LooneyCZ
přečtené 474
Severka
2023,
Nina Špitálníková
Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Niny Špitálníkové a v knihovně zrovna měli k dispozici Severku, tak jsem sáhla právě po ní. Čtení je to drsné, ale zajímavé, jen to moc nefunguje jako román (proto hvězda dolů). Je to spíš popis, rozhovor a biografie. Takže trochu tápu, kolik je v tom příběhu fikce a co je pravda. Bohužel (pro Koreu) se většina popisovaných věcí zřejmě přesně takhle odehrává. Je to síla. Smutná kniha, o které budu ještě dlouho přemýšlet.... celý text
Co zpívá Sojka
2023,
Lenka Poláčková
Román mi doporučila paní knihovnice z naší vesnické knihovny. Autorka je totiž z Olomouce, a to mě zaujalo. Mám ráda, když se děj týká skutečných míst, zvlášť když jsou mi blízká. Příběh Sojky se však odehrává v období Velké Moravy takže jsem si zrovna tady tu regionální rovinu zase až tak neužila. Historické romány běžně nečtu, změna žánru mi ale momentálně přišla vhod. Nakonec to nebylo špatné, ačkoli první dvě třetiny knihy mě zas až tak moc nebavily. Ne, že by to byla nuda, ale nestrhlo mě to. Posledních sto stran se děj rozjel a posunul od historie spíš k romantice, dočítala jsem se zaujetím, mělo to spád. Nemůžu posoudit kvalitu historické části nebo hodnověrnost děje; namátkou jsem si ovšem googlila pár jmen a byla jsem překvapená, že jde o reálné postavy. Jako vystoupení z obvyklé čtenářské komfortní zóny to bylo docela fajn. Půl hvězdy navíc za Holmuc, jsem lokální patriot... celý text
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
2023,
Martin Moravec
Knížku mi doporučila a půjčila kamarádka a já byla nejdříve trochu skeptická. Rozhovor na tři sta stran mě moc nelákal. Jakmile jsem ovšem knihu otevřela, hned mě zaujala a jen těžko jsem se od ní odtrhávala. Spousta zajímavostí, příběhů, trocha černého humoru a hlavně dost užitečných informací, které by měl vědět každý pro případ, že se dostane do situace, kdy jde někomu o život. Nejzajímavější mi připadala první část o letecké záchrance. Ke konci už mě pan doktor začínal rozčilovat, protože to snad ani není normální člověk: jak to všechno stihne, proboha? To jeho nadšení pro věc mu zkrátka a dobře závidím. A tak jsem ho začala sledovat na Instagramu. Ve srovnání s knihami Adama Kaye taky musím říct, jak jsem ráda za úroveň zdravotní péče v Česku. Občas člověk nadává, ale buďme rádi za to, jak nám to tu funguje. Čest všem dobrým doktorům, sestrám, záchranářům i first responderům!... celý text
Havířovina
2022,
Iva Hadj Moussa
Mnohem lepší než Šalina, dokonce tu bylo i pár vtipných momentů (např. setkání čtenářského kroužku). Nečekala jsem žádnou duchařinu, horor ani detektivku, takže jsem nebyla zklamaná tím, že se z toho vyklubal obyčejný příběh z vesnice. Jenže... třeba Dvořáková jde podle mě v popisech hlouběji a u Soukupové se to NIC děje jaksi mnohem čtivěji. Havířovina se sice četla dobře, ale pořád jsem čekala, co z toho vyleze. A ono to prostě najednou skončilo. Něco se vyjasnilo, něco ne. Co tím vlastně autorka chtěla říct? Netuším. Neurazilo, nenadchlo. P.S. Zaujalo mě, že zmíněné lokality skutečně existují (potok Smutná, obec Nadějkov). Existuje tedy i předobraz Havířoviny?... celý text
Pláňata
2023,
Petra Dvořáková
