LooneyCZ
přečtené 499
Myšlenky za volantem
2020,
Marek Eben
Milá sbírka úvah nejen o jízdě autem. Nejvíce mě pobavil fejeton o zahrádkaření.
Chirurg
2019,
Petra Dvořáková
Závažné sociální drama to není, spíš taková jako povedenější epizoda Ordinace v růžové zahradě. Nebo Nemocnice na kraji města. Dobře se to četlo a pokud člověk není lékař (což já nejsem), tak ho tu do očí bijí maximálně tak výrazy "kompl", "huknout" a "rozvalit okna" (tyhle tři mi strašně lezly na nervy). Není to úplně oddechovka, objevují se vážná témata, ale na druhou stranu kniha nejde do hloubky a všechny situace vidíme jen z pohledu hlavního hrdiny. Ten je sice trochu hovado, nicméně pár morálních zásad mu ještě zůstalo. Skoro se mi chce napsat, že je to prostě další román z lékařského prostředí. Nijak převratný, ale za mě docela dobrý.... celý text
Podzimní boogie-woogie
2020,
Jan Švancara
Tohle bylo vážně dobré! Děj mě ihned vtáhnul a nepustil. Kdybych nemusela do práce, tak jezdím na trase Olomouc - Moravský Beroun sem a tam dokud to nedočtu. Viktor Náplava je přesně ten týpek, kterému tak trochu ze soucitu musíte fandit, a který vás baví (ale neotravuje) svými vtipnými hláškami. Výborná je legionářská dějová linka. A závěr příjemně překvapil, žádné narychlo slátané rozuzlení, vše do sebe zapadlo. Opravdu výborná česká (brněnská!) detektivka. Pevně věřím, že se s Viktorem opět setkáme. A pokud Jana Švancaru nesledujete na Twitteru, rozhodně s tím začněte ;)... celý text
Špinavá práce
2007,
Christopher Moore
Je to sice trochu jiný žánr než běžně čtu, ale byla jsem velice příjemně překvapena. Příběh mě bavil a styl vyprávění byl přesně můj šálek čaje. Skvělé hlášky (hlavně od Charlieho) a několik pasáží, kde jsem se fakt smála nahlas. Taky trocha dojetí, romantiky a v neposlední řadě napětí i drama. Dobré to bylo. Zkusím i druhý díl.... celý text
Tatér z Osvětimi
2018,
Heather Morris
Většina důvodů, proč tato kniha není dobrá, je už zmíněná v předchozích komentářích, přesto si neodpustím pár vlastních dojmů. Historické nepřesnosti, na které mnozí upozorňují, by mi ani tak nevadily. Stále jde pouze o beletrii, ne literaturu faktu. Život v Osvětimi a Březince se tu sice podobá pobytu na letním táboře s poněkud horšími podmínkami a krapet nevrlými vedoucími, ale pozice tatéra byla údajně privilegovaná, takže se zřejmě mohl mít o něco lépe než ostatní vězni. Problém jsem měla hlavně s autorčiným zpracováním. (Jak moc výsledek ovlivnil překlad, to si netroufám odhadnout.) Ačkoli to pro Laleho byla v koncentráku docela pohoda, až na to, že občas esesák někoho srazil pažbou pušky k zemi nebo prostě pár lidí zastřelil, páč měl "blbej den", určitě musel bojovat se spoustu myšlenek. Cituji: "V jeho nitru přitom zuřilo úplné inferno pocitů." Kromě toho, že padne tato věta jako vytržená z edice Harlequin, autorka s pocity nijak dál nepracuje, prostě popíše situaci a jde dál. Lale pro mě proto zůstává plochou postavou bez hlubších emocí, jen mu občas steče slza, mísící se na tváři s tajícími vločkami sněhu. Nebo popelem, co padá z krematorií. Tak. A jedeme dál. Žádné dlouhé rozpitvávání, hoďte tam další toporný nicneříkající dialog a šup na další kapitolu. Pokud se v knize náhodou objeví nějaká vypjatá situace, pak je podána tak neuvěřitelně neosobním tónem, že jsou útrapy hlavních postav čtenáři