LooneyCZ
přečtené 499
Herbář prapodivných potvorů pro dospělé děti
2021,
MaComix (p)
Pro fanoušky MacomiXe je tahle kniha prostě nutnost! Pecka!
Prokletý kraj
2021,
Michaela Klevisová
Podmanivá atmosféra, zajímavé téma rumunských Slováků, ale celkově tomu bohužel něco chybělo. Rodinné tajemství nebylo nakonec tak šokující, možná i proto, že se dalo částečně vytušit, jak to vlastně bylo (skoro jsem se trefila). Konec pak byl takový až příliš smířlivý: rodiny i sousedé se udobřili, zlo bylo potrestáno a všichni žili šťastně až do smrti. Nápad dobrý, ale z mého pohledu krapet nedotažený. Každopádně bych od autorky ráda zkusila i některou detektivku, vypadá to na dobré čtení.... celý text
Proč máma pije
2018,
Gill Sims
Potřebovala jsem si pro změnu přečíst něco nenáročného a oddechového. A přesně taková tahle kniha je. K souznění s hlavní hrdinkou sice nedošlo (na můj vkus příliš bot, kabelek a málo finanční gramotnosti), ale v několika pasážích jsem se přece jen našla. Ačkoli britský způsob života se od toho mého dost liší. Nějaký ten humor se tu objevil, pár kapitol naopak bylo dost o ničem. Takový průměr: neurazilo, nenadchlo. Až si zase budu potřebovat odpočinout od závažných témat, možná sáhnu po druhém dílu.... celý text
Dívka, žena, jiné
2020,
Bernardine Evaristo
Z počátku jsem se vůbec nemohla začíst. Nebylo to ani tak kvůli specifickému stylu, jakým je kniha psaná, spíš mi první čtyři hrdinky byly silně nesympatické. Všechny ty intelektuální debaty s výrazy jako "desegregovaná Texasanka" nebo "rasové implikace" mi připadaly nudné. Takhle se opravdu někdo baví? A pak strašně moc informací, aniž by se šlo trochu víc do hloubky (např. zmínka o znásilnění, dvě věty a jedeme dál, nějak se s tím srovnala a hotovo). Takže místo sledování děje jsem si všímala drobností jako třeba na str. 138 (a znovu na str. 379) špatně přeloženého pojmu "dědečkovy hodiny" (pravděpodobně záměna grandfather's clock a grandfather clock, což jsou stojací hodiny, pendlovky). Taky mě pobavila na str. 170 zmínka o bujném poprsí, které je o stránku dál popsané jako "prsa velikosti C" (jestli jsou céčka bujné poprsí, tak co má potom Jitka Čvančarová?) Nicméně od příběhu Bummi to konečně začalo být zajímavé. S každou další postavou, která zapadla do složité mozaiky, mě to bavilo víc a víc. A nezkazily to ani poslední kapitoly (Raut a Epilog), kde se zase objevily kecy o "konsezuálním tom", které "denunciovalo cosi". Spíš naopak. Některé dějové linky se dočkaly zajímavého závěru. Z díla, které získalo Man Bookerovu cenu, jsem měla obavy. Ostatně jako ze všech knih, které nadchly kritiku. Po pomalém rozjezdu mě to ale opravdu chytlo. Vlastně se mi to dost líbilo. Bylo to zase trochu jiné čtení.... celý text
Nulorožec
2018,
Petr Stančík
To byla zase báječná fantasmagorie. Říkám si, co to ten Stančík asi bere, to musí být kvalitní matroš. Ne, že bych si toho chtěla zobnout taky, jen ať si autor dopřává a píše dál. Mně stačí přečíst si výsledek. Vybroušeným jazykem plným zajímavých obratů a prapodivných vlastních jmen, což se mi vážně dobře čte, se v knize popisují a na sebe vrší více či méně pravdivé historické události, obskurní lahůdky, konspirační teorie, sexuální prasečinky i zajímavé lokality. Ani mi nevadí, že děj je občas až příliš kostrbatý nebo se jaksi vytratí. Čas od času nevydržím to napětí a použiju dar přítele Googla, abych si prohlédla Černé jezero od Jana Preislera, zjistila kde stojí vily Bělka nebo Serpontka a jestli existuje Orderland. A pořád chci číst dál, protože nutně potřebuju vědět, co se stane v další kapitole. Chápu, že pro někoho je to možná až moc velká magořina, ale já si to fakt vychutnala do poslední stránky, kde se kupodivu celé vyprávění i vcelku rozumně uzavřelo. Doslova. Už se těším na další jízdu!... celý text
Smrtholka
2020,
Lucie Faulerová
Začetla jsem se celkem rychle, rytmus jedoucího vlaku mi vyhovoval (však jsem taky většinu knihy přečetla právě ve vlaku). Zhruba v polovině knihy mě to ale začalo trochu nudit. Stejné schéma, kdy autorka naznačí něco z Mariiny minulosti, já si část domyslím, abych si to o pár stran dál potvrdila. Nebo vyvrátila. Další obskurní akce v sokolovně. Další statistiky o sebevraždách. Čím dál tím divnější způsoby sebepoškozování (pastelka sic!), které působí méně a méně uvěřitelně. Až moc násilně, jaksi navíc. Závěr vztahu s panem Ročestrem (romantika+erotika). Zkrátka, dobře rozehrané motivy, zajímavý jazyk (lehký dvojsmysl, kdo četl, pochopí), několik skvělých pasáží (vztah s Adamem a tátou), krapet vtipu (s Madlou), ale výsledek trochu nedotažený, potenciál plně nevyužitý. Cosi tomu chybělo. Tři a půl hvězdy.... celý text
Dobrodruhům
2020,
Tereza Ramba
Už to zaznělo mnohokrát, ale naprosto zásadní je fakt, že tohle NENÍ cestopis, to je dojmopis. A ačkoli jsem to tušila dopředu a ze začátku mě čtení i bavilo, bylo to takové milé, ke konci bylo těch emocí prostě moc. Na úkor čehokoli jiného, co by stálo za přečtení. Kapitoly o Číně nebo Barbadosu jsou v knize asi jen proto, aby se autorka pochlubila, že tam byla. Jako bych četla deníček člověka, kterého neznám natolik, aby mi ty narážky dávaly smysl. Na můj vkus zbytečně moc osobní dojmologie. Postupem času na mě navíc výlevy o ekologii a stavu světa začaly působit jako prohlášení naivky, která by chtěla dosáhnout světového míru (omlouvám se autorce, myslí to zřejmě dobře, ale některá prohlášení jsou v kontextu jiných docela pokrytecká). Takže hvězdu za grafiku a dvě hvězdy za některé kapitoly a fotky (severní pól, Laos, úvod). Nebylo to špatné, pokud od toho nečekáte cestopis. Nedoporučuji: milovníkům cestopisů, opravdovým dobrodruhům a horalům, lidem, kteří se touží dozvědět fakta o zmíněných zemích. Doporučuji: fanklubu autorky, emocionálně zalozeným děvčatům s touhou po cestování, lidem, kteří rádi čtou knihy, které "pohladí po duši".... celý text
