lord-artoo
přečtené 389
Ďáblův elixír
2001,
E. T. A. Hoffmann (p)
Román z dob, kdy se romány psaly jinak. Téma, které dnes už žel nebudí hrůzu. A přeci má svou cenu prokousat se Ďáblovým elixírem právě proto, aby člověk zakusil styl a dobu. Je dílo těžkopádné? Je. Je někdy matoucí? Rovněž. Ale ani jedno, ani druhé nemůže zkazit dojem z barvitého líčení vnitřního života hlavní postavy a zbavit čtenáře pocitu pokoje ze skutečnosti, že vše dopadlo, jak mělo.... celý text
Zen a umění psát
1998,
Ray Bradbury (p)
Je to Bradburyovsky krásně napsané, ale dosti myšlenkově repetitivní. Takový nástin autorovy životní filosofie - toho, jak to viděl Ray. Nejsilnější částí celého díla jsou asi básně na konci knihy, které moc hezky shrnují a současně rozvíjí témata, o nichž se již hovořilo. Případné zájemce odkazuji na - dle mého soudu - výživnější knihu "Spisovatel a jeho přízraky" Argentince Ernesta Sabata.... celý text
Meč osudu
2011,
Andrzej Sapkowski
V obou povídkových sbírkách mi přijde, že Sapkowski neměl jasno, co chce vlastně psát. Tah od humoristické literatury, přes pulp až k vážně se beroucí fantasy mě zejména v této sbírce dost trápil.... celý text
Spisovatel a jeho přízraky
2002,
Ernesto Sabato
Po založení třicáté záložky jsem se rozhodl, že to nemá smysl. Tohle se dá číst znovu celé.
Kníže mečů
2009,
Michael Moorcock
Číst Corumův příběh je srovnatelný zážitek jako si dnes pustit Barbar Conana se Švarcikem. Dojem velmi hezky vystihuje Martin Šust v autorském medailonku na konci knihy: "Moorcock si dodnes zachoval pověst populárního, rozporuplného, originálního a kontroverzního spisovatele, jenž se ve většině své tvorby pohybuje na fascinující hraně pulpové literatury a uměleckého postmodernismu."... celý text