinku opustí manžel sketa, ona nějak živoří, u toho se zamiluje do "pana Dokonalého" a o pár zvratů a nedorozumění později končí všechno tak, jak je u tohoto žánru zvykem. Tu erotiku aby lupou pohledal teda. Pravda, toho fantazírování o tom jak si "pan Dokonalý" všimne naší hrdinky nebo udělá tohle a tamto, tam nebylo zrovna málo, ale nejdál naše mistra zašla a s tím, že si představovala, že ji políbí. Ten název jsem pak taky nepobrala, jak souvisí s obsahem knihy. Google mi originál překládá jako "Někdy tiše spadneš ze všech mraků", což za mě dává mnohem větší smysl. Sečteno a podtrženo, v hlavě mi to nezůstane, ale pohnutky prohodit to oknem jsem taky neměla - těžký průměr za 3 hvězdy.... celý text
Cizincem v Olondrii
2023,
Sofia Samatar
Knihu jsem četla na doporučení nebo spíše na žádost a dala mi docela zabrat. Stejně tak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbila nebo ne, nebo jak to hodnocení vlastně uchopit. Začátek se mi hrozně vlekl - Dževikovo dětství plné knih a rozmanitých příběhů, které vykreslovaly svět, ve kterém žije se dosti táhlo a nebylo vůbec jasné, kam to všechno směřuje, pokud vůbec někam. Když jsem si na tu vleklost a jazyk konečně zvykla, kniha od zajetého stylu upustila a stala se epičtější neboli začalo se tam něco dít. Takže další zvykání na jinou dynamiku a pohled. No a ke konci to zase začalo zpomalovat, i když už to "nekleslo" do takového tempa jako na začátku, nebo to možná byla jenom moje snaha se tím rychle prokousat a konečně to mít za sebou. Milostnou část zápletky bych si s klidem odpustila, ale asi to bez ní nešlo. I přes všelijaký čtenářský zážitek ale musím obdivovat hloubku světa, kterou autorka podává. Vymyslet několik zemí s odlišnými zvyky, božstvy, kulturou, dokonce s fiktivními knihami a historickými postavami není vůbec legrace a tady nebyly ani viditelné nesrovnalosti. Takže za ten svět by to asi bylo na 4 hvězdy, ale zase ty změny tempa... nechávám na 3, ale možná si to ještě rozmyslím.... celý text
Sedm věží
2022,
Sara Baume
Nevím, kde jsem si zafixovala, že tohle bude román pro ženy, ale stalo se, takže jsem po knize sáhla, že "je tenká, to bude rychlé". No, těsně vedle ale pro jednou v dobrém slova smyslu. Chvíli mi trvalo, správně si odstupňovat mezery v textu a dodržet ty pauzy, které mají symbolizovat, měla jsem tendenci skákat o řádek výš nebo o půl stránky níž a jinak přeskakovat. Jak jsem si zvykla, kniha mě dost uchvátila. Není to typ knížky, co člověk přečte za jedno odpoledne - vždycky kousek, zamyslet se, převálet v hlavě, uchopit a až potom pokračovat dál. Hlavní postavy mi nebyly moc blízké snad až na tu zarytou introvertnost a čím víc se kniha posouvala, tím vzdálenější mi byly. Ale jenom na povrchu. Někde uvnitř jsem měla pocit, že je chápu a chci se dozvědět více. Děj kniha v podstatě nemá, jen kondenzuje život dvou lidí v průběhu osmi let do vyprávění v délce jednoho roku. Člověk se tak dozvídá pořád něco nového a zároveň to není nudné opakování, jak "každý rok dělali to samé". Za mě solidních 5 hvězd.... celý text
Pokojská
2022,
Nita Prose
Přečetla jsem si název a podtitul a řekla jsem si: "Zajímavé, to by mohl být zajímavý psychologický román." Pak jsem v knihovně zjistila, že je to zařazené jako detektivka a moje představa o ději se poněkud rozmlžila. Začátek bych popsala jako: "Řekni někomu, že jsi autista, aniž bys použil slovo autista." Nic proti tomu, pokud by teda první dvě kapitoly nepůsobily jako kolovrátek a taky si nejsem úplně jistá, že je dobrý nápad, když se ženská autistická hrdinka projevuje typicky mužskými projevy autismu. Co se samotného příběhu týče... pomalý rozjezd, docela slušný střed a happy end, který se to snaží alespoň trochu zachránit tím, že vybalí pár opravdu nečekaných pravd. Celkově nevím, co si o tom myslet. Neurazilo to, ale ani mě to nijak zvlášť nenadchlo. Možná bych dala 3,5 hvězdy, kdyby to šlo, ale ty tři jsou taky dost přesné.... celý text