bohužel docela lhostejné. Alespoň já si k nim nedokázala vytvořit vztah. Emoce ve mně celé vyprávění vyvolalo asi stejně úspěšně jako dabér sv. Šebestiána, když poté, co mučedníka probodl houf šípů, řekl ono památné: "Au." Výše uvedené jsem si poznamenala po přečtení první poloviny knihy. Když jsem se ale dostala až na konec, musím uznat, že několik posledních kapitol, které popisují návrat hlavních hrdinů na Slovensko a jejich další osudy, mě chytlo, ačkoli je vše popsáno dost stručně. Nejlépe na celé knize pak hodnotím doslov psaný synem Garym, který zní velmi upřímně a konečně v něm jsou cítit nějaké emoce. Možná taky částečně odpovídá na moje připomínky kvůli málo procítěným popisům života v koncentráku - Laleho tyto události zasáhly tak silně, že jeho vyprávění zřejmě opravdu bylo velmi strohé. Nicméně si myslím, že autorka si s příběhem mohla poradit líp. Strašně je z toho cítit, že mělo jít o scénář k filmu. Navíc ty kostrbaté dialogy. A věty jak z podřadné červené knihovny (viz inferno výše). I to dojemné shledání na konci bylo jaksi odfláknuté, ale dokážu si představit ten zamýšlený filmový happy end. Jedno oko by nezůstalo suché! Několikrát jsem Tatéra odložila s tím, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na očividně přeceňovanou knížku. Nakonec jsem to dočetla z toho nejblbějšího důvodu, který existuje. Kvůli splnění čtenářské výzvy. Takže uznávám, bič jsem si na sebe upletla sama. S čistým svědomím však knihu nedoporučuji, obzvlášť jste-li fanatický znalec událostí 2. světové války a nepotrpíte si na romantické příběhy psané jednoduchým slohem. V opačném případě byste zřejmě mohli být cílovka. Jednu hvězdu přidávám čistě jen za synem psaný doslov.... celý text
Hory, peklo, ráj
2020,
Are Kalvø
Při čtení téhle knihy jsem měla dost smíšené pocity. Chvílemi to bylo docela zábavné a čtivé, pak zase strašně protivné a nudné. Po první kapitole jsem měla chuť knihu odložit a zakřičet "tak jdi radši do kavárny, vole". Naštěstí to v dalších kapitolách bylo lepší. Vtípky na adresu zapálených turistů, fotek na Instagramu a outdoorového vybavení plus informace o systému norských chat a klubu turistů byly zajímavé i vtipné. Jakmile se ale autor opět pustil do filozofování, ať už na téma budoucnosti nebo přírodní Stasi, bylo to hrozné kňú. Holt nejsme s autorem na stejné vlně, asi bychom si spolu nerozuměli. Já radši Ziburu :) Chápu, že Kalvøho stěžování zřejmě měla být nadsázka a vtip, ale nerozesmálo mě to. Prostě ne. To už byly veselejší fórky z terénu, stokrát omílané téma Velikonoc snů a dobrého obutí. To je totiž alfa a omega, že! Hvězdu navíc dávám autorovi za důkladnou rešerši. Celkově kniha neurazila, nenadchla.... celý text
Vířivka
2019,
Lucie Konečná
Námět dobrý, zpracování slabší. Velmi strohý styl vyprávění mi neseděl, občas byl popis událostí a pocitů tak neosobní, že ve mě vůbec nic nevyvolal. Což bych od podobného tématu čekala. Postavy byly jedno velké klišé, chyběla mi u nich větší hloubka, když už se tu objevoval popis i z jejich úhlu pohledu. A ačkoli jsem se snažila nebrat ohled na to, že autorka pracovala na béčkových seriálech, nakonec mi to celé připomnělo právě takový televizní pořad. Škoda.... celý text
Maxipes Fík doma i na cestách
2020,
Rudolf Čechura
První část je trochu lepší, v druhé je zase pár zajímavých jazykových fórků.