LooneyCZ
přečtené 505
Bez frází a bez jůtubu
2020,
Dominik Landsman
Vtipně (po landsmanovsku) a lehce převyprávěné příběhy sportovců tak, aby to bylo pro děti. Přiznám se, že jsem projekt Bez frází neznala, takže nemůžu posoudit, nakolik se obsah původních textů zachoval, ale myslím, že si z toho malí čtenáři něco odnesou. A budou se jim líbit odkazy na jůtubery a majnkraftí věci. Možná to místy (třeba na konec kapitoly) chtělo přidat vysvětlivky, kde by se uvedlo na pravou míru to, co kluci zkomolili (činčila, menestruace). My jsme knihu četli společně před spaním, takže jsme si se synem (9 let) ty nesrovnalosti objasnili rovnou.... celý text
Velmi pozdní odpoledne: 01. True crime satira
2024,
Kamil Fila
Zajímavé, podnětné, plné dalších odkazů a námětů k přemýšlení. Už se těším až se pustím do druhého dílu. Jediné, co bych snad vytkla, je očividná zášť vůči Radimu Uzlovi, někdy možná až škodolibě hnaná do krajnosti. Rozumím, že autor ho tu záměrně vykresluje jako exemplární případ starších pomýlených šovinistických plácalů, ale občas mi vadilo, že poté co Fila rozbil vybraný Uzlův chabý a nesmyslný argumentační domeček z karet, následně ho ještě zapálil, popel zadupal do země a tu posolil. Jasně, Uzel hlásal spoustu volovin, a je potřeba tyto bludy vymýtit (a toto podložit fakty, což Fila dělá), ale myslím, že by stačilo je vyvrátit a třeba se jim i vysmát jen jednou. A ne se na tom točit.... celý text
Čistý, skromný život
2022,
Viktor Špaček
Sbírka zvadlejch chlapů. První povídka mě bavila, ale pak to šlo prudce dolů. Jedna marná existence za druhou. Vůbec jsem nechápala. Nebylo to pro mě ani tak depresivní, jako nudné a jaksi zbytečné...... celý text
151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem
2023,
Lucie Kutrová
První kniha autorky o Pacifické hřebenovce se mi docela líbila. Lucie je hodně svérázná. My dvě bychom si sice nerozuměly (její IG jsem nakonec přestala sledovat), na společný výlet s ní se ale nechystám, tak proč si nepřečíst o jejím putování po Stezce Českem. Zvlášť, když si už delší dobu pohrávám s myšlenkou se tam taky vydat. Na rozdíl od první knihy bylo bohužel těchto 151 příběhů často spíš utrpení, dočítala jsem se sebezapřením. Z několika důvodů. Hele, já třeba proti psům nic nemám, dalo by se říct, že je mám ráda, ale nepotřebuju vědět, co všechno si ten pes olízal, kde se válel plus sto padesát jedna zdrobnělin. Na každé tři zajímavosti připadlo deset nezajímavostí a ke konci už to bylo hlavně kňůůů. Jasně, tohle není průvodce ani encyklopedie, i tak bych ocenila víc informací než "byl tam asfalt" nebo "hroznej krpál". Detailní výčet Luciina jídelníčku bych taky oželela, stejně jako seznam lidí, kteří ty dva souputníky neustále poznávají a chtějí si udělat společné foto. A prosím, můžeme se tvářit, že slovo zalžičkovat nikdy nevzniklo? Jednotlivé etapy byly popsané nevyváženě, často se danou oblastí jen prolítlo, každopádně jsme se stejně o trase moc nedozvěděli. Zato přesně víme, co si Lucie a Marvel všechno objednali a snědli. Tentokrát jsem hlavně nerozdýchala ten sloh. Jestli to je opravdu přepis nahrávek, tak dobře, je to takové bezprostřední a autentické, ale boha jeho, tady měla přijít tvrdá redakční práce. Psaný a mluvený projev nefungují stejně, obzvlášť na ploše čtyř set stran. Klidně ať je to nespisovné, jenže tohle dílo obsahuje tak zbytečně velké množství vaty, opakovaných slov a "srandiček", až se mi často nechtělo číst dál. Ať jenom nemrčím, našla jsem i několik zajímavých tipů ohledně výbavy (poslední stránky), nocování venku a zaujalo mě pár méně známých míst. Vlastně mě kniha od Stezky spíš odradila, ačkoli pohledem do Mapy.cz mi přišlo, že toho asfaltu na trase není tolik, jak se v knize píše. Buď se trasa změnila nebo šla Lucie jinou Stezku. Rozhodně mě ale čtení navnadilo, abych na nějakou túru vyrazila. Možná na ty míň exponované úseky Stezky. Nebo jinam po Česku. Knihu bych doporučila snad jen mladým a neklidným lidem, kteří opravdu milují psy, a nepotrpí si na vysokou literární úroveň :-) Lůce a Marvelovi přeju hodně zdaru, ať jim to šlape, číst si o tom ale už nechci, další knihu si nepůjčím, a doufám, že mě za nízké hodnocení nesežere autorčin fanklub. Mimochodem, copak čas... Já nechápu, kde Lucie bere na svůj životní styl peníze. (Asi závidím, taky chci mít ultravýbavu za třicet litrů, ačkoli dva měsíce strávím na cestě.) Dvě hvězdy, jedna za fotky a mapky, mínus za ilustrace.... celý text
Kapitán Adorabl a bambitka černokněžníka Vorána
2019,
Dominik Landsman
