LooneyCZ
přečtené 499
Únava materiálu
2016,
Marek Šindelka
Z celé knihy doslova čiší beznaděj a deprese, ale na mě to bylo přece jen až moc lyrické a takové nekonkrétní. Mělo mě to zasáhnout, ale spíš to kolem mě prošumělo. Nevím, co jsem si z toho měla odnést. Jednotlivé kapitoly na sebe někdy navazují, jindy má člověk problém se zorientovat, kde se vlastně nachází. Stejně jako hlavní hrdinové, ztracení v čase i místě. Je tu opravdu hodně popisu: každá větev na stromě, vločka sněhu, jiskra ohně, každé vrznutí vagónu, pípnutí ptáka dostane svůj prostor. A já jsem se několikrát přistihla na konci stránky, jak vlastně nevím, co jsem právě přečetla. Protože fyzické a duševní utrpení se tu dávkuje po troškách mezi všemi těmi nekonečnými popisy okolního anonymního světa. Což bylo jistě záměrem autora. Bohužel, na mě to nějak nefungovalo. Bylo to asi až moc "hluboké" a já marně přemýšlím, co jsem to vlastně dočetla. Jestli se mi to líbilo. A jestli ta závěrečná kapitola měla nést poselství o násilí nebo o smutku. Mimochodem, kapitola z továrny na automobily na mě působila jako úvaha na téma "degradace člověka v moderním (západním) světě, kde pomalu převládá práce strojů" a přišlo mi to v rámci příběhu jaksi přehnané a navíc.... celý text
URaNovA
2020,
Lenka Elbe
Tohle byla dobrá jízda. Malinko mi to připomnělo Jääskeläinena, možná i Miloše Urbana, ale opravdu jen trochu. Uranova je totiž těžko popsatelná směs "normálního" románu a fantasmagorie, to vše naložené v makové pálence podávané při radonové koupeli v lázních Jáchymov. (Ano, taky se tam teď strašně moc chci jet podívat.) Bavil mě sarkastický humor, i když ho klidně mohlo být víc. Bavila mě zápletka i postavy. Na pět hvězd tomu ale přece jen něco chybělo. Po přečtení zhruba první třetiny příběhu jsem měla pocit, že se už přece vše vyřešilo a není důvod číst dál. Tempo příběhu opadlo, aby se najednou objevila nečekaná skutečnost, která posunula děj novým směrem. To samé se zopakovalo v závěru, který byl ale jinak dobrý, ačkoli to dopadlo špatně, což není pravda (to není spoiler, ale název kapitoly - ty názvy jsou mimochodem dost povedené). Takže až na to kolísavé tempo vyprávění to bylo fakt dobré. Asi to není tak úplně četba pro konzervativní čtenáře, ale já si to užila.... celý text
Než jsme byly tvoje
2018,
Lisa Wingate
Této knize podle mě uškodily dvě věci, jednak je to slabší dějová linka vyprávěná Avery, jednak naprosto odfláknutá redakční práce českého vydavatele, za kterou sice autorka nemůže, ale bohužel ji nelze ignorovat. Námět vycházející ze skutečných událostí je opravdu silný a musím říct, že jsem si během čtení o Georgii Tannové vyhledala víc informací - nikdy dřív jsem o ní neslyšela. Na jedné straně zvýšila zájem lidí o adopce, na druhé straně šlo o krutou ženu toužící po penězích. Nebo si opravdu myslela, že koná dobro ve vyšším zájmu? Na celé kauze je pak nejhorší fakt, že za všechny hrůzy nikdo nebyl potrestán a nikdo se ani nesnažil adoptované děti spojit s jejich rodinami (vizte též doslov autorky). Pasáže vyprávěné Rill Fossovou udržují čtenáře v napětí, naopak kapitoly o Avery mě ze začátku strašně nebavily. Ke konci sice začaly doplňovat celý příběh, nicméně vyznění bylo předvídatelné a trochu naivní. Koneckonců, celá kniha je spíše takový román pro ženy, a je potřeba k ní takto přistupovat. Musím přiznat, že poslední třetina mě ale vtáhla do děje tak, že zvýšila celkový dojem z knížky. Na závěr musím přidat výtku k českému vydání. Překladatelka zvládla svou práci zřejmě v rekordním čase, pravděpodobně jí u hlavy drželi zbraň, takže nejen, že po sobě už text znovu nečetla, ale až do vytištění knihy ho neviděl nikdo. Editor, korektor, redaktor, uklízečka v nakladatelství, tiskař... prostě to nikdo neopravil. Jinak si neumím vysvětlit to množství chyb - překlepy, opakující se slova, špatné skloňování - a to v průměru na každé druhé stránce. Jako fakt, vážně! Tohle je naprostý amatérismus. Od známého nakladatelství bych rozhodně čekala víc. Knihu to rozhodně dost shazuje.... celý text
Bezpečně nešťastní
2020,
Petra Baštanová
