LooneyCZ
přečtené 499
Zvuk slunečních hodin
2001,
Hana Andronikova
Hodně postav, různá místa v různých časech, prolínání vzpomínek a současnosti. Občas byl trochu problém udržet si v tom všem přehled. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla během pár dní, jinak bych se asi zamotala. Jednotlivé dějové linky se postupně sbíhají, mezery ve vyprávění se zaplňují. Vše do sebe zapadne. Jen ten jazyk mi trochu neseděl, byl místy moc "vyumělkovaný". Příběh mě ale natolik strhnul, že mi to vyloženě nevadilo. Příjemně mě potěšily zmínky o Olomouci. A líbily se mi mýty, které Ráchel vypráví Danovi. I vyprávění o Indii. A na druhé straně tu byly další drsné zážitky z války a hrůzy, které se odehrály v Terezíně, Osvětimi, Bergenu. V poslední době jsem toho na toto téma přečetla možná až moc. Ale Zvuk slunečních hodin jsem si prostě chtěla přečíst taky. A nejen kvůli Čtenářské výzvě. Je to ne úplně obvyklý příběh o lásce, válce a smíření.... celý text
Mandolína kapitána Corelliho
2015,
Louis De Bernières
Opět přečteno v rámci Čtenářské výzvy, v tomto případě zvoleného titulu nelituji. Krásný a místy dojemný (ale upřímně) román, do kterého jsem sice měla problém se začíst, nakonec jsem se ale nemohla odtrhnout. Trochu zdlouhavý a popisný úvod tu ovšem je opodstatněný, navodí atmosféru a seznámí čtenáře s místem a postavami. Pak se objeví kapitán Corelli a příběh dostává spád i vtip. Poslední část mi pak připadala trochu jako jiná kniha. Množství událostí, velké časové období,... Osudy se ale nakonec hezky uzavírají a vysvětlují, ačkoli místo pro domýšlení konce příběhu zůstává. Trvalo dlouho než jsem knihu dočetla, ale stálo to za to. Kromě toho, že se mi potvrdilo, jak je válka odporná věc a že lidé k sobě umí být neuvěřitelně krutí, ale i laskaví, doplnila jsem si znalosti o historii Řecka (hlavně z Wikipedie, ale to se taky počítá, ne?)... celý text
Cela 17
2011,
Dominik Dán
Upřímně, moc jsem od knihy nečekala. O to příjemněji mě překvapila. Děj měl spád, postavy byly uvěřitelné a závěr docela nečekaný. Asi si od Dominika Dána zkusím ještě přečíst něco dalšího.... celý text
Dominika na cestě Jižní Amerikou
2018,
Dominika Gawliczková
Ze začátku jsem měla sto chutí autorku proplesknout a zeptat se jí, proč sakra jezdila do Jižní Ameriky, když se jí tam vůbec nelíbí a jenom nadává. A proč si vybrala tuhle motorku, na kterou nemá šanci sehnat náhradní díly. Chápu, že to, co se dělo v Kolumbii a Ekvádoru by jen těžko někoho nenaštvalo, ale kniha mi připadala až příliš negativně naladěná. Pak se to ale zlepšilo, i stylisticky mi to začalo připadat trochu čitelnější, pozitivnější. Závěr jsem si pak už vychutnala, až mi bylo líto, že cesta končí. Hvězdička navíc za skvělé grafické zpracování (ilustrace od Myokard) a pěkné fotky. Klasický cestopis to asi není, humor ve stylu prince Ládíka se tu taky nenajde, ale je to rozhodně zajímavý náhled na odlišnou kulturu jihoamerického kontinentu.... celý text
Za sklem
2019,
Sajaka Murata
Japonsko je zvláštní země. Alespoň podle toho, co jsem četla a co mi vyprávěla kamarádka, která tuto zemi navštívila. Je to tam zkrátka jiné. Proto doteď netuším jak moc je příběh Keiko Furukurové reálný a nakolik jde o přehánění, které má zdůraznit hlavní myšlenku: Pokud jsi odlišný a nezapadáš, tvoje okolí ti to dá sežrat. Hlavní postavy jsou hodně extrémní, jejich jednání jsem často nechápala, ale i tak bylo zajímavé sledovat příběh a přemýšlet nad tím, jak moc člověka ovlivňuje okolí a očekávání, které od nás ostatní mají. Jediné, co mi při čtení trochu vadilo, byly občas poněkud šroubované dialogy. Nevím, možná to bylo schválně. Nebo se takhle v Japonsku fakt mluví. Přečteno opět v rámci čtenářské výzvy, a tentokrát nelituji, že jsem do výzvy zvolila zrovna tuto útlou knížku (tedy, čteno elektronicky a kvůli výpůjčce z knihovny přes eReading jsem většinu přelouskala v mobilu, takže štěstí, že Za sklem je opravdu krátké dílo). Běžně knihy od asijských autorů nečtu a tohle byla vážně zajímavá změna. Asi o tom budu ještě pár dní přemýšlet...... celý text
Skleněný pokoj
2012,
Simon Mawer
Skvělý román, díky kterému jsem i já propadla kouzlu Vily Tugendhat, a jsem rozhodnutá se tam jet podívat (i přes to vysoké vstupné a dlouhé čekací lhůty). Nepamatuju se, že by se mě někdy dřív osud budovy tak dotknul a natolik jsem ho prožívala, občas snad i víc než osudy lidí z románu, jako u téhle neobyčejné vily. První cca polovina knihy je skvělá, pak se to ale autorovi trochu vymklo z rukou a závěr už opravdu přestřelil. (Nebudu konkrétní, ať někomu nezkazím čtení.) I přes to všechno dávám pět hvězd a doporučuji. Ono je to totiž jako celek vážně dobré. A že si v druhé půlce knihy autor poněkud zapřeháněl, to jsem mu prominula.... celý text