První díl mě bavil, druhý díl mi připadal slabší a ani syna to tolik nechytlo. Od ulovení bzučíka po útěk ze Šmírova je to kompilace nikam nevedoucích výplňových historek, které jsou místy vtipné a místy trapné (např. celá část o ostrově Amazonů by tam vůbec nemusela být). Děj je poměrně řídký a kniha opět nabírá spád až na posledních cca 60 stranách. Co nám ale vadilo nejvíc, bylo opravdu velké množství chyb: překlepy, chybějící interpunkce nebo i celá slova. Kniha by si celkově zasloužila lepší redakci. Místy se zbytečně používají cizí slova, která by šlo opsat. Přitom jiná, třeba i známější slova, jsou očividně použitá jen proto, aby posloužila jako záminka pro vtipný vysvětlující odstavec. Knihu by zřejmě měl někdo předčítat, zvlášť v pasážích jako je komentovaná bitva. Pro děti to může být zdlouhavé a bez vysvětlení, kdo byl Karol Polák, možná trochu divná. Upřímně, podle mě už tuto legendu nepamatují ani mnozí rodiče. Zde se nabízí prostor pro rodinné příslušníky s imitátorskými ambicemi. Nu, nakonec takové 2,5 hvězdy, z toho jedna za ilustrace.... celý text
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
2022,
Karla Kubíková
Budu opakovat některé starší komentáře, ale ani já nechápu, proč anotace na přebalu prozrazuje děj až po stranu 150 (z celkem 215), příběh je navíc rozpracovaný ne úplně poutavě. Sečtělejšímu čtenáři to může úrovní slohu připomínat povídku z časopisu Vlasta. Bohužel, postava Lindy pro mě byla taková bezkrevná a já si k ní nenašla vztah. Její odpor k Rusům je podaný trochu na sílu, jako kdyby ji autorka za každou cenu chtěla postavit na správnou předlistopadovou stranu. Ostatní postavy nedostaly dost prostoru, aby se k nim dalo říct něco víc. Celý incident se zbraní mi pak přišel přehnaný, moc nerozumím tomu, proč zrovna v tomhle případě Linda střílela, ale sveďme to na mateřské hormony. Za svoje uvěznění pak viní okupanty, no, dejme tomu, že to byla snaha se s tím vyrovnat. Čekala bych, že ze situace mladé matky ve vězení autorka vytříská maximum a vyždímá ze čtenářek veškeré emoce. U mě to nefungovalo. Mnohem propracovanější popisy pobytu za mřížemi jsem našla třeba v Bílé Vodě nebo Lustru pro papeže. Potenciál, který námět a prostředí má, obojí neokoukané a velmi slibné, zůstal nevyužitý. Mně umístění děje zaujalo i proto, že celý život žiju v sousedství VVP Libavá, a ačkoli jsem vrstevnicí Aničky, ruské vojáky nepamatuju. Ale vím jaké to je, když slyšíte v noci střelby a nad hlavou vám létají stíhačky. Třetí část pro mě byla nejzajímavější, možná i proto, že o ní už naštěstí v anotaci nepsali. Sice mi přístup Lindy k situaci přišel neuvěřitelný, ale kdo ví, jak se s něčím takovým dá vyrovnat. Bohužel závěr mi opět zhořkl prohlášením hlavní hrdinky, že za vše, co se stalo, nesou vinu sovětští vojáci a přirovnáním jejího věznění k politickým procesům. To jako vážně? Ženská se dobrovolně odstěhuje do vojenského prostoru, jednou ji zpoza plotu slovně obtěžuje voják a ona následně někoho postřelí, protože se cítí ohrožená. Pardon, ale to opravdu nebyla adekvátní reakce. A ačkoli odtržení matky od kojence považuju za mimořádně kruté, Linda si nějakou formu trestu zasloužila, protože střílela na člověka. A to není sranda. Tahle kniha mě zklamala, myslím, že s touto autorkou se naprosto míjím. Tři hvězdy s odřenýma ušima.... celý text
Všechny cesty vedou do Santiaga
2023,
Ladislav Zibura
Skoro by se zdálo, že Zibura už všude byl a o všem napsal. Teď ale přichází se zápisky z Camina a je to zase skvělé. Po Prázdninách v Česku, které se mi zdály trochu slabší, je tahle knížka opět dobře namíchanou směsí humoru, fakt a zamyšlení, kterou doplňují úžasné obrázky. Inspirativní a zábavné, ráda doporučuji všem cestovatelům (aktivním i pasivním).... celý text
Na sudetských horách se nezpívá
2023,
Pavel Šuba
Poměrně málo známá kapitola z dějin, Hladový pochod z Krnova do Králík, zabalený do příběhu excentrického staříka. Dovedla bych si v knize představit více informací o tom, co se dělo během pochodu i po něm. Kam šli všichni vyhnanci po překročení hranic, co dělali, jaká byla první poválečná léta. Chápu, že detailní popis nebyl cílem knihy, ale vyvolalo to ve mě zvědavost. Navzdory vzpomínkám na hrůzy odsunu, je to vlastně milé čtení. Líčení podmínek pochodu je jen jednou z částí knihy, je tu taky spousta odlehčeného blábolení, lekce sudetského zeměpisu a závěrečný happy-end. Možná mohl jít příběh ještě o něco víc do hloubky, ale postava Josefa Bohmische je i tak poměrně uvěřitelná. Trochu připomíná Rudišova Winterberga, ačkoli ten zachází mnohem dál. Celou knihu pak dobře uzavírá autorův doslov. Knihu můžu s klidným svědomím doporučit. Snad jediné, co mi nesedlo, je grafická úprava. Obrázky byly hezké, font OK, ale ty slovní shluky na mě působily spíš rušivě.... celý text