lord-artoo
přečtené 392
Zapadlí vlastenci
2010,
Karel Václav Rais
No, ne, tak je to nuda, co si budeme... Proč se však vyplatí Raisovy Zapadlé vlastence číst? Pro onen "feeling" z národního obrození, který je nám - lidem 21. století - již na hony vzdálen. Pro pochopení významu a moci češtiny, které si dnes mnoho nevážíme; znovu ji zaplavujeme cizími výrazy a komolíme její tvary. Pro obeznámení se s trochou reálií ze života na horském venkově, zvláště pak toho učitelského.... celý text
Trůn z dračích kostí
2009,
Tad Williams (p)
Je to klasická fantasy, takže ano, vykrádá Tolkiena. Pokud však odhlédnu od této skutečnosti a budu hodnotit jen samotnou autorovu práci, pak je třeba konstatovat, že je to neskutečně dlouhé, zbytečně. Děj, atmosféra, vybudování vztahu mezi čtenářem a hrdiny, to vše by se bez problémů vtěsnalo na poloviční prostor, tím spíš existují-li sequely. Z toho důvodu se autorovy sáhodlouhé popisy (a to nejsem odpůrce popisů, spíš naopak) krajiny či vnitřního světa ufňukaného hlavního hrdiny stávají jaksi obtížnými. Rovněž mi připadalo, že Williams píše příliš návodně, ale současně chce držet "tajemství" co nejdéle, což dost dobře nejde ruku v ruce. Konečně nelze čekat žádné velké zvraty. Každá postava jedná přesně tak, jak se od ní očekává, ergo je buď ve škatulce "hodná", nebo "zlá". Na druhou stranu je třeba autorovi připsat k dobru, že je vynikajícím stylistou, což se projevu zejména v napůl snových pasážích, kde se prolíná podvědomí postavy s příběhem. Do příběhu je také vetkána i snaha pojednat o světě nás čtenářů. Není to tedy jen příběh, ale rovněž odtučněné filozofování o křivdách minulosti, moci vítězící nad porozuměním, urputné lásce k dobru, která se zvrhává ve zlo. Posledních pár stran (rozuměj 70) graduje dosud vlažný příběh, což je povzbuzení pro četbu dalších dílů. Doufám, že nebudu zklamán. Pro všechny z vás, kdož si tyto řádky čtete, abyste se rozhodli, zda knihu číst, či nikoli, nemám jasnou odpověď. Není to špatné, není to však ani vynikající. Spíš to prostě "je". Konec hlášení. Lord-artoo over an' out.... celý text
Noční hlídka
2016,
Sergej Lukjaněnko
Já teda nevim... Lukjaněnkův lehký styl se velmi dobře čte a i oči tak slabého čtenáře, jakým jsem já, tančí po řádcích, jak Vlastimil Harapes v dobách své největší slávy. Nápady zde jsou také - některé, pravda, tvrdší kliška, ale jiné celkem povedené. Tak kde je problém? Přijde klimax, respektive tři, a všechny jsou natolik antiklimaktické, že se člověk táže sám sebe, zda má zapotřebí nechat se znovu trápit tímto nedostatkem katarze a číst dál. Ale protože je to čtivé, tak čte. A zas nic. A zas. A pak je konec. Velké filosofování, o němž se tu v komentářích mluví, se také nekoná. Vážení, pokud chcete filosofovat, vezměte si do ruky Hegela! Takže co zbývá? Průměrná záležitost, říkám, která dokáže na několik hodin ulehčit hlavě. A víc nic.... celý text