Zákon Azylu
2021,
Lucie Lukačovičová
Nepřidám se k místnímu fan klubu. Mohla bych o tom psát hodně dlouho, ale nakonec se moje dojmy dají shrnout do jednoho slova - nuda. Od první stránky do poslední, s výjimkou několika málo replik, jsem jenom protáčela oči v sloup a říkala si: "Samozřejmě, že se musí stát zrovna tohle." Samozřejmě, že ten záhadný týpek na začátku má dlouhé vlasy a magický meč. Samozřejmě, že hlavní hrdina najde golemku, které může vysvětlovat úplné základy, zatímco zapomene, že není člověk, protože vypadá a chová se úplně jako člověk. Samozřejmě, že se hlavní hrdina opije a vyspí s jedinou ženskou v okolí, která je k dispozici a samozřejmě, že ona je... pardon, to by byl spoiler. Spoustu "samozřejmě" později se pak dostáváme k tomu, že kniha samozřejmě musí mít happy end a všichni jsou šťastní až do smrti. Nebo i po smrti. Kromě těch několika vtipných replik to tak zachraňuje pouze to, že autorka je očividně vypsaná a alespoň stylisticky knize nelze nic vytknout. Tři hvězdy přesně a víc ani ťuk.... celý text
Holky se čtečkou
2022,
Vítězslav Jareš
Knížku jsem si vzala jako oddechovku, pauzu od čtení jiné - hutnější - literatury. To splnila na jedničku, ačkoliv pár výhrad bych měla. V první řadě mě nepřesvědčila první hádka a taky, jak se to všechno sesypalo. Přišlo mi to trochu... násilné. Taky by nebylo na škodu odpustit si ten prolog - v podstatě se už na začátku dozvíte, jak to všechno dopadlo. A pak ten konec... ale chápu, je to červená knihovna, musí to být happy end skrz na skrz. Jinak ale musím říct, že v rámci žánru dost nadprůměr (alespoň z toho, co se mi v poslední době dostalo do rukou). Dala bych 4,5 hvězdy, ale jako obvykle... to tady jednoduše nejde, takže za 4.... celý text
Vrah je v každém z nás
2022,
Lucie Bechynková
Kniha mě zaujala hlavně názvem. Anotace nečtu od té doby, co jsem si v jedné přečetla celý obsah knihy a pak jsem ji nemusela ani číst, takže jsem knihu otevírala s vidinou, že to bude více říznuté psychologií. Bohužel, se pan Štoček někde hned ze startu přiznává, že není psycholog a nerozumí tomu, takže zůstalo u faktického vyprávění, které bylo ale pro mě velmi poučné a zajímavé (o kriminalistiku se nijak nezajímám). Co mě ovšem rušilo byly rozhovorové části. Ty mi přišly úplně zbytečné a na některých místech, že odvádějí pozornost od samotného popisu případu, takže za to je to 1 hvězda dolů.... celý text
Šílené výčitky
2017,
Liane Moriarty
No, tohle byla zase jízda. A rozhodně ne v kladném slova smyslu. Knihu jsem měla chuť prohodit oknem už někde u třetí kapitoly, kde mi došlo, že mi jádro pudla zůstane zapovězeno nejspíše až do samého konce knihy. Takže máte 6 postav, kterým se totálně rozpadá život pod rukama, protože mají zjevné trauma z nějaké události. Jenže jako čtenář absolutně netušíte, co se stalo. Ve mě to akorát vyvolávalo pocit, že jsem vyčleněná z kolektivu a nikdo mi nechce říct, o co tady vlastně jde. Ke končenému verdiktu dochází mezi stranami 260-300 a pak je teda dalších 150 stran na vyřešení toho zbytku. Jenže v té době už mě ty postavy opravdu nezajímaly a mohly si ty svoje trable nechat pro sebe. Nehledě na to, že jejich celková reakce se mi zdála velmi nepřiměřená tomu, co se stalo - přemrštěná. Kniha by byla skvělá, kdyby šla chronologicky. Nejdřív přečíst všechny kapitoly "Den, kdy se grilovalo" a potom ten zbytek. Byla bych nadšená minimálně na 4 hvězdy, se všemi těmi tajnostmi ale pouze za 2.... celý text