K zimnímu zataženému nebi trochu té vesnické depky. Náhled do života věčně nespokojených lidí, za jejichž problémy můžou vždycky jen ti druzí, co se mají líp. A svoboda? Ta se přeceňuje, ani po revoluci jsme nezbohatli a pořád se máme špatně. Manžel sice "zas až tak moc nepije", bydlet máme kde a máme se rádi, ale stejně je sousedovic tráva zelenější... A pak je tu Pavlína s Janou, které se snaží najít vlastní cestu. Podaří jim to? A za jakou cenu? Upřímně, ten konec (jaro 1995) byl na mě malinko přehnaný. Jako jo, katarze, ale až takhle? Asi by mi jako závěr stačila poslední kapitola. Přemýšlím, jak to nakonec ohodnotit. Bylo to lehce sebetrýznivé čtení - matka s otcem jsou tak nesnesitelně nesympatičtí, hrozně mě štvali. Zároveň víte, že takoví zahořklí lidé kolem vás byli a jsou. No, co už. Sonda to byla jistě zajímavá, čtivé je to velice, ale přesto váhám mezi 3 a 4 hvězdami. Možná to bylo tím koncem, nevím, ale celkově mě to až tak nezasáhlo.... celý text
Stehy
2022,
Sára Zeithammerová
Zvláštní styl prolínání dvou příběhů, několik časových rovin, otevřený konec. Za mě dobré a zase trochu jiné. Obě hrdinky mají docela bohatou sbírku traumat, ale navenek se snaží působit dokonale a nad věcí. Anna mi ale lezla na nervy o něco víc. Je to přesně ten typ hrdinky, který nechápu. Rozervaná a věčně nespokojená, samé kňú, zajištěná, s dostatkem času nechat se drásat každou blbostí. Ani Lucie není zrovna adeptka na nejoblíbenější postavu, ačkoli ona za sebou aspoň má zážitky, které si s sebou do života vláčet nechceš. Takže má člověk trochu pochopení. No a pak je tu Hynek. Totální vůl, který v sobě skrývá něco, pro co ho obě ženy (a zřejmě ještě pár dalších) obdivují. Přitom by zasloužil leda tak pár facek. Toto panoptikum doplňuje spousta dobře propracovaných vedlejších postav jako Julie nebo Heda. Čtení to není zrovna veselé, ale čtivé to je hodně. Někoho možná nepotěší pojetí konce, mě tahle varianta přišla jako důstojné uzavření...... celý text
Fazóna
2022,
Miika Nousiainen
Takové milé "feelgood" čtení. Naprosto přesně se mi trefilo do chvíle, kdy jsem si potřebovala přečíst něco optimistického. Možná je tu až moc velký happy-end, občas je to patetické i bláznivé, toho filozofování mohlo být míň, ale zase jsem se často zasmála (i nahlas) a celkově jsem měla během čtení dobrou náladu. Velice povedený příklad oddechové četby v tom nejlepším smyslu slova.... celý text
Símka
2022,
Lucie Hušková
Tohle bylo smutné a kruté, výborně napsané, ale opravdu drsné. Kolik takových toxických vztahů mezi matkami a dcerami kolem nás je? A kolik z těch dcer je ochotno jít až tak daleko, že za trochu lásky (kterou ale nakonec stejně nedostanou) obětují úplně všechno? Je mi z toho špatně. Kniha je skvělá, ale rozhodně ne pro slabší povahy.... celý text
Noc nad Reykjavíkem
2016,
Arnaldur Indriðason
Upřímně, moc mě to nebavilo. A možná za to mohl i překlad. Některá slovní spojení byla zastaralá a neobratná, při čtení mi to pak skřípalo a nesoustředila jsem se na děj. Mimochodem, zřejmě nešlo o překlad přímo z islandského originálu, v knize to ale není uvedené, což mi nepřijde úplně správné. Trochu mi vadily i zbytečně podrobné popisy nočních služeb, které v podstatě neměly žádný vliv na hlavní směr pátrání - to už samozřejmě s překladem nesouvisí. Celkově mi v téhle knize připadalo pátrání takové těžkopádné. Ano, Erlendur jednal na vlastní pěst, jenže se v tom motal jak Maďar v kukuřici. Otázky kladl takovým stylem jako kdyby mluvil s malým dítětem. Ony ty dialogy byly vůbec takové slabší. No a pak na to najednou kápnul. Hm. Nevím, to co jsem od Indriðasona četla před lety se mi líbilo víc. Tenhle "mladý Erlendur" mi prostě nesedl.... celý text