Je jim skoro třicet, žijí si celkem dobře, jen tak nějak neví, co se životem. Chtěly by ženicha mladého s kučeravými vlasy... A dům, děti, možná psa? No, než se definitivně rozhodnou, tak si aspoň užijí spoustu sexu. Živelného a nespoutaného, bez závazků. Příběhy jely přesně dle výše popsané šablony a až příliš se podobaly jeden druhému. Ze začátku mě to docela bavilo, ke konci už mi hrdinky splývaly. Hledala jsem v tom myšlenku, co by mě oslovila, ale vyprávění šlo bohužel jaksi mimo mě. A co jsem si tedy z knihy odnesla? Že navzdory definici, která vychází hlavně z data narození, se nemůžu považovat za mileniálku. Jsem jen o pár let starší než autorka (rodačka z Olomouce, sic!), ale uvažování postav je pro mě návrat o víc než deset let zpátky. Už nejsem single. A taky jsem asi prudérní, protože mi připadalo, že skoro všechny hrdinky jsou erotomanky. Nebo jsem jen zvyklá na svou sociální bublinu, kde holky nespí každý týden s jiným klukem. Jsem prostě ten "mládežník, co řeší podlahové topení" (z příběhu Aničky) a zřejmě proto jsme se s touhle knihou minuly.... celý text
Jerúldelger
2016,
Ian Manook (p)
Dvě hvězdy za detektivní zápletku a dvě navíc za mongolské reálie, ty jsou na celém příběhu asi to nejzajímavější. A taky byly důvodem, proč jsem po knížce sáhla. Ze začátku mělo vyprávění spád, některé scény byly možná až příliš brutální, ale od Nesbøho jsem už na ledacos zvyklá. Postupně tempo zpomalovalo, začalo to být divné ("neprůstřelní mniši" included) a na konci se to celé úplně rozplizlo (lepší výraz nemám). Chování hlavního hrdiny bylo trochu patetické a trochu chaotické, vlastně se to všechno vyřešilo jaksi náhodou (nebo snad neobvykle silnou intuicí). Autor nám však na konci nezapomněl všechno podrobně popsat a vysvětlit, aby to opravdu každý pochopil. V poslední kapitole pak čtenáři představuje téměř dojemnou mongolskou idylu. Zkrátka jako detektivka to nebylo nic převratného, ale bylo to čtivé a ty popisy mongolské krajiny a zvyků mě vážně bavily. Možná i proto, že tahle země je pro mě velká neznámá. A taky se tam zřejmě hned tak nepodívám (jestli vůbec).... celý text
Šikmý kostel 2
2021,
Karin Lednická
Šikmý kostel 2 je opravdu silný příběh, ještě drsnější než první díl. Co taky čekat od knihy, která se odehrává na Ostravsku mezi lety 1920 a 1945. Fascinuje mě, kolik věcí o té době a tom kraji vlastně nevím. O sporech mezi Poláky, Čechy a Němci, hledání hranice, vraždění, odsunech, útlaku a nevraživosti mezi lidmi jen kvůli národnosti. Jak píše autorka v doslovu, smutné je na tom to, že někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní, a tak jsou i dnes extrémní nacionalisté stále velmi hlasitě slyšet. Prosazují se, a prosazovali se vždy, na úkor těch, kteří by prostě jen chtěli v klidu žít. Vždyť zrovna havířům nedával život v tomto kraji nikdy nic zadarmo. Věci nejsou černobílé a kniha si ani neklade za cíl někoho soudit. Spíš člověka donutí se zamyslet nad tím, kde končí národní hrdost a začíná extremismus. Jaké jednání lze ještě tolerovat a co už je za hranou. Příběh je taková esence toho nejhoršího, co v meziválečném období mohlo lidi potkat. Někdy mi připadalo, že na jednu rodinu je toho až moc. Na druhou stranu chápu, že autorka chtěla dostat do děje co nejvíce reálií, které nasbírala od pamětníků. Krize, transporty, pomoc vězňům. Je tam (skoro) všechno. A dobře mi z toho leckdy nebylo. Možná to teď trochu přeženu, ale Šikmý kostel je pro mě částečně román a částečně poučení o historii. Jednoznačně doporučuji a těším se na další díl.... celý text
Jazykové jednohubky
2014,
Jan Táborský
Kniha, která potěší každého milovníka češtiny - v recenzích této sbírky sloupků to není žádný převratný objev, ale ona je to prostě pravda. Obecné úvahy o jazyce českém jsou proložené spoustou zajímavostí o původu slov, jejich vývoji nebo významu. Teď už vím, co bylo nazýváno slovem Králomoc, kde se vzal oslí můstek, že malíček byl dříve ušinec a výraz na pospas k nám přišel z italštiny. Některé z popisovaných jevů a pojmů jsem sice znala už dříve, ale opakování je matkou moudrosti. V několika případech mi dokonce vyvrátil zažité omyly. Knihu tedy rozhodně doporučuji jak odborníkům, tak laickým nadšencům.... celý text
Jak si postavit auto
2012,
Martin Sodomka
Bohužel byla pro mě kniha trochu zklamáním. Dobře propracované popisy různých částí auta, včetně podrobných obrázků, jsou zasazené do poměrně slabého příběhu. Textu je v knize docela málo a spousta technických popisů rozmělňuje děj natolik, že pointa se mi ke konci docela ztratila. Taky mi v knize pro děti trochu vadil výraz lempl. Poslední výtku mám k přímé řeči, hodně často není poznat, kdo vlastně větu říká. Občas to čtenář pozná až někde v půlce dialogu. Kniha mi zkrátka připadá jako ne úplně povedené spojení pohádky a naučné literatury. Seznámení s fungováním auta je zvládnuté skvěle, ale vyprávění příběhů se tady autorovi moc nepovedlo.... celý